terimila komentáře u knih

Další strhující jízda z hunterovské série. Postavy skvělé, vraždy absolutně odporné (i když druhá se tak trochu opakuje... na druhou stranu, kolik vysoce originálních a hnusných způsobů vraždy může člověk vymyslet?), děj strhující.
Skvělá je ta myšlenka přenosů a hlasování o realizaci a provedení vraždy. Skvělá a děsivá. I když nejděsivější je samotný fakt, že se téhle hry dobrovolně účastní i někdo další...
Rozuzlení a odhalení vraha je... carterovské. Pomsta je obvykle jeden z mála motivů, který asi my obyčejní smrtelníci dovedeme trochu pochopit... ale tady to bylo hodně krutý. Navíc bych řekla, že já, být vrahem, tak začnu úplně někde jinde - u těch, kteří tu "spouštěcí" událost přivodili.
Tak či tak to bylo parádní počtení. Čtyři hvězdy jen proto, že v téhle sérii už byly díly, který mě strhly i víc.

12 02.10.2023

Spíš průměrné čtení, po kterém jsem sáhla a dočetla jen proto, že vnáší trochu víc světla do Černýho vigvamu a jeho okolí. Některé pasáže byly celkem zajímavé (setkání s Log Lady... i když tady mě dral starý překlad - jaká Lesní paní a její pařízek, přece Dáma s polenem, hernajs :), ale jinak to byla spíš sonda do dospívání zoufalé, zneužívané a unikající dívky, která špatně zvoleným útěkem k drogám a sexu postupně ztrácí úplně vše, co má. A nakonec stejně ničemu neunikne. Vlastně je otázkou, jestli se nedostala přesně tam, kde ji BOB chtěl mít.

Pseudopuberťáckej sloh se mi nečetl nejlépe a ani si nejsem jistá, zda se ho povedlo dostatečně napodobit, vím, že se sice bavíme o 35 let staré knížce (TYVOLE! :) , ale jestli puberťáci v té době psali takhle, tím si nejsem zcela jistá.

No... sečteno, podtrženo, dávám tři hvězdy, průměr (a uvidím, zda to časem nezvednu podle toho, jak mi to zůstane v hlavě). Nevtáhlo mě to tak nádherně jako Tajná historie TP, ale špatné to nebylo... a minimálně to mělo ten efekt, že mi jsem líp pochopila Lauru, která pro mě v seriálu vyzněla jako dost okázale trpitelská pozérská slépka. Ne, Laura byla pozérská sova... ale to její pozérství aspoň mělo dobrej důvod a Laura coby správná sova nebyla tím, čím se zdála být.

12 27.03.2023

Hodně dobré setkání s mně dosud neznámým autorem. Lovecraft je v mých očích otcem toho nejlepšího druhu hororu, takže odkaz na Lovecrafta na obálce... to byl v knihovně impuls popadnout a už nepustit. :)

No, tu lovecraftovinu jsem tam hledala dost dlouho, vlastně až do poslední části, tam se nějaké stíny mihly. Do té doby mi nejlovecraftovatější přišlo jméno vypravěče děsivého příběhu o potoku. Spíš jsem tam viděla motivy faustovských evropských čarodějnických příběhů, případně Kingovo To... anebo ještě spíš Simmonsovo Temné léto. Tahle část mě celkem trápila, byla psána jaksi nečtivě, divně, starobyle, měla jsem s ní co dělat a říkala jsem si, že to bude na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli.

První a poslední část to ale vytáhly o hvězdičku výš. První je výborná, poctivá sonda do smutku opuštěného staršího chlapíka a jeho snahy žít dál. A poslední.... musím přiznat, že tam jednoznačně vidím Stephena Kinga, a to je skoro vždy záruka kvality. Motiv zoufalých pozůstalých, kteří pro "návrat" svých blízkých udělají skoro cokoli, vede na Řbitov zviřátek. Obrovská prastará entita, ukrývající se pod slupkou reality, občas prosakující ven, k níž můžou dojít jen ti, kdo mají dost odvahy nebo zoufalství... to je To. A nemůžu si pomoct, ale bezvěkého mytického Rybáře na nekonečném břehu černého oceánu, toho jsem viděla jako Rolanda z Temné věže.

Tohle je hodně, hodně zajímavá věc. Myslím, že si to pořídím do své knihovničky inspirativních hororů, které by se daly spříst do super-fantasy-hororové teorie všeho. :-)

12 23.09.2022

Odposloucháno jako rozhlasová adaptace na ČRo.
Strašně divná věc se strašně divnejma lidma. Vlastně nikdo z nich mi nebyl sympatickej. Nikdo. Uřvaná obrovská famílie a jedna osamělá vysokoškolská profesorka na dovolené, která v životě udělala impozantní sérii mizernejch rozhodnutí, neumí za ně přijmout odpovědnost a pořád se v tom šťourá a nechává se tím vláčet.
Absolutně jsem nepochopila její hlavní čin, kterej se vleče celou knihou. Upřímně přiznávám, že každá další zmínka o .... mi od určitý chvílie byla z duše protivná. Nejen, že to bylo nechutný, ale i iracionální. Udělala, proč nevěděla, napravit chtěla, ale nedovedla... Prdlačky. Sobecká a ještě zbabělá. Tak to někde odložím a pak zavolám z telefonní budky a změněným hlasem řeknu, kde TO najdou, ne?

Hlavní hrdinka se nejen celou knihu, ale celej život chová jako malej rozmazlenej spratek bez špetky odpovědnosti. To proto mě tak ukrutně sejřila. A to říkám jako dobrovolně bezdětná, malé děti ráda nemající a k většině jejich rozmarů lhostejný jedinec. Plně chápu, že někdo na péči o děti není stavěnej a jejich nároky ho ničí. Chápu, že někdo upřednostní kariéru. Chápu v tomto ohledu skoro vše, myslím.
Ale inteligentní člověk se, sakrapísek, má nejprv zamyslet, než na vlně hurá-dětičky-rodinka-budu-jako-všichni-protože-to-tak-dělá-každej vrhne do něčeho, co ovlivní několik dalších lidí a jeho samotného nejvíc.
A když se pak rozhodnu pro to, pro co se rozhodla ona, tak se k tom postavím čelem, přijmu to a nebudu pak lítostivě kňourat nad cizím rodinným štěstíčkem a nebudu jim do něj házet vidle jako blbý dítě, co rozdupává bábovičky jinejm dětem, když se mu ty jeho nepovedly.

Tfuj, to mě ta hrdinka a vlastně celé dílo dožraly :) Možná to mělo vyvolat soucit, ale nepovedlo se. Ten konec mě vlastně tak trochu zvrhle uspokojil. Dobře jí tak.

12 16.09.2022

Pohodová dovolenková oddychovka na pár odpolední či večerů. Pěkné a pohodové čtení, laskavý Poirot, důvěřivý Hastings, šmrncovní a zoufalství skrývající slečna s originálními jmény... a pak ten totální zvrat na konci. Jo, tohle je fajn. I když nadprůměrné hodnocení dát nemůžu, protože v půli čtení jsem si uvědomila, že jsem to už kdysi četla... a kompletně zapomněla. Ale stejně to bylo velice příjemné setkání s detektivní klasikou.

12 19.07.2021

Dobrý to je, čte se to kingovsky skvěle... ale něco tomu chybí. Chce to víc šťávy. Postavy mi přišly trošku odosobněný, dramatický chvíle jaksi sterilní... V Ústavu tentokrát není ta pravá kingovská úzkost a hrůza, pořád jsem čekala něco pořádně kingovsky děsivýho a šokujícího a ono nic. Ani ten finální konflikt nebyl až tak moc dechberoucí, moc mě nevtáhl. Prostě... na Kingovy poměry průměr. Porovnání s opusy jako Temná věž nebo To nastavuje laťku hrozně vysoko a člověk se mu neubrání.

12 11.07.2021

Konečně to mám z krku. To je pěkně divný hodnocení na čtyřhvězdovou knížku, co? Já vím.
V polovině konzumace Pratchettovy Zeměplochy jsem se totálně přežrala a přestala mi chutnat. Ale to neznamená, že není objektivně kvalitní. Je dobrá. Skvělá. Má šmrnc, nápad, vtip, logiku. Ale chutná pořád stejně, takže hrozí to riziko přecpání, no. Zeměplocha mi připomíná vánoční cukroví z cukrárny: máte spoustu krásných lákavých druhů, první je skvělej, druhej taky, třetí taky. Ale v polovině druhů zjistíte, že jsou sice každej na pohled jinej a má jinou polevu, ale uvnitř jsou ze stejnýho těsta, co chutná stejně. A pak se může stát, že se přecpete, krabici cukroví zavřete nedojedenou a už ji nechcete ani vidět.
Malí bohové jsou, objektivně vzato, výborní. Mají vtip, ale děj knihy zvážněl a ztěžkl, řeší vážné věci ohledně víry a moci, a řeší je s nadhledem, inteligentně, originálně a bez urážek a ponižování, což je umění a nesmírně potřebná věc. Jenže mně už to prostě nelezlo. Objektivně si tahle knížka zaslouží pět hvězd. Ale hodnocení je věc subjektivní a to, jak mě knížka nestrhla (hlodala jsem ji v audio-verzi po kousíčkách snad tři měsíce!!!), je prostě projev absolutního subjektivního nezalíbení. Subjektivně by to bylo na tři hvězdy, a to ještě kdoví jestli. Takže dávám kompromisní čtyři. A doporučuju. Pokud se vám Zeměplocha líbí, tak si Malé bohy určitě nenechte ujít, je to jedna z nejlepších, nejzajímavějších a nejpřemýšlivějších částí.

12 02.06.2021

Konečně se mi povedlo uhnat Kruh do svojí knihovny a hned jsem si ho musela dát. Přečteno během několika hodin, takže stále to je absolutní špička. Přiznávám sice, že už to nebyla taková fascinace jako tenkrát poprvé; napětí bylo výrazně menší, když už víte, jak to dopadne... :-) a navíc mi knižní verze nepřišla tak odpudivě vlezle nepříjemná jako film (viděla jsem teda jen americký remake, ale díky, stačilo). Knížka však je výrazně propracovanější, logičtější, lepší. Suzukiho svět je na pohled stejnej jako ten náš, ale pod povrchem v něm bublají temné vody, které v sobě drží věci, které radši nikdy neměly vzniknout, ale které mají své zákony a logiku.
Teď drobná negativa - některé posuny v ději mi přišly dost uspěchané, některé vývody Asakawy a Rjúdžiho dost vypálené od boku a ono to všecko vychází, žádná slepá ulička... ale tak holt když vám běží sedm dní, tak vám asi zostří intuice, nebo tak něco. :) A také mi přijdou dost zvláštní postavy. Trochu odtažité, zvláštní, občas dost iracionální. Asi je to i jinou kulturou. Ale najednou se přistihnete, že jim strašlivě přejete, aby to dobře dopadlo...
Kdysi po prvním přečtení jsem nasolila jasnejch pět. Teď to jsou tak 4,5, takže tu pětku s klidem nechávám. Tohle se povedlo (a podotýkám, že dobrý jsou i pokračování, i když už v nich schází ten prvotní děs a originalita s pátráním po záhadné S.).

12 28.05.2021

Zkombinujte Lovecrafta a bratry Strugacké a máte Anihilaci. Je to moje první setkání s VanderMeerem a vůbec ne špatné. Naopak, dost dobré. A že já jsem ve fantasy a sci-fi docela vybíravej čtenář. Ale tohle mi sedlo. K Anihilaci jsem se vrátila podruhé (už i to je vypovídající) a opět jsem si čtení dost užívala. Napodruhé, kdy mám načteného Roberta Holdstocka (který píše také o vzájemném vlivu podivného, živoucího místa a lidí, co tam přicházejí) mě to vtáhlo ještě víc než poprvé.

Uznávám, postavy jsou velice zvláštní a k srdci moc nepřirostou. Těžko se jim rozumí. Čtenář něco ví vlastně jen o vypravěčce Bioložce... a je těžké naučit se ji mít rád. Divná ženská, vlastně docela bezcita, co těžko projeví kousek emocí a přitom o ně stále škemrá, jak se šťourá ve své neutěšené minulosti. Divná hlavní hrdinka. Její kolegyně působí podobně. Tak trochu (dost) strojové osobnosti. Jenže právě proto, myslím, právě ony do Zóny byly vyslány.
A tyhle strojové osobnosti poznávají, pátrají... a hlavně se mění. Celá kniha je o vzájemném působení prostředí a postav. Zvraty a dramata, i když se v knize dějí, jsou podané jaksi mimoděk, flegmaticky, s nepřirozeným klidem. Jenže ono to sem jaksi patří. Na mě nejvíc působily ty drobné, jakoby mimoděk zachycené záblesky poznání a nakonec to finální prohlédnutí Bioložky a její rozloučení.
Je to zvláštní a není to pro každého, ale rozhodně to není špatné. Není to Piknik u cesty, není to Lovecraft a není to Holdstock, ale stojí to za přečtení. A jsem velice zvědavá na druhý díl.

12 14.03.2021

Trošku lepší trojka, no. Po velice dobrém Naslouchači je to celkem zklamání, nemůžu si pomoct. Jako plus musím stále nechat čtivost a spád děje, zblajzla jsem to za dva večery,což je slušné.
Ale to, co jsem odpustila jedničce, už tady neodpustím. Ony se všechny ty nešvary snad ještě prohloubily. Postavy a jejich jednání mi pořád přijde unáhlené, ukvapené, těžko pochopitelné. Do jisté míry by se to ještě dalo akceptovat u do-puberty-lezoucí Ilan, která neví, co je a co se sebou (i když s odpovědností, kterou má a které si je vědoma, bych čekala o něco míň dětinské chování). Ale nemůžu to prominout kapitánovi, který občas v něčem působí taky jako dítě. Nebo to tak pro mě alespoň vyznělo. Vyptávat se dítěte, které je stále jeho podřízený na nejnižším stupni - i když důležitý - jestli jsme pořád kamarádi?
Spousta motivů je přehnaná - když pětadvacítka vedla Ilan na slyšení k senátorům, čekala jsem kdovíjakou hrůzu, nakonec tam nic tak strašného nepadlo. A vlastně ani později v Olymposu. Pro někoho, kdo přežil útok monster a jako jeden z mála byl schopen jim vzdorovat, by nemusely tolik rozhazovat blbé řeči prd-vědících lidí, které se po většinu času motají kolem minulosti, a skutečnost je výrazně odlišná... Vůbec ta linka v Olymposu na mě nezapůsobila. Návrat do Duvalského pohoří byl jako balzám.
Některé výjevy a místa jsem si navíc jen hrozně těžko představovala. Zatímco v prvním díle to šlo skvěle (sklenařská města i retea se dají zvládnout), města pod mořem "v Evropě" už na mě byla moc. Autorka si to snad musí užívat, že na čtenáře navalila zvláštní, rozhýbaný a nestálý svět, kde každá blbost má svoje speciální jméno, které se velice snadno splete s jiným... U scény se zabezpečením tekutého sklenitu a s dostavbou jedné součásti jsem myslela, že fakt vyletím z kůže. A totálně jsem se ztrácela při bloudění v dole. Když nad tím tak přemýšlím, knize by velice prospěla semtam nějaká ilustrace, kde by se tato těžko představitelná místa alespoň načrtla...
Ale co nejhůř... zklamal mě i můj uctívaný Otorten. Nepochopila jsem výpravu Pětadvacítky - co je tam přimělo vyrazit a co si mysleli, že tam dokážou? Naprosto nevysvětleno. A vůbec, tam, kde v prvním díle působil hlavně strach, nejistota, hrůza pověstí a cosi děsivého, vylézající z temnot... tam najednou jsou jakési podivné, hmotné kreatury, které nechávají hrdiny drze procházet, kutálet se s nimi v objetí a tropit různé jiné podivnosti, a spíš než děsivě působí snad i komicky.
A jak to píšu, napadaj mě další a další wtf-scény. Celej díl byl zmatenej, přehlcenej, máloco bylo pochopitelný a uvěřitelný... škoda. Chybí mi tam takový to vedení, kdy autor seznamuje čtenáře se záhadou, nahazuje mu rozpoznatelné nitky a on si to splétá a pak vlastně dojde k cíli jen okamžik před dějem, takže má ten slastnej pocit, že na to přišel. Tady to chybí. Spousta letmo zmíněnejch indicií, co se ztrácí ve zmatku a v oříškovejch očích, a a pak najednou náhlý osvícení, kdy Ilan náhle všecko ví. Ale vám pořád fakt není jasný, jak na to přišla.Tak nic, no. Nastereu si samozřejmě přečtu a těším se na ni, to jako jo, ale jestli si celou ságu pořídím do knihovny, to se ještě uvidí. Po jedničce jsem si tím byla jistá. Teď už ne.

12 03.12.2020

Strašně těžký hodnocení. Když se na to podívám jen trošku objektivně, tak je to dobrý. Příběh má spád, objevují se tam fajn postavy (Stříbrná horda a jejich Profi jsou skvělí!), člověka to drží v lehkém napětí, je tam plno úsměvných momentů a semtam i nějaké ty vážnější, které tomu dodávají to, co má dobrá knížka mít.
Všecko je to fajn. Jenže... mě to ukrutně nebavilo. Asi jsem přezeměplochovaná a musím si dát pauzu. Konzumace audioknihy se mi vlekla snad dva měsíce a já se přistihla, že se vlastně těším, až to budu mít z krku. Úsměvný momenty mě moc nerozesmívaly, ty zajímavý jsem si sice screenshotla, aby mohly jít do sešitu výpisků, ale bylo to spíš jen tak z povinnosti, aby mě jednou nemrzelo, že jsem to zanedbala. Všecko mi to jaksi přišlo opakovaný, nastavovaný, prostě pořád na jedno brdo. Mrakoplaš pořád plaší, pořád prchá, pořád se brání, že on nic. Furt má někoho v patách a furt se mu nic nestane. Zavazadlo je opět komické a jaksi dojemné, ale to taky není nic nového. Shledání s Dvoukvítkem - jo, uznávám, to potěšilo. Nové neotřelé pohledy na kultury zeměplošské, které jsou vlastně celkem aktuální i v horizontu zeměkoulském... jo, fajn, ale té originality už během předchozích snad 15 dílů bylo tolik, že už i ta originalita je otřepaná. Vlastně jsem měla strašnou chuť dát tomu trojku, ale musím uznat, že slabotě v podobě Erika nebo Pyramid se to neblíží. To bych pak musela předělat celý hodnocení i z dřívějška a to se mi nechce. Ale.... od Zeměplochy si fakt asi dám pauzu, nic se nesmí přehánět.

12 13.11.2020

Švejk mi nikdy nesedl. Zkoušela jsem ho na konci základky (byla jsem čtenářsky dost vyspělé dítě), zkoušela jsem ho na gymplu... ale nikdy jsem se nedohrabala dál než na konec prvního dílu. Dostat se přes cestu vlakem s poručíkem Lukášem (myslím?), kterej mele držkou a mele a mele a mele... bože, to ta kniha fakt má z pekla štěstí, že v tu chvíli neletí oknem. :)
Prostě mi to nic neříkalo. Válečnou literaturu miluju, ale taková ta válečná humoristická za každou cenu... to prosím ne-e. To fakt nedávám. Podobně těžce mi nesedlo Ryanovo Jak jsem vyhrál válku. Švejk i Goodbody jsou totální mimoni, kteří sice svou existencí poukazují na totální selhání a nekompetentnost armádních struktur a jedinců, to ano, a humor je vlastně nejlepší způsob kritiky... ale jen o tom válka není a já to jaksi fakt blbě nesu. Válka je hlavně místo, kde se lidi mění a bojujou i sami se sebou. A v těchhle čistě humoristických válečných knihách mi to schází.
Takže díky, určitě je to dílo významné a povedené, ale ne pro mě. Určitě tomu ale ještě někdy budu chtít dát šanci, třeba Švejkův čas přijde.

12 06.07.2020

Tenhle díl se mi líbil moc. Líbily se mi pokusy o "sabat" tří čarodějek, z nichž každá je úplně jinak pošahaná, ale každá svým způsobem milá... a strhl mě nevyhnutelný běh věcí vedoucí k nalezení nového krále. Přiznám se, že skorozávěrečný překvapení bylo překvapení, to tedy jo. :) I vrchol celého díla na jevišti byl super - zejména po několika předchozích knihách, kde už to vyvrcholení v meziprostorech mezi "věcmi" a démony tak děsnými, že nesmí vkročit do normálních světů, začínalo přece jen být trošku nuda. A na druhou stranu - zbabělý vévoda a jeho kariéristická vévodkyně tomu dodali špetku vážnosti a snad i realističnosti. Perfektní díl. Jak se tak pozoruju, tak mi nejvíc sedí díly s Bábi Zlopočasnou. Ta stará staropanenská ironická čarodějka je boží. :)

12 18.05.2020

Super od začátku do konce. Kyselá Prdel, Bábi, Esk, její výuka na čarodějnici a moudra Bábi Zlopočasné, i mimo Zeměplochu platná díky Bábině znalosti hlavologie... zase mi do knihy výpisků pár věcí přibylo, což je vždycky znamením dobré knížky.
S samozřejmě Eskiny sny, úlety a to hlavní, proč by děvčata nesměla dělat to, co chlapci? A nakonec tom jsou možná i lepší. Jako třeba Esk v závěrečným souboji s příšerami. Ten byl byl krásnej, vpravdě lovecraftovskej - děs lízlej filozofií a odvahou, jo, to můžu! Tenhle díl mě chytil. Pořádně a naplno. Myslím, že jsem Zeměplochou definitivně polapena.

12 12.04.2020

Tak tohle se hodně povedlo. Děj mě strhl hned od začátku, dvě zoufalé unesené děti ze sektářské rodiny... no a pak už to jede. Tady se neskutečně povedlo prolínání a postupné rozplétání snad tří linií ze současnosti (u nichž snad ani nejde říct, která je napínavější) a jedné z minulosti... Opět jsem zuřila vzteky a odporem nad osobností vraha. Jasně, člověk chápe, že tak podělaný dětství se na člověku podepíše, ale má se, kura, mstít na těch, kteří to zavinili, a ne na těch nejnevinnějších a nejslabších. Kdyby to byl co k čemu bojovník proti sektám, bude unášet a mučit šéfy spolků, ne usmrkaný malý děcka, co za nic nemůžou a jsou stejný oběti, jako byl kdysi on. Fuj.
Honička vlaku, auta, obou odhodlaných žen a balíku s penězi a únosce/vraha byla naprosto dechberoucí. Ohromně mě držela v napětí také linka s Miou. Co si ta nešťastná holka musela vytrpět s takovým hnusným haj-lem, to je taky něco... Nepochopím, jak je vůbec možný člověka 20./21. století tak vypatlat, aby si ani sám nedovedl nabít mobil a nepřišlo mu to divný. Fuj, fuj, fuj. To, jak vrah skončil, mě nakonec potěšilo, ale klidně bych mu to ještě přisolila. Představovala jsem si jeho konec mezi těma rozdupanejma hnusnejma slimákama na zemi a naprosto mi mezi ně zapadal. Uspokojivej konec.
Zajímavým okořeněním celého perfektně a napínavě vystavěného příběhu byla událost s Rose a Irsou. Jsem velice zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, protože tohle by určitě stálo za další zapátrání a vysvětlení...
Sečteno, podtrženo, tady nejde dát jinak než plnejch pět hvězd. Osvědčené fajn postavy, výborně vyprávěno, dokonalá detektivní zápletka a dechberoucí rozplétání a sbírání střípků a stop... Dokonalost sama. Váhám, zda to nakonec možná nebyl vůbec nejlepší díl ze série, co jsem zatím četla (zatím jsem se dostala k 5.).

12 21.12.2019

Velice povedená detektivka. Na téhle knížce nebylo ani tak děsivé to, co se stalo, ale spíš proč se to stalo. Ta úzkost a nepochopení, čím si Merede zasloužila únos, věznění a postupné a podivné mučení, z knížky jen dýchala a tím mě pohltila. Zároveň mě fascinovala Meredeina odhodlanost a vytrvalost, se kterou se držela života a vzpomínek na "normální" časy. Přiznám se, že to odhalení totožnosti únosce a vraha mi přišlo trošililinku levné a jednoduché, přišlo mi zvláštní, že v někom tak šíleně hoří touha po pomstě celé dlouhé roky od osudné události a nevychladne. Jinak ovšem knížka neměla nejmenší slabiny a proto dávám pět, i když je to spíš čtyři a tři čtvrtě hvězd.
Povedl se závěr - tak zvláštní boj vůle o každou vteřinu děje, života a smrti jsem už dlouho v detektivce neviděla. A úplný závěr mě hrozně potěšil, i když happyendy jinak fakt nemám ráda. Celé to je perfektně napsáno, postavy jsou skvělé, Carl budí sympatie a zájem svým nedávným šíleným zážitkem... a Asad je osvěžující, rozkvétající překvapení. Tady ještě paradoxně nedělá ty své blbé přežblepty a Carl ho neopravuje, což knize velice prospívá.

12 17.12.2019

Nádherná, hladivá knížka. Krásné i dobrodružné vyprávění pro děti, které to učí rozumět a milovat svět zvířat, a snad i trošku chápat vztah mezi zvířaty a lidmi... Moc pěkná knížka, jako malé se mi dost líbila a někdy se snad zavřu na pár hodin do knihovny, abych si ji znovu proletěla... :-)

12 13.11.2019

Jo, tak tohle se zatraceně povedlo. Zraněnej spisovatel ve spárech fanatické a šílené fanynky, která kvůli svý lásce k postavě dokáže naprosto cokoli. Skoro jsem cítila bolest, námahu a úzkost, prožívala s Paulem všecky jeho pokusy, nápady a snahy o osvobození... a pár scén mi občas dodnes zpestřuje noci ve snech. Paradoxně nikoli ty, v nichž figuruje přímo Paul; nejvíc mě pronásleduje příšerná smrt nešťastného mladého policisty. Brrrrrr. Silná knížka o obrovském šílenství a neméně obrovské touze žít.
PS: Výjimečně dobře hodnotím i film. A to se, prosím, fakt nestává často.

12 21.08.2019

Tohle chci.
Přečteno za jedinej večer. Čtivý, poutavý od první stránky, přirozený a plynoucí jako voda - sice občas uhýbající, ale plynoucí k neoddiskutovatelnému cíli. Jediné, co mě malinko dralo, byl jazyk - možná je to i překladem, ale přišel mi lehounce neučesanej a vzhledem k věku vypravěče trochu přehnaně nevyzrálej. Dost často jsem si říkala, že bych volila jiná slova. Ale neva.
Hlavní myšlenka knížky je vlastně hrozně jednoduchá, ale geniální - unese jak děj (poslední dny mladého člověka), tak spoustu vzpomínek a úvah. Nejprv mi přišel trochu zvláštní ten výběr věcí, které mají zmizet ze světa... ale během vyprávění to dalo smysl. Postupně se odhalil celej autorův příběh... hlavně ta rodinná část mě hodně brala za srdce. A v závěru, od kapitoly s kočkama, mi už pravidelně vlhly oči (a to jsem celkem myslím odolná).
Fascinující, křehká a dechberoucí knížka o rozhodování, bilancování o tom, na čem v životě fakt záleží a co za co stojí. Jdu si ji objednat, tohle potřebuju.
PS: Čtenářská výzva - kniha začínající slovem Kdyby.

11 05.06.2024

Přiznám se, že to nízké hodnocení tak docela nechápu. Mně se to líbilo, a to tak hodně, že jsem to zhltla za večer cca od pěti do půlnoci. Což je docela výkon.
Typickej Karika se vším všudy. Napětí, perfektní atmosféra, hodně hnusu, zajímavé postavy a dost zajímavá výpověď o době. Do jistý míry to dost vykročilo mimo typickou Karikovu šablonu a je to věci ku prospěchu.

Obrovsky se mi líbilo to velký finále (resp. jeho princip, ne brutalita), odhalení viníka/viníků a hlavně vysvětlení vědce. Jo, tohle já prostě hodně, hodně moc můžu a sedí mi to. Kdybych jednou psala obří mysteriózní teorii všeho, tak bych to přesně takhle udělala taky, kdybych to uměla. :)) Kéž bych to uměla. Karika to navíc chytře napojil nejen na Strach, ale i na Trhlinu. Vzniká nám vedle na Slovensku pěknej komplexní příběhovej svět, jen co je pravda :)

Samozřejmě, že Karika tohle všecko nevymyslel z čistý vody. Kam se podíváš, skoro všude narazíš motivy ze Stephena Kinga nebo z Lovecrafta. Ale je to celý velmi dobře zpracovaný. To, co je převzato, je převzato jaksi "oprávněně", protože Karika si vybírá právě ty skoro věčné motivy, které se táhnou společnostmi a jejich příběhy snad odedávna.

Ale abych jen nechválila: je to dost uspěchaný a místy překombinovaný. Ta linie s nehodou nebo pronásledováním Gavendových kolegů do... tam za mě vůbec být nemusela. Místy je to hodně přepjaté, skoro až na čáru snesitelnosti: hlavně extrémní přemíra brutality prvotních vražd a zmizení (i když... vlastně proč by se prapůvodní původce zločinu krotil, že ano) a extrémní zásah a brutalita Gavendových nadřízených, to bylo nesmyslný. Kdyby se to odehrávalo v 50. letech, tak snad, možná... ale takhle? Ještě jsem myslela, že za tím bude nějaký jejich vyšší cíl, že chtějí něco využít... ale tohle mi moc smyslu nedalo, jen přibylo krmení do masomlýnku. Hm. Tam se mohlo a mělo trochu ubrat z plynu. A za to ta hvězda dolů.

Sečteno: hodně věcí mě na tom dralo, to netvrdím. Ale je to parádně strhující. Pokud máte pro podobnej typ příběhů slabost a rochníte si u Lovecrafta a Kinga, tohle si užijete.

11 16.05.2024