Konec stříbrného věku

od:

Konec stříbrného věku

Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, ... celý text

Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu. méně textu

https://www.databazeknih.cz/images_books/60_/60332/konec-stribrneho-vek-60332.jpg 3.8150
Originální název:

Ginrei no hate (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (29)

Přidat komentář
minirock
06. května

Po pár stránkách se kniha stane jednotvárnou, staří lidé se dle nařízení vlády zabíjejí mezi sebou. Střílejí, podřezávají, hází granáty, tráví se navzájem. Autor přechází od jednoho člověka k druhému, takže si k žádnému nevytvoříte nějaký vztah, tudíž je vám jedno že zemře. Rodinní příslušníci své nejbližší nechrání, spíše naopak. K tomu ta nezapamatovatelná japonská jména, takže stejně za chvíli ztrácíte o hrdinných důchodcích přehled. Kdysi jsem viděl krásný japonský film na podobné téma, jmenoval se Balada o Narajamě. Otázka stáří zde byla ale řešena mnohem citlivěji.

Ikkju
17. dubna

Za mě zbytečně cynické, nějaký smysl mi to dalo až po přečtení doslovu, a to ten, že realita je stejně nakonec ještě cyničtější než nejšílenější fantazie.

kata1
14. února

Knížka Vás vtáhne do děje hned od první stránky. Čtivé cynické dílko zalité krví a prošpikované hrůzou, krutostí, nenávisti, někdy beznaděje a rezignace. Absurdní řešení důchodcovského problému se kterým se Japonsko potýká už desetiletí. Chvílemi možná až zbytečně morbidní a brutální. Každopádně originální pohled věc, který stojí za přečtení.

Liberi
11. ledna

Kdo nerozumí černému humoru a nevidí parodování reality, která nás obestírá a v této knize je jen o trochu víc extrémní, nechť se rozhlédne po jiné literatuře. Pro ostatní půjde o příjemné zpestření večera!

immortal-party
12.05.2016

blbá kniha. bože to se tak táhlo. po Cucuim už neštěknu. hlubší smysl bychom snad mohli hledat ve vyhřezlých střevech. nejlépe vše vystihuje komentář herdekfileka, ten mi svými slovy ušetřil patnáct minut k dobru se smolením podobného názoru.

tanuki
29.03.2016

Každá země se musí potýkat s mnoha vnitřními problémy. Inflace, nezaměstnanost, korupce nebo stárnutí populace. Sehnat peníze na vyplácení důchodů je palčivým tématem mnoha společností a pan Cucui nám ukazuje, kam až by to mohlo dojít. Jedná se o konečné řešení. Vize je to neutěšená a dovedená do krajnosti. Japonští důchodci jsou rozděleni do sektorů podle bydliště, ve kterých mezi nimi v daném časovém intervalu proběhne Stříbrná bitva. Kdo vyhraje, uchránil svůj život. Celý děj je jedno velké zabíjení. Příliš mnoho postav, které se objeví jen proto, aby se mohly po pár stranách odporoučet na věčnost. Čekáte, že se něco stane, že se objeví nějaká trhlina v jednotvárnosti krve a násilností, nějaký záblesk humanismu, civilizovanosti nebo neposlušnosti, ale kdepak. Jen se mění způsoby, jak se lidé vybíjejí. Důchodci se všichni třesou na to, aby mohli sprovodit ze světa své sousedy a známé. Těžko tomu věřit. Ani konec to nezachrání. Jen masakr, masakr a masakr. Co na to říct....a Vám se ta kniha jako líbila, panec Cucui?

Lily28
10.01.2016

Bohužiaľ ma autor neoslovil. Myšlienka knihy bola úžasná a naozaj som sa na ňu tešila, páčili sa mi aj postavy, ktoré boli napriek vysokému veku sebestačné, výnimočné a často naozaj zaujímavé; každá mala svoj príbeh. Naopak ma nepresvedčil autorov štýl písania ani smerovanie deju.

cessy
07.11.2015

Cucui vás zavedie do sveta, kde byť dôchodcom je zločin. Riešenie problému je zveličené, vo viacerých smeroch úmyselne ťahané do krajnej absurdity, no problém je reálny (a ani zďaleka nie len v Japonsku). Cucui zotiera hranice v tradičnom ponímaní pojmov obeť a agresor, hranice tu prakticky neexistujú, všetci majú za ušami. Inak ale ide po rovnakej linke, ako iné antiutópie. Píše jednoducho a zrozumiteľne, no vôbec nie nepremyslene. Nemôžem povedať, že som čítala s potešením, ale na druhej strane som sa ani nenudila. Kniha spĺňa presne tú funkciu, ktorú spĺňať má. Žiaden návod, ani omylom. Tak ako je kritika zvrhnutého vládnuceho režimu akýmsi pomyselným zdvihnutým prstom, varovaním pred opakovaním smutne slávnych dejín, rovnako antiutopistické diela sú takýmto vztýčeným prstom, varujúcim pred dôsledkami možných chybných rozhodnutí. A ako tak Konec stříbrného věku porovnávam s ostatnými antiutópiami, ozaj nevidím dôvod prečo by som mala hodnotiť nižšie, než hodnotím.

Kikimora
05.10.2015

Když jsem stál v obchodě a koukal na zlevněné knihy, tak mě "bouchla" do hlavy tahle kniha a její neuvěřitelný obal. Byla taková začarovaná, až by se dalo říct tajemná. Tak jsem neodolal a vzal jí do ruky a začal číst obsah knihy: ...Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování,... "Hej, tak to je dobrý námět na knihu, za těch pár drobných, by to stálo za to"...Četl jsem jí každý den v autobuse a konec jsem musel dočíst doma v křesle. Ze začátku malinko nudné, ale pak se to rozjede a člověk ani se jmény nemá problém. První kniha od japonského spisovatele a také první kniha, která rozbila obavy z jejich psaní a pojmutí příběhů.

Super začátek, doporučuji si přečíst tento strhující příběh!

ありがとう

trudoš
15.09.2015

Hunger Games pro pokročilé. Nebo Battle Royale, chcete-li zůstat věrní originálu. Jenže, na rozdíl od Kindžiho Fukasaky či Suzanne Collinsové, Jasutaka Cucui přistoupil k tématu daleko reálněji a děsivěji. V rámci přelidněnosti Japonska a „zbytečnosti“ obyvatel důchodového věku jsou pravidelně vyhlašovány v předem určených čtvrtích vražedné souboje. Což znamená, že veškeří důchodci se musejí v určeném časovém rozmezí vzájemně vyvraždit (způsobem, jež si sami určí za vhodný), nebo budou popraveni. Přežít může jen jediný.
Téma, které je svým způsobem dost děsivé, zpracovává autor s humorem sobě vlastním - záměrně shazuje vyhlášený japonský patos a zavedené tradice, jindy zase vyzdvihuje charakterní vlastnosti moc často neopěvované - sobeckost, chamtivost, vypočítavost. Je to satira se vším všudy, navíc velmi dějová, morbidní a správně ujetá.

Ashurnibibi
01.09.2015

Cynická antiutopická bizarnost, která se nebojí ani toho nejčernějšího humoru. Bohužel je poměrně uvěřitelná.

Sakulnikov
04.04.2015

Zajímavá kniha, vtipně napsaná, i když o krvavém tématu. Jak se vypořádat s množstvím důchodců, jak změnit mezigenerační vztahy? Těžké otázky, tak je řešit nebudeme a začneme se raději vybíjet. Bylo tam pár nelogičností, ale ty nestály v cestě primární otázce, takže tolik nevadily.

elle.r
08.03.2015

Ačkoliv je děj opravdu relativně převídatelný, autorův styl a úžasný nápad, který ve mně probudil spousty myšlenek, zvedá celkový dojem.

Garik
18.02.2015

Japonsko sa posledné desaťročia topí vo vážnych ekonomických problémoch, pričom jedným z významných faktorov je aj výrazné starnutie populácie. Už viackrát v minulosti Japonci vraj neváhali voliť pri riešení svojich problémov – živenie starých a nevládnych ľudí nevynímajúc – veľmi pragmatické až drastické riešenia. Žeby autor chcel práve na možnosť nejakého budúceho radikálneho prístupu upozorniť vo svojom satirickom diele?
Čo sa diela samotného týka, som toho názoru, že by tu bol namieste skôr nejaký kratší literárny útvar. Cucui sa zbytočne rozpísal, nedokázal využiť potenciál spracovávaného nápadu a takmer úplne ho pochoval pod množstvom brutálnych, miestami až perverzných, popisov vyčíňania starčekov a stareniek, pričom táto nadmiera násilia začala pôsobiť dojmom samoúčelnosti. Navyše, dialógy a jednanie postáv a opisy ich myšlienkových pochodov mi až príliš často pripadali priam neuveriteľne naivné. Neviem, možno je to zavinené naivitou autora, alebo jeho predstavou satiry. Alebo je vari taká prirodzenosť japonskej mentality a kultúry? Popis záverečnej bitky už pripomína skôr šialený komiks v próze.
Dielo hodnotím ako veľmi slabé (pripúšťam istú výpovednú hodnotu, iba si nie som istý, či vypovedá viac o Japoncoch ako takých alebo iba o autorovi samotnom) a jeho čítanie považujem za zabíjanie času a dobrého vkusu. Neodporúčam.

TheCiko5
07.09.2014

Velmi vtipné zpracování největšího japonského problému. Chvilku mi připadalo,že čtu japonskou verzi Pulp fictionu,chvilku mi úsměv na tváři ztuhnul při pomyšlení,že to jednou všechno může být pravda...

linaroth
25.08.2014

1) Japonsko je zemí s nejstarší populací na Zemi (popřípadě druhou, záleží na tom, která data vás zajímají). Problém péče o seniory je aktuální téma. Sociální politika se snaží naverbovat mladé Japonce, aby v tomto "lukrativním" (?) novém odvětví pracovali. Mladí Japonci nechtějí. Pochopitelně.
Už teď na každých pět Japonců připadá více než jeden občan starší 65 let.

2) Mnoho japonských babiček a dědečků vykazuje takovou činorodost a vitalitu, že by jim někteří mladí mohli závidět (viz hikikomori, NEET). Stárnoucí populace je zátěží zejména pro státní pokladnu. Nejde o to, že by staří nemohli. Stát jim musí platit spoustu peněz a to je pro stagnující ekonomiku problém.
Do této chvíle se vstupní bod Cucuiova Konce stříbrného věku zdá být v pořádku. Autor, sám toho času překročiv sedmdesátiny, je pro toto téma logicky povolanou osobou.
Co mi vadí?


Vadí mi forma, vadí mi obsah. Cucui zahazuje potenciál sdělení na to, co je evidentní a to, co jste věděli předtím, než jste začali číst. A nemusí vám být 70, abyste to pochopili.

Že byste měli mít úctu ke stáří a lidskému životu všeobecně? Aha!
Že i mezi starými lidmi jsou dobří, zlí a takoví, co prostě mění kabát podle situace? Vlastně! No jo!
Že někteří synové a dcery milují své rodiče a někteří vůbec ne? Novinka!
Že vypjaté situace lámou charakter? No, to se podívejme!


Dějová linie? Naprosto banální. Vláda nařídila, aby si to důchodci vyřídili mezi sebou. Než knihu otevřete, zkuste popřemýšlet jak to může skončit.
...
Uhodli jste.
...
Ta první a nejjednodušší věc, co vás napadla, to je rozuzlení děje.
Navíc přijde až na několika posledních stranách.

Východisko: Staří lidé se zbraněmi uprostřed města.
Žádná eutanázie? Pak je ohrožení civilistů nasnadě, poškození majetku pochopitelné a jakákoli činnost mladších v oblasti nemůže fungovat. O efektivním řešení nemůže být řeč.
Nabízí se protiargument:
- "Ono se zde samozřejmě pracuje s nadrealitou, stylizací, satirou..."
To znamená, že by autor měl být příliš lenivý, aby knihu domyslel do takové hloubky, aby čtenář nemusel skřípat zuby u každého nesmyslu, který vyplodí?

Nikdo z důchodců mě nezajímal. Většina vedlejších postav byla zobrazena jako slaboši, co už to chtějí mít za sebou, nebo jako vychytralí hajzli s více či méně dobrým plánem na přežití. Celá kniha se smrskává jen na nechutnost, gerontosex a prosté "A zabije B způsobem C" + několik krátkých meziher, které jsou nakonec to nejzajímavější. Stejně od začátku víte, kdo to přežije.

Cucui nestydatě recykloval Battle Royale s jiným osazenstvem a v jiném prostředí. A není to zábavné čtení.
Dvě hvězdy za několik vtípků a satirických komentářů k současné japonské společnosti.

Jitulisko
18.06.2014

Kniha byla "mazec". Problém se zorientovat ve jménech po pár stránkách pominul nebo spíš zeslábnul ;) Celkově se mi celkem líbila. Jen ji musím malinko vstřebat....

Augi
29.04.2014

Velmi poutavý příběh s nebezpečnou vizí budoucího světa, kdy je na Zemi v určité zemi velký počet lid, který se musí snížit. Příběh je plný krve, černého humoru a sexu v podání starých lidí.

Denaille
13.01.2014

Někomu se téma, kterým se kniha zaobírá může zdát jako brutální a těžko stravitelné, nicméně o tom to právě je. Stále se mi ve spojitosti s dějem dere na mysl "japonské hunger games". Autor zajímavým způsobem upozorňuje na dnešní situaci a vztah k seniorům v Japonsku. Rodí se stále méně dětí a čím dál tím více lidí stárne. Rodiny nezvládají svoji ekonomickou situaci a o důchodce se poté nemá kdo starat. Co jiného tedy s nimi, než je legálně "zlikvidovat"? Já jenom doufám, že tahle kniha zůstane napořád fikcí.

KALA
07.09.2013

Já se naiopak ve jménech orientovala bez problému a naopak to pro mě bylo osobnější. Perfektní konec - na konci hlavnímu hrdinovi dojde, že někdy není přežít vyhrát.

spdb
27.08.2013

Jedním slověm skvělé. BR pro důchodce. Snad ještě aktuálnější. Možná by autor mohl více popisovat vraždy a méně vycpávat knihu jmény, někde je těžké se zorientovat.

Lenora
16.08.2013

"Battle Royale" po 50 letech! V blízké budoucnosti se Japonsko vrací k tradicím kdysi úspěšné regulace populace. Na rozdíl od takové "Balady o Najaramě" to ale zemské zřízení nenechává na dilematy sžíraných potomcích, jen ať si to důchodci vyřídí pěkně mezi sebou. Černý humor, sžíravá satira, i kritika systému v záměrně odlehčeném hávu. Nekorektnost korunovaná ukázkami toho, kterak její opak vhání původně samostatné jedince do osidel sociálního systému. Psychologie oklestěná na pud sebezáchovy odhaluje podstatu osobnosti jednotlivých postav i v bleskové miniatuře. Zdánlivý naturalismus funguje podobně jako v Tarantinových filmech – bizarní vraždy s cákanci krve jen umocňují nauseatickou nadreálnost. Zdůraznění bolestivosti zbytečně dlouhého umírání v důsledku nejisté ruky netrénovaných zabijáků pak čtenáře ke skutečnosti neodvratného (a v tomto případě násilného) konce zase důsledně vrací. Sarkastická ambivalence, která se všemu směje, ale ničemu neuhýbá. Chcete si přečíst aktuální téma v drsném podání? Pak ale musíte počítat s důsledky, i když jste si formu nastínění brutálního znásilnění občanských svobod možná představovali trochu jinak. Nekompromisní nadhled.

Alena_S
15.08.2013

Odvážné, doufejme, že ještě ne příliš aktuální téma s mnoha náměty k přemýšlení a potenciálně (bohužel) velmi silný thriller. A když si čtenář myslí, že už v knize viděl všechno, proběhne dějem slon!
Příběh bohužel sráží to, že se od toho všeho příliš často odvrací k nekonečnému opakování scénáře "přišel - viděl - zabil - arigatou, a šel dál", přičemž popisu umírání postav je věnováno mnohem více prostoru než jim samotným - což je škoda.

Ronin Roujin
28.06.2013

Hodně černá a krvavá satira. Scény se slonem výborné. Pokud znáte film Battle Roayale (mimochodem je BR několikrát zmíněna v textu) tak je to něco podobného. Jen namísto puberťáků si dosaďte seniory

Flipper
12.05.2013

Krehké čaro absurdity tu bolo zmasakrované samoúčelnosťou a zbytočne provokujúco. Cucui sa ani neobťažuje opisnosťou, len od buka strieľa a masakruje dôchodcov. Pritom sú niektoré kapitolky zbytočné, iné (ak odhodíme všetko to mučení, krv a dýky) sem tam nechávajú čitateľa zablúdiť do rozmanitých úvah (smrť ako vyslobodenie, strach zo smrti, pocit bolesti pri zomieraní a podobne.) Absurdita tu tiež zbytočne umiera - nenaťahuje sa do bizarných a neznámych podôb, ale iba vykrváca... Taktiež, ak čitateľ naplno nevenuje japonskej kultúre, narážky na japonské piesne, skupiny a filmy, bude spoznávať až ku koncu knihy - čím príde o srandu.

herdekfilek
02.02.2013

Záplava krve a sečných, bodných a střelných zbraní. Do tří čtvrtin jsem si říkal, že čtu nejblbější knihu svého života. Těšil jsem se na sžíravou satiru, těšil jsem se na černý humor, těšil jsem se na kritiku systému a dočkal se pouze onanie nad prýštící krví ze svráskalé kůže důchodců. Autor se tématu věnoval čistě z pohledu patologa, ne filozofa, spisovatele, myslitele. Jen a pouze násilí, plánování násilí a zase násilí. Moment sžíravé satiry a černého humoru nastal v jediném okamžiku, kdy nad sekajícími se geronty stojí moderátorka a děkuje jim za tak povedenou zábavu. Díky tomu jsem si řekl, že čtu jen blbou knihu, ne tu nejblbější.

RADOST
20.11.2012

Satira, fikce, absurdní hrůznost a nemorálnost, ztráta úcty ke stáří? S každou přečtenou stránkou se však vkrádá neúprosná myšlenka a srovnáváte s historií. V čem byly jiné všechny války? Mocní brojili proti někomu nebo něčemu, ovlivňovali myšlení, a když uzrál čas, vláda vydala příkaz, uzákonila: Je zločin být příslušníkem jiného národa, bijte je! Je zločin být příslušníkem jiné rasy, zlikvidujte ji! Je zločin vyznávat jiné náboženství, vyhlaďte ty neznabohy! V historii nelidskosti lidstva je nesčíslně variant takovýchto zločinů - vyhlášených jednou vládou a posléze odsouzených vládou novou. Proč tedy nevyhlásit: Je zločin být důchodcem?
Varující kniha, která říká mezi řádky: Je zločin nemyslet a včas nezabránit jakémukoliv novému vyhlášení typu Je zločin........

Violetti
06.03.2012

Hned zprvu mě nadchlo téma a byla jsem velmi zvědavá, jak se s ním Cucui popasuje. Musím říct, že jsem byla skutečně překvapena tím, jak je tato kniha čtivá! Přečetla jsem ji za jedno jediné školní dopoledne (a ještě jsem po polední pauze nadávala, že už nemám co číst). Hned v úvodu jsme "vhozeni" do plného děje a tempo se nezvolňuje - spíš naopak, nemáme ani chvilku na vydechnutí a celá ta jízda stojí za to. Satirický pohled na vybíjení starších sedmdesáti let se jeví možná jako brutální téma, ale já se královsky bavila černým humorem. Fakt je, že kdyby to takhle dopadlo ve skutečnosti, asi bych se nesmála. A o tohle jde, o uvědomění si, že přece nechceme, aby se museli důchodci honit s ručnicí v ruce.

tsal
31.08.2011

Velmi mrazivá kniha, která ve vás zanechá pachuť odporu a nevěřícnosti. Číst o násilí, obzvláště na úrovni s jakou se vytasil autor, chce silný žaludek a ten já mám. Ovšem číst tuto knihu a zůstat v klidu bylo i nad mé síly. Nemohly za to ani tak barvité popisy páchaných vražd, jako spíš naprostá neúcta ke stáří a samolibost vlády, která raději starým lidem rozkázala, aby se vzájemně pozabíjeli, než by si sama špinila ruce.
A nejděsivější na tom všem je, že třebaže jde o silnou nadsázku, můžeme v současné době vysledovat první známky toho, že by takhle jednou mohlo opravdu dopadnout...


Štítky

satira stáří japonská literatura senioři reality show

Autor a jeho další knihy

Jasutaka Cucui

Jasutaka Cucui
japonská, 1934

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených2x
v Přečtených184x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených10x
v Knihotéce79x
v Chystám se číst72x
v Chci si koupit10x