Empusion
Olga Tokarczuk
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520199/bmid_empusion-64c7ef3dad1ea.jpg
4
99
28
Přírodní léčivý horor. Září roku 1913, léčebné lázně Görbersdorf. Mieczysław Wojnicz, student ze Lvova, přijíždí do lázní v naději, že nejmodernější metody a křišťálově čistý vzduch zastaví průběh jeho nemoci, nebo ji možná úplně vyléčí. Avšak diagnóza nedává prostor iluzím. Mieczysław totiž trpí tuberkulózou. Ubytuje se v penzionu, kde poznává některé z pacientů. Nad likérem Schwärmerei nemocní muži z Vídně, Královce a Vratislavi neúnavně diskutují o nejpalčivějších světových problémech. Stojí Evropa na prahu války? Je lepší monarchie, nebo demokracie? Existuje zlo? Je možné určit, zda nějaký text psal muž, nebo žena? Mieczysław zároveň naslouchá šokujícím příběhům o tragických událostech, které se odehrály na vrchovině v okolí sanatoria. Ačkoli je zaneprázdněn hledáním pravdy v sobě samém, záhadné hrůzné události ho čím dál tím víc fascinují. Netuší však, že už si ho zlověstné síly vybraly za svůj další terč.... celý text
Literatura světová Horory Historické romány
Vydáno: 2023 , HostOriginální název:
Empuzjon , 2022
více info...
Přidat komentář
Samotný název knihy odkazuje na mytologickou postavu Empusy. U Empusionu je zmíněno, že se jedná o přírodně - léčivý horor. Toto označení je více než vystihující. Tajemno v příběhu je zde v jiném pojetí, než je u klasického hororu zvykem. Nahánění strachu je v knize nenápadné, skoro by se dalo říct až skryté a je jen na čtenáři, jak se s hloubkou děje vypořádá. Není tedy zaručena nahánějící hrůza, ale i ti největší nebojsové jemné mrazení v zádech ucítí.
V knize se řeší témata, co byla v tehdejší době nejvíce rozebírána. Probírají se zde tedy témata ženství či světové problémy. To vše z pohledu mužů, jenž jsou každý povahově i myšlením rozdílní. V příběhu jsou tyto postavy velice detailně vykresleny.
Překvapilo mě, jak moc je příběh čtivý. Hojné popisy přírody, lidí, procedur a všeobecné líčení života v lázních k tomuto příběhu prostě patří. Taktéž se v příběhu objevují citáty a citace z různých děl.
Kniha je doplněna o dobové fotografie Görbersdorfu a nechybí ani seznam vystupujících osob.
V celkovém hodnocení u mě převažuje pozitivní dojem z knihy. Empusion je zvláštní, svým způsobem kontroverzní, což čtenář pozná až knihu dočte. Rozhodně je to jedna z nejzajímavějších knih, co jsem doposud měla možnost číst a za přečtení rozhodně stojí.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku
Celý děj se velmi vlažně dotýká hororovému příběhu. Začátek vypadal velmi napínavě. Ten styl psaní s velmi opravdu velmi podrobným popisem okolí,postav se četl dobře Autorka je skvělá vypravěčka, jen to prostě nebyl horor a to mě moc zklamalo...
Skvělé navození atmosféry, do které je zasazeno vyprávění. Velmi zajímavé, neobvyklé a poutavé. Do uvedených míst bych se rád podíval (nejlépe na podzim), abych nasál tu atmosféru znovu. Obsah tu popsali výborně jiní a neměl bych k tomu co dodat.
jsem okouzlen retellingem Mannova Kouzelného vrchu, nebo chcete-li očarován novým pojetím Čarovné hory, v němž Weib Tokarczuk demaskuje "tajemným" vypravěčským hlasem (ve femininní wir-formě, ale jinak v románu žádná ženská nepromluví!) maskulinitu západoevropské společnosti (nejen) počátku 20. století s jejími dvěma pilíři = pokrytectvím a konformismem
dokonalé, doporučuju!!!
Ze začátku jsem se nemohl začíst a ty nabubřelé blbečky, co tam plkají úplně o ničem a tváří se jako na slovo vzatí odborníci, jsem vůbec nechápal - byli mi protivní. Pak se to nějak usadilo, (nebo jsem si na to zvykl) a naopak zhruba od třetiny knihy jsem se těmi jejich řečmi vyloženě bavil (obzvláště když jsem zjistil, že jim autorka "vkládala do úst" reálné dobové názory) - p.Olga má výborný smysl pro nalézání vytříbených slov a krasomluvu. A některé ty postřehy k různým tématům, které autorka umně vetkala do příběhu, byly fakt velmi zajímavé a podnětné. Jen ty některé gastro-zážitky, to teda byl pěkný hnus. Konec knihy a závěrečné scény mě celkem pobavily a když se na to podívám zpětně, tak to byla fakt zajímavá kniha a pro mě nečekané překvapení.
Horor zákutí mužskej mysle, horor záhybov ženskej telesnosti v sliezskych horských kúpeľoch tesne pred katastrofou. Typický tokarczukovský román rozostrovania hraníc so sväticami, hubami, lesom, filozofiou a psychológiou. Fantazijná heterotopická historická fikcia plná vôní a chutí, šťavnato vyrozprávaná tajomnými drobnými bytosťami. Majstrovský jazyk a štýl (i preklad). (KN. 8/24)
Nakonec jsem si to moc užila a bavilo mě to. Strávit ty přemoudřelé, naduté a učené debaty léčených pánů korunované znaleckým hodnocením žen, bylo pro mě z počátku náročné, ale zvykla jsem si, pak už jsem se těmi jejich teoriemi spíš bavila (zpočátku mě teda ty dobové názory na ženy poměrně popuzovaly, ale myslím si, že někteří "samečkové" budou o ženách podobně smýšlet i dnes). O horor jako takový rozhodně nešlo, snad nejvíce hororové byly v knize vybrané gastrozážiky např. tradiční kachní polévka czarnina, tzv.bílé nudle či gulášek že srdíček.... Líbilo se mi, jak umně do textu PANÍ spisovatelka vložila nádherný popis krajiny, přírody, ten podzim, ty barvy listí, mlhy a tak....... líbily se mi i pasáže, které popisovaly Mietkovy vzpomínky na dětství apod.
Empusion je kniha zasazená do neklidné slezské krajiny a prostor plicního sanatoria roku 1913, kde se ve společnosti jiných pánů léčí z tuberkulózy i hlavní "hrdina" Mieczyslaw Wojnitz. Lázeňské dny, naplněné opakujícími se procedurami, odpočinkem a zdravotními procházkami se dlouze táhnou a společné chvíle si pánové krátí nekonečnými filosofickými debatami zahalenými do prohlubujícího se oblouznění domácím likérem Schwärmerei. Ať už je téma debat jakékoli, zpravidla vždy končí u žen, jejich méněcennosti, mentální, údajně fyziologické nedostatečnosti a podřadnosti. Pohled na ženu je zde mnohdy až zbaven lidských atributů, degradován, připomíná spíše pohled na věc než na myslící a cítící lidské bytosti. Zakomponovány jsou i historické vsuvky o postavení žen ve společnosti v minulosti daleké i blízké, včetně jejich, z lokální historie čerpající, vyhnání do lesů s cejchem čarodějnic. Tento všudypřítomný a z každého slova čišící útlak ženského elementu se zde pak projevuje ve formě jakési nadpřirozené, divoké přírodní moci, bájných démonických empús, které trhají v temných lesích mladé muže na cucky. Jednou ročně v listopadu v Görbersdorfu záhadně zmizí nějaký muž. Je to jen náhoda nebo zde opravdu přichází ke slovu jakási nadpřirozená pomsta ženských démonů? Zabíjí sama krajina?
Samotná smrt zde konečně zastává také jaksi paradoxní postavení. Ač přítomná na každém kroku, nevnímají ji postavy románu jako skutečnou, je popírána a ignorována. Ostatně, v Görbersdorfu není ani hřbitov. Zajímavá je pak i linka samotného hlavního hrdiny, který, na rozdíl od jiných, v sanatoriu dojde skutečného uzdravení a která otevírá aktuální genderové otázky.
O Empusionu se mnohde hovoří jako o feministickém románu, ve kterém nepromluví jediná žena. Ženy zde ale promlouvají různými způsoby, ikdyž možná ne přímo.
Troufám si říct, že Olga Tokarczuk není autorka pro každého a je potřeba na ni být vnitřně nastavený. Mnohovrstevnost a mnohovýznamovost jejích lze na tomto prostoru těžko komplexně pokrýt.
Na mě z nich dýchá záměr, kterého dosahuje neobvyklým, fascinujícím a velmi chytrým tvůrčím způsobem. Přidanou hodnotou pak je atmosféra celého příběhu, temná a svíravá, zároveň ale uklidňující, jakkoli paradoxně to může znít. Označení přírodně-léčivého hororu je tak vlastně adekvátní.
Je to v podstatě typická Tokarczuková, minimálně pokud jde o její tvorbu poslední doby: jde o román s tajemstvím, pohrávající si podvratně se žánrem detektivky (Nenechte se zmást a výhradním čtenářům tohoto žánru Empusion nepořizujte! Je to mj. mnohem víc román idejí - a díkybohu za to.), tematizuje hranice a pohraničí nejen v konkrétní rovině (Německo, Polsko, Čechy: autorčin region a elementy z různých stran; hory vs. nížiny; města vs. izolované letovisko v kopcích), ale i v rovině přenesené (hranice pohlaví, osobnosti, reality a fantazie aj.). Nechybí parapsychologicko-pseudomytologický (či spíš jaksi jungiánský?) motiv ani "šokující" proměna v závěru, patrně míněná i coby popíchnutí konzervativnější části polské společnosti, která autorku po zaslouženém zisku Nobelovy ceny uvítala agresí a ignorancí namísto ovací... Celkově je to inspirativní román a vyplatí se jej číst, já měl asi jen smůlu, že jsem si předtím v Respektu přečetl recenzi, která toho vyzradila až příliš, a tak jsem byl ochuzen o překvapení a ujařmen vcelku silným (protože přesvědčivě formulovaným) interpretačním předporozuměním. A navíc jsem se asi přece jen nechal napálit tou "detektivkovou subverzí" a chvíli mi tím pádem trvalo, než jsem nalezl adekvátní tempo a modus četby, kdy se člověk naladí na popisy, diskuse, ideje, náznaky a symboly, jimiž tato zdařilá próza překypuje. Jen škoda, že překlad, obecně vzato povedený, vytříbený a solidně zredigovaný, na několika místech zbytečně zahaproval, což lze postřehnout i bez znalosti předlohy.
Knihu jsem měl již rozečtenou, když jsem v týdnu navštívil knihkupectví Luxor na pražském Chodově a všiml jsem si u ní v polici cedulky "Pro babičku". Představa, že ji dávám jako vánoční dárek své babičce pod stromeček mě po jejím dočtení rozesmála. Zaměstnanci této prodejny jsou vtipálci.
Krátce. Překvapuje mě zde kritika některých. Je chyba číst knihu s představou, že horor rovná se vždy Stephen King. Oceňuji autorčino vykreslení místa a postav. Předsudky vůči ženám takové byly a autoři takto s klidem v duši psali. O to více skvělé, že už dnes se takto nepíše. Nechtěl bych to číst. Téma skrytí jinakosti a snaha "zapadnout" zasahuje každého z nás v nejrůznějších podobách. Každý z nás má v sobě něco, za co by ho slovy postavy z knihy Augusta dříve "topili v moři".
Informace o tom, jací jsou muži šovinisti. Velmi originální. Na soupis misandrických výroků si budeme muset ještě počkat.
Mno, dočetla jsem už před nějakým časem, tedy před několika dalšími knihami, a pořád nevím, co k tomuhle napsat. Smířila bych se s nekonečnými pánskými diskusemi nad všehochutí témat, pokud by to měl být námět románu, ale o tom to být nemělo.
Autorka místo toho podstrkovala jakýsi mytický podtext, který se tedy v průběhu děje (mimo nekonečné diskuse) a podivného závěrečného finále tedy nepodařilo vůbec rozkrýt. Ovšem konečná proměna byla totální ranou pod pás...
Takže nevím, co tím vlastně chtěla sdělit, mne to ani nebavilo, ani mi to nic nedalo. V odkazech sama uvádí dlouhatánský seznam světových jmen reprezentujících otevřený misogynní přístup, ale mně v samotném ději skoro nepřišlo, že by zrovna tohle téma bylo to hlavní (že by snad konečné řešení bylo tou výraznou tečkou či vykřičníkem za tímto tématem, opravdu nevím).
Tak jsem to vůbec nepochopila... Co se vlastně na konci stalo?
Autorka má překypující slovní zásobu, se kterou si vyhraje. Stejně tedy i skvělý překlad....
Proč je román, který má velmi zajímavý námět v našem čtenářském světě tak nedoceněný? Abych byla upřímná, patřím mezi ty čtenáře, kteří od románu očekávali něco jiného. Sice si zachovává pomyslnou temnou dějovou linku, ale ta nějak spíše ustupuje do pozadí a do popředí se dostávají přílišné popisnosti, misogynní názory, politické diskuze, a ty flashbacky. Co příběhu nemohu upřít a kvůli čemu jsem ho vlastně dočetla byla nakonec zvědavost (a vhodně zvolené formátování textu). Kdyby se příběh stále nemotal kolem pánského filozofování a odrážel se v bezvadně sepsané anotaci, možná by ho čtenáři přijímali lépe. Autorka však dobře pracuje s prostředím a má nepřebernou slovní zásobu. Kdyby však tolik neuhýbala z hlavní dějové linky, anebo ať uhýbá, ale ať to nejsou tlachy kolem. Do knihy jsem se v podstatě začetla až v posledních pěti kapitolách a závěru, které byly fajne. Moc mne to mrzí, ale Empusion nebude patřit mezi ty knihy, co bych četla znovu. A to jsem se na něj i přes vlažné čtenářské názory těšila.
Neviem, či som správne pochopil záver, ale nebudem tu spoilovať. V každom prípade, kniha vo mne zanechala veľa dojmov, určite sa oplatí prečítať. Majstrovsky vykreslené prostredie, postavy, príbehy, doba, likér s psychedelickými účinkami. K tomu poriadna dávka mystiky, že človek by často, hlavne v noci, nevystrčil spod periny ani nos (alebo áno?). Tiež je to moje prvé stretnutie s touto autorkou. Skúsim ešte niečo iné a uvidím.
Moje první kniha této autorky . Musím říct, že se mi potvrdilo, že ne vždy oceněná kniha nebo autor je " mým šálkem čaje". Možná jiná autorčina kniha se mi líbit bude, uvidíme. Časem.
Dlouho to vypadá jako x-tá variace na srdceryvná vyprávění o ubožácích léčících se z TBC - ale nenápadné indicie roztroušené v textu naznačují cosi jiného, divného - a nakonec se z Empusionu (Empusia?) vyklube neobyčejný příběh o jinakosti a konci světa, jak ho výhradně mužské postavy znají a rozumí mu. Detektivní i hororová linka je podobná jako ve Svůj vůz i pluh..., průběžné kecy/ filozofování o ženských velmi vtipné, předzávěrečná proměna Wojnicze a jeho okolí přízračná. A i když se mi zdála předposlední čtvrtina nudná, opakující se, byla vlastně nezbytná jako příprava na apokalyptický závěr. Tokarczuk čtu dlouhodobě a baví mě. Tady tomu nebylo jinak.
Kniha Empusion byla mým prvním setkáním s autorkou Olgou Tokarczukovou, držitelkou Nobelovy ceny za literaturu.
Nebudu lhát, očekávání jsem měla velká, nebyla ale naplněna :( Kniha o sobě tvrdí, že se jedná o přírodní léčivý horor. Přírody tam bylo dost, ale horor jsem hledala marně. Nevadí.
Hlavní hrdina Mieczysław přijíždí do lázní Görbersdorf, které se specializují na léčbu tuberkulózy. Ubytovává se v penzionu pro pány, kde se postupně seznamuje s ostatními pacienty. Pomalu se také dozvídá více o místu prodchnutém tajemnem, ve kterém se právě nachází.
Děje v knize nebylo moc, autorka se zaměřila spíše na filozofické rozpravy jednotlivých protagonistů, popisy místa a různorodých detailů, kterými vždy jakoby zpomalila děj.
Námět jako takový je fajn - lázně s tajemstvím, záhadně zde umírají lidé, náš hrdina přijíždí a zjišťuje, co se děje. Akorát to zpracování Takhle, kdyby o sobě kniha netvrdila, že se jedná o horor, asi bych zklamaná ani nebyla. Ono je to ve finále ale spíš okno do názorů společnosti a mužů v první půlce 20. století, silném patriarchátu a až doslova odpudivých myšlenkách týkajících se žen a jejich poslání - a tento obrázek je velmi děsivě porovnatelný se současnou polskou společností. Pokud tedy autorka chtěla poukázat na toto a zasadit příběh do lákavého prostředí - ok, fajn, ale netvrďme o knize, že se jedná o horor, jelikož hororové vyznění tam téměř vůbec nebylo. Ačkoli možná ta názorová shoda společnosti z tehdejší a současné doby je tím hororovým prvkem...
Hodnotím 3/5, jsem z knihy rozpolcená a vlastně nevím, co si o ní myslet. Netvrdím, že je špatná, nicméně jsem dostala úplně něco jiného, než co jsem čekala a na co jsem byla připravena.
Myeczisław Wojnicz přijíždí v roce 1913 do obce Görbersdorf, kde se nachází vyhlášené sanatorium pro pacienty s tuberkulózou. Tou trpí i Wojnicz. Po svém příjezdu se ubytovává ve výlučně pánském penzionu a je svědkem tragické události. Tou je úmrtí manželky majitele penzionu, kterému obyvatelé věnují až pozoruhodně malou pozornost. Wojnicz se postupně seznamuje s dalšími muži v penzionu, kteří společně diskutují nad různými tématy.
Empusion začíná jako jednoduchý příběh o životě několika pacientů, v jednom horském sanatoriu. S každou novou stránkou se ovšem začínají nabalovat další a další vrstvy. Kniha se pozvolna rozšiřuje a houstne. Zprvu jednoduchá témata nabývají postupně na komplexitě a přibývá velké množství symboliky. Témata se v závěru propojují a dávají vzniknout komplexní a netradiční četbě.
Témat je v knize velké množství. Nejzásadnějším je způsob, jakým lidé vnímají svět kolem sebe. Nakolik je lidské vnímání subjektivní? Existují jiné reality, které člověk není schopný vnímat? A proč lidé vnímají svět hlavně černo-bíle?
Obyvatelé penzionu mezi sebou sdílejí extrémně misogynní názory. Všechny tyto názory pocházejí z knih uznávaných, klasických autorů, jejichž výčet je uveden na konci knihy. Olga Tokarczuktak poukazuje na absurdnost názorů, které se v méně extrémních formách vyskytují i dnes a daří se jí napsat feministickou knihu, s výlučně mužskými postavami.
Autorčin styl je naprosto precizní a nemám mu co vytknout. V knize se nachází několik popisných pasáží, které patří mezi spisovatelkou špičku. Skvěle evokují atmosféru hor a lesů, během začínajícího podzimu. Lidé si často stěžují, že kniha není horor, jak je uvedeno na obalu, s čímž souhlasím. Celým vyprávěním se sice táhne pocit tajemna, ke strachu má ale daleko. Autorka ovšem nepíše žánrovovou literaturu
I přes nesporně vysoké kvality jsem ale přeci jenom od knihy Olgy Tokarczuk čekal trochu více. Po emoční stránce na mě neměla žádný dopad. Také mi místy připadala poměrně rozvláčná a některá témata malinko nedotažená. V součtu se ale rozhodně jedná o velice dobrou knihu s výbornou stylistikou, myšlenkami, jazykem a za přečtení určitě stojí.
Hodnocení 3,5/5
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2010 |  Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých |
| 2008 |  Běguni |
| 2016 | Knihy Jakubovy |
| 2007 | Pravěk a jiné časy |
| 2020 | Bizarní povídky |
Kniha Empusion je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 5x |
| Knihotéce | 68x |
| Chystám se číst | 154x |
| Chci si koupit | 31x |
| dalších seznamech | 2x |
Autorka je mistryně slova. Tak nádherná hra, kterou s nimi předvedla, ty popisy podzimní krajiny, lidských charakterů a všudy přítomné nemoci ve slezském sanotoriu roku 1913. A překlad je taky velká lahůdka. Mizogynské názory, to byl pro mě ten horor, i když jsem původně očekávala něco úplně jiného. Kniha není pro každého. Myslím, že i po přečtení v nás musí "dozrát" a usadit se. A na její plnou sílu si musíme počkat. Za mě 3,5/5.