Soudné sestry
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285796/bmid_soudne-sestry-TmT-285796.jpg
5
1783
167
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král... Příběh, ne nepodobný Macbethovi, se točí okolo tří čarodějek: Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, stařešiny rozsáhlého klanu Oggů a majitelky nejhorší kočky na světě (Silvera), a Magráty Česnekové, věřící v nefunkční okultní předměty. Z krále Lancre Verence se stane duch poté, co ho zavraždí jeho bratranec Lord Felmet. Jenže Felmetova krutovláda se třem místním čarodějkám nelíbí a znovu se snaží dostat na trůn pravého krále, Verencova syna Tomjana. (Toho po vraždě Verence ukryjí v kočovné společnosti trpaslíka Mášrechta i s královskou korunou.) Protože ale neví, jak se zbavit vévody Felmeta a jeho manžeky, posunou čas v Lancre o patnáct let dopředu, aby mohl mladý Tomjan vznést požadavky na trůn…... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1995
,
Talpress
Originální název:
Wyrd Sisters , 1988
více info...
Přidat komentář
Soudné sestry. Pratchettovská klasika snoubící Macbetha s prapodivným žitím na Zeměploše. Ještě na střední jsem Soudné sestry četla a učarovaly mě. Později jsem je hltala v divadelní inscenaci Divadla v Dlouhé. A nyní jsem si je vychutnala v audioknize, kde paní Slavíková dala stařence Oggové nebývalou formu. Skvělá záležitost ve všech zpracováních!
Když jsem kdysi dal anketu, která dějová linka Zeměplochy je nejlepší, čarodějky suverénně prohrály. Po přečtení druhého dílu s čarodějkami to vůbec nechápu. Skvělý humor i celkem napínavý příběh.
Po Čaroprávnosti jsem si myslela, že díly s čarodějkami nebudou u mě zrovna nějak moc oblíbené, ale tahle knížka se mi líbila o dost víc. Byly tam slabší místa, u jiných jsem se zase hodně bavila, celkově spokojenost.
Na nátlak okolí jsem přečet "něco od Pratchetta". No přečíst se to dalo, ale že by mě to bůhvíjak nadchlo, to tedy ne.
Jedno malé království, mocichtivý vévoda s vévodkyní, jeden mrtvý král a tři čarodějky. Odpočinkovka, skvělý humor, napínavý příběh. Konečně mi ta deskovka, kterou máme doma, dává o trochu větší smysl. Hlavní roli hraje slovo, které je mocnější, než by jeden čekal. Nadčasové myšlenky, jako vždy.
Mně prvních 6 Pratchettovek přišlo +- na stejné úrovni. Nevidím nějaký propastný rozdíl třeba mezi Magickým prazdrojem a Soudnými sestrami. Oboje stejně dobré :)
S touhle trojkou se člověk nenudí (především v divadle). Kdo by si ty dvě hašteřivé staré dámy a trochu jinou rozcuchanou Magrátu neoblíbil?
Původní vydání téhle Shakesperovské pratchettovky mě zasáhlo v období kolem maturity. Není proto asi nijak překvapivé, že mě její zaměření na velikána anglického divadelnictví celkem nezasáhlo. Zkrátka bych jí v té době nedal víc než dvě hvězdičky.
O skoro 30 let později (je to vůbec možné?) ve zralé dospělosti jsem si jí zakoupil v audiopodobě, načtené paní Slavíkovou. Od vydavatele to byla opravdu skvělá volba, protože každou z čarodějek pojala svým nakřáplým hlasem docela jinak. Stařenka Oggová je přesně ta sympatická babča, se kterou si každý mladík rád povypráví, i když to pak často sklouzne do debaty o tom, co by se bylo stalo, kdyby ona babča byla o čtyřicet let mladší. Magráta je naopak prototypem těch trochu strašidelných děvčat ověšených stříbrem, které kudy chodí, tudy propagují veganství, a kromě toho se snaží o smír s myšmi, vyžírajícími jejich dům. A nakonec - z mme. Zlopočasné, ze které jde strach, už jen když o ní čtete, dostáváte v podání interpretky mrazení v zádech už při prvním slově.
Pro pochopení všech divadelních (zejména Shakespearovských) narážek je záhodno si přečíst zeměplošskou wikipedii, kniha jimi opravdu přetéká a pan Kantůrek se zde musel opravdu zapotit. Plno je ale i klasických zeměplošských fórků na téma muži a ženy, mytí vlasů, těžký život komiků a šašků, porodnictví nebo strasti života hradních duchů (ty bohužel Pratchett záhy opustil, což mi bylo opravdu líto).
Jářku, troufám: proti svému 17letému já musím tedy Soudné sestry vzíti na milost, ale stále mám radši příběhy z Ankh Morporku (i ten se tady objevuje). Možná mám z bábi Zlopočasné opravdový primární strach. Na druhou stranu taková paní Ježková, i když se vám neschová...
Místy je to moc dobré, místy geniální a místy taky trochu zdlouhavé. A ženské hlavní hrdinky budou asi víc vyhovovat ženským čtenářkám. Za sebe mám určitě v sérii jiné favority, i tak to ale bylo příjemné čtení.
Ach, konecne me tri oblibenkyne dohromady. Proste miluju, miluju, miluju. A musim si dneska umyt vlasy, to kazdopadne!
Předchozí Magický prazdroj byl na mě trochu moc pompézní, ničily se tam málem celá města i Zeměplocha. V Soudných sestrách se sice taky hraje o osud království, ale prosím vás, jaké je Lancre vlastně království? :) Pratchett v plné síle a čarodějnické trio je okouzlující hlavně v momentech, kdy nekouzlí a čelí nástrahám všední reality :)
Po několika letech jsme se k této knize vrátili a četli ji ve skupině pěti přátel a opět jsme se královsky bavili. Je to vzpruha - číst něco takového, humorného, a přesto moudrého a ještě k tomu velmi vědoucího. Pratchett musel mít nesmírný rozhled v mnoha oblastech lidského činění. Má náš neutuchající obdiv.
Mnohým narážkám ani neumím porozumět, protože ty věci zkrátka neznám. Ale ve skupině posluchačů je jeden inženýr, který nám ledacos dokáže dovysvětlit.
Hned se dívám, kterou z jeho knih budeme číst příště.
Kniha mě bavila od začátku až do konce. Miluju čarodějky a tohle byla jedna z posledních knih, co mi chyběla k přečtení. Mám teď chuť se vrhnout hned na další. :)
Bavily mě pohádkové narážky na Černou Alyssu. Bavilo mě mytí vlasů a koukání na špičky bot. Asi je to tím, že jsem Pratchetta delší dobu nečetla, nicméně jsem se u knížky nejednou hihňala. :)
(SPOILER)
První "opravdové" čarodějky. Za své dvanáctileté já, které bylo ze Soudných sester na té nejvyšší větvi lancerského pralesa, musím dát i teď po druhém čtení *****, i když bych nikomu nevymlouvala názor, že se to možná místy malinko vleče. Tehdy mi ten (vcelku předvídatelný) děj přišel neprokouknutelný. A zapomněla jsem, jakou tomu Pratchett na posledních řádcích nasadil korunu. Takový drobný detail mě obvykle potěší a ve dvanácti mi určitě připadal geniální. Od té doby jsem četla i viděla nějaké Shakespearovy hry, takže jsem teď ocenila zase jiné aspekty. Jen inscenaci samotných Soudných sester jsem, bohužel, ještě neviděla.
Od Pratchetta nečekám strhující akční děj, ale spíš zábavné a osvěžující uchopení tématu. Ta nenucenost, která mi chybí v Magickém prazdroji, tady funguje dobře. Líbilo se mi divadlo, byť ho tam někdy bylo na můj vkus skoro až moc. Líbilo se mi, jak měl vévoda problém pochopit lancerský lid a jak šašek vysvětloval vévodkyni, jak prodat lidem nepopulární změny.
A jak to vůbec Kantůrek myslel s těmi soudnými sestrami? Čeština disponuje slovem sudičky. Chtěl snad zdůraznit, že čarodějky zachovávají soudnost i tehdy, když ji ostatní ztrácí?
***
Výběrčí si odkašlal. „No, pane, víte, já jim vysvětlil, že potřebujete vybudovat stálou armádu a tak dále, ne? A on prý na co, a já že kvůli lupičům, ne? A ony že je lupiči nikdy neobtěžovali.“
„A co civilní sféra?“
„Vidíte, málem jsem zapomněl, ne? Dokazoval jsem jim, že musíte stavět a udržovat mosty, ne?“
„No a?“
„A ony na to, že je nepotřebujou.“
„Aha,“ prohlásil vévoda hlasem znalce. „Jenže jak se dostanou přes řeku? Tekoucí širokou vodu neobejdou!“
„Nejsem si tak docela jistý, pane. Já si myslím, že čarodějky obejdou cokoliv.“
***
Dole na pláních to bylo něco jiného. Tam když jste do lidí kopli, snažili se oni kopnout do vás. Jenže tady? Když jste kopli do lidí tady, tiše vám ustoupili z cesty a trpělivě čekali, až vám noha sama upadne. Jak se měl král dostat do historie, když vládl takovým lidem? Ty jste mohli utiskovat se stejným výsledkem jako matraci.
***
„Copak ty nechceš zemřít vznešenou smrtí pro spravedlivou věc?“
„Já budu pro tu věc raději tiše žít. S vámi čarodějkami je to jinak, vy si můžete dělat, co se vám zlíbí, ale moje možnosti jsou omezené.“
***
„Jsme povinny mluvit pravdu,“ řekla. „Ale nikde nebyla řeč o tom, že musíme všem vytroubit i věci, na které se nikdo neptal.“
Moc pěkná kniha asi by se tam našlo pár nudnějších částí jako například popisování letu kolem království. Jinak jsem si ji moc užil. (Mé hodnocení je čistě v rámci knih této série nejde totiž srovnat s čím koly jiným co jsem četl)
Má druhá kniha Terryho a o poznání menší radost ze čtení. Nezáživný příběh, sem tam zajímavé moudro, ale celkově táhlá nuda. Takže nic moc.
Pasáže popisující vzrůstající šílenství vévody Felmeta byly dost děsivé. Budu si muset brzy přečíst Macbetha pro srovnání.
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Soudné sestry je v
| Právě čtených | 22x |
| Přečtených | 3 002x |
| Čtenářské výzvě | 117x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 822x |
| Chystám se číst | 168x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 16x |
Miluju bábi Zlopočasnou a miluju stařenku Oggovou :) musela jsem se smát pokaždé když stařenka mluvila...cokoliv řekla bylo prostě geniálně vtipné a to jak si notovala s bábi bylo neuvěřitelné. I když se hádaly tak to bylo skvělé. Doufám, že se ještě ty dvě v nějakém díle potkají.