Čáry

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Rjú Murakami se českému čtenáři poprvé představil v roce 2008 psychologickým thrillerem V polévce miso. Také děj jeho románu Čáry se odehrává v současném nočním Tokiu a neschází v něm sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti, scény plné brutálního násilí a sexu, ale také úvahy o lidské osamělosti, lásce a přátelství. Smutní hrdinové si v jednotlivých kapitolách jakoby předávají štafetu – na okamžik se náhodně setkají v nočním velkoměstě a zase mizí v anonymním davu, aby zanechali šokovaného čtenáře bolestným úvahám o životě a jeho smyslu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29240/cary-bYP-29240.jpg 3.7193
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

Rain (1998)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Čáry

Přidat komentář
TerkaLangoš199
14. května

Pff, už pár dní sbírám odvahu napsat, co si o této knize myslím, jelikož, věřte, nevěřte - já vůbec nevím. Do knihy jsem šla s očekáváním, že bude na podobné úrovni jako V polévce miso. Věděla jsem, že je to trošku odlišný žánr, ale přesto - tohle jsem fakt nečekala.

Zezačátku mne nic nepřekvapilo, příběh plynul krásně, jazyk byl podobný jako u V polévce miso. Dostali jsme se od jedné postavy k druhé, pak třetí... Všechny, nebo alespoň většina, měly něco společného s ženou, co slyšela elektrické signály a já s očekáváním, co se z toho vyvrbí, čtu dál. Přibývají slova, jež se v autobuse a v metru stydím číst. (Sama koukám lidem přes rameno a čtu si u nich, když si zapomenu knihu nebo jen hledám inspiraci, takže mám strach, že nejsem jediná.) Občas se stydím tuto knihu číst i sama před sebou, a tak pár řádků přeskočím a jedu dál. Kniha se blíží ke konci a já si pořád nejsem jistá, o co tam vlastně jde. Je to možná moje chyba - nezjišťovala jsem to předem.

Celkově bylo za tímto zvláštním ne-příběhem mnoho zajímavých myšlenek. Nejvíc mi v hlavě utkvěl muž, co žil v boudě. Nedbaje na to, jak moc je to ponižující a jak na něj shlíží ostatní, dělal to, co chtěl, a žil šťastně a spokojeně (v boudě, s občasným do-krve vymrskáním).

Když to shrnu - kniha mne zaskočila. Byla ponurá, bezcitná, hodně orientovaná na špatné dětství i životní podmínky. Asi mi hodně chybí náhled do japonské kultury - nikdy jsem se o ni nezajímala. Toho, že jsem knihu četla nelituji, ale asi se k ní nechci vracet - mám raději příběhy, kde je alespoň občas 'sluníčkově', kde existuje láska, přátelství a vlastně celkově - emoce.

mosem
04.11.2018

Jestli je tahle kniha prezentována jako "sžíravá kritika dnešní japonské konzumní společnosti....", asi nejsem dostatečně vnímavý. Sympatické je snad to, že sex a násilí zde nepůsobí jako jádro, obalené balastem děje, ale naopak jako slupka, přes kterou je třeba proniknout, aby se čtenář dostal k jádru. Nicméně, vulgarita některých výroků a popis některých scén na mne působil docela odpudivě....což je moje hodnocení, které si nedělá nárok na objektivní posouzení kvality díla. Stejně dopadl de Sade...

Clea3112
18.08.2018

Zajímavě pojatá literární koncepce, která má však své limity. Hlavní hrdina zde není. Respektive je. Nese jméno domácí násilí, šikana, ponížení a ponižování, frustrace, sado-maso, úzkost, útěk, samota, citové prázdno..... Kolečko, které se točí stále dokola a - jak se zdá - z kterého není úniku. Spíše než znechucení ve mně tato kniha vyvolává pocit smutku. V době, kdy lidé mají a mohou mít vše, nemají nic. Nic, co je hodnotné, lidské, humánní. Odcizení, chlad a lhostejnost k osudu jiných i svému vlastnímu crčí z Murakamiho řádků v každém příběhu. Mysím, že nejen v obsahu, ale i ve formě tkví Murakamiho skrytý záměr. Rychlý sled hrdinů, kteří se jen mihnou v každé kapitole, vám nedovolí najít si k nim cestu, vztah, pochopení.
"Člověk se pomocí jiných lidí utvrzuje ve svým vlastním já", říká v závěru jedna z Murakamiho postav, a to v kontextu celé knížky nevyznívá příliš povzbudivě.

PabloFuentes
12.08.2018

Líbil se mi nápad, kdy téměř žádný příběh není dokončený a jen kolem projde další postava a my už pak pokračujeme v příběhu jejím. Ze začátku to docela ujde, jenže když se dostáváme k cca sté postavě, která má stejný osud jako všechny ostatní ( zneužívali ji rodiče, nebo naopak ona zneužívá ostatní), řeknete si... Kde je aspoň trocha originality? Proč zase zneužívání? Škoda. Zajímavý nápad pohřben nedostatkem invence. Někdy je méně více.

patsch
26.06.2018

skvělá knížka a líbí se mi hodně i překlad, protože nesklouzl v češtině k vulgárním výrazům, přestože si děj o ně vysloveně říká... v japonštině prostě taková slova neexistují a nepoužívají se, ale právě ten zdánlivý nesoulad mezi zdvořilým jazykem a brutálním dějem je podle mě až nečekaně působivý

Palivo
23.06.2018

Jelikoz byl Piercing kupodivu zabava, pustil jsem se zase do neceho z vychodu, ale bohuzel se opet potvrdilo, ze asijska literatura a Palivo jdou dohromady asi jako Halina Pawlovska a pocitani kalorii.

V Carach sledujeme postavu, ktera zrovna neco dela, pak Murakami na dvou strankach popise co delaly jeji rodice a na konci postava potka dalsi postavu, predaji si stafetovy kolik a takhle to je porad dokola. Z vyse jmenovaneho jde tedy usoudit, ze si clovek k nikomu nevytvori silny vztah, jaky jsem si ja napriklad vytvoril k Becherovce nebo Jirkovi Krampolovi. Jelikoz se kniha odehrava v Japonsku, je 80% postav naprosto dementnich a delaji veci, ktery by mne nenapadly ani v sobotu rano, nebo kdybych mel misto mozku v hlave treba kilo rizota nebo leca. Co ale cekat od narodu, ktery prodava smradlave kalhotky a cucha k nim. Ja si k svym trenkam cuchl jednou a skoncil jsem na pohotovsti.

Taky nevim, jestli je blbej preklad, nebo jestli Murakami pise naschval stylem trinactileteho studenta zakladni skoly, ale nektere valby typu "sahal ji do oblasti kolem pohlavnich organu" mne opravdu vyvadely z miry. Vitezem se kazdopadne stala uvaha mlade hrdinky, kdyz rekla, ze se ma skvele. "Zvlastni slovo. Ani jsem netusila, ze takove slovo mam ulozene na hard disku meho mozku. A proc zrovna tohle slovo?"

LOL

4/10

Yunnan
20.04.2018

No, tak to bylo něco :o))!! Sice jsem tušil, že to bude asi mazec, ale až takový... :o))
Je to velmi zajímavá sonda do hlubin japonské duše. U jedné povídky mně bylo fakt docela špatně :o). Ale jinak se mi to moc líbilo. Ovšem na chvíli si dám od Rjúa pauzu :o)).

ElissEm333
29.08.2017

Pro mě trochu slabší dílko než V polévce miso nebo Piercing, ale i tak to bylo skvělé čtení. Je to tak divné, špatné a znepokojivé, že vás to nutí číst a číst a číst.

Nebohá japonská dítka.. To jim někdo nemohl dát o trochu víc lásky?