Soudné sestry
Terry Pratchett
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/285796/bmid_soudne-sestry-TmT-285796.jpg
5
1786
167
Úžasná Zeměplocha / Úžasná Plochozem série
< 6. díl >
Na Zeměploše, která je placatá a putuje vesmírem na zádech obrovské želvy, se najednou dějí nepředstavitelné věcí, neboť do královské politiky se zamíchaly tři místopřísežné čarodějky – Bábi Zlopočasná (ta z Čaroprávnosti) a její dvě kolegyně z magického sdružení. Bojují totiž o to, aby na trůn dosedl ten správný král... Příběh, ne nepodobný Macbethovi, se točí okolo tří čarodějek: Bábi Zlopočasné, Stařenky Oggové, stařešiny rozsáhlého klanu Oggů a majitelky nejhorší kočky na světě (Silvera), a Magráty Česnekové, věřící v nefunkční okultní předměty. Z krále Lancre Verence se stane duch poté, co ho zavraždí jeho bratranec Lord Felmet. Jenže Felmetova krutovláda se třem místním čarodějkám nelíbí a znovu se snaží dostat na trůn pravého krále, Verencova syna Tomjana. (Toho po vraždě Verence ukryjí v kočovné společnosti trpaslíka Mášrechta i s královskou korunou.) Protože ale neví, jak se zbavit vévody Felmeta a jeho manžeky, posunou čas v Lancre o patnáct let dopředu, aby mohl mladý Tomjan vznést požadavky na trůn…... celý text
Literatura světová Humor Fantasy
Vydáno:
1995
,
Talpress
Originální název:
Wyrd Sisters , 1988
více info...
Přidat komentář
Tenhle díl se mi líbil moc. Líbily se mi pokusy o "sabat" tří čarodějek, z nichž každá je úplně jinak pošahaná, ale každá svým způsobem milá... a strhl mě nevyhnutelný běh věcí vedoucí k nalezení nového krále. Přiznám se, že skorozávěrečný překvapení bylo překvapení, to tedy jo. :) I vrchol celého díla na jevišti byl super - zejména po několika předchozích knihách, kde už to vyvrcholení v meziprostorech mezi "věcmi" a démony tak děsnými, že nesmí vkročit do normálních světů, začínalo přece jen být trošku nuda. A na druhou stranu - zbabělý vévoda a jeho kariéristická vévodkyně tomu dodali špetku vážnosti a snad i realističnosti. Perfektní díl. Jak se tak pozoruju, tak mi nejvíc sedí díly s Bábi Zlopočasnou. Ta stará staropanenská ironická čarodějka je boží. :)
Začal jsem od Barvy kouzel a i přes to, že mě Soudné sestry bavili, tak je to zatím asi nejslabší díl, ale to mě určitě od dalších knih z Úžasné Zeměplochy neodradí... dokud nebudu mít všechny za sebou. Terry Pratchett byl, je a bude jedinečný.
Tak toto ma nebavilo... čarodejky ako postavy ma nezaujali... príliš veľa hluchých miest, do ktorých som sa musel doslova nútiť... humorných scén tiež poskromne ... asi najvtipnejší moment bol keď herci blúdili krajinou a vždy narazili na starenku "s chrastím", ktorá ich musela nakopnúť správnym smerom... spôsob preklenutia 15 rokov dosť nelogický aj na Terryho... autor sa pri písaní zjavne bavil, ale u mňa má séria čarodejky stopku.
Tenhle příběh patří k těm, které můžete číst tisíckrát a vždycky vám něco přinese. Ještě se můžu těšit 988x. Brzy nashledanou!
Šašku, to u vás pořád tak prší?
Ne můj pane, někdy i přestane. To když začne sněžit.
Kniha samozřejmě bavila jako každý Pratchett, možná až moc čarodějnic na můj vkus :D
Soudné sestry jsou, jak asi každý tuší, tři. Tento počet je z literárního hlediska ideální, což potvrzuje i sám génius národa českého ve chvíli, kdy potkává Antona Pavloviče při tvorbě jeho slavného díla a nezištně mu poskytne cennou radu:
"Na čem pracujete doktore Čechove?"
"Píši dvě sestry."
"A není to málo Antone Pavloviči?"
Terry Pratchett je s tímto okřídleným výrokem samozřejmě pečlivě seznámen, takže se již jednou vyzkoušeného a úspěšně ověřeného modelu drží. Máme tu tedy tři čarodějky. Bábi Zlopočasná je tradicionalista ze staré školy, Stařenka Oggová s ní sice je věkově spřízněná, ale její přístup k životu je více bohémský a hédonistický. Mladičká Magráta se řemeslu zatím teprve učí a občas se ocitne mezi mlýnskými kameny těchto dvou umanutých povah a je pro ni obtížné si v jejich přítomnosti prosadit svou vlastní cestu, což ale samozřejmě vytrvale zkouší.
V knize jsou opět stovky skvělých postřehů o světě, životě a tak vůbec, obalené do hávu legrace a nadsázky. Seznámíte se s nejsmutnějším a nejdepresivnějším místem na celé Zeměploše - Akademií pro šašky, poznáte herecký talent samotného Smrtě, dostane se Vám zamyšlení nad mocí slov v životech lidí a celou knihou Vás bude provázet rozverná Ježčí píseň, kterou si Stařenka Oggová ve chvílích rozjaření vždy s gustem notuje, ale jejíž slova bohužel nikdy pořádně nezazní, takže si ji musíte domýšlet jen z občasných úryvků. Podle mě to je skvělá spisovatelská taktika, která podporuje čtenářovu představivost, i když bych na druhou stranu tento popěvek někdy opravdu rád slyšel celý. :o)
PS: v Divadle v Dlouhé je údajně použita cenzurovaná verze písně, jelikož ta původní by posunula představení do kategorie nad 18 let, což samozřejmě v divadle nechtěli. Bohužel se mi text ve verzi pro dospělé nepovedlo nikde vypátrat...a možná vlastně ani nikdy nevznikl, jak mi tu říkal jeden znalec Zeměplochy.
Velmi milý, krásný příběh, kterým jsem nadšená! Moc se mi kniha líbila a určitě ji nečtu naposledy. Pratchett prostě umí! To se nedá popřít. Tentokrát tam byla i romantická linka, která mě osobně velmi potěšila. Bohužel romantický/neromantický konec si musí každý vymyslet ve své hlavě sám, což je na jednu stranu možná lepší... Otázkou však zůstává, jak často si pak bude mýt Magráta své vlasy? Samozřejmě je to opět vtipné a čím více je na scéně čarodějek najednou, tím více se člověk baví.
Návrat po letech, tentokrát jsem Soudné sestry poslouchala jako audioknihu, načtenou paní Zuzanou Slavíkovou. Audio zpracování se povedlo vývorně, zejména stařenka Oggová neměla chybu.
Supr!
Četla jsem před dvaceti lety a teď znovu a stále se divím, kam ten chlap na ty nápady chodil a stále stejné okouzlení z toho, jak si vynalézavě vypůjčovával různé motivy a jak je uměl aplikovat do své poetiky. Co se od prvního přečtení změnilo je to, jak se nám aktualizovala politická linka příběhu - ale to Pratchett nemohl tušit.
Ač jsme všichni různí, ač se od nás očekávají jakékoliv skutky či chování, ač nás naše okolí vnímá jinak, než my sami sebe, stále jsme přece jen lidé se vším, co k tomu patří. To je to, co si z této knihy odnáším.
Krásný příběh, krásná zápletka, síla přírody, vnímání svého okolí a hlavně celá řada neskutečných slovních hříček a událostí, jako první tankování koštěte za letu.
Pokud nahlédnete pod onu očividnou, povrchovou tvář Prattetovy tvorby v podobě příběhu pro obyčejného čtenáře, naskytne se Vám pohled na něco, co jsem u žádného jiného autora nenalezl. Symbolika, emoce, pocity a hloubka...
Pro Macbetha jsem měla vždycky slabost... A Terry si z něj vypůjčil to nejlepší.
Bylo bezvadné ponořit se do lancrerské mlhy a melancholie, rozvířit ji se svéráznou trojicí čarodějek a třást se o další osud království. Užila jsem si šaškovu -dobře skrývanou- duchaplnost, Magrátino zarputilé odhodlání, Stařenčinu hedonickou rozvernost i vévodovo šílenství... A nelze opomenout ani barvité líčení útrap jedné nedoceněné bouřky či krátké (leč nezapomenutelné) účinkování kocoura Silvera ;-)
Přesto... Dojem mám trochu nemastný-neslaný. Bábi neprojevila tolik důmyslnosti jako v předešlé knize čarodějnické série a divadelní závěr, i přes svou geniálnost, už naznačoval poněkud nepřehledné vyústění. Ale co... Soudné sestry určitě nečtu naposled. :-)
Je léto, je čas na pana Pratchetta. Ano, zase. Tato kniha nikdy neomrzí. Čarodějky, které toho tolik vědí a přece se občas chovají jako banda rozhádaných holek ze školky. Lancerské království, které ví, že se o něj jeho nový pán nestará dobře. Motivy ze Shakespeara umístěné na desku plující vesmírem na chobotech čtyř slonů a vesmírné želvy A'Tuin...
Miluju knihy páně Pratchetta, překlady pana Kantůrka samozřejmě nesmím opomenout. Těší mě, že se potkali dva mistři a vytvořili něco tak neuvěřitelného, jako je svět Zeměplochy.
Tyto knihy mají jen jediný problém: kdo je nezná, kouká se na jejich čtenáře jako na naprosté idioty, když se při četbě na plnou pusu rozesmějí třeba v autobusu. Ale myslím, že na to už jsme si zvykli...
"Zemřel přirozenou smrtí. Zemřít s kudlou v zádech je pro krále celkem přirozené"
Není to úplně přesný citát, ale o to nejde, takových hlášek je tam plno. Zkrátka Pratchett.
Posloucháno jako audiokniha.
Po Barvě kouzel zmizely veškeré pochybnosti a Pratchett je můj nový oblíbený autor. Miluji Zeměplochu, Smrťě, Bábi, Stařenku a všechno ostatní. Moc se mi líbí, jak autor nenápadně pašuje do zábavného příběhu odkazy na problémy společnosti, mezilidských vztahů, prostředí atd... Po Barvě kouzel jsem chtěla pokračovat Lehkým fantastičnem, ale kniha byla půjčená. V knihovně mi doporučili Soudné sestry, že se v příběhu "neztratím" a byla to skvělá volba! Doporučuji!
Štítky knihy
Zeměplocha magie humor kočovná divadelní společnost čarodějky
Autorovy další knížky
| 1993 |  Barva kouzel |
| 1997 | Dobrá znamení |
| 2007 |  Darwinovy hodinky |
| 2003 | Noční hlídka |
| 1995 | Stráže! Stráže! |
Kniha Soudné sestry je v
| Právě čtených | 23x |
| Přečtených | 3 004x |
| Čtenářské výzvě | 117x |
| Doporučených | 145x |
| Knihotéce | 822x |
| Chystám se číst | 168x |
| Chci si koupit | 61x |
| dalších seznamech | 16x |
Mám moc rád všechny příběhy Zeměplochy, ale trojici čarodějek asi nejvíc. Čarodějkám se nezamlouvá vláda lorda Felmeta a proto se rozhodnou dosadit na trůn pravého krále Tomjana. Hádavost, hašteřivost mezi čarodějkami je výborná, ale nejvíc mě dostává kousavá ironie Bábi Zlopočasé. Pro mě další ze skvělých příběhů Zeměplochy