soukroma komentáře u knih

Autor má Ameriku podle vlastních slov rád, žije tam celý dospělý život (ale taky v Německu - zde se často představuje jako Němec a často zapírá, že je žid), ale vlastně dosud "znal" jen New York, takže i pro něj je zkoumání rozlehlé země a jejích lidiček krok do neznáma. Číst se to dá, jako povrchní kratičké rozhovory s náhodnými lidmi, místy zatrne, místy pobaví, a místy obojí najednou (otázky vztyčování a snímání vlajky...), ale je to hodně křížem krážem USA (autem a letadlem) , ale hlavně stále tak či onak o židech v Americe a Němcích. Ať hovoří s kýmkoli, kdekoli, vždycky se vynoří na pozadí, pokud ne přímo v popředí, židi. A témata jsou také stále stejná: mezinárodní situace (Palestina aspol.), americká politika, zločinnost, rasismus, náboženství, chudoba... Celý výlet se odehrával v době Obamovy administrativy.
Svůj názor autor zjevuje už samotným titulem knihy... (a jistě nemluví o lidech, se kterými se potkal a jejichž rozhovory v knize uplatnil). Nepotkává se s proklamovanou zemí Svobody a zemí Odvážných. Ovšem vydal se jen do některých států (myslím, že nestihl všechny, zato "exotickou" Aljašku a Havaj samozřejmě navštívil; knize by prospěla třeba mapka se zachycením států/měst, kde vlastně byl, z názvů kapitol se orientovat vůbec nedá) a většinou pouze do jediného města v nich. Celkové vyznění dost hrozné, rozhodně depresivní a pesimistické, s malou nadějí na zlepšení. Je to tedy jen kusý a vybraný pohled na věc (ze svých luxusních hotelů povětšinou rovnou mířil do černošských, nebezpečných, zakázaných čtvrtí, i mezi bezdomovce).
Jen na okraj: zajímavé bylo, jak si autor kuřák v té už silně protikuřácké atmosféře vždy poradil.

1 12.12.2023

Hodně vědecké (biochemie, nikoli psychologie). Ovšem především autobiografické, protože neustále čteme o tom, co, s kým, proč, na jakém projektu a kde právě autorka dělala - prostě skutečný průřez její laboratorní prací od samotných jejích začátků.
A protože kniha byla vydaná 1999 (u nás přeložena pohříchu pozdě), pro zájemce o základní výzkum je to určitě skvělá historická škola, od 60. let.

4 12.12.2023

Po předchozích dvou dílech totální zklamání. Nedalo se, odkládám.

2 12.12.2023

Místy zajímavé, místy méně, hodně psychologie, ale i překvapivá vysvětlení ohledně empatie. Obecné pokyny pro vyjednavače (i u nás typicky na základě pokynů používaných FBI, či Metropolitní policií Londýn) se mísí s tím, co používá sám zpovídaný vyjednavač - na což vždy řádně upozorní, že on to tak dělá, protože se mu to osvědčilo. Není dogmatický, a je - nad očekávání - trpělivý (trochu ironicky míněno vůči otázkám a vstupům autorky).
A také nabízí pár zásadních knih k dalšímu studiu, mezi řečí - autorka si ale nedala tu práci, aby je uvedla někde souhrnně jako doporučenou literaturu.
V knize jsou také jako doplněk dva krátké rozhovory navíc - s policejním ředitelem a policistkou.
V závěru je pasáž věnovaná vyjednávání v obchodním (ale i osobním) životě - aplikují se prakticky stejná pravidla jako při policejním vyjednávání. A i když jsem to nečekala a zprvu se divila, proč uhýbáme od tématu, tak mne tahle část nakonec zaujala asi nejvíc (škoda, že je krátká).

"Spousta lidí nechce řešit problémy, chce se vyhnout konfliktu. Přitom konflikt je krásná příležitost k tomu, abychom vztahy nerovnávali. Když se budeme vyhýbat konfliktům, budeme v sobě plnit pohár hořkosti, až přijde poslední kapka a vztah bude zničený. Když z konfliktu nemáme strach, nebojíme se jít přímo k věci a vyslovit svůj nejdůležitější požadavek, říct, co nám vadí, můžeme ho využít k tomu, aby vyčistil vzduch."

2 12.12.2023

Kniha spíš pro mladé a mladší čtenáře: plná tajemných ilustrací, krátké texty týkající se životních etap v životě židů a zažitých tradic: od narození (zejména obřízka), dospělost (bar/bat micva v 13/12 letech), svatba a zejména pohřeb. Výprava i stručný obsah, s odkazy na Starý Zákon, jistě neobsahují vše, co i v současné židovské kultuře najdeme.
Dle mého pro zájemce, zejména mimo tuto komunitu, jsou lepší autentická vyprávění ze života v židovských rodinách, kde se přirozeně ukazují všechny zvyky, tradice, požadavky apod. nezvyklé pro lidi vně.

1 09.12.2023

Tři muži na zabití je předloha skvělého stejnojmenného filmu s Delonem v hlavní roli (1980).

Četla jsem už víckrát, teď jsem se ke knize znovu vrátila, a i když nemůžu říci, že je to moje nejoblíbenější "doktorská", zdejší nejnovější komentáře knize hodně křivdí a nedá se s nimi rozhodně souhlasit.
Za něco může anotace lákající na humorné příběhy - ty to samozřejmě nejsou a ani nemohou být z počáteční lékařské praxe, a to ještě někdy ve 40. letech, kdy se pořád bojovalo s minimálními prostředky se zákeřnými infekčními chorobami, které už skoro neznáme díky očkování či antibiotikům (o nichž si mohli tehdy jen nechat zdát).
Možná stojí za to přečíst a porovnat jak místně tak časově Bugakovovy Zápisky mladého lékaře z 20. let v Rusku (vskutku děsivé), Cronina a následně Gordona, který už to rozhodně podal veseleji a taky šířeji (od studií v 50. letech, přes praxi nemocniční či na lodi a další peripetie mladého lékaře).

Murphyho zákony jsou vždy jak se patří povedené (pozn. 1: pouze když se člověka, v tomto případě čtenáře, momentálně nijak přímo netýkají), a pokud v nich hrají hlavní roli zvířecí mazlíci a jiná domácí havěť, pak je o zábavu dokonale postaráno (opět výhradně za platnosti pozn. 1 výše).

Jeden postřeh za všechny (asi proto, že kočky neuhájily svoje přednostní postavení v celém vesmíru a byly upozaděny až za psy):
"Informativní tabulka MVDr. Harshe" pro vazbu mezi veterinárním zákrokem a dobou pracovní neschopnosti (veterináře; pro majitele nic takového neexistuje, na takový zasvěcený odhad škod si ještě nikdo netroufl - po fyzické, duševní ani finanční stránce), pohybující se v řádu dnů, týdnů až měsíců, se rozhodně vztahuje na kočky a nikoli na psy (tedy vyjma "vymačkání žláz", na to (si) kočky ne(po)trpí, zvládnou svou údržbu dokonale samy, a dobře vědí proč - pak by už veterinář, každý veterinář, byl úplně k ničemu a musel si ještě hledat jiné povolání, rekvalifikovat se nebo prostě tiše a bolestně zmizet ze světa...).

1 07.12.2023

Překvapení až desiluse z obsahu (nemluvě o tom, že jsem si omylem - přeskočením pryč ze stránky - zničila hotový neuložený komentář, takže musím znovu..., aspoň to bude kratší):
JJR je mi zde představen jako velice nepříjemný člověk, jakoby kázal vodu a pil víno (z hlediska vlastní filosofie), krom nemocí fyzických trpící i duševně, paranoiou (jak ho všichni ti ostatní velikáni myslitelé ale pronásledovali...). A k tomu ještě ty jeho ženy, žádostivá hloupá manželka, záštiplná cílevědomá manipulativní tchyně, chtivé dědictví (zejména zisku z vydání Vyznání, autobiografie pro posmrtné vydání).
Na JJR jsem v autorově líčení neshledala zhola nic pozitivního a naneštěstí jsem se ani nedozvěděla nic o samotné filosofii. Konec jeho života byl tedy prazvláštní, ostatně příčinu jeho smrti samozřejmě ani román nerozkryl. O to překvapivější bylo jeho zmrtvýchvstání... Stal se ikonou Velké francouzské revoluce, čemuž by se možná divil, kdyby ještě žil, stejně jako touze po svobodě za oceánem.
V každém případě mne velice překvapilo, že jeho myšlenky ještě za jeho života francouzská veřejnost znala, předčítali si z vydaných knih, i vzájemně pro ty, kdo číst neuměli... Neumím si představit, že by nějaký filosof měl takovou popularitu dnes, v jakékoli zemi...

"Pošetilí říkají, že jen zlý prchá před svými bližními. Opak je pravdou. Pro špatného je jistě peklo, je-li odkázán sám na sebe; pro dobrého je samota rájem."

"Citlivá duše je neblahý nebeský dar. Komu se jí dostane, ten je hříčkou vzduchu i živlů, slunce a mlha určují jeho osud, je šťasten nebo zarmoucen podle toho, jaké vanou vichry."

3 07.12.2023

(SPOILER) Podle všeho jsem četla před sedmi lety, ale vůbec si ji nepamatuji... Nové čtení mne pozitivně překvapilo svižností a negativně brutalitou skrývající se za obchodem s padělanými obrazy. Příjemný byl výlet do Austrálie: Sydney, Melbourne, Alice Springs, a aspoň na doslech australský národní dostih (koně a dostihy byli tentokrát hodně na okraji, spíš jen na plátně). Hlavní hrdina z toho všeho se zdravou kůží tedy nevyšel, ale je mladý a silný a zotavuje se... Pocit zadostiučinění z rozbití mezinárodního gangu mu k tomu určitě jen prospěje.

3 07.12.2023

Od autorky jsem už pár knih, různého žánru, četla, ale pořád jí nemůžu přijít na chuť, takže hodnocení bývá sotva průměrné. Líbí se mi její přibližování děje přírodě i přibližování čtenáři míst nám poměrně blízkým, polsko-české pomezí. Ale buď je trochu urputná (až příliš ekozuřivá, až militantní, přírodně mytická, pohanská či katolická), nebo naopak vágní (tj. pro mne nesrozumitelná pointa), takže tyto plusy nepřeváží všechny ostatní mínusy. A totéž platí pro její povídky v této sbírce...
Většina vlastně není bizarních vůbec, to jen jejich konec, který jakoby v jednom okamžiku přeskočil na paralelní kolej k celému rozehranému tématu a odvedl pozornost do nicoty. Typicky Zavařeniny nebo Švy, které se mi až do samotného "konce" velmi líbily, nebo třeba Srdce či Cestující, které mne nezaujaly.
Mytické a sci-fi povídky (Zelené děti a Návštěva) mne neoslovily vůbec. Transfugium zato ano, byť není úplně originální, jak je také přiznáno odkazem aspoň na Ovidiovy Proměny.
Poslední povídka mi neseděla komplet, spojuje v sobě mystiku, náboženství a sci-fi, nedočteno.
Jediná povídka, která mi i utkvěla (ovšem nedá se pro její děsivost a realismus zrovna říci, že se mi přímo líbí), je Pravdivý příběh (autorka to pojmenovala zcela odpovídajícím způsobem).

"Dnes je těžké najít věc, která je pěkná na první pohled. Dnešní nakupování připomíná spíš přehrabování v odpadcích."

2 07.12.2023

Zaujalo mne téma, protože zatímco o britském či francouzském odboji toho vím (z četby) hodně, o našich nejbližších severních sousedech a jejich osudech za války nepoměrně méně. Vpád hitlerovského vojska, barikády ve Varšavě, potlačení veškerých vojenských i polovojenských snad o odpor, rozvoj různých frakcí odboje mezi Poláky a polskými židy, a varšavské židovské ghetto a odsuny...
Čtivé, trochu dramatické, dojemné a napínavé, ale ani jedno ne moc (což je trochu na škodu). Milí (možná až moc dokonalí) hlavní hrdinové, mladí, silní, kurážní, s odlišnými kořeny, ale s jednotným cílem: pomoc trpícím a odpor vůči agresorům.
Moc se mi ale nelíbil nespojitý děj: několik částí vyprávění se vždy jen nakrátko věnovalo událostem uprostřed let 1939, 1940, 1942. 1944 s kratičkým epilogem 1947. Příliš kusé, pro čtenáře s tendencí se ztrácet pak v těch rádoby pokrytých několika válečných let.
Trochu YA stylem, jednoduché, nepříliš do hloubky, navrch i happy end pro dva mladé protagonisty. Holandského autora doba a dění zaujalo, leccos jistě nastudoval, ale chybí nějaká konkrétní inspirace osudy tamních lidí i důkladnější vhled a pochopení třeba díky rodinným vazbám nebo vzpomínkám přeživších (či už spíše jen jejich potomků).
V češtině navíc dostala kniha velmi tuctový a nicneříkající titul neodpovídající ani zdaleka originálu Warsaw Fury. 70%

2 04.12.2023

Napínavé, ale hlavně hrozně divné: kdyby autorka nepřičinila na závěr poznámku, že se inspirovala skutečným příběhem (z Austrálie), vrtěla bych odmítavě hlavou, že to s tou fikcí už přehnala.
Takhle mi zbývalo jen to vrtění hlavou, protože hlavní (křehká, mladinká) hrdinka byla prostě neuvěřitelné monstrum.
Moc se mi líbilo prokládání krátkých dějových (deníkových) vyprávění inspektora Fowleyho (2018) výpověďmi, pátráními členů jeho týmu, starými policejními záznamy (kolem 1997), e-maily, SMSkami, přepisem odvysílaného dílu pořadu true crime i útržky novinových článků (pro zpestření)...
Nejen že to oživilo děj, ale zestručnilo (byť je kniha i tak hodně dlouhá), autorce zjednodušilo práci a učinilo čtení napínavější. Jen kvůli odlišení typů textů se používaly čím dál menší fonty až hotové blechy, takže z hlediska čtecího komfortu nic moc.
Po dočtení mi ale stejně pár otázek stále vrtá hlavou, samozřejmě hlavní hrdinka zůstává zcela mimo mé chápání jako velevýkonná patologická lhářka (chameleon je skoro urážka zvířete), ale třeba ta hlavní oběť a lži kolem ní a její konec. V té souvislosti rovněž nechápu titul knihy. 90%

SPOILER
A že by technický forenzní tým cíleně hledající důkazy na nevelkém pozemku domu "nenašel" žumpu, to by tedy vskutku hraničilo s neschopností nejvyššího kalibru...!

6 03.12.2023

Až příliš podobné (nebo dokonce přímo inspirováno?) mnoha dalšími thrillery se sotva náctiletými, kteří se setkali v lese, v létě, se zlem v různých podobách.

2 03.12.2023

Zase jiný pohled na válku, protože protagonisti jsou rodina španělského diplomata v Petrohradu s ruskou ženou, která uvízla v hladomoru po bolševické revoluci. A hlavní hrdina se dostává do Německa na začátku vzestupu pro-hitlerovských sil.
Obsáhlý román zobrazující bídu a děs porevolučního Ruska a nepříliš kontrastující bídu a děs hitlerovského Německa, zejména pro cizince...
Pro mne nakonec až úmorně zdlouhavé...

2 03.12.2023

Četla jsem bezmála před 10 lety a na příběh se pořád dobře pamatuji, hlavně tou pro mne nejistotou, nejednoznačností, nepříjemnou atmosférou v domě.
Pěkně vše vystihla v komentáři marvarid, což mne přimělo učinit také malou velmi opožděnou poznámku. Vyplatí se přečíst, i když od napsání uplynula dekáda a půl - anglické komorní thrillery vždy byly a stále povětšinou jsou (vyjma těch výhradně pro ženy) kvalitní, tedy dobrou volbou.

4 01.12.2023

Pro mne stejný scénář jako s ostatními autorovými knihami: ve skutečnosti jsem nadšená historickým obsahem a podrobnostmi a zajímavostmi, ale dá mi přitom fušku nepříliš objemnou knihu dočíst (většinou se tak děje po etapách). Styl je totiž místy hutný až nudný, nicméně stojí za to se příběhem vždy prokousat.
O Josefovi II. kniha vypovídá v nejobtížnějším a nejpokrokovějším roce jeho vlády, 1781, prvním po smrti Velké Matky, kdy vydává toleranční patent, vzápětí patent o zrušení nevolnictví, a také o rušení klášterů (výhradně meditativních, nikoli provozujících jakoukoli službu milosrdenství).
Autor chtěl panovníka ukázat nejen jako vzdělaného, osvíceného, sociálního, zainteresovaného a plně se věnujícího vládě Rakouska, ale také člověka již dlouho žijícího bez manželky. Takže ho nechal zamilovat se do italské zpěvačky, návštěvou v Rakousku. Není jasné, zda se něco podobného opravdu stalo, o tom autor mlčí, žádný dovětek o historických skutečnostech soukromého typu. Možná poněkud přitažené za vlasy, ale zase nic, co by se opravdu nemohlo stát.
A v souvislosti s vydanými patenty se ještě rozehrává příběh několika vesničanů v českých zemích, kdy se jeden kvůli nespravedlnosti vrchnosti i rozhodnutí vrchnostenského soudu dokonce vypravil na audienci k císaři do Vídně.
Suma sumarum jsem ráda, že jsem knihu pře/dočetla a můj obdiv k Josefovi II. ještě vzrostl.

1 01.12.2023

(SPOILER) Čtivé a napínavé, ale ne zrovna ideální čtení pro tuto dobu: Izraelci proti Arabům, zejména Palestincům (napsáno ovšem před 20 lety), snahy o mír na celém světě (těsně před podpisem mírové smlouvy v Greenwich), ovšem s dvěma atomovkami nacházejícími se kdoví kde a v kdoví jakých rukou. Zabiják Mossadu si řeší i svoji pomstu...
Začátek velmi slibný, v bouřlivých vodách Atlantiku, jenže záhy se do příběhu zaplete náhodný svědek (hned dvakrát unesená americká kráska, jachtařka a lékařka) a je založeno na hustou romantiku,... která dle mého do takového ryze thrillerového špionážního románu nepatří.
Navíc to bylo hrozně dlouhé - teprve posledních 100-150 stran z 500 čiré akce, ale poněkud okopírované z nepřekonatelné klasiky, Šakala. A konec? Hotový happy end.
Nebýt té romantiky, která navíc nabubřela celý text, hodnotila bych více než 70%.

2 28.11.2023

Skvělé: trochu jsem byla na vážkách po přečtení komentářů, zda se mi kniha bude líbit - znám všechny autorovy knihy, které jakoby komentářům k téhle nejnovější tak nějak odporovaly. Ale teď už rozumím proč.
Všechny cesty je prostě kniha zcela jiná, jinak pojatá, s nebývalým náhledem autorovým jak na camino (což je také zcela jiné cestování, vskutku putování), tak na lidi, ale zejména na sebe (a o sobě toho prozradil vskutku nebývale hodně, upřímně až na dřeň).
Důležitou podmínkou pro kvalitu nejnovějšího vyprávění je dle mého jak věk autora (už vstupuje do středních let jako třicátník a proběhl se světem na všechny světové strany, takže může srovnávat a být objektivnější v hodnocení míst i místních lidí, i sebe), tak fakt, že camino nejde poprvé, od první pouti uplynulo deset let, a to je hodně jak v lidském životě, tak v turbulentním světě (navíc ne nepodstatnou roli hrálo i to, že s dozvuky kovidu bylo na caminu mnohem méně lidí než odpovídá jeho exponenciálně rostoucí popularitě, a to i když byl "svatý rok" 2021 přitahující zejména věřící).
Tentokráte to bylo především o lidech, a že jich autor potkal hodně a potkával opakovaně (kupodivu jen jediného Čecha, cyklistu, kratičce, ale významně), mnohé (vlastně většinu) si oblíbil a moc hezky o nich píše. Míst bylo zmíněno jen několik, na caminu velká města prolétl a s úlevou opustil co nejrychleji (takže pěkný Burgos i León vyznívají poněkud nevlídně), z dalších se krátce věnuje krásám Astorgy a samozřejmě nemůže opominout samotné Santiago de Compostela. Především se však věnuje atmosféře a proměnám krajiny, přechodu hornatých, rovinatých, divokých, pustých, zelených až přímořských/oceánských oblastí (jako přirozeného prodloužení camina po jeho zdárném ukončení a oštemplování).
Camino francés je mezi všemi cestami vedoucími do Santiaga preferovanou a nebývale rozmanitou i dlouhou trasou, ne tak náročnou jako severní cesta poblíž Biskajského zálivu a delší než velmi oblíbená trasa z Portugalska.
Čtení jsem si tentokrát pořádně užívala a vychutnávala (u některých jiných knih se často opakovalo totéž a bylo možné/nutné občas trochu "popojet" v průběhu čtení o autorových cestách, tady by se to opravdu nevyplatilo).
A dokonce se mi - poprvé - velice líbily ilustrace, což se nestalo nikdy před tím (a v téhle knize opravdu nepostrádám fotky, ty lze najít u mnoha jiných cestovatelů, nebo v průvodcích...; tady jsem se přitom dozvěděla i pár nových informací o historii a současnosti samotné pouti a poutní cesty).

5 26.11.2023

První dva díly série se mi moc líbily, tenhle o poznání méně. Ze Sloan se stává Bond v sukních, pořád si dělá věci po svém, ale hlavně rozumí úplně všemu a dokáže dočista vše, což je do očí bijící, když se nejedná o žádné podvodní, ale suchozemské kousky. Zápletka mne také nebavila. Z Floridy tam nebylo nic moc, krátce se objevilo západní pobřeží s ostrovem Catalina, což malinko oživilo, ale Sloan si tam zrovna ve svém vodním prostředí zrovna zkušeně nevedla... 75%

3 23.11.2023