Pozdravy záhrobí přehled

26.02.2024

Mí oblíbení spolučtenáři ví, že žánr, jako jsou detektivky a krimi nečtu,
ale vložte tam ducha a je to jasné :-)
Kniha se skládá z povídek, nebo příběhů, které na sebe navazují a jsou prokládány skvělými obrázky, které ponurost příběhů opravdu dokresluji.
Benedikt alias nekromant funguje jako pojítko mezi záhrobím, mluvící s mrtvými, spolupracuje s pojišťovnou i policii pomáhá k vyřešení případů a je fakt skvělý.
Moc doporučuji.

21.01.2024

(SPOILER) Přečetla jsem povídku Noc na Liščí skále a beznadějně se zamilovala do Benedikta Krausnera. Takže jsem si musela koupit Pozdravy záhrobí i další díl. Jen mě trošku mrzí, že zrovna Noc není součástí díla. Na druhou stranu, byť se jedná jakoby o román v povídkách, postavy se vyvíjejí, vztahy mezi nimi taktéž a celý koncept má zastřešující zápletku. Jsem spokojená.
Benedikt sice už není nejistý mládenec, ale poměrně slušně situovaný paranormální úředník, tím trochu ztratil své kouzlo, ale pořád ohledně svých schopností a zařazení do společnosti tápe. Líbí se mi, že se čas od času označuje za černokněžníka (protože bělokněžník neexistuje), to mu přidává na zajímavosti. Další postavy už mají pozici o něco horší, Jelen a Igor mi dlouho splývali, a ačkoli se jedná o důležité osoby, autorka si s nimi moc nevyhrála. Démon Rudy je fajn, ovšem sladká Zuzanka se profiluje opět poměrně těžce.
Jednotlivé detektivní případy se mi líbily, Benediktovo nahlížení do záhrobí je lákavé. Na druhou stranu za horor považuju něco, u čeho se bojím. Tady jsem se párkrát zasmála (super!), v jednom místě mě text dojal, ale strach jsem nepociťovala – ani o postavy, ani tak nějak všeobecně. Dokonce ani ve scéně, kdy mrtví vstanou z hrobů a začnou řádit mezi lidmi. Nejvíc jsem se obávala při rozhovoru Benedikta s Jelenem na téma, jaký má smysl vést spořádaný život, když policie nikoho nechrání a stojí na straně mafiánského padoucha. A bála jsem se toho, že je to pravda.
Nakonec tedy jedna výtka. Nedokážu posoudit, jak dobře autorka popsala astrální průchody záhrobím, zato dobře vím, že v restauracích a hospodách je už pěkných pár let, možná spíš desetiletí zakázáno kouřit. Proto mě pokaždé rozhodil popis mračen cigaretového kouře válejícího se v lokálech. A zároveň ukrajinských uprchlíků a války. Autorka sama může být zapřisáhlá slušňačka a abstinentka, ale knihu v ruce drželo dost dalších lidí na to, aby byl tento drobný detail zachycen. Škoda. Nebo jsou v Golden Dog všichni zapřisáhlí abstinenti, vyhýbající se podnikům veřejného stravování obloukem? Nemyslím si.
Jinak ale vřele doporučuji a vrhám se na další díl.