Tereza0107 komentáře u knih

Musím říct, že styl vyprávění Diany Gabaldon mi hodně vyhovuje - jakoby měl v sobě nějaký skrytý uklidňující účinek. Každý večer jsem se těšila na ten odpočinek, kdy si otevřu knihu a vrátím se do poklidné atmosféry Fraserova hřebene.
Bavilo mě sledovat pokusy Brianny, Rogera a Claire o zjednodušení a zpohodlnění každodenního života v 18. století tím, že se snažili do jejich podmínek zakomponovat některé z vynálezů modernější doby, jako třeba potrubí na teplou vodu, sirky, či použití éteru při operacích. Pobavila mě situace, kdy Roger vyřezal malému Jemmymu ze dřeva autíčko a všichni přemýšleli, zda to je dobrý nápad a jestli to není nebezpečné. A mně pořád nešlo do hlavy, proč by mělo být autíčko pro děti nebezpečné, než mi secvaklo, že v 18. století si děti asi s autíčkami nehrály, když lidi ještě ani nevěděli, co to auto je. :D
Co bych tomuto dílu naopak vytkla bylo až moc "zajímavých" situací, které tím, že jich bylo hodně trochu působily jako snaha o nucené ozvláštnění děje. Abych byla konkrétnější a moc neprozradila, mám na mysli, že v knížce bylo až moc těhotenství, potratů, znásilnění, únosů, porodů trpaslíků, cizoložství, vražd, kradení zlata atd. Přemýšlím o čem asi budou další díly, když si autorka vystřílela všechny tyto zápletky v jednom dílu.
Ale dost s negativitou, protože jsem si čtení Ledového dechu opravdu užila i se všemi těmi výše zmíněnými situacemi. Určitě si koupím i další díly!

14 06.04.2020

Moje druhá knížka od Kate Morton a opět se mi moc líbila. Spojení dvou časových linek válečného období a současnosti je osvědčená kombinace, která mě vždy zaujme. Kniha sice není chytlavá hned od začátku, ale když se pročtete zhruba necelou první třetinou, tak druhé dvě třetiny už nemůžete odložit a musíte číst a číst.
Autorka má talent pro krásné vykreslení jak míst, tak i rodinných hodnot a vztahů. U této druhé knížky jsem přemýšlela, jestli autorka čerpá ze svého rodinného zázemí, jelikož jak v Tajemství letního odpoledne, tak v Ztraceném slibu se opakuje jistý rodinný vzorec - rodiče s kupou dcer a jediným chlapcem, který je benjamínkem a zároveň miláčkem celé rodiny. Budu se muset mrknout do biografie autorky.
Co se týče konce knížky, tak v průběhu čtení se mi hlavou běželo velké množství scénářů, jak by se rodinná záhada asi mohla vysvětlit, ale takovéhle rozuzlení mě tedy ani nenapadlo. Byla jsem opravdu překvapená. Chvilku jsem uvažovala, že to ani není možné. No holt jsem se asi bezhlavě věnovala čtení a žádných náznaků, které by naznačovaly takovýto zvrat, jsem si nevšimla. Někomu mohou připadat autorčina zakončení do jisté míry pohádková a založená na mnoho nepravděpodobných náhodách, ale mě vždy pohladí na duši a oddechnu si, že přesně takovýhle konec jsem si pro postavy moc přála.

21 03.03.2020

Do knížky jsem se pustila po shlédnutí seriálu s tím, že se určitě dozvím něco nového - takové ty "zákulisní drbíky", které bývají ze seriálu vypuštěny jako nedůležité a já se pak s oblibou rozčiluji, jak mohli zrovna tuhle zajímavou část příběhu vypustit.
V devadesáti procentech se ztotožňuji s tvrzením kniha lepší než seriálové zpracování. V tomto případě jsem ale sklouzla do těch zbývajících deseti procent, kdy mi kniha přišla spíše jako taková hrubá kostra příběhu. Jakoby autorka nevytěžila ze zajímavých situací vše. Můj pocit byl takový, že když se příběh konečně propracoval k potencionálně napínavé pasáži, najednou byl střih a následoval nějaký ne moc zajímavý flashback nebo zdlouhavý vnitřní monolog hlavní hrdinky. Což na mě působilo dojmem zbytečné trhanosti a jako bych byla o něco ochuzena.
Je zvláštní, že mě teď při psaní komentáře napadají spíše věci z kterých jsem byla zklamaná, přitom po samotném dočtení knihy jsem si řekla ale jakoby ano, nebylo to špatné a dala jsem čtyři hvězdičky. Takže rychle napsat co se mi líbilo. Primárně se mi líbí celý ten nápad a zajímavé vykreslení této dystopické vize budoucnosti. Celou dobu jsem si myslela, že kniha je současnou tvorbou paní autorky a jaké bylo mé překvapení, když jsem zjistila, že kniha byla napsaná v roce 1985. Za mě velmi nadčasový příběh, který lidi baví a fascinuje i po 35 letech.
Pro jedince, kteří špatně nesou otevřené konce (jako já) dopředu říkám obrňte se trpělivostí. I když se otevřený konec do knihy na jednu stranu docela hodil, já bych stejně radši preferovala konec uzavřený a určitě bych "snesla" i pasáž s děsně napínavým útěkem z Gileádu.

22 24.02.2020

Malé ženy jsem viděla před nějakou dobou v seriálové podobě a teď jsem se konečně dostala i ke knížce. Příběh plný lásky, něhy, přátelství, naděje, snů a rodinného štěstí, pokaždé zahraje na tu správnou strunu v mém srdci. Až mě překvapilo, kolik v sobě může mít takový napohled jednoduchý, relativně rychle plynoucí příběh hloubky a citu.
Jo a Laurie jsou moje srdcové postavy s tak krásným a upřímným vztahem, kvůli kterým si pokaždé tajně přeji, aby se konec příběhu odvíjel trošku jinak. I když profesor Béďa mi přišel taky jako hodně velký sympaťák.
Jsem moc ráda, že jsem si koupila právě toto původní, nezkrácené vydání, které na začátku obsahuje stručný náhled do života autorky L. Alcott, díky kterému jsem s překvapením zjistila, že inspiraci na knížku autorka čerpala ve vzpomínkách na své dětství, kdy vyrůstala se svými rodiči a třemi sestrami. Tímto u mě příběh získal na hodnotě. Jakoby se ještě více zhmotnil a já autorku úplně viděla, jak žila svůj život na malebném venkově obklopena láskou své rodiny, kterou byla kniha tak silně protkaná.

25 07.02.2020

Moje třetí knížka od autorky a mé dosavadní nadšení nahradilo zklamání. Kniha opouští koncept , kdy se střídá vyprávění ze současnosti s vyprávěním z dávné minulosti. Místo toho dostáváme současnost a dobu před deseti lety, což nebylo úplně ono. Co ovšem u autorky miluji je její krásný popis krajiny a každý večer jsem se těšila, až se začtu a opět se přenesu do krásné vily na slunečný Kypr.
Ovšem první půlka knihy mi přišla opravdu nudná. S tím, že rodina přijela na Kypr vlastně na dovolenou do domu, který Helena zdědila po svém kmotrovi, se tam absolutně nic nedělo. Akorát za nimi přijížděli a odjížděli další a další lidé, kdy se všichni neustále váleli u bazénu, plavali nebo chodili na terasu, pili víno a večeřeli - o čemž bych nepotřebovala zmínku po každých deseti stránkách.
V druhé půlce se příběh aspoň trochu rozjel, konečně jsme se dozvěděli, co vlastně byla ta Helenina Pandořina skříňka, kterou svým opětovným příjezdem na Kypr otevřela. Zpětná Helenina zpověď mě alespoň vtáhla do děje. Cítila jsem s ní, protože všechny ty špatné věci se jí prostě staly, ona neměla moc šanci je ovlivnit a ve finále byla ona ta špatná. Poučení z knížky: Každé tajemství se jednou provalí a čím déle se zatajuje, tím větší škody napáchá jeho nevyhnutelná exploze.
Na autorku každopádně nezanevřu - mám v plánu si od ní přečíst ještě alespoň sérii knih Sedm sester.

19 22.01.2020

Na další pokračování Cizinky jsem se moc těšila, proto jsem byla překvapená, že mě kniha ze začátku nijak zvlášť nebavila. Skotské shromáždění, které bylo protkáno spoustou zbytečných postav a politických postojů, táhnoucí se nějakých 150 stran mi přišlo jako bezdůvodné navyšování počtu stránek. Po návratu děje na Fraserův hřeben se příběh naštěstí vrátil do "starých dobrých kolejí" a já si konečně mohla užívat zajímavé příhody hlavních postav. Pouto Jamieho a Claire mě asi nikdy neomrzí a jejich láskyplné rozhovory mám úplně nejradši. Byla jsem příjemně překvapená, že se ke konci tohoto dílu rozuzlila zápletka záhadné existence muže z kmenu indiánů, kdy se v minulém díle nakouslo, že byl nejspíše dalším cestovatelem mezi Kameny, ale linka zůstala neobjasněná. Další plus je, že se do děje příštího dílu nejspíše vrátí mladý Ian. Po dočtení mi zůstal takový příjemný pocit klidu a pohody a těším se na pokračování série, které na mě v knihovně čeká.

15 08.01.2020

Tak z pokračování série jsem naprosto nadšená. Jelikož mi první díl místy přišel takový trochu naivní, předpokládala jsem, že se příběh bude ubírat v duchu klasické lovestory mezi Feyre a Tamlinem - a ono ne. Vyklubal se z toho díl plný překvapení a zvratů. Děj knížky příjemně plynul, krásně vykreslený postupný vývoj vztahu mezi Feyre a Rhysem, nádherné prostředí Nočního dvora. Kdyby mi někdo v prvním díle řekl, že postupem času začnu nesnášet Tamlina, tak mu neuvěřím. A ten konec?! Autorka rozhodně umí čtenáře napínat - potřebuju urychleně další díl!

12 12.12.2019

Knihy od S. Mawera se mi doposud všechny líbily, ale Skleněný pokoj asi úplně nejvíc. Ocenila jsem autorovo precizní vykreslení postav, jejich postojů a vnitřních pochodů, díky kterým jsem si dokázala oblíbit i postavy, které by teoreticky měly platit za záporné rozvraceče vztahů. Zároveň se mi moc líbil celkem podrobný a jakoby láskyplný popis vily Landaeur, díky kterému máte pocit, jakoby dům byl vlastně další postava, žijící svým vlastním životem.
Musím říci, že mě smutný příběh rodiny (ač smyšlený na skutečném historickém pozadí) silně zasáhl. Skutečnost, že si dokázali splnit svůj životní sen o dokonalém domě, který tolik milovali, ale bylo jim dáno v něm prožít pouze něco okolo osmi let šťastného života. Avšak výměnou za obětování svého velkého snu, se jim, jako jedněm z mála, podařilo uprchnout před krutým nacistickým řáděním.
Bylo příjemné si po všech těch knihách z koncentračních táborů přečíst také něco vyprávěného z druhé strany - z pohledu lidí, kteří sice zvládli uniknout, ale stali se tak naprosto izolovanými od všeho, co doposud znali. Obdivovala jsem postoj Liesel a její vnitřní vyspělost, kdy si dokázala v hlavě srovnat co bylo v tehdejší nebezpečné době důležitější - jestli její osobní msta nebo to, že by poslala (nejspíš na smrt) malou holčičku s její matkou.
Co mě trochu mrzelo bylo, že jsme se vlastně nedozvěděli, co se stalo s Katalin. Taky bych bývala ráda znala pocity a myšlenka Viktora po jejich odchodu z vily, kdy se nám dostaly pouze vnitřní boje Liesel. Zároveň závěrečná linka trojlístku Tomáš-Zdenka-Eva, mi přišla zbytečná a docela mě v příběhu rušila. Ale to jsou jenom moje osobní malé výtky, které knížce neuberou ani jednu hvězdičku! Knížku určitě doporučuji.

25 21.11.2019

Moje druhá knížka od této autorky a po Haně jsem měla asi moc velká očekávání, protože z Hotýlku jsem byla trochu zklamaná. Příběh mě nijak zvlášť nezasáhl a ani jsem si vysloveně neoblíbila žádnou postavu. Václav byl na mě moc velký poseroutka, Jindra trubka, Oldřich až moc vzpurný rebel, Marcelka děsně vypočítavá, Lucie příliš tragická no a tak bych mohla pokračovat. Jediný do koho jsem se dokázala vžít byl děda Leopold s jeho láskou k rodinnému hotýlku a touhou zajistit ho pro další generace. Autorky styl vyprávění je takový svůj - nikde nic nepřikrášluje sálodlouhým popisem emocí a pocitů a čtenáři vše naservíruje prostě tak jak to je, způsobem ber nebo nech být. Každopádně tři hvězdičky si určitě zaslouží a na autorku nezanevřu. V knihovně na mě čekají další její knížky.

19 04.11.2019

Třetí pokračování této série jsem četla se zhruba ročním odstupem od prvních dvou dílů a to byl možná kámen úrazu. Nejprve jsem musela docela dlouho přemýšlet a připomínat si co se odehrálo v předchozích dílech, které jsem si pamatovala jako napínavé a strhující. Proto mě překvapilo, že tento díl jakoby poněkud postrádal grády, na které jsem byla zvyklá. Občas mi děj přišel tolik překombinovaný, že jsem ztrácela přehled co má jaká postava zrovna za poslání. Některé pasáže se na můj vkus až moc táhly, jako třeba Eliasův boj s Místem čekání a jeho neustálé přetahování se s Maúthem. Na druhou stranu bylo v knížce pár docela nečekaných zvratů a odhalení, takže příběh rozhodně nebyl lehce předvídatelný. Byla jsem hodně zvědavá na rozuzlení minulosti Keris Veturie, ale k mému zklamání se žádné nekonalo a autorka očividně chystá ještě další pokračování. Tak doufám, že si s ním pospíší, než opět půlku děje zapomenu a koloběh se bude opakovat.

8 29.10.2019

Ale jo. Já můžu takovéto fantasy love story. Místy mi kniha trošku připomínala Hunger Games. Chudá dívka, která nadevše miluje svou rodinu a snaží se ji všemožně uživit, protože jeden rodič to po smrti toho druhého nezvládá. Tak si obstará luk a šípy a začne lovit zvěř v lesích. Chvíli mi trvalo, než jsem si dokázala představit tento nový vílí svět, plný různých nadpřirozených bytostí a občas jsem měla zmatky v jeho uspořádání. V některých pasážích jsem si říkala, že by nebylo špatné pro doplnění zařadit vyprávění z Tamlinova úhlu pohledu. Moc mě bavila postava Luciena, u kterého se mi líbil jeho smysl pro humor a drzé průpovídky. Zároveň bych ocenila, kdyby autorka pořád neomílala co by Feyre jak namalovala. Napříč tomu se mi příběh moc líbil, byla jsem zvědavá jak se vše nakonec vyvine a jak Feyre proboha překoná všechny zdánlivě nemožné nástrahy. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další díly, protože jsem hodně zvědavá, z čeho byl Rhysand na konci tak překvapený, když se podíval na Feyre.

13 08.10.2019

Po Levandulové zahradě druhá úžasná kniha od této autorky. Zpočátku se mi do ní moc nechtělo, když jsem si přečetla, že se část příběhu odehrává v Indii. Ale opět se mi potvrdilo, že knížky by se měly začínat číst bez předsudků, protože jak tradiční anglické prostředí, tak prostředí Indie se mi nakonec moc líbily. Prožívala jsem s Anahitou, Donaldem a Violet jejich příběh a srdce mi krvácelo nad jejich smutným osudem, který byl již od počátku tak znevýhodněn tehdejší úzkoprsou dobou, plnou předsudků a společenských konvencí. Každý příběh samozřejmě potřebuje svého "záporáka" a této role se úspěšně zhostila Maud Astburyová, která mi tedy šíleně pila krev. Akorát při odhalení "zvláštnosti" lorda Astuburyho, o kterém jsem celou dobu nevěděla, co si myslet, jsem si trošku poťukávala na čelo. Ale co už, knížka se mi moc líbila a i po dočtení nad ní musím pořád přemýšlet.

17 23.09.2019

Knížka mě okouzlila už když jsem uviděla její krásnou obálku a po dočtení jsem z ní byla naprosto unešená. Stará rodinná tajemství, která jsou postupně po mnoha letech odhalována, a ještě navíc ve dvou časových rovinách, to je moje. Případ záhadně ztraceného, ani ne ročního Thea, mě vtáhl a byla jsem hrozně zvědavá jak se to vlastně všechno seběhlo. Jelikož se sehrálo více podezřelých událostí naráz a každá postava si na onu osudovou noc pamatovala trochu jinak, hlavou mi běželo moře různých scénářů. Příběh byl moc dobře koncipovaný a vždy, když jsem si začínala myslet, že už jsem na to kápla, tak se objevila nějaká nová skutečnost, která moji teorii úspěšně vyvrátila. Co se mi moc líbilo bylo, že když se odhalilo něco průlomového v současné časové linii, příběh se vrátil do minulosti a byl vyprávěn někým z rodiny. Tím pádem jsme tak měli možnost nahlédnout na onu událost očima dané postavy a prožít její skutečné pocity, myšlenky a tajemství. A můj poslední dojem je takový, že jsem se zamilovala do venkovského sídla u jezera Loeanneth, které autorka tak barvitě vykreslila.

20 16.09.2019

Musím říct, že jsem čekala trochu větší pecku. Knížka nabitá napínavými zvraty a situacemi, kdy vás pouhé jedno rozhodnutí dělí mezi životem a smrtí, ale já jakoby se ne a ne vžít do Darbyiny svízelné situace. Nevím, jestli to bylo autorovým stylem vyprávění nebo tím, že hrdinné chování Darby se mi občas zdálo až sebevražedné a dosti nepravděpodobné pro jednání obyčejné (ač statečné) mladé dívky. Na druhou stranu se příběh četl svižně, žádná zbytečná omáčka a již od začátku hezky rovnou k věci. Ale bohužel jsem se knížkou pročítala jakoby nezúčastněně, a žádné mrazení nebo čtení se zatajeným dechem se u mě nekonalo. Po další knížce od autora již zřejmě nesáhnu.

16 02.09.2019

Po delší době opět kniha, po jejímž dočtení se na chvíli zastavil svět. Příběh ze kterého prýští moře emocí a na jehož konci ukápne slza nad nespravedlivým a krutým osudem dvou žen. Isabelle a Vianne - dvě sestry, povahově naprosto odlišné, které po dlouhé době svede dohromady neštěstí v podobě 2. světové války. I přes své různé pohledy na svět a na to, jak by měly jejich životy vypadat, obě nachází sílu, odhodlání a odvahu v této těžké době pomáhat ostatním. Knížka, kterou začnete číst a už nemůžete přestat nebo se k ní aspoň musíte neustále v myšlenkách vracet. Podobně jako Levandulová zahrada, Vypravěčka, Zlodějka knih či Jsou světla, která nevidíme řadím tuto knihu mezi mé naprosté srdcovky na téma druhé světové války.

31 26.08.2019

Pro mě, jakožto strašpytla prvního stupně, byla úroveň strašidelnosti tak akorát. Starý, viktoriánský dům v temném lese, zděděný po zemřelé, podivínské pratetičce, které někdo v minulosti zavraždil celou rodinu, mi k vykreslení děsivé atmosféry úplně stačil. Adrienne a jejího kocoura Wolfganga jsem si moc oblíbila. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout a byla jsem hrozně zvědavá, co se v tom domě vlastně děje. Vysvětlení záhady mě však docela zklamalo - přišlo mi to všechno takové trochu moc. Ale když nad koncem přimhouřím oči, tak jsem si knížku moc užila.

20 19.08.2019

K této knížce mi sedí věta neurazí, ale zároveň nenadchne. Příjemný oddechový příběh, odehrávající se v pro mě velmi zajímavé historické éře Ameriky. Bavilo mě se dozvědět více o životě lidí na venkově, jak moc se museli ohánět, aby se vůbec uživili v době, kdy po krachu na newyorské burze nebyla prakticky žádná šance si sehnat práci, tudíž ani získat nějaké peníze na obživu své rodiny. Fascinovalo mě, že porodní báby nebyly vlastně doktorky, ale pouze ženy, které si načetly pár knížek, podepsaly papír, dostaly licenci a u porodu pak vše záviselo spíše na jejich intuici. Každopádně pro mě jediné mínus bylo, že jsem asi očekávala trošku více zápletek. Napnutá jsem byla až v posledních dvaceti stránkách a to mi přišlo docela málo.

12 13.08.2019

K Bridget se vždy ráda vracím. Asi abych se ujistila, že i zdánlivě beznadějné a zoufalé situace se dají vyřešit s trochou humoru a nadhledu, a že na každou ženu určitě někde čeká ten její Mark Darcy. A ani tento díl nezklamal. Jako všechny knížky od Fieldingové se četl v podstatě sám. Byla jsem ráda, že se autorka nesnažila připsat do příběhu žádné nové postavy, takže jsem se hned od začátku ke všem vracela, jako ke starým známým. Každopádně hlášky Bridget mě asi nikdy nepřestanou rozesmívat, jako třeba její reakce po týdnu přenášení: "Sakra, asi jsem vážně slon a tohle těhotenství bude trvat dva roky." Určitě doporučuji přečíst těm, kteří potřebují třeba trochu povzbudit nebo zvednout náladu.

8 31.07.2019

Po dočtení jsem musela přemýšlet, jak autor knihu názvem Okamžiky štěstí opravdu naprosto přesně vystihl. Pokaždé, když jsem se zaradovala, že hlavní postavy už konečně po všech těch peripetiích našly to, po čem toužily, najednou vše vzalo rychlý konec a žádné štěstí se nekonalo. Obzvláště mi bylo líto Jáchyma, který neustále doplácel na špatná rozhodnutí své sestry, ale zároveň jsem ho obdivovala pro jeho loajalitu a neskutečnou obětavost. Do knížky jsem se pouštěla s předsudky, že tento autor určitě nebude můj šálek čaje, ale nakonec se ukázal naprostý opak. Oba příběhy jsem prožívala společně s postavami - pokaždé, když Veroniku zklamal nějaký kluk (a že jich bylo požehnaně), jsem měla sto chutí ho proplesknout a Jáchymovi jsem zase hrozně přála, aby se ve svém životě už konečně našel. Příjemné bylo i to, že se kniha (většinu času) odehrávala v Praze a tímto pro mě relativně známým prostředí, jakoby se mi ještě více přiblížila. Už se moc těším i na další autorovy knihy.

16 29.07.2019

No tak já nevím. Po všech těch pozitivních komentářích jsem se navnadila a musím říct, že mě knížka moc neuchvátila. Takový ten starý typ detektivky, kdy se stane vražda v penzionu, všichni jsou podezřelí, nikdo nesmí odejít a detektiv se svou paní chodí okolo až nakonec vše vyřeší. Příběh jsem četla tak nějak nárazově, nevadilo mi ho odkládat a zdálo se mi, že v celé knížce snad ani nenastal žádný napínavý moment. Zároveň jsem měla hlavně ze začátku hrozný zmatek v postavách z té Morrow/Finneyovic famílie. Co se mi na druhou stranu líbilo, bylo krásně vykreslené, klidné prostředí penzionu, hluboko v lesích a u jezera. Hned bych si tam taky zajela na dovču. Každopádně mám doma v knihovně ještě jeden díl z této série, kterému dám někdy v budoucnu nejspíš ještě šanci. Třeba se mi bude líbit více než tento díl.

6 16.07.2019