Konec stříbrného věku
Jasutaka Cucui
https://www.databazeknih.cz/img/books/60_/60332/bmid_konec-stribrneho-vek-60332.jpg
4
225
43
Konec stříbrného věku je sžíravá satira plná černého humoru, reagující na problém stárnoucí populace. Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování, v jehož rámci bude tato obtížná část populace značně redukována, a tím pádem odpadne současné vládě alespoň jedna nepříjemná starost. Kuničiró Utani z města Mijawaki rovněž překročil sedmdesátku a společně se svými přáteli musí čelit skutečnosti, že podzim jejich života nebude zdaleka tak klidný, jak si představovali. Nesourodá skupinka přátel z dětství, nyní však v poměrně pokročilém věku, mezi nimiž nechybí bývalý armádní důstojník, profesionální zápasník na odpočinku či kněz, se připravuje na svou zřejmě poslední bitvu.... celý text
Přidat komentář
Cucui vás zavedie do sveta, kde byť dôchodcom je zločin. Riešenie problému je zveličené, vo viacerých smeroch úmyselne ťahané do krajnej absurdity, no problém je reálny (a ani zďaleka nie len v Japonsku). Cucui zotiera hranice v tradičnom ponímaní pojmov obeť a agresor, hranice tu prakticky neexistujú, všetci majú za ušami. Inak ale ide po rovnakej linke, ako iné antiutópie. Píše jednoducho a zrozumiteľne, no vôbec nie nepremyslene. Nemôžem povedať, že som čítala s potešením, ale na druhej strane som sa ani nenudila. Kniha spĺňa presne tú funkciu, ktorú spĺňať má. Žiaden návod, ani omylom. Tak ako je kritika zvrhnutého vládnuceho režimu akýmsi pomyselným zdvihnutým prstom, varovaním pred opakovaním smutne slávnych dejín, rovnako antiutopistické diela sú takýmto vztýčeným prstom, varujúcim pred dôsledkami možných chybných rozhodnutí. A ako tak Konec stříbrného věku porovnávam s ostatnými antiutópiami, ozaj nevidím dôvod prečo by som mala hodnotiť nižšie, než hodnotím.
Když jsem stál v obchodě a koukal na zlevněné knihy, tak mě "bouchla" do hlavy tahle kniha a její neuvěřitelný obal. Byla taková začarovaná, až by se dalo říct tajemná. Tak jsem neodolal a vzal jí do ruky a začal číst obsah knihy: ...Z rozkazu Ministerstva zdravotnictví má být učiněno následující: všichni japonští občané starší 70 let se zúčastní programu vzájemného vyvražďování,... "Hej, tak to je dobrý námět na knihu, za těch pár drobných, by to stálo za to"...Četl jsem jí každý den v autobuse a konec jsem musel dočíst doma v křesle. Ze začátku malinko nudné, ale pak se to rozjede a člověk ani se jmény nemá problém. První kniha od japonského spisovatele a také první kniha, která rozbila obavy z jejich psaní a pojmutí příběhů.
Super začátek, doporučuji si přečíst tento strhující příběh!
ありがとう
Hunger Games pro pokročilé. Nebo Battle Royale, chcete-li zůstat věrní originálu. Jenže, na rozdíl od Kindžiho Fukasaky či Suzanne Collinsové, Jasutaka Cucui přistoupil k tématu daleko reálněji a děsivěji. V rámci přelidněnosti Japonska a „zbytečnosti“ obyvatel důchodového věku jsou pravidelně vyhlašovány v předem určených čtvrtích vražedné souboje. Což znamená, že veškeří důchodci se musejí v určeném časovém rozmezí vzájemně vyvraždit (způsobem, jež si sami určí za vhodný), nebo budou popraveni. Přežít může jen jediný.
Téma, které je svým způsobem dost děsivé, zpracovává autor s humorem sobě vlastním - záměrně shazuje vyhlášený japonský patos a zavedené tradice, jindy zase vyzdvihuje charakterní vlastnosti moc často neopěvované - sobeckost, chamtivost, vypočítavost. Je to satira se vším všudy, navíc velmi dějová, morbidní a správně ujetá.
Cynická antiutopická bizarnost, která se nebojí ani toho nejčernějšího humoru. Bohužel je poměrně uvěřitelná.
Zajímavá kniha, vtipně napsaná, i když o krvavém tématu. Jak se vypořádat s množstvím důchodců, jak změnit mezigenerační vztahy? Těžké otázky, tak je řešit nebudeme a začneme se raději vybíjet. Bylo tam pár nelogičností, ale ty nestály v cestě primární otázce, takže tolik nevadily.
Ačkoliv je děj opravdu relativně převídatelný, autorův styl a úžasný nápad, který ve mně probudil spousty myšlenek, zvedá celkový dojem.
Japonsko sa posledné desaťročia topí vo vážnych ekonomických problémoch, pričom jedným z významných faktorov je aj výrazné starnutie populácie. Už viackrát v minulosti Japonci vraj neváhali voliť pri riešení svojich problémov – živenie starých a nevládnych ľudí nevynímajúc – veľmi pragmatické až drastické riešenia. Žeby autor chcel práve na možnosť nejakého budúceho radikálneho prístupu upozorniť vo svojom satirickom diele?
Čo sa diela samotného týka, som toho názoru, že by tu bol namieste skôr nejaký kratší literárny útvar. Cucui sa zbytočne rozpísal, nedokázal využiť potenciál spracovávaného nápadu a takmer úplne ho pochoval pod množstvom brutálnych, miestami až perverzných, popisov vyčíňania starčekov a stareniek, pričom táto nadmiera násilia začala pôsobiť dojmom samoúčelnosti. Navyše, dialógy a jednanie postáv a opisy ich myšlienkových pochodov mi až príliš často pripadali priam neuveriteľne naivné. Neviem, možno je to zavinené naivitou autora, alebo jeho predstavou satiry. Alebo je vari taká prirodzenosť japonskej mentality a kultúry? Popis záverečnej bitky už pripomína skôr šialený komiks v próze.
Dielo hodnotím ako veľmi slabé (pripúšťam istú výpovednú hodnotu, iba si nie som istý, či vypovedá viac o Japoncoch ako takých alebo iba o autorovi samotnom) a jeho čítanie považujem za zabíjanie času a dobrého vkusu. Neodporúčam.
Velmi vtipné zpracování největšího japonského problému. Chvilku mi připadalo,že čtu japonskou verzi Pulp fictionu,chvilku mi úsměv na tváři ztuhnul při pomyšlení,že to jednou všechno může být pravda...
1) Japonsko je zemí s nejstarší populací na Zemi (popřípadě druhou, záleží na tom, která data vás zajímají). Problém péče o seniory je aktuální téma. Sociální politika se snaží naverbovat mladé Japonce, aby v tomto "lukrativním" (?) novém odvětví pracovali. Mladí Japonci nechtějí. Pochopitelně.
Už teď na každých pět Japonců připadá více než jeden občan starší 65 let.
2) Mnoho japonských babiček a dědečků vykazuje takovou činorodost a vitalitu, že by jim někteří mladí mohli závidět (viz hikikomori, NEET). Stárnoucí populace je zátěží zejména pro státní pokladnu. Nejde o to, že by staří nemohli. Stát jim musí platit spoustu peněz a to je pro stagnující ekonomiku problém.
Do této chvíle se vstupní bod Cucuiova Konce stříbrného věku zdá být v pořádku. Autor, sám toho času překročiv sedmdesátiny, je pro toto téma logicky povolanou osobou.
Co mi vadí?
Vadí mi forma, vadí mi obsah. Cucui zahazuje potenciál sdělení na to, co je evidentní a to, co jste věděli předtím, než jste začali číst. A nemusí vám být 70, abyste to pochopili.
Že byste měli mít úctu ke stáří a lidskému životu všeobecně? Aha!
Že i mezi starými lidmi jsou dobří, zlí a takoví, co prostě mění kabát podle situace? Vlastně! No jo!
Že někteří synové a dcery milují své rodiče a někteří vůbec ne? Novinka!
Že vypjaté situace lámou charakter? No, to se podívejme!
Dějová linie? Naprosto banální. Vláda nařídila, aby si to důchodci vyřídili mezi sebou. Než knihu otevřete, zkuste popřemýšlet jak to může skončit.
...
Uhodli jste.
...
Ta první a nejjednodušší věc, co vás napadla, to je rozuzlení děje.
Navíc přijde až na několika posledních stranách.
Východisko: Staří lidé se zbraněmi uprostřed města.
Žádná eutanázie? Pak je ohrožení civilistů nasnadě, poškození majetku pochopitelné a jakákoli činnost mladších v oblasti nemůže fungovat. O efektivním řešení nemůže být řeč.
Nabízí se protiargument:
- "Ono se zde samozřejmě pracuje s nadrealitou, stylizací, satirou..."
To znamená, že by autor měl být příliš lenivý, aby knihu domyslel do takové hloubky, aby čtenář nemusel skřípat zuby u každého nesmyslu, který vyplodí?
Nikdo z důchodců mě nezajímal. Většina vedlejších postav byla zobrazena jako slaboši, co už to chtějí mít za sebou, nebo jako vychytralí hajzli s více či méně dobrým plánem na přežití. Celá kniha se smrskává jen na nechutnost, gerontosex a prosté "A zabije B způsobem C" + několik krátkých meziher, které jsou nakonec to nejzajímavější. Stejně od začátku víte, kdo to přežije.
Cucui nestydatě recykloval Battle Royale s jiným osazenstvem a v jiném prostředí. A není to zábavné čtení.
Dvě hvězdy za několik vtípků a satirických komentářů k současné japonské společnosti.
Kniha byla "mazec". Problém se zorientovat ve jménech po pár stránkách pominul nebo spíš zeslábnul ;) Celkově se mi celkem líbila. Jen ji musím malinko vstřebat....
Velmi poutavý příběh s nebezpečnou vizí budoucího světa, kdy je na Zemi v určité zemi velký počet lid, který se musí snížit. Příběh je plný krve, černého humoru a sexu v podání starých lidí.
Někomu se téma, kterým se kniha zaobírá může zdát jako brutální a těžko stravitelné, nicméně o tom to právě je. Stále se mi ve spojitosti s dějem dere na mysl "japonské hunger games". Autor zajímavým způsobem upozorňuje na dnešní situaci a vztah k seniorům v Japonsku. Rodí se stále méně dětí a čím dál tím více lidí stárne. Rodiny nezvládají svoji ekonomickou situaci a o důchodce se poté nemá kdo starat. Co jiného tedy s nimi, než je legálně "zlikvidovat"? Já jenom doufám, že tahle kniha zůstane napořád fikcí.
Já se naiopak ve jménech orientovala bez problému a naopak to pro mě bylo osobnější. Perfektní konec - na konci hlavnímu hrdinovi dojde, že někdy není přežít vyhrát.
Jedním slověm skvělé. BR pro důchodce. Snad ještě aktuálnější. Možná by autor mohl více popisovat vraždy a méně vycpávat knihu jmény, někde je těžké se zorientovat.
"Battle Royale" po 50 letech! V blízké budoucnosti se Japonsko vrací k tradicím kdysi úspěšné regulace populace. Na rozdíl od takové "Balady o Najaramě" to ale zemské zřízení nenechává na dilematy sžíraných potomcích, jen ať si to důchodci vyřídí pěkně mezi sebou. Černý humor, sžíravá satira, i kritika systému v záměrně odlehčeném hávu. Nekorektnost korunovaná ukázkami toho, kterak její opak vhání původně samostatné jedince do osidel sociálního systému. Psychologie oklestěná na pud sebezáchovy odhaluje podstatu osobnosti jednotlivých postav i v bleskové miniatuře. Zdánlivý naturalismus funguje podobně jako v Tarantinových filmech – bizarní vraždy s cákanci krve jen umocňují nauseatickou nadreálnost. Zdůraznění bolestivosti zbytečně dlouhého umírání v důsledku nejisté ruky netrénovaných zabijáků pak čtenáře ke skutečnosti neodvratného (a v tomto případě násilného) konce zase důsledně vrací. Sarkastická ambivalence, která se všemu směje, ale ničemu neuhýbá. Chcete si přečíst aktuální téma v drsném podání? Pak ale musíte počítat s důsledky, i když jste si formu nastínění brutálního znásilnění občanských svobod možná představovali trochu jinak. Nekompromisní nadhled.
Odvážné, doufejme, že ještě ne příliš aktuální téma s mnoha náměty k přemýšlení a potenciálně (bohužel) velmi silný thriller. A když si čtenář myslí, že už v knize viděl všechno, proběhne dějem slon!
Příběh bohužel sráží to, že se od toho všeho příliš často odvrací k nekonečnému opakování scénáře "přišel - viděl - zabil - arigatou, a šel dál", přičemž popisu umírání postav je věnováno mnohem více prostoru než jim samotným - což je škoda.
Hodně černá a krvavá satira. Scény se slonem výborné. Pokud znáte film Battle Roayale (mimochodem je BR několikrát zmíněna v textu) tak je to něco podobného. Jen namísto puberťáků si dosaďte seniory
Krehké čaro absurdity tu bolo zmasakrované samoúčelnosťou a zbytočne provokujúco. Cucui sa ani neobťažuje opisnosťou, len od buka strieľa a masakruje dôchodcov. Pritom sú niektoré kapitolky zbytočné, iné (ak odhodíme všetko to mučení, krv a dýky) sem tam nechávajú čitateľa zablúdiť do rozmanitých úvah (smrť ako vyslobodenie, strach zo smrti, pocit bolesti pri zomieraní a podobne.) Absurdita tu tiež zbytočne umiera - nenaťahuje sa do bizarných a neznámych podôb, ale iba vykrváca... Taktiež, ak čitateľ naplno nevenuje japonskej kultúre, narážky na japonské piesne, skupiny a filmy, bude spoznávať až ku koncu knihy - čím príde o srandu.
Záplava krve a sečných, bodných a střelných zbraní. Do tří čtvrtin jsem si říkal, že čtu nejblbější knihu svého života. Těšil jsem se na sžíravou satiru, těšil jsem se na černý humor, těšil jsem se na kritiku systému a dočkal se pouze onanie nad prýštící krví ze svráskalé kůže důchodců. Autor se tématu věnoval čistě z pohledu patologa, ne filozofa, spisovatele, myslitele. Jen a pouze násilí, plánování násilí a zase násilí. Moment sžíravé satiry a černého humoru nastal v jediném okamžiku, kdy nad sekajícími se geronty stojí moderátorka a děkuje jim za tak povedenou zábavu. Díky tomu jsem si řekl, že čtu jen blbou knihu, ne tu nejblbější. Ale, kupodivu, je to jedna z nemnoha knih, ke kterým se v myšlenkách vracím, protože autor svým krvákem vlastně výborně vyjádřil vztah západní civilizace k vlastním seniorům.
Štítky knihy
satira stáří japonská literatura reality show senioři
Konec stříbrného věku
Bohužiaľ ma autor neoslovil. Myšlienka knihy bola úžasná a naozaj som sa na ňu tešila, páčili sa mi aj postavy, ktoré boli napriek vysokému veku sebestačné, výnimočné a často naozaj zaujímavé; každá mala svoj príbeh. Naopak ma nepresvedčil autorov štýl písania ani smerovanie deju.