soukroma komentáře u knih

(SPOILER) Opět zajímavé prostředí Faerských ostrovů (i mapka je, ale naneštěstí ne všechna místa zmíněná v ději v ní čtenář najde), ale celé je to opět velice pomalé a plné nezapamatovatelných jmen, a navíc se začíná organizovaným lovem desítek kulohlavců, které lodě ženou na pláž a tam je zabíjejí, za plné účasti (a užitku) všech místních. Myslela jsem, že na lov kytovců mají výjimku jen Islanďané a Norové, ale zde tedy i Dánové... Tristní zátoka se zavražděnými velrybami (hony byly nakonec dva) i vražda ekologické aktivistky.
Teprve v polovině začíná samotné vyšetřování a zvyšuje se napětí. Jan má v celém ději pramalou roli (ani hledání matčiných stop k ničemu nevede), až se zaplete do závěrečné děsivé akce. Rozuzlení je podivné, zůstává zahaleno tajemstvím (což se autorovi hodilo, aby nemusel mj. vysvětlit, proč mrtvola byla tam kde byla a proč vůbec byla naaranžovaná...)

"Smrt někoho známého pokaždé promíchá skládačku vašeho života a přiměje vás znovu se podívat na jednotlivé dílky."

(SPOILER) Pro mne nejodpudivější a nejbrutálnější případ z celé série.

Čím dál tím víc ale považuji příběh Ruth za velmi neuvěřitelný, zejména její způsob a fungování infiltrace do komunity.

(SPOILER) Po delší době jsem se zase s chutí ponořila do afrikánštiny a dalších dialektů (hlavně co se kleteb týká) a komplikovaného dění, gangů, střeleb na ulicích, zásahových akcí i suspendací, odsunů a jiných neblahostí dvou hlavních Jestřábů. Moc se mi to líbilo, zejména souběžný příběh krásné realitní agentky, vystavené nejen finančním rodinným problémům, ale i ohavným zálibám nového klienta, největšího zazobance a samozřejmě zloděje v zemi.
Dvoje pohřešování, u jednoho jsme chronologicky od počátku, druhé velmi pomalu odhalují právě policisté, kteří se k prvnímu dostanou až v poslední třetině knihy, kdy se oba příběhy poprvé protnou. Opět nám autor představuje shnilá jablka v policejním sboru a připomíná zásadní nepříjemnosti v zemi, korupci, majetkové úniky a zejména "převzetí státu", což je zřejmě obsahem především předchozího dílu..., na který se ovšem teprve chystám ;(
Dějiště Stellenbosch pro mne jako milovníka jihoafrického červeného samozřejmě představovalo pověstnou třešinku na dortu.

(SPOILER) Čtivé, napínavé, nostalgické, a na konci akční, jako vždy, tentokrát z Pensylvánie, mimo Katinu pravomoc. Předvídatelné co do minulosti oběti zhruba od poloviny. Ještě že se ale autorka více nepouštěla do vojensko-válečné tématiky, jinak by jí z toho vyšlo, že všichni vojáci zapojení do 2. světové války byli váleční zločinci... I ti odvedení do wehrmachtu byli povětšinou normální Němci neochotní bojovat (vyhnout se službě samozřejmě nemohli, pouze klasicky jako dezertéři, a to jim pak při chycení hrozila pěkná polízanice, třeba nasazení/tábory na východní frontě) a rozhodně nepáchali jiná zvěrstva než sama válka dokáže.
Líbilo se mi, jak na závěr svou nezletilou lásku dokázala pevně a jasně konečně jednou provždy uzavřít po všech peripetiích a hnutích mysli a srdce.

Začátek zaujal, ale nakonec kniha neudržela moji pozornost, škoda.

Knihu jsem četla na etapy, prokládala jinými, mj. shodou okolností jednou z nich byl i Vězeň času - obě knihy mají leccos společného... Je to hodně zdlouhavé, začátek zaujal, ale hlavně střední část je jen takové plkání a splývání na povrchu, pak najednou se autorka vrhla do akce: jednak přidala značný erotický náboj a jednak stupňovala sci-fi část až do podivuhodného konce...
V doslovu autorka uvádí, že knihu psala jen pro sebe a své okolí, pak teprve se odhodlala jít s knihou na trh - moc tomu sice nevěřím, ale na druhou stranu obsah knihy ji z toho trochu usvědčuje: chtěla tam ze sebe dát vše, a jak to tak bývá, všeho moc škodí. Žánrově i tematicky tam toho bylo moc, od Franklinovy výpravy po současný Londýn, tajemné Ministerstvo strachu, pardon, času, malá skupina expatů z minulosti a jejích převodníků-souputníků (bylo jich velmi málo, přitom autorka se neznámo proč věnovala jen menší podmnožině bez vazby na dobu, odkud přišli), rasismus, příchozí z budoucnosti, brána času, věci budoucí vedle současných; sci-fi a do toho hluboká psychologie i zamilovanost až erotika...

Osobně už jsem vzdala jakoukoli další snahu porozumět tomu, co se Blízkém východě dělo, děje a dít bude. Těch sil, stran, frakcí, bojůvek, podzemních i viditelných, často se přelévajících, náboženských či čistě militantních, všeho je moc (a jímá mne podivný pocit, že mnohdy sami tamo žijící běžní lidé se v tom nejspíš taky moc nevyznají, jen musí dobře znát bezpečnostní pravidla pro pohyb v místě). Dějinné zvraty a základy od počátku lidstva, a tady ještě světová válka k tomu, to je pořádný mazec.
Exodus ani Breaking news jsem nezvládla, tohle je modernější a o něco méně objemné, ale zato čtivé (samozřejmě také díky zabalení do romantického příběhu vídeňské mladé židovky cíleně samostatně zamířivší do Palestiny a jejího milého Němce z rodiny templerů usazených Jeruzalémě).
Jmen, přezdívek, převleků, špionů, vojenských akcí, míst ... hanebně mnoho, ale to prostě zřejmě k tomu všemu patří.
Kolem a kolem líbilo.
A koukám, že autor má v dalších knihách ještě víc co nabídnout jako představitel Mosadu.

Poctivě jsem začala číst, i když Ajax ani jeho "nasazení" v Paříži mi nijak nesedlo. Pak jsem mrkla do doslovu, o co vlastně jde a co se nám autor snaží p(r)odat, a to mi v podstatě úplně stačilo - vše jasné, stručné, historicky podložené, nebo přiznaně stále s otazníkem. Zbytek jsem jen prolistovala, celkově nic moc, zbytečně podivných akcí, navíc zakončeno takovým sladkobolným romantickým koncem po mnoha letech.
Dokonce bych byla raději, pokud by se autor podíval pořádně na zoubek Eduardovu diplomatickému působeni na Bahamách, což zde přešel jedinou větou o odsunu nežádoucího člena královské rodiny hodně daleko od Británie i nacistického Německa.

Typický přístup autora k tématu, i když je lépe očekávat podtitul než průzkum umělé inteligence, jak ji známe dnes (kniha je v tomto směru samozřejmě zastaralá, druhé vydání, z něhož vychází překlad, je upravené z roku 2024).
Bude spokojen, kdo čeká barevnou povrchní procházku od Adama k současnosti se všemi automaty, mechanickými stroji, zdánlivými roboty ..., každý příklad na dvou stranách, z toho jen jedna strana textu.
Možná pro děti a mládež pěkně návodná stravitelná stručná historie..., podrobnosti si musí hledat jinde.

Tak nějak "střídavě oblačno": předchozí knihy série jsem četla tak dávno, že z nich jsem si nepamatovala prakticky nic..., co by mělo vazbu na obsah Nebeského vězně. Zajímavé a čtivé byly napínavé epizody, zato mi zrovna nebylo dobře z dlouhé pasáže z vězení doby občanské války a zmínek o policejním frankistickém státě ještě 1957/8. O knihách pramálo, jen znalost Dumasova Monte Crista využil autor příkladně.
Něco málo z nejistot a nejasností a záhad se rozklíčovalo, Pohřebiště bude dál fungovat, máme dva spokojené páry s děckem (na cestě), ale přesto zůstal temný otevřený konec...

Téměř neuvěřitelný, ale historicky podložený, příběh z války v Holandsku. Nikdy bych nevěřila, že právě tam se může ukrýt celá budovaná vesnice až pro 90 uprchlíků ze všech koutů země, nejen židů, ale také dezertérů Němců, a že tajemství se udrží mezi místními prakticky do konce války, přes neustávající razie a hlídky wehrmachtu v lesích.
Autorka to podala jako velice čtivý příběh, kde se nepouštěla do žádných vojenských ani odbojových témat, držela se tématu z pohledu dětí a mladistvých, proto se mohla vyhnout i mnoha praktickým starostem dospělých.
Takže tentokráte jsem hodně spokojená, protože i žena dokáže podat netradiční válečný příběh, aniž by to bylo čtení jen pro ženy...

Dlouhatánská veskrze nezajímavá a nevěrohodná mizérie co do postav, příběhu, dialogů, jmen i míst, a ještě navrch hrubky.

Samotný životní příběh jedné Američanky, která si splnila sen a přeplavala Kanál jako první žena na světě, by mne asi úplně neuspokojil. Naštěstí to autor pojal tak akorát zeširoka.
S pokleslou bradou jsem četla hotový apokalyptický prehistorický thriller o vzniku Kanálu, jak se vody, ledovce a pevnina masivně, katastroficky, několikráte, "přelévaly" sem tam, až tu máme dnešní britské ostrovy oddělené od původní celistvé pevniny.
A se zájmem jsem se seznámila s historií plaveckého sportu, resp. plavání jako nezbytnosti k přežití poblíž vod a na vodách, což bylo prakticky donedávna všem - včetně námořníků - zcela cizí dovednost. A rozvoj zájmového a postupně i závodního plavání ve světě, u mužů a zejména žen - plavecké styly, úbory, sdružování, olympijská účast apod.
A pak samotná úskalí čekající na budoucí "pokořitele" Kanálu - slapové jevy, děsivé víry, mělčiny, změny směrů toku, mlhy, naprosto nečekané zádrhele v úzkém pruhu spojující dvě moře. Proto hodnotím vysoko.

Zaujalo prostředí a doba: otroci v Karibiku (zde Barbados, Trinidad a letmo i kontinentální Britská Guayana), stejně jako asi ve všech državách Britského impéria, dostali královským zákonem svobodu už v první půli 19. století, ovšem nebyli z tamních plantáží propuštěni, ale podržení ještě několik let jako tzv. učni - za úplně stejných podmínek jako dříve, takže prchali (a pak jako dříve byli pochopitelně pronásledováni).
Uprchla i hlavní hrdinka ze své cukrové plantáže Providence, protože chtěla za každou cenu najít své (už odrostlé) děti, které porodila jako otrokyně, nezemřely, ale zato jí byly v průběhu života odebrány a prodány jinam. Do poloviny jsem knihu celkem zhltla, ale pak to bylo pořád stejné a přestalo mne to bavit.
Příliš romantické, melancholické a místy hodně přehnané. Ale číst se to dá.
Zajímavý byl doslov autorky, ohledně jejího původu a osudů jejích předků - vítaných po 2. světové válce v Británii, kde chybělo hodně obyvatel produktivního věku a naopak překypovaly pracovní příležitosti.

Začátek mi připomínal několik dříve přečtených knih, pak následovalo nekonečné blábolení (zvládla jsem třetinu, ale ani o chlup víc, i tak to bylo víc, než si autor zaslouží), tak jsem mrkla na zdejší hodnocení, zda stojí za to se tím ponimrat. Nestojí. A co konec? Z komentářů mi jasný nebyl, tak jsem věnovala ještě chvíli času posledním pár desítkám stran. Děs a hrůza, nějak se to ani nesrovnávalo se začátkem...
Ztráta času s 456 stranami o ničem (tak ještě povídka o pár desítkách stran by z toho mohla průměrná být).

U této série už redukuji zážitek z čtení na úvod a doslov. Tam se i něco zajímavého dozvím. Zbytek (stovky stran, zde dokonce cca 450) jsou podivné a nekonečné honičky mezi agenty po celém světě, pro mne jen velmi vágně se vážící k inzerovanému tématu. Proto i mizerné hodnocení knihy.

(SPOILER) Předvídatelný lesbický milostný román v chatrně vykreslených kulisách NASA 80. let. Kvůli prvním raketoplánům a astronautkám jsem chtěla knihu dočíst, ovšem přes nepravděpodobné, ničemně hloupé dialogy to opravdu nešlo... Ale mrkla jsem na závěr a ten to tedy pohřbil dokonale - sluníčkový konec bez funkční techniky, zato ty sáhodlouhé soukromé rozhovory mezi řízením raketoplánu a řídicím střediskem v Houstonu, o všem jiném, než jak přistát!

Autorka profesní romány psát neumí (a podle všeho ani nechce, jen romantiku), ale vší silou se snaží najít téma/prostředí, na které naláká širší čtenářstvo - americký filmový průmysl, hudební průmysl, sport, a teď k tomu přibyl vesmír. V tomto případě to bylo do očí bijící: dvakrát třikrát hodila na čtenáře jakousi soupisku zkratek, které se ani nepokusila rozklíčovat, jeden dva typy letadel, dvě tři hvězdy na obloze, a tím bylo hotovo. Nefungovalo to ani v rámci "příběhu", natož pokud ubohý čtenář doufá, že se dozví něco víc než rok, kdy raketoplány poprvé vyletěly. Ani jako připomínka mladší generaci, že něco takového úchvatného (ale samozřejmě drahého i nešťastnou shodou okolností katastrofického) opravdu existovalo, to prostě nefunguje.
A proto taky dosud nejlepší autorčinou knihou bylo Sedm manželů Evelyn Hugo, protože tam se vlastně vůbec (ani v nejmenším) nepouštěla do zákulisí výroby filmů a herectví jako takového..., byl to čistě romantický román s napínavou zápletkou, a to zafungovalo výborně.

Jak nemám fantaskní prvky v románech ráda, tady mi to ohromně sedlo. Velmi pěkný příběh zvláštní (zázrakůplné) vesnice a jejích (povětšinou originálních, alespoň po jméně) obyvatel (i pár náplav) na prahu 20. století. Víra a Bůh poněkud posunuté, farář ovšem spolehlivý a vstřícný, méně pak zvony a korouhvička. Láska a vztahy, sebezpyt a důvěra, podnikavost, krása, ale i stará tajemství. I lidská dramata podána tak nějak přívětivě a hezky. A vyznění (vyznání autora?): dobrá věc se podařila, (věrná) láska zvítězila...

(SPOILER) Začátek se mi moc líbil, pak jsem se poněkud začala ztrácet v postavách (dvě sestry v místní nemocnici, minulost hlavních hrdinů, ...) a přibývalo rychlým tempem hrozných až vražedných věcí, v současnosti, jako dozvuky minulosti a obrana před budoucností. Feťáci, Downův syndrom a srdeční selhání u devítileté holčičky, neplodnost, šílená rodina kazatele a opomíjená šestnáctiletá dcera v terminálním stádiu rakoviny (chtěli se za ni jen modlit, na lékaře nedbali a s ní v nemocnici taky nepobyli), farář těžký pedofil, roadtrip s umírající k moři přes děsivý karavanový park se zloději, zničené životy nebo alespoň postupně zdraví mnoha ranami a zraněními.
Propojení tří příběhů hlavních postav z maloměsta se nijak zvlášť nekonalo, jen velice letmo se potkali, vlastně jen viděli na dálku, neznali se. Na jednu stranu rozhodně moc depresivní, na druhou příliš melancholické, až moc pro mne autor tlačil na pilu. I konec nějaký neslaný nemastný, utnutý. Nechci ani spočítat, kolik mrtvol se objevilo (už jen ten začátek s matkou při vzpomínce na dětství byl horrorový).
Takže nakonec s nepříjemným pocitem po dočtení hodnotím jen mírně nadprůměr.

Nesmírně dojemné.