soukroma komentáře u knih

Začátek zajímavý, byť o (nejen válečných) dějinách Švédska toho vím pramálo (a moc mě taky nezajímají) a o Stockholmu zhruba totéž (a neláká mne ani k návštěvě), špinavá ohavná doba 1783 v hlavním městě a zohavená mrtvola vytažená z řeky/jezera spolu s dvěma zajímavými a odlišnými protagonisty slibovaly zajímavé počtení.
Ale ouha, druhá část je zcela o něčem/někom jiném, a třetí část ještě o něčem jiném, bez jakkoli vazby na úvodní zločin, navíc nezajímavé a i dost odpudivé. Přeskočeno, a v poslední části se konečně vracíme k úvodu a nějak se to celé poskládá do výsledného rozuzlení. Ale to už prakticky beze mne...

Prvek očekávání vystřídán nejen prvkem zklamání, ale až roztrpčení, co to autor se čtenářem provádí...

3 25.07.2024

Nelíbilo. Začátek dobrý, pak jsem si pomohla doslovem, ale po setkání s Dannym se příběh začal vyvíjet podivně. A stejně podivně i gradoval. Divná doba, divné pozadí událostí. Nesedělo mi to.

1 25.07.2024

Vlastně vůbec nezaujalo, prolétla jsem, udělala jsem si obrázek, o čem to je, jaká je hrdinka a co se stalo s kapelou a proč.
S autorkou jsem začala u Evelyn Hugo, ta mne navnadila spolu s komentáři často odkazujícími právě na tuhle knihu. Mezitím jsem ale přečetla Malibu v plamenech a načala (a rychle odložila) i novou Carrie Soto, ale se stále klesajícím zájmem a zalíbením. A v podstatě hodně na dně je pro mne i tahle kniha, obecně vynášená do nebes. A není to jen prostředím, které mi nesedí.
Možná působivá kniha pro milovníky starších amerických rockových kapel a jejich způsobu života (na bobulích, drogách a v alkoholovém opojení). Jediné, co musím ocenit, je použitá forma výhradně rozhovorů se zainteresovanými, která provede čtenáře dějem místo dialogů a popisných scén. A samozřejmě související dojem, že čtete o skutečných lidech a skutečné hudbě a skutečné kapele...

1 25.07.2024

Tuhle sérii jsem si oblíbila před deseti lety, kdy jsem na přeskáčku přečetla většinu série o Sano Ičiró, nejctihodnějším vyšetřovateli událostí, situací a lidí. Příjemně, trochu formálně psaný styl, odpovídající nejvyšším strukturám Japonska přelomu 17./18, století, představující boje o moc, životy od šoguna, přes roniny, až po nejchudší, a to nejen v Edu.
Tenhle díl mi ale připadal až přespříliš plný perverzních sexuálních scén a praktik i na středověké Japonsko a na celý záběr série. Potěšení žádné. 65% A to hodnocení ani nesnižuji počtem překlepů, dokonce hrubek...
Ještě mi pár dílů série chybí, a jistá pachuť z tohoto dílu mne neodradí se do nich někdy pustit.

2 25.07.2024

K Theovi jsem se vrátila po delší době, mezitím jsem se zakousla do dalších dvou autorových sérií. Návrat mne zprvu trochu zklamal, první čtvrtina byla podivná, ale pak se to rozjelo. Spousta zajímavých vědeckých postřehů a informací, nejen o virech (vydáno 2019, ještě brzy na plnohodnotný covidový thriller, naštěstí), ale o technologiích a psychologii, samozřejmě rovněž kriminalistice. I když na konci mi dost zatrnulo, co to Theo provádí, a nesmířila jsem se s tím, napětí vydrželo do konce. 85% Autor píše čtivě, zajímavě, poučně, napínavě a hlavně přiměřeně krátce.

"Jistý děsivý výzkum ukazuje, že některé případy obezity nejsou způsobeny chybou ve vašich genech, nýbrž tím, že se vaše střevní mikroby hlasitě dožadují právě té potravy, kterou byste neměli jíst.
Mám se na pozoru před příliš pohodlnými výklady nebo strašáky, které omlouvají naši lenost a špatná rozhodnutí, ale nedokážu popřít, že se objevuje stále více důkazů, že řada projevů a chorob nemusí být způsobena defektem v našich genech, nýbrž mechanizmy přežití, které si vytvářejí biomy v nás.
Fakt, že lidské tělo, stejně jako každý jiný živočišný systém, sestává z milionu menších systémů, z nichž některé s námi geneticky vůbec nesouvisejí, by neměl znamenat žádní převratné zjištění. ... Evoluci nezajímá, kde se nějaký dobrý nápad vzal, pokud vylepší šance druhu na přežití."

"Kdysi jsem slyšel argument, že kdyby se prostě zdvojnásobil rozpočet Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv, zachránily by se stovky tisíc životů, neboť by se urychlil schvalovací proces. Námitka proti tomu zní, že na základě historické zkušenosti zvýšení počtu zaměstnanců povede pouze k dalšímu zdržování a většímu zneužívání zásady předběžné opatrnosti, což povede k úmrtím více lidí."

2 25.07.2024

Napínavý, svižný, komorní akční (přírodní psycho)thriller: velmi čtivé, protože je to jako koukat na film. Autor by měl být scénárista, všechny své knihy píše s podobným důrazem na vizualitu a akci, tady se to obzvlášť projevilo na pidi soukromém Holanďanově ostrůvku nedaleko Melbourne, kde nejde od začátku o nic menšího než o přežití.
Přestože v Austrálii hrozí smrt na každém kroku zejména kvůli zvířeně, případně divočině všeho druhu a podnebí, tady jsou nepřáteli především lidé, podivná rodina bílých usídlenců. A samozřejmě vedro a nedostatek vody.
Trochu mi opravdu vadilo, že to není o ničem jiném než o rychle následujících hrůzných scénách, sice občas s překvapením, ale nic víc; drobné připomínky "snění" Aboriginců (a jedna skrytá jeskyně s prastarými kresbami) prakticky zapadly. 75%
Poučení pro mne je takové, že "co se v mládí naučíš..." - především s ohledem na porozumění přírodě a schopnosti v ní (pře)žít. Hrdinka měla takovou průpravu z pidi ostrůvku poblíž ostrova Vancouver u Seattlu, kde ji otec mj. naučil pohybovat se v lesích a střílet (zkušenost se zbraněmi všeho druhu a dobrá muška se nadmíru v thrilleru osvědčily). A malý kluk ležel v knihách a na výlet do Austrálie se náležitě připravil, aspoň teoreticky.
Rozhodně není k zahození rovněž dobrá fyzička (leckdy lze lecčemus třeba utéct). A odhodlání, neústupnost, lpění na životě, starost o blízké, i touha po pomstě a bystrý mozek, smysly i notná dávka psychologie.

Tuhle knihu jsem nedávno začala shánět poté, co jsem hned v několika životopisech o/od Christie zjistila, že si ji považovala snad nejvíce mezi svými detektivkami. Když jsem ji sehnala, zjistila jsem zde, že jsem ji vlastně asi někdy dávno již četla, protože hodnocení tu bylo. Nicméně nepamatovala jsem si nic a začala jsem znovu...
A od samotného začátku, prvních stran, jen samé zklamání: zápletka, postavy, dialogy (možná i neslaný nemastný překlad). Už dvakrát jsem knihu odložila, čímž jsem zas ztratila orientaci v postavách, kdo a jak k sobě v rodinném doupěti vlastně patří.
Vůbec mne to nebaví a zřejmě nedočtu (a pořád nebudu vědět, oč vlastně šlo a proč by zrovna tohle měl být mistrovský kousek z pohledu Agathy), protože nutit se do čtení takto útlé detektivky, to není jen tak. Jsem proto smutná, protože s detektivkami od Agathy se mi to ještě nikdy nestalo, a to jsem je mohla číst dokola (se špionážními či romantickými knihami ano, ale takhle...). Musím tedy upravit hodnocení.

2 18.07.2024

Nijak zvlášť nezaujalo. Jakoby opět příliš angažované, nejen na téma emancipace, ale i práv otroků. Křídla ve větru, schopnost létat, neznamená průkopnice v létání, ale pouhou autorčinu abstrakci. Autorka se nestane mojí oblíbenkyní. Už druhý román odkládám.

Zato mne zaujalo v komentářích, že Hetty Drobek je vlastně také Hŕstka.

1 16.07.2024

(SPOILER) Přečetla jsem nejprve Konzultanta, ten se mi vcelku líbil, pak jsem se rozhodla dát šanci i prvním dílům trilogie. Zatímco neuspokojivě rozvláčná Letargie mne nezaujala vůbec, Aristokrat byl o poznání svižnější. O otci pramálo zmínek, o to více o Andree... Hrdinovy myšlenkové bonmoty naneštěstí nenaplňují celou knihu, najdou se hromadně na samotném počátku.
Samozřejmě divočina témat: Hrobník fascinovaný smrtí zvířat a "léčením" lidí, alkoholová mafie, podnikající Ázerbajdžánci ve Varech a zejména podivuhodná smyšlená skupina Aristokratiya v jejich domovině. Tvrdé až surové až do adrenalinového závěru. Ale že by se hrdina a v závěsu za ním celé policejní oddělení nechalo tak tahat za nos, a dokonce ne jen jediným pachatelem, to bylo hodně na pováženou. 70%

"Smutek, kterým si musí projít každý, kdo někoho ztratil. Nebo o někoho přichází. Je to stadium, které nikdo nedokáže správně ukočírovat. Černé myšlenky jsou svině a našeptávají lidem věci, za které by se nestyděli ani sérioví vrazi."

1 15.07.2024

Poněkud rozporuplné pocity, spíše zklamání, než nadšení: prvních 50-100 stran hrozně nudných, přitom náročných na čtenáře, protože autorka se rozhodla nám naservírovat všechny osoby malého městečka najednou, důležitější či méně, žijící či nikoli, přistěhovalce či navrátilce. A neochvějně se držela toho, že je uváděla jmény, bez usnadnění jak zapamatování, tak samotného čtenářského zážitku.
Kieran, Mia, Audrey, Finn, Verity, Brian, Olivia/Liv, Gabby, Trish, Ash, Sean, Liam, Tobby, Julian, Lyn, Renn, Bronte... (dočteno v noci, takže po pár hodinách si je ještě pamatuji, ale teď už je ne/milosrdně nechám zmizet).
Prakticky se vyhnula všem možnostem označit dotyčného jako dceru, syna, otce, matku, bratra, sestru, bratrance, strýce, vždy jen křestní jména, pořád dokola (dokonce i v případě hrdinových rodičů!, což bylo mimořádně otravné). A bylo jich opravdu hodně. Jednu výjimku představovala inspektorka z Hobartu, kterou pro změnu označovala dlouhatánským příjmením (křestní asi neměla)... a další nepochopitelná postava spisovatele odjinud, který se pro změnu uváděl celým příjmením a iniciálami jmen...
Rovněž nám hned naservírovala poměrně ponurou atmosféru nesnášenlivosti mezi hrdinou-navrátilcem a místními, pro australskou náturu dost nevídaně nepříjemné. To byl samozřejmě základ celého příběhu, který se jen pomalu odkrýval. Celá zápletka se nakonec zdvojila, samozřejmě případem starším o dvanáct let, kdy většina aktérů byla ve velmi mladém věku (14-20). Nemám ráda tyhle návraty do mladické minulosti, odkud se vše zlé (zejména omluveno hloupostí či nešťastnou náhodou, nikoli zlým záměrem) bere a které se staly téměř klišé moderních thrillerů.
Vyšetřování i nakonec rozuzlení bylo vcelku neslané nemastné, v obou případech.
Hlavní hrdina byl málo uvěřitelný, jak se z kluka honícího se za holkama a vůbec zábavou stane někdo úplně jiný, nakonec i zodpovědný otec rodiny. Který se bojí návštěvy rodného místa a rodičů (otce propadajícího demenci a tvrdé starající se matky) i setkání s bývalými spolužáky a přáteli, spolu s partnerkou, se kterou - světe div se - chodil do školy, ale potkali se náhodou po letech v Sydney, s několikaměsíčním miminkem, které vláčel pořád s sebou, ať šel kamkoli (Audrey byla zlatíčko, že vše vydržela a málokdy trousila...cokoli). A ještě měl jakýsi šestý smysl, stále slyšel nějaké podtóny v řečech ostatních, pořád lovil nějaké náznaky myšlenek a vzpomínek, pořád "něco bylo špatně" - a na nic povětšinou nepřišel.
Hrozná a zbytečná byla postava spisovatele. Ta bez rozmyslu rozrytá zahrada měla znamenat co (už opravdu chyběla nějaká ta mrtvolka)? Stejně tak vyšuměla poznámka otce o Finnově těhotné přítelkyni - co, kdo, nikdo se nepozastavil, nikdy se k tomu nevrátili...
Takže jediné pozitivum pro mně bylo pobřeží divoké Tasmánie, i když i tady jsem měla problém: nedokázala jsem si celou scenérii útesů, pláže, skalních říms a jeskyní nějak dohromady představit s kovovými sochami Přeživších...
Suma sumarum zdlouhavé a neuspokojivé čtení (zlaté a nedostižné Sucho i Ztracený v pustině): 75%.

1 14.07.2024

Knihu jsem otevřela, přečetla 50 stran, pak jsem si konečně přečetla pečlivě záložku a zejména podrobný doslov autorky, a ... odkládám. Ať to pojmu z jakékoli strany, na adresu autorky mi vytanulo jediné slovo: troufalost. (A na mé ryze soukromé straně se klube zoufalost.)

2 12.07.2024

Zaujalo od prvních stránek a zaujetí a napětí vydrželo do samotného konce. Kniha není dystopická (poslední přeživší na ostrově), ale ani ta reality show na pozadí není (naštěstí) tím nosným prvkem. Snad jen potud, jak organizátoři cíleně složili tým čtyř mužů a čtyř žen, kteří se měli účastnit experimentálního přežívání na nepříliš pohostinném (samozřejmě neobydleném) skotském ostrůvku, a to v délce necelého roku. Nakonec se experiment protáhl a ne všichni jej "se ctí" zvládli, vlastně ... se ctí jej nezvládl vůbec nikdo.
Mně nejvíc zaujala vypravěčka bez valných sociálních zkušeností, která chtěla svojí účastí změnit svůj samotářský život a hlavně poznat sama sebe. To se jí nakonec povedlo výborně, a do budoucna (očištěna po všech stránkách) už mohla vzpomínat na tuto životní epizodu jako na něco v duchu "co tě nezabije, to tě posílí".
Závěr není nijak dech vyrážející, opravdu autorka celou dobu kladla důraz na svoji Maddie, její charakter, chování a jednání v kolektivu a zvládání krizových situací včetně boje o život.
Děj není podán nijak brutálně a drasticky, po fyzické stránce, po té psychické hrdinku nechá sáhnout na dno a čtenáře nenechá chladným. Napsáno čtivě a svižně, přitom v mnohém k zamyšlení (co by čtenář v danou chvíli na daném místě dělal, jak by se v zájmu svém a obecném zachoval...).

"Myslím, že nejlepší je postavit se k věcem čelem. Když se člověk tváří, že neexistují, jen se v něm hromadí, až se nakonec protrhne hráz."

"Naštěstí jsem se naučila, že žádná spravedlnost neexistuje, vždycky se musíme přičinit sami. Existuje jen přežití a dějiny píší vítězové."

Pozn.: taky mi přišel záhy na mysl Pán much, stejně jako mnohým komentátorům níže, ale ta díla jsou od sebe nejen časově velmi daleko, ale i po stránce obsahové, starší zaměřené na kolektiv (kluků), moderní na individualitu.

7 12.07.2024

Nějak se to strašně táhne. Doplazila jsem se do čtvrtiny a už mne to přestává bavit. Chtělo by to hodně přidat na svižnosti a ubrat mnoha náznaků kolem. Prozatím odloženo.

2 10.07.2024

Velmi dobrý aktuální špionážní thriller: z exotických míst orientu a současně z jedné z nejděsivějších občanských válek poslední doby. Válka v Sýrii sice není pro mne neznámým pojmem, ale nikdy jsem jí pořádně nerozuměla, a krom toho je dál než jiné konflikty, které hýbou naším středoevropským pupkem světa...
Proto jsem se "těšila", jak přijdu čtivě celé té hrůze na kloub, zda jsou za tím džihádisti, nebo jenom prezidentův kult a jeho rodina (alavitů), nu, nestalo se, tohle si kniha za úkol nebere (a vlastně předpokládá na straně čtenářů jistou obeznámenost s konfliktem pro dobrou orientaci).
Jakožto špionážní román je pro ni zásadní místo operativců amerických, proti zrůdám syrským, které se neštítí použít cokoli proti vlastnímu lidu (včetně sarinu), tisíce žen a dětí nevyjímaje, takže nějaké oběti na straně příslušníků rodin nejvyšších představitelů vládní a branné moci, či cizinců, byť diplomatů, jsou pro ně zcela v pořádku. A jakoby si nevystačili sami v přísném dohledu a "konečném řešení", ještě využijí i zkušenější kontrarozvědku a mučitele od Putina. Takže po stránce špionáže je to výborný román, zejména poslední čtvrtina jede jako namydlený blesk.
Láska mezi agentem CIA a syrskou pracovnicí v prezidentském paláci, později naverbovanou jako špion právě pro Američany, mi úplně neseděla, ale pro zápletku byla velmi důležitá.
Autor vyšel ze svých zkušeností, potud je jeho fikce dobře podložená, ale mistrovství zejména literárního jako u Folleta nebo Forsytha přeci jen (ještě) nedosahuje. I když možná autorovi křivdím a na vině je spíš překladatel, který evidentně nic podobného v rámci žánru nepřekládal, takže i terminologie trochu pokulhává a tahá za oči (např. stále se hovoří o "zařízení", míněno je ovšem miniaturní komunikační zařízení v náhrdelníku, takže třeba se to mohlo nazvat prostě komunikátor; zejména když další často zmiňovaná zařízení jsou masivní výrobny chemických zbraní...) 90%

"Když jsem byla mladá, nedokázala jsem pochopit, jak vůbec někdo může podporovat vládu. Nenáviděla jsem ty, kteří to dělali. Nemohla jsem s nimi ani mluvit. Ale jak jsem stárla, pochopila jsem, že se narodíme do nějakého světa, do nějaké rodiny a do nějakých mezí. Do systému. Někteří lidé - Francouzi, Američané - se narodí do světa nabízejícího úžasnou svobodu. Ale my ne. My jsme Syřané. Od narození jsme v kleci - z hluboce historických důvodů."

"Jestli sis toho nevšimla, tak teď v Sýrii žádný Bůh není. Byli jsme ponecháni chaosu. Nedá se dělat nic jiného, než nevystrkovat hlavu a čekat, až se to přežene. A když už do toho musíš tahat Boha, co dobrého z toho vzejde, jestli se přidáš k opozic? Chceš jim pomáhat, aby do naší vlasti přitáhli toho svého krvežíznivého džihádistického Alláha? Aby nás všechny povraždili?"

3 09.07.2024

Skvělý špionážní román z našich končin, vycházející z naší děsivé doby tuhé a kruté Železné opony: výborný námět, osvětlení základních principů práce pohraniční stráže (většinou vojáků-záklaďáků, kteří byli dostatečně vyjukaní, naivní, a ani dost dobře nemohli jinak, než poslouchat rozkazy vyšších šarží, které zato věděly moc dobře, oč jde a zhusta si svoje postavení velice užívaly), tuhé doby 50. let, kdy se celé Československo balilo do trojitého ostnatého drátu na široké, vyklučené a přehledné hranici se západem, dráty pod proudem, cvičení psi na volno, strážní věže každých pár stovek metrů a vojáci po zuby ozbrojeni. O tom všem jsme neměli samozřejmě ani potuchy až do revoluce, ale ani dnes se o té době a všech těch chycených a mrtvých zoufalých lidí, kteří nemohli jinak a nechtěli zůstat, nijak nemluví (kolik jich tam zařvalo?). Proto mne tohle téma velice zaujalo, a autor na tom ještě postavil rozsáhlejší špionážní příběh (už ze Slovenska) sahající až do našeho milénia...
Autora neznám, nic jsem ještě nečetla ani seriál neviděla, ale tahle kniha mne od anotace plně zaujala a chytla. Způsoby práce a manýry socialistických rozvědčíků, kontrášů, agentů a vazby na režim, tehdy i do značné míry i dnes byly a jsou opravdu hnusné.

"Ano, připouštím, stalo se svinstvo. Těm nešťastníkům zakázali cestovat, celou republiku omotali ostnatým drátem, rozložili nášlapné miny, poštvali na ně psy, a když je náhodou zahlídli na hranici, bez váhání po nich stříleli a, co je horší, taky trefovali. Stovky lidí postříleli, roztrhali je psi nebo je zabilo vysoký napětí. Hrůza, z pohledu dnešního člověka naprostá hrůza."

"Ale to je podvod.
Ne, říká se tomu operativní verze.
Což je odbornej výraz pro podvod.
Ale zní to líp, kromě toho, když budeme mluvit o operativní verzi, budeme vypadat jako odborníci.
Odborníci na podvody?
Na operativní verze!"

"Dneska už na spoustě věcí nezáleží, ne tak jako předtím. Nebudete mi věřit, ale žít celý život s tajemstvím, o kterým neví ani rodina, ani nejbližší, je mimořádně vysilující."

"Nepopírám, že v tom mám zmatek. Dneska nás učej, že bojovat proti socialismu byla záslužná činnost, ale zabíjet lidi ve jménu nějakýho ideologickýho boje, to mi nějak nesedí. Vraždit ve jménu něčeho, ve jménu čehokoli, je ten samej oxymóron jako bojovat za mír."

10 04.07.2024

Výborná kniha především o Panamské šíji a Panamském kanálu: kompletní historie kolonizace a následně dlouhatánské peripetie s děsivou stavbou, nejprve železnice a pak kopání průplavu (první plány vznikly již v polovině 16. století!) za Francouzů (Lessepse s rodinou s devíti dětmi), změnou na zdymadlový průplav až za převzetí stavby Američany a oficiálním otevřením 1915. Podrobné informace o průběhu staveb včetně postupného řešení smrtelných zdravotních rizik decimujících dělníky a ohrožujících všechny práce.
Autor se "proplavil" v roce 1973 (jeho vlastní vzpomínky na tuto akci jsou překvapivě poměrně kratičké, žádný karambol, vše šlo hladce s jeho Niké, problémy na jiných malých lodích ale byly), ale na konec ještě přidal aktualizaci o situaci až do roku 2011, kdy knihu vydal.
Jako vždy velmi pěkná výprava knihy, foto doprovod čítající 300 fotek je velice pěkný, zahrnuje i spoustu dobových kreseb a maleb o dobách kolonistů a pirátů, z řad Španělů, Britů ad. Čtivé a zajímavé, místy dobrodružné o pirátských dějinách navštívených karibských ostrovů.

3 04.07.2024

Jachtař strávil na ostrově na své cestě přes Atlantik jen několik dní, a ještě z nutnosti (vlastní zranění a poškození lodi), přesto z toho setkání vznikla celá samostatná a nesporně zajímavá kniha.
Podrobně popisuje dějiny, zeměpis, změny pod vládou Britů, Portugalců aj., trochu o pobytu Napoleona a o návštěvách dalších "celebrit" v historii, a samozřejmě o životě v současnosti, tj. začátkem 70. let, kdy se zastávka uskutečnila.
Příjemný, zajímavý a srozumitelný výklad proložený téměř 200 barevných fotek či černobílých reprodukcí maleb a kreseb. Pěkná jednotná výprava celé série. Minimum chyb, přesto jsem zachytila Polynézii, či ekonomii místo ekonomiky (ostrova).
Kniha se mi osobně líbila víc než spíše jachtařsky orientované knihy z Konkolského série.

3 04.07.2024

V poslední dekádě vyšlo mnoho knih z pera Konkolského vzpomínajícího na všechny své jachtařské výlety a závody. Z plejády jsem si vybrala jen pár. Tato kniha popisuje především jeho bouřlivou plavbu, takže o jachtaření, moři, velení jednoposádkové lodi, prostě zápasu se sebou samým a oceánem - hlavně pro jachtaře.
Mne pak více zaujaly knihy o návštěvách různých zajímavých míst proložené krátkými pasážemi o plavbě.
Všechny knihy mají jednotnou a velmi pěknou výpravu, oplývají bohatým foto doprovodem (stovky barevných fotek) a čtivým popisným jazykem (výjimečně s nějakým překlepem či formátovacím úletem).

2 04.07.2024

Zklamání: knihu jsem četla na několikrát, nechtělo se mi k ní ani vracet - začátek jak z panoptika, kdy si z hlavního hrdiny všichni dělali podržtašku a oporu v těžkých chvílích, přestože to byl cizí člověk, jen náhodou vyskytnuvší se na místech, kde se něco děsivého dělo, nic o něm nevěděli ...
Že byl diplomat, za nejrůznějších okolností schopný a připravený řešit neočekávané události a tvářící se za všech okolností přívětivě na naléhající cizí lidi, to o něm dotyční ještě nevěděli, ostatně se také spíše představoval obecně jako státní zaměstnanec. Vracel se do míst svého dětství, ale jakoby do úplně jiné země, jen pár jmen mu utkvělo a samozřejmě prostředí dostihů.
V knize bylo neuvěřitelně jmen, protože se točila kolem mnoha prostředí: veterinární nemocnice, žhářů, vrahů, pojištěnců, majitelů, podnikatelů, zpěváků, svatebčanů apod.
Některá moudra zajímavá, trochu mi připadalo, zda hlavní hrdina diplomat nebyl trochu inspirován naší Francisovou dvorní překladatelkou která v době psaní knihy už zastávala úřad velvyslankyně... (ale to je jenom osobní spekulace, nebo jen milá shoda náhod).

2 04.07.2024

(SPOILER) Nikde není ani zmínka, že je to vlastně fantasy: příběh se skutečnými mapami a jejich knihovními archivy se přelije do honby za vymyšlenou auto-mapou a místy, kde se mohou setkávat lidé i po smrti... Realita byla zajímavá, fantaskní zápletka a rozuzlení pro mne ne.

1 02.07.2024