soukroma komentáře u knih

Až příliš podobné (nebo dokonce přímo inspirováno?) mnoha dalšími thrillery se sotva náctiletými, kteří se setkali v lese, v létě, se zlem v různých podobách.

2 03.12.2023

Zase jiný pohled na válku, protože protagonisti jsou rodina španělského diplomata v Petrohradu s ruskou ženou, která uvízla v hladomoru po bolševické revoluci. A hlavní hrdina se dostává do Německa na začátku vzestupu pro-hitlerovských sil.
Obsáhlý román zobrazující bídu a děs porevolučního Ruska a nepříliš kontrastující bídu a děs hitlerovského Německa, zejména pro cizince...
Pro mne nakonec až úmorně zdlouhavé...

2 03.12.2023

Četla jsem bezmála před 10 lety a na příběh se pořád dobře pamatuji, hlavně tou pro mne nejistotou, nejednoznačností, nepříjemnou atmosférou v domě.
Pěkně vše vystihla v komentáři marvarid, což mne přimělo učinit také malou velmi opožděnou poznámku. Vyplatí se přečíst, i když od napsání uplynula dekáda a půl - anglické komorní thrillery vždy byly a stále povětšinou jsou (vyjma těch výhradně pro ženy) kvalitní, tedy dobrou volbou.

4 01.12.2023

Pro mne stejný scénář jako s ostatními autorovými knihami: ve skutečnosti jsem nadšená historickým obsahem a podrobnostmi a zajímavostmi, ale dá mi přitom fušku nepříliš objemnou knihu dočíst (většinou se tak děje po etapách). Styl je totiž místy hutný až nudný, nicméně stojí za to se příběhem vždy prokousat.
O Josefovi II. kniha vypovídá v nejobtížnějším a nejpokrokovějším roce jeho vlády, 1781, prvním po smrti Velké Matky, kdy vydává toleranční patent, vzápětí patent o zrušení nevolnictví, a také o rušení klášterů (výhradně meditativních, nikoli provozujících jakoukoli službu milosrdenství).
Autor chtěl panovníka ukázat nejen jako vzdělaného, osvíceného, sociálního, zainteresovaného a plně se věnujícího vládě Rakouska, ale také člověka již dlouho žijícího bez manželky. Takže ho nechal zamilovat se do italské zpěvačky, návštěvou v Rakousku. Není jasné, zda se něco podobného opravdu stalo, o tom autor mlčí, žádný dovětek o historických skutečnostech soukromého typu. Možná poněkud přitažené za vlasy, ale zase nic, co by se opravdu nemohlo stát.
A v souvislosti s vydanými patenty se ještě rozehrává příběh několika vesničanů v českých zemích, kdy se jeden kvůli nespravedlnosti vrchnosti i rozhodnutí vrchnostenského soudu dokonce vypravil na audienci k císaři do Vídně.
Suma sumarum jsem ráda, že jsem knihu pře/dočetla a můj obdiv k Josefovi II. ještě vzrostl.

3 01.12.2023

(SPOILER) Čtivé a napínavé, ale ne zrovna ideální čtení pro tuto dobu: Izraelci proti Arabům, zejména Palestincům (napsáno ovšem před 20 lety), snahy o mír na celém světě (těsně před podpisem mírové smlouvy v Greenwich), ovšem s dvěma atomovkami nacházejícími se kdoví kde a v kdoví jakých rukou. Zabiják Mossadu si řeší i svoji pomstu...
Začátek velmi slibný, v bouřlivých vodách Atlantiku, jenže záhy se do příběhu zaplete náhodný svědek (hned dvakrát unesená americká kráska, jachtařka a lékařka) a je založeno na hustou romantiku,... která dle mého do takového ryze thrillerového špionážního románu nepatří.
Navíc to bylo hrozně dlouhé - teprve posledních 100-150 stran z 500 čiré akce, ale poněkud okopírované z nepřekonatelné klasiky, Šakala. A konec? Hotový happy end.
Nebýt té romantiky, která navíc nabubřela celý text, hodnotila bych více než 70%.

2 28.11.2023

Skvělé: trochu jsem byla na vážkách po přečtení komentářů, zda se mi kniha bude líbit - znám všechny autorovy knihy, které jakoby komentářům k téhle nejnovější tak nějak odporovaly. Ale teď už rozumím proč.
Všechny cesty je prostě kniha zcela jiná, jinak pojatá, s nebývalým náhledem autorovým jak na camino (což je také zcela jiné cestování, vskutku putování), tak na lidi, ale zejména na sebe (a o sobě toho prozradil vskutku nebývale hodně, upřímně až na dřeň).
Důležitou podmínkou pro kvalitu nejnovějšího vyprávění je dle mého jak věk autora (už vstupuje do středních let jako třicátník a proběhl se světem na všechny světové strany, takže může srovnávat a být objektivnější v hodnocení míst i místních lidí, i sebe), tak fakt, že camino nejde poprvé, od první pouti uplynulo deset let, a to je hodně jak v lidském životě, tak v turbulentním světě (navíc ne nepodstatnou roli hrálo i to, že s dozvuky kovidu bylo na caminu mnohem méně lidí než odpovídá jeho exponenciálně rostoucí popularitě, a to i když byl "svatý rok" 2021 přitahující zejména věřící).
Tentokráte to bylo především o lidech, a že jich autor potkal hodně a potkával opakovaně (kupodivu jen jediného Čecha, cyklistu, kratičce, ale významně), mnohé (vlastně většinu) si oblíbil a moc hezky o nich píše. Míst bylo zmíněno jen několik, na caminu velká města prolétl a s úlevou opustil co nejrychleji (takže pěkný Burgos i León vyznívají poněkud nevlídně), z dalších se krátce věnuje krásám Astorgy a samozřejmě nemůže opominout samotné Santiago de Compostela. Především se však věnuje atmosféře a proměnám krajiny, přechodu hornatých, rovinatých, divokých, pustých, zelených až přímořských/oceánských oblastí (jako přirozeného prodloužení camina po jeho zdárném ukončení a oštemplování).
Camino francés je mezi všemi cestami vedoucími do Santiaga preferovanou a nebývale rozmanitou i dlouhou trasou, ne tak náročnou jako severní cesta poblíž Biskajského zálivu a delší než velmi oblíbená trasa z Portugalska.
Čtení jsem si tentokrát pořádně užívala a vychutnávala (u některých jiných knih se často opakovalo totéž a bylo možné/nutné občas trochu "popojet" v průběhu čtení o autorových cestách, tady by se to opravdu nevyplatilo).
A dokonce se mi - poprvé - velice líbily ilustrace, což se nestalo nikdy před tím (a v téhle knize opravdu nepostrádám fotky, ty lze najít u mnoha jiných cestovatelů, nebo v průvodcích...; tady jsem se přitom dozvěděla i pár nových informací o historii a současnosti samotné pouti a poutní cesty).

5 26.11.2023

První dva díly série se mi moc líbily, tenhle o poznání méně. Ze Sloan se stává Bond v sukních, pořád si dělá věci po svém, ale hlavně rozumí úplně všemu a dokáže dočista vše, což je do očí bijící, když se nejedná o žádné podvodní, ale suchozemské kousky. Zápletka mne také nebavila. Z Floridy tam nebylo nic moc, krátce se objevilo západní pobřeží s ostrovem Catalina, což malinko oživilo, ale Sloan si tam zrovna ve svém vodním prostředí zrovna zkušeně nevedla... 75%

3 23.11.2023

Velké zklamání: Velmi mne udivil už začátek, náboženská tématika s démony a exorcismem mi neseděly k eskamotérce Jessice (ani nějak k autorovi). Pak se však do toho zaplétaly ještě mexické gangy a tajemno kolem papeže, a Jessika pořád nic, až mne to už docela otrávilo a do konce zbytečně dlouhé knihy jsem už neměla chuť. (Osobně si nejsem jistá, zda autor udělal dobře a rozehrál další dvě série prakticky souběžně, jakoby mu pak docházely nápady co a kam a jak využít všechny tři své hlavní hrdiny.)

3 23.11.2023

Takový holčičí deníček, stylem, přestože obsahově vzato samozřejmě musí být autorka zdatná dospělá osoba (napadá mne ... od kolika let se na PCT vlastně samostatně může?). Každý má můj obdiv, už když pojme myšlenku jít tuhle štreku, vydá se tam a dokonce to všechno ujde.
Je to možná zbytečně den po dni, 151 rán a stejných procedur a obdobných obtíží se i s nadneseným stylem trochu přejí. Méně kompaktnějších textů, zato více pořádných fotek procházeného terénu by mi vyhovovalo víc.
Nejvíc mne asi překvapilo (po Divočině a jiných knihách o zkušenostech s PCT), že téměř obden šla na pizzu, do hospody na jídlo a pití (takže nejen na trase díky "andělům" měla pestrý a bezpracný jídelníček), ale dokonce velice často nocovala v posteli a peřinách, ne ve svém polospacáku na karimatce na cestě... To už se poněkud vzdaluje od představ drsné pěší cesty divočinou.

5 22.11.2023

Vynikající čtení pro milovníky filmových hororů; to ale nejsem, takže první část s reálnými filmovými připomínkami, hrůznými vraždami a démonickým hororovým filmovým režisérem již mimo plac jsem vzala hopem, teprve když začalo pořádné vyšetřování a začalo se vyjasňovat, opravdu mne to už řádně zaujalo.
Je to Minier, s jistou brutalitou, kterou se nebojí použít i na své hrdiny na správné straně zákona. Čtivé, napínavé, jako vždy přehnaně dlouhé (kdo má tu bichli při čtení udržet?). Pár nejasností a nedotažeností zůstává...

10 21.11.2023

Výborná připomínka toho, jak výpravy do divočiny, za zvířaty, v polovině minulého století začínaly a jak se zabydlely i na obrazovkách televizních diváků, tehdy nejprve BBC. Čtenář přímo slyší autora, však také o svých začátcích i řadě zážitků sám vyprávěl v nedávném televizním dokumentu. A život na obrazovce i se zvířaty mu nesmírně svědčí!

2 21.11.2023

Parádní čtení, nejen pro milovníky moře, lodí, námořníků či zásadních námořních bitev historie (zde Anglie proti hrozivé španělské Armadě). Pěkné mapky cest i bitev, ale také nákres Hornblowerovy lodě a její takeláže, s asi padesáti prvky! Forester je skvělý vypravěč.

3 21.11.2023

Zajímavé téma, lecjaké nové informace lze načerpat. ale kniha je na čtení dost objemná a těžká a styl je hodně faktografický, takže vcelku poznámky "pod čarou" převažují samotný text.

1 20.11.2023

Vůbec jsem o existenci bratra slavného Vojty Náprstka nevěděla, takže skvělé seznámení. Bratři to byli hodně rozdílní a už od raných let rozkmotřeni, což se definitivně zpečetilo v jejich dospělosti a po smrti matky (kvůli odkazu: pivovar Ferdovi a U Halánků Vojtovi).
Ale o tomto vztahu text vcelku není, analyticky tematicky jsou probrány všechny stránky Ferdinandova života: cestování (studia a pivovarnická praxe v Mnichově, Paříži, návštěvy Anglie, Itálie apod.), podpora divadla, opery, spisovatelů, domácí přátelské diskuse a s tím související záliba labužnická (jen ta soupiska nových jídel na konci knihy, mnohá si dneska neumíme představit ani na ně koupit suroviny, jako třeba tehdy zřejmě velmi populární brzlík; co jsou pokrmy jako "chudí rytíři" a opilá jeptiška" si ale musím zjistit jinde...).
Je to literatura faktu, takže citace téměř převažují autorčin text, vše je doplněno spoustou fotografií/daguerrotypií významných osobností. Nicméně ani Národní muzeum jako vydavatel nezajistil bezchybný text jinak pěkně vypravené útlé knihy (překlepy a opakování se rozhodně našly).

1 20.11.2023

Vynikající: stejnou měrou jako hrůzné. Nesmírně čtivé a napínavé o mnoha hrůzách dneška i doby nedávno minulé. Ukrajina a její moderní otevřené konflikty s Ruskem (kniha byla vydána 2019, takže zmiňovaná probíhající válka byla ta v Doněcké oblasti), současná situace původem Rusů a Ukrajinců na ukrajinském území, těch po rozpadu SSSR narozených i těch proživších hrůznou realitu, pronásledování, sledování, korupce, politikaření, vše jak na talíři.
Ale nejzásadnějším tématem je tragédie Černobylské elektrárny 1986: autor otevřeně ukazuje, co se stalo tehdy v několika hodinách, dnech, týdnech po katastrofě na místě, s místními lidmi a co se děje dodnes, v zamořeném prostoru, s lidmi, kteří přežili a žili tehdy v Pripjati, "výkladu sovětského socializmu", odkud většina zaměstnanců elektrárny pocházela. Ta katastrofa má pro člověka vlastně nekonečně dlouhý dopad, a v lidském časovém měřítku autor správně připomíná, že mnohé oběti radioaktivního zamoření se ještě nenarodily...
Autor neútočí na city, nikdy se nesnižuje k nějakému mravokárnému zdviženému prstu a suchým statistikám, a právě proto je to jedno z mála vyprávění, které mi vehnalo (a stále vhání) slzy do očí, jak kvůli osudům lidí, tak třeba i likvidaci zvířat na nejvíc zasaženém území.
Nikdy bych se nejela podívat na místo, nechápu kdo může toužit po tomhle druhu turistiky - místní buď definitivně opustili myšlenky na svoje původní domovy, stejně jako jejich potomci, a smířili se s jiným životem jinde, anebo už nežijí, anebo se - z nejrůznějších - důvodů vrátili do naprosto nehostinné končiny, ale pořád jejich domoviny.
Uvědomila jsem si mnohé skutečnosti, kterým jsem nevěnovala dosud pozornost, nebo je raději vytěsnila, ale autor mi otevřel oči: hrdinní hasiči v prvních chvílích skutečně obětovali své životy za to, aby se katastrofa úplně nevymkla z rukou a neohrozila život prakticky celé Evropy, ať si toho v tom okamžiku byli vědomi, či nikoli, jejich oběť je naprosto zásadní a nedocenitelná...

Samotný krimi příběh (dvě linie pátrání: policie místní a přespolní soukromé očko) je skvělý, protože je bravurně provázaný postavami a zápletkou odkazující na den výbuchu se vším výše uvedeným. Obdivuji francouzské autory, kteří dovedou předestřít toto nedomácké téma velmi čtivým a autentickým způsobem čtenářům (namátkou třeba také Thilliezova Atomka).

15 20.11.2023

Mno, dočetla jsem už před nějakým časem, tedy před několika dalšími knihami, a pořád nevím, co k tomuhle napsat. Smířila bych se s nekonečnými pánskými diskusemi nad všehochutí témat, pokud by to měl být námět románu, ale o tom to být nemělo.
Autorka místo toho podstrkovala jakýsi mytický podtext, který se tedy v průběhu děje (mimo nekonečné diskuse) a podivného závěrečného finále tedy nepodařilo vůbec rozkrýt. Ovšem konečná proměna byla totální ranou pod pás...
Takže nevím, co tím vlastně chtěla sdělit, mne to ani nebavilo, ani mi to nic nedalo. V odkazech sama uvádí dlouhatánský seznam světových jmen reprezentujících otevřený misogynní přístup, ale mně v samotném ději skoro nepřišlo, že by zrovna tohle téma bylo to hlavní (že by snad konečné řešení bylo tou výraznou tečkou či vykřičníkem za tímto tématem, opravdu nevím).

3 20.11.2023

Nepříjemné čtení, možná bych i uvěřila, že se něco podobného může odehrávat za dveřmi české moderní rodiny, především tedy jistý nedostatek projevované lásky až vlastně psychické týrání, ale tomu závěru tedy opravdu odmítám uvěřit.

7 20.11.2023

Předchozí autorova kniha se mi líbila víc, tady to byl především jeho životopis a seznámení s mnoha zákoutími veterinární politiky a obecně praxe, vedle jeho mnoha koníčků.
Těch skutečných zajímavých příběhů z jeho praxe bylo zmíněno vlastně strašně málo, na prstech by se dala spočítat jména jeho zvířecích pacientů - v protikladu ke skvělým Herriotovým opravdu lidským a zvířecím příběhům.

1 20.11.2023

Prostředí a doba by mne bavily (přesněji tedy zaujaly, protože se jedná o dobu válečnou), ale ne v takto přeromantizovaném milostném trojúhelníku, jehož peripetie byly předním autorčiným záměrem.

1 20.11.2023

Sice pro mne čtivější než můj první pokus u autora, ale stejně jako tam mi vadí nepřehledný průvod postav, u jejichž jmen ještě autor nikdy neopomene sdělit jejich přezdívku, A řečený B. Tak nám je má představit takto a používat pro příběh vhodně nadále jedno ze jmen, a ne takto zmatečně ještě více zalidňovat jinak i tak rozvláčnější pražské středověké krimi případy.

1 20.11.2023