Pyramidy

Není to špatná kniha, ale nebyla to ta pravá Zeměplocha. Začátek v Ank-Morkporku a Těpicova studia mě neskutečně bavil a vlastně i navnadil, že tohle bude super čtení. Jenže jakmile se děj přenesl do Mžilibaby, tak jakoby text ztratí tu pomyslnou jiskru. Ano, Dios je super a stavění pyramid také, bohužel zbytek na mě působí dost prkenně a neživě.

(SPOILER) Začátek s cechem vrahů se mi moc líbil a bylo by super, kdyby o tom byla celá kniha. Bohužel se s částečným využitím tohoto umění setkáme opět až na konci. Mezi tím jsem tomu občas nerozuměla, ale jinak jsem si oblíbila Tymrchu. Stále se bavím nad jeho jménem :D Část se stavbou pyramidy, začátkem vlády Těpice a následným zmizením království mě moc nebavila. Jakmile ožily mumie, ožil i příběh. Celkově to ale bylo asi i zbytečně zdlouhavé.

Další díl Zeměplochy, který (jako obvykle) velice pobavil. Úplně nejvíc mě dostala marnivá sfinga. Fantazie Terry Pratchetta byla nekonečná!

Princ, vrah a nebo král? A není to vlastně fuk? Zvlášť když máte vládnout Zemi plné písku, prastarých bohů a k tomu s nespočtem pyramid, které sem tam udělají BUM! No, a je to na Těpicovi, aby dal vše opět do pořádku. Neboť prastaré království, v němž mumie právě ožívají, se nějak vypařilo. A jen mezi námi, nebýt Ty Mrcho, tak by ho nikdy nenašli... Knížka se dobře četla, byla humorná a krásně nám přiblížila další části Zeměplochy - nová země, lid, náboženství, kultura, systém vlády atd.

Pyramidy nejsou z žádného cyklu, byť se tam Ankh-Morpork na chvíli objeví. Každopádně si chtěl Pratchett asi vyzkoušet něco lehce jiného a za mě se mu to dost povedlo. Rozhodně to není slabší kniha ze Zeměplochy. Spíše jinak stavěná a vyprávěná. A určitě to zkuste protože cesta do Egypta, ala Pratchett, stojí za to.

Další povedený dílek z Pratchettova pera, který nás tentokrát zavedl do Mžilibaby. Samozřejmě, že vlastní verzi starověkého Egypta má i Zeměplocha, a také bez překvapení, že si z oné starodávné kultury uděláme pořádnou srandu.
To se totiž mladík (vcelku rozumně uvažující) stane z čista jasna vládcem (čti polobohem) v zemi se stovkou tradic z níž většina nedává žádný smysl. A brzy se dozví, jak je těžké něco změnit, když jste jen maskotem kněžích a vaším nejdůležitějším úkolem, je nechat ráno vyjít slunce, ačkoli nemáte zdání, jak to vlastně děláte.
Zeměplocha, sranda a hlavně Pyramidy!

Keď sa stavba monumentov stane ekonomickým fetišom a parozábranou na čas

Siedmy diel Plochozeme je úplným unikátom. Pratchett nás prvýkrát berie mimo známy Ankh-Morpork, úplne opúšťa zavedené postavy a berie nás na horúci juh do ríše Mžil (Mžilibába). A mne osobne táto osviežujúca zmena prostredia sadla ešte o kúsok viac než Soudné sestry.

Hlavný hrdina Těpic, čerstvo diplomovaný vrah z ankh-morporského Cechu vrahov, sa po smrti otca vracia domov, aby sa stal faraónom. Naráža však na brutálny kultúrny schok. Ako moderne vzdelaný človek sa stáva väzňom rituálov, kde mu kňazi osem hodín denne máčajú nohy v mlieku, aby sa nezrútil vesmír.

Pod nánosom starovekého Egypta a Grécka sa však skrýva tá najrafinovanejšia satira britskej kráľovskej rodiny a inštitúcie monarchie. Pratchett majstrovsky ukazuje osamelosť panovníka lapeného v „kráľovskej povinnosti“ – v luxusnej zlatej klietke tradícií, ktorá požiera peniaze daňových poplatníkov len preto, aby zajtrajšok vyzeral presne ako včerajšok. Pyramídy tu totiž fungujú ako obrie parozábrany na čas, ktoré bránia akémukoľvek pokroku.

Je to vtipné, je to hryzavé a núti to k zamysleniu nad tým, ako veľmi sa nechávame opiť spoločenským divadlom a drahými kulisami moci. Skvelá jízda, ktorú Kantůrkov preklad (mená bohov, cechové reálie) opäť povýšil na umelecké dielo.

To byla panečku jízda!

Tenhle samostatný příběh ze světa Zeměplochy jsem měl v knihovně dlouho a stále jsem se mu vyhýbal. Zpětně nechápu proč... Čtení jsem si užil! Nebudu tady hodnotit samotnou hloubku příběhu, chtěl bych spíš vypíchnout krásně sepsanou parodii na Egypt a taky Řecko. Neskutečně mnoho vtipných scén, jedna z mých oblíbených je třeba část, kdy hlavní hrdina Těpic má v Efebe sedánek se všemi známými lidmi z naší historie, které mají opět dokonalé pojmenování. (Děkujeme). Velblouda "Ty Mrcha", který je prostě vtipný jen svou existencí v knize. Škoda, že se Pyramidy nedočkaly nějakého pokračování...

Část v Ankh-Morporku mě moc nechytla, ale pak to opravdu stojí za to! :)

Jeden z mála dílů ze série Zeměplochy, který stojí mimo tematické části (jako například Čarodějky). Typického zeměplošského humoru je tu o něco méně, ale příběh je to pěkný a svižný. Není těžké uhodnout, kde se děj odehrává a kde vzal inspiraci. Celkově vzato velmi pěkná kniha, která zapadá do Zeměplochy a ukazuje i jiné části tohoto světa.

Pravdou je, že jsem se u této knížky nesmála tak často, jako u předešlých zeměplošských. Pět hvězdiček si ale stejně zaslouží - příběh je nápaditý, opět velmi svižně vyprávěný a dokonale přeložený (poklona patří i Janu Kantůrkovi). Obdivuju Terryho fantazii a spisovatelský um a už se těším na Stráže! Stráže!

Pyramidy si berou samozřejmě na paškál Egypt s jeho bohy a zvyky. Nejvíc mě bavil začátek, kde je Těpic ve škole vrahů. Za mne se tomuto tématu mohla věnovat celá kniha. Tomu zbytku v Egyptě jsem tolik nerozuměla, sice dějiny Egypta slušně znám, ale tady mi pořád něco unikalo.

Tohle je pro mě zatím od počátku série ten nejslabší díl. Začátek s cechem vrahů v Ankh-Morporku je v klasickém duchu a kdyby se to takhle neslo celé, tak by to bylo fajn. Jenže pak to začne kombinovat starověký Egypt, matematiku a kvantovou fyziku. Bohužel z toho čučí to, že dělat si legraci z něčeho, čemu vlastně tak úplně nerozumím, končí spíš rozpačitě. Pár dobrých nápadů, hodně nedovázaných nebo divné zašmodrchaných volných konců. Tak snad příště zase kvantově skočíme zas jinam.

Na začátku trocha napětí a úvah, jestli bude hlavním hrdinou budoucí vrah a co to jako má znamenat (i když - nezačínají takhle všechny pratchetovky: ?). Potom přišly kapitoly, narvané nádhernými hříčkami a nápady pana Pratchetta a pana Kantůrka. Kam na ně oba pánové chodili, to ví jen bohové. Byla jsem pohlcená, občas zmatená, naprosto odtržená od okolního světa a spokojená. Prostě paráda na konci dovolené.

Začátek v cechu vrahů dodává celému příběhu grády. Čtivé a zábavné. Konec je sice lehkou deus ex machinou, ale na tom nezáleží, vše totiž vyváží množství vtipných scén jako třeba Sfinga a hádanka.

Každý, kdo má problémy s matematikou, by si měl vzít příklad z velbloudů a počítat čísla nikoli prsty. :D

Tohle bylo jine... a kdyz si uvedomim, ze Pratchett je celkove jiny, tak tohle bylo uplne mimo :-) jen nevim, proc tam byla ta cast z cechu vrahu... bylo by to poutave i bez toho. Rozhodne zajimave. Uhne to uplne jinam, nez by ctenar cekal. Dalsi z del, kde si za mesic nebudu pamatovat, o cem dej byl, ale budu si pamatovat, ze jsem si cetbu uzil a i takove knihy potreba.

Podívat se se sirem Pratchettem do doby Starého Egypta bylo velmi zajímavé. Knížka byla vtipná, dobře se četla. Ale přece jen nebyla tak dobrá, jako třeba Soudné sestry. Na konci už jsem se těšila, až ji dočtu. Přesto se těším na další jeho skvělá díla!

Pyramidy jsou sice součástí cyklu Zeměplocha, zároveň se ale řadí k těm zeměplošským svazkům, které nejsou začleněny do žádné podsérie a existují tak jaksi samostatně. Jistě, část děje umístil Terry Pratchett do Ankh-Morporku, aby se neřeklo, jinak se ale příběh odvíjí ve svém vlastním (a chvílemi i nevlastním) časoprostoru. To mi ale vůbec nepřekáželo, protože autor zaplnil úrodné údolí Mžilu takovým množstvím zajímavých postav, že jsem se prostě nemohl nebavit. Skvělá záležitost.

Pyramidy bývaly po Mortovi mojí nejoblíbenější Zeměplochou. Mé zažloutlé vydání mám dokonce z Fenixconu 2005 podepsané od mistra Kantůrka. Druhé místo už by v konkurenci s těmi pozdějšími výrazněji parodickými díly jako je Pošta nebo Maškaráda asi neudržely, ale pořád si myslím, že by bez problémů daly top 5. Je to totiž geniálně nezkombinovatelná kombinace něčeho jako Egypťan Sinuhet a Stručné historie času: znáte ty historky o tom, jak se rozměry zavíjejí samy do sebe? Tak Sir Terry na to kápl - rozumějí tomu totiž jenom velbloudi!

A Smrť tu má sice jen 2 štěky, ale jeden z nich je jedním z nejlepších za celou sérii: "KOLIK VÁS TAM JE? Obávám se, že něco přes třináct set. TAK DOBRÁ. POSTAVTE SE DO FRONTY, PROSÍM."

90%!

P.S. Malá hádanka: Co, metaforicky řečeno, chodí krátce po půlnoci po čtyřech, po dvou většinu dne – s výjimkou úrazů - alespoň do večeře a pak po třech nohou nejméně do večeře, od kdy chodí buď ještě po dvou nohou, nebo s pomocí nějaké protetické pomůcky dle vlastního výběru?

No nebyl to snad génius?

super kniha