Steny záhrobí

Musím přiznat, že po dočtení třetího dílu záhrobní série jaksi nemám radost. Nemám radost, protože to všechno skončilo a já jsem si Moravský Brod, Hradisko a hlavně místní postavy velmi oblíbil. Ale chápu, respektuji a oceňuji názor, že se má v nejlepším přestat. Ve svém komentáři k Pozdravům záhrobí jsem se zmínil, že jsem se k trilogii dostal díky dvěma povídkám z Bolestínů, v nichž jsem se poprvé seznámil s tehdy ještě Antonínem Sýcem a jeho zrzavou kamarádkou / průvodkyní / mentorkou. A teď jsem velmi rád, že jsem si před Steny záhrobí přečetl autorčinu historickou návštěvu Moravského Brodu Pomiluj smrt, díky čemuž jsem chápal všechny ty odkazy na toto Zrnko (a že jich tu bylo). Veronika Fiedlerová mi udělala svou trilogií i dalšími zmíněnými texty velkou radost, protože se v nich zabývá netradičním tématem, které mi opravdu sedí. Bylo to napínavé, bylo to mrazivé a bylo to takové v reálné i v záhrobní rovině. Skvěle napsaná záležitost, za kterou děkuji autorce i Martinu Štefkovi. A už je asi zbytečné dodávat, že se série stala další ozdobou mého vlastního Zlatého psince. Jednoznačně doporučuji a dovolím si přidat i radu- pokud do toho půjdete doporučuji pořadí: Pomiluj smrt, Bolestíny (Kravín, Noc na Liščí skále), Pozdravy záhrobí, Ozvěny záhrobí, Steny záhrobí. Takhle si pořídíte plnohodnotný zážitek. / 5. 2. 2026 Doplněk: Po upozornění uživatelky Vetes-nice, jsem si dnes objednal povídkovou antologii Smečka, jejíž součástí je povídka Případ Čertovy rokle, která následuje po Noci na Liščí skále a předchází Pozdravům záhrobí.

Krásné zakončení trilogie Pozdravy záhrobí a příběhu Benedikta Klausnera. Pamatuji si, když jsem přečetl první díl. To Golden Dog bylo mladé nakladatelství a Benedikt byl pro mě v té době největší překvapení. No a dneska už je na světě třetí díl, zakončení trilogie a fakt, že Veronika Fiedlerová se u mě stala jednou z nejoblíbenějších autorek Golden Dogu. Záhrobní detektivka šmiknutá hororem a fantasy prvky tady totiž dostává svého zakončení a musím říct, že to finále je opravdu velkolepé. Top trilogie.

Závěrečný díl záhrobní trilogie Steny záhrobí je prosycený bolestí, hledáním vlastní podstaty a uvědomováním si svých možností. Ale také překračováním vlastního stínu a obětováním se.
Veronika Fiedlerová se neskutečně vypsala a ukázala, že je z ní opravdová nestorka duchařského žánru.
Invokace, evokace, vše tu působí tak realisticky, až se čtenář bojí přečíst zaříkadla v mrtvém jazyce nahlas, aby náhodou nevyvolal nějakého toho démona.
Děj předchozích knih se tu uzavírá, jednoltivé linky se splétají a čtenář se tak dozvídá vše, co bylo v předchozích dílech jen naznačeno.
S tím, jak neuvěřitelně vyrostla autorka, se pojí i růst jejích postav. Zvážněly, zesmutněly. S některými z nich se musíme rozloučit. A některé zase vyrostly tak, až je to málem zahubilo.
Epický konec je makabrózním vyústěním této trilogie a nedovedu si představit lepší.
Smekám pomyslný klobouk, a už teď vím, až se mi po Benediktovi zasteskne, vezmu do rukou opět Steny záhrobí a budu číst znovu a znovu. Protože skvělé knížky jsou jako skvělí přátelé. Chcete s nimi být, i když už znáte všechna jejich tajemství.

Treti a záverečný diel trilógie bol temný.

Sledujeme viac postáv aby sme videli a vedeli o všetkých krokoch, ktoré viedli ku koncu.

Zuzana bola v tejto časti veľmi odvážna ale aj hlúpa.
Filip bol hlúpy, naozaj nerozumiem jeho rozumu, chápem ho ale nerozumiem .
Benedikt hľadal.
A konečne sme zistili čo sa stalo Ester.

Konečný boj bol ohromujúci a zároveň veľmi smutný a ja pevne verím, že sa zbavili všetkého zla.

Dej sa opäť čítal veľmi rychlo.

Celá trilógia bola výborná, nekromancia, magia, veľa postáv s magickými schopnosťami, ich životy, duchovia, jednoducho všetko čo ma mať výborné fantasy a prvky hororu tu boli tiež výborné.

Veronika Fiedlerová psát umí! Nevím, co víc říct. To musí být jasné každému, kdo se pročetl až na konec třetího dílu. Jak už řekli ti přede mnou, důstojné završení trilogie, obstojí i v rámci žánru ve světovce. Akorát je mi trochu líto, že se změnila atmosféra knihy. Nyní je příběh vážnější. A ta zlá Veronika mi k tomu ještě zabila fretku a umravnila Rudyho. Pláču. Ale… Veronika Fiedlerová psát umí. Už jste četli Pomiluj smrt?

Více než důstojmé završení trilogie. Fiedlerová s přehledem završila všechny dějové linky a střídání té Zuzaniny s Benediktovou tempu vyprávění vyloženě prospělo. Zároveň si i tento díl udržel mírně melancholickou atmosféru.

Záhrobní trilogie završena nejlepším dílem. Svižný, strhující, místopisně, charakterově, mytologicky a akčně natolik dobře propracovaný děj, že i ten závan kýče v závěru je jen mžitkovitý záblesk nepříjemného světla na jinak potemnělé knize. Jsem rád, že se domácí horror dopracoval k takovéto podobě, zde není prakticky co vytknout a srovnání se zahraniční produkcí (jsou-li někomu třeba) jsou zcela na místě.

Hodnotit poslední díl záhrobní trilogie je celkem oříšek. Steny záhrobí totiž mají všechny ty ingredience, které mi chyběly v díle prvním, avšak současně tomu chybí právě ty složky, které se mi v první knize naopak líbily. Ale srovnávání knih je chabá berlička, takže k věci.
Vyprávění mě nestrhlo hned; je zde patrná příprava na věci budoucí, která ovšem zaseje semínka strachu na ta správná místa. Popravdě, pokud jsem některý z předchozích dílů označil jako „vhodný pro horrorové vegetariány“, v tomto ostřejším guláši už nějaké ty voňavé kousky mrtvol plavou. A pokud se mluvilo o detektivním ladění, tady bych to definoval spíše jako něco mezi horrorovým thrillerem a Indiana Jonesem. Ze zahraniční části románu sálá autorčino nadšení pro hřbitovy (které sdílím) a tuto část příběhu jsem si užil nejvíce. Body navíc za hádanku v textu!
Příběh je napínavý jak kšandy a už dlouho se mi nestalo, že bych se nad knihou zasekl a četl hluboko do noci. A to i přes to, že jsem vnímal rozmáchlost až roztříštěnost nápadů, kterých možná bylo až příliš. Řada z nich mi pak připadala zahraná do autu či vyšuměla do neurčita. Ústřední děj ale pohromadě naštěstí drží, o čemž svědčí i to, že se mi občas dařilo predikovat „zvrat následovaný překvapivým zvratem, který bude mít zvrat“ (ano, hrozný zlozvyk). A finále? Inu, má své chyby i klady; víc neprozradím, neboť magie této knihy spočívá v tom, že už nemáte jistotu, jak to s Benediktem dopadne. Závěrem mohu potvrdit, že mě Steny záhrobí hodně bavily a jde o důstojné zakončení trilogie.
Vhodné pro věrné Benediktovy fanoušky, (nek)romantiky a další temné duše.

Tato kniha mě dostala,
je v ní utrpení, bolest a strach,
autorka se toho nebála
a teď má krev na rukách.

Beznaděj odlehčí vtip,
vzpomínky na minulost,
nenávist a zlost,
Benovi už bylo líp.

Sami čtěte a bojte se,
až zhasne poslední svíce,
až temnota ovládne svět,
já vám neřeknu více
než těchto pár vět.

Kniha je velmi čtivá,
stránka střídá stránku,
záhrobím polapená a potřísněná,
ukradla mi kus spánku.