Všechny jejich lži
Tuvia Tenenbom
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358606/bmid_vsechny-jejich-lzi-PlI-358606.jpg
4
102
33
Je vtipný jako Borat, chytrý jako Woody Allen, neodbytný jako Michael Moore. To je Tuvia Tenenbom. Po úspěchu na knižním trhu v Izraeli a Německu, kde jeho knihy zapůsobily jako zjevení a staly se bestsellerem, má nyní i český čtenář možnost seznámit se s fenomenálním Tuviou Tenenbomem. Izraelsko-americký novinář, spisovatel a dramatik procestoval Ameriku křížem krážem, mluvil se stovkami lidí, od politiků po bezdomovce, od ropných magnátů po aktivisty, od indiánů po černochy, od Židů po bílé rasisty. Klade jim chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o stavu dnešní americké společnosti. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Po přečtení této knihy se už nebudete divit, proč v USA zvítězil Donald Trump. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.... celý text
Literatura světová , Cestopisy a místopisy
Vydáno: 2017 , Zeď
Originální název:
The Lies They Tell , 2017
více info...
Přidat komentář
Žádné nadšení.. pár zajímavých postřehů,trochu vtipnosti a hodně povrchnosti, kterou sám autor u ostatních kritizuje.. tak trochu v duchu"já neříkám tak ani tak,ale na má slova dojde".T Tenenbom nebude můj oblíbený autor.
Kniha byla zklamáním. Nedočetla jsem. Čekala jsem něco úplně jiného. Vtipné to není vůbec, pořád se tam řeší jen klimatická změna, černošská a především židovská otázka. Autor nesympatický.
Kniha mi byla doporučená jako "must read". Nebylo to rozhodně špatné, je to čtivé, je to vtipné, má to spád, zajímavé postřehy, ale wauv efekt se nedostavil.
Najdete pár bystrých postřehů, dobrých poznámek, hodně vtipných poznámek, ale cekově je to povrchní, spíše pro efetk. Uvidím, co další Tenenbomovi knihy. Něco na nich být musí :)
2,5*
První dočtená kniha roku 2023 patří k tomu nejlepšímu, co se v dnešním podivném světě dá bez obav přečíst od začátku až do konce. A klidně začít znovu.
„Všímam si, že keď ľuďom doprajete dosť času, aby hovorili, začnú si odporovať.“
„Je zaujímavé pozorovať, ako sa vytvára verejná mienka a ako včerajšie zločiny sú dnešnými čnosťami.“
„To, čo sa tu odohráva, nie je cirkevná bohoslužba, aj keď sa to tak niekomu môže javiť. Je to koncert. (...) Ľudia v publiku zdvíhajú pri spevu ruky k Svätému Duchu a užívajú si každý moment. Sú tak šťastní, že Ježiš zomrel na kríži! Urobil to pre nich, pretože ich miluje. A oni milujú, keď sú milovaní. (...) Vlastne tu nachádzam esenciu amerického kresťanstva: zábava a supernarcizmus. V starom kresťanstve európskeho modelu je Ježišova cesta tragickým príbehom Božej smrti na kríži – ako nejaká stará dobrá európska opera. Ale nie pre týchto Američanov; pre nich je Ježišov príbeh príbehom s happy endom. Umrel pre mňa! Miluje ma! Život je fajn.“
Tuvia Tenenbom mi uplynulý týždeň:
1) potvrdil niektoré moje názory na Ameriku a Američanov;
2) zmenil niektoré moje názory na Ameriku a Američanov;
3) spôsobil knihomoľské zanietenie par excellence;
4) spôsobil niekoľko šklbnutí kútikom úst a niekoľko sálv vnútorného smiechu;
5) pokazil pokus čítať Ladislava Ziburu, lebo keď som jeho knihu vzala do rúk po Tuviovej, jednoducho nešlo neporovnávať, a mladý Zibura ostal po pár stranách odložený s povzdychom „ešte chcem Tuviu“.
Takže tak.
A teraz vážne(jšie): skvelý cestopis, skvelá sociálna sonda, skvelý humor. Ak vám neprekáža, že vás na túto literárnu cestu po Amerike vezme politicky nekorektný sarkastický muž židovského pôvodu (ku ktorému sa otvorene a niekedy až otravne hlási skoro z každej stránky), a ak vám neprekáža búranie mýtov a predsudkov, čaká vás možno taká skvelá jazda ako mňa.
Hviezdička dole za nie celkom kóšer prácu s respondentmi. Silne pochybujem, že im pri dôverných rozhovoroch Tuvia prezradil, že v jeho knihe väčšina z nich bude figurovať ako totálni hlupáci, pokrytci či ľudia v zajatí sebaklamu. Morálny kódex vo mne to skrátka nevie prehryznúť, lebo je niečo iné prísť za človekom a získať si jeho dôveru a súhlas na uverejnenie jeho slov či fotky pod zámienkou, že som nemecký novinár, ktorý píše knihu o Amerike, a možno sa pritom tváriť ako dobrosrdečný a priateľský starý ujo, a niečo iné priznať „milá pani, vy máte doma stovku zbraní, je to raritné a bláznivé, vy by ste skvelo zapasovali do obrazu, ktorý sa chystám svetu podať o Amerike“. Lebo v tomto smere ma Tuvia nepresvedčí, že to od začiatku nebol jeho zámer, podobne ako anotácia ma nepresvedčila, že Tenenbom nie je ani pravičiar, ani ľavičiar, keď z textu je veľmi jasné, ku ktorému pólu to má autor bližšie. Ku cti mu slúži, že nešetril ani jedných, ani druhých, keď to malo slúžiť k demaskovaniu niečoho dôležitého.
Mne sa skrátka kniha páčila a už teraz sa teším, ako si s Tuviom zacestujem po Nemecku a jeho utečeneckých táboroch.
(SPOILER) Kniha krásně ukazuje myšlení amerických občanů, ukazuje jak jsou USA pokrytecký stát. Jsem velmi ráda že existuje kniha která ukazuje opravdové myšlení Američanů, a jejich pravé názory na politiku (i když k té se moc nevyjadřují), a k sociální problematice.
Sonda do hlubin americké duše. Nevím proč autor s každým koho potká mluví o židech, Izraeli a Palestině a rasismu, náhoda to být nemůže. Je to tak ale ve všech jeho knihách. Více lidí židy nemá rádo. Jestli je to pravda, nebo autor záměrně do knihy dává pouze negativní reakce nevím. Možná chce psát o senzacích. Ale ještě větší problém jsou muslimové, kteří židy nenávidí a nebojí se o tom mluvit veřejně. Dále stejně jako v ostatních autorových knihách spoustu lidí se o politice atd. chce bavit pouze mimo záznam nebo anonymně. Bojí se že budou za svůj názor trestáni. V USA je politická korektnost úplně extrémní. Skoro nikdo nechce říct veřejně koho bude volit. A je pro svět velké varování. Kde je svoboda, když se člověk bojí říct nahlas vlastní názor?
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla, protože bez příkras odhaluje lidi takové, jací jsou. Tuvia Tenenbom má můj neskonalý obdiv, protože nazývá věci pravými jmény a popisuje situaci takovou, jaká je, i když se to lidem nelíbí. Pravda bolí. A on má odvahu říct ji nahlas.
Celou chybu téhle knížky jde vyčíst ze zadní stránky přebalu, kde není pravda vůbec nic: "Vtipný jako Borat" - vůbec. Nezasmějete se ani jednou. "Chytrý jako Woody Allen" - ani náhodou. Klouže po úplném povrchu a nikdy se nedostane ani o stopu hloub. "Neodbytný jako Michael Moore" - che. Tvůrčí postup knihy je tento: Tenenbom někam přijede a někoho tam potká. Když se s ním ti lidé nechtějí bavit, tak se s nimi nebaví. Ne že by nápad projet autem USA a bavit se s lidmi byl špatný. Tenenbom z něj ale nevytěžil nic než snůšku krátkých dialogů s pointou, že lidé obecně jsou rozumu spíš mdlého. A když přebal píše, že "Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, zkrátka chce znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny," tak to je další lež. Jeho politický názor pochopíte v první třetině a ničím vás nenaštve. Nebo možná tím, že svoje obecné soudy obvykle dokládá jednou náhodnou příhodou. Ale vlastně ani tím ne. Je to jen rychle přečtená prázdná věc.
Tak tuto knihu jsem četla dlouhou dobu, postupně, někdy i na přeskáčku.
Koupila jsem si ji při jejím vydáním na besedě s autorem. Nadchlo mě jeho vyprávění a pohled na vážná témata současné doby a jeho názory.
Kniha je převážně sestavena z rozhovorů s (náhodně?) potkanými Američany napříč Spojenými státy. Je to průřez názorů autora na život v USA. Pro toho kdo tam nebyl, nabízí zajímavý pohled na protiklady a odlišnosti od života v Evropě. Nic nelakuje na "růžovo" a rozpory zbytečně nerozmazává, ale ani je neanalyzuje. Proč? Proto! Závěr: Život v Americe není o nic jednodušší, ale o nic horší než u nás, každý máme své problémy. Měl jsem to štěstí pobýt v USA nějakou dobu, mnoho mých učitelů angličtiny bylo z USA a Kanady a tak mohu porovnávat: kniha dává určitý náhled na tamní život, ale vzhledem k rozlehlosti území a množství populace je to pouze minimální obzor k nahlédnutí.
Novinář, Američan s izraelskými kořeny, se vydává na cestu po Americe, aby vyprávěl a reflektoval, co tam všechno viděl. Žádná fikce, ale co nejodvážnější popis reality se všemi jeho problémy.
Všechny jejich lži je především zábavná a velice čtivá kniha. Autor nepoužívá žádná složitá slova a dokonce i velice často používá krátké, úderné věty. Samotné téma je taky dost dobré, protože život v USA dnes zajímá kdekoho. Tuvia působí jako docela sympaťák. Tlouštík, který se neschovává za politicky korektní termíny a nestydí se za to, že například kouří cigarety, což je nyní v Americe obrovské tabu (taky tam neustále kritizuje to, jaké mívá v mnoha státech obtíže si dát někde venku jednu cigaretu). Zajímavé je, že rozhodně nespadá do současných škatulek levičáka či pravičáka, či jak mají v USA rozdělené - není ani typický liberál, ani typický republikán. Oba tábory hodně přísně kritizuje, když na to přijde.
Tuvia se snaží vystupovat co nejvíc neutrálně, ale rozhodně má své pevné názory (ať už klidně desetkrát říká, že "neví"). A tady začínám mít vážné problémy. Nevadí mi, že se na některých tématech s ním neshodnu. Neříká to přímo, ale snadno se dá mezi řádky vyčíst, že je spíš konzervativní - nevěří v globální oteplování (přesněji v "klimatickou změnu") a ani moc nefandí sňatkům homosexuálů (i když samotní gayové mu nevadí). To dokážu respektovat, ale některé jeho glosy jsou něco strašného. Například tvrdí, že v New Yorku by ho holka táhla k soudu, kdyby na ni koukal v metru, nebo že v budoucnu liberálové vezmou republikánům všechny zbraně, zatímco gayové jich budou moci mít miliony. Dále se vysmívá klimatologům, když říká, že odborníci ani nedokážou odhadnout, jaké bude počasí druhý den. A nevěřil jsem vlastním očím, když tenhle docela prominentní židovský novinář nepochopil základy statistiky v jedné situaci, když se podivuje nad jednou, která nedává dohromady 100 % (protože nepochopil, že účastníci můžou zaškrtnout více možností na otázku...).
Tohle jsou tedy nejkřiklavější příklady... a vlastně jich tolik ani v celé knize není. Na 350 stranách napsal takových šíleností určitě méně než 10. Také je tu však skutečnost, jak příšerně se tu zjednodušuje. Je docela šokující, jak valná většina všech lidí, se kterými se autor zapovídá, je opravdu hodně hloupá (ať už zastávají jakékoliv politické přesvědčení). Že by USA opravdu byla tak pitomá? Ne, tomu moc nevěřím. Určitě se dostalo do knih mnoho jednodušších lidí, ale taky se baví s různými vysokoškolsky vzdělanými lidmi, zkušenými politiky či dokonce rektory univerzity. Všechny rozhovory jsou ale vždy zkrácené na prostor jen několika vět, nikdy nezaberou více než stránku. Nevidíme, co si řekli předtím a co potom. Dokonce ani přesně nevíme, co říká Tuvia Tenenbom! To, co říká on, se vždy jen zpětně parafrázuje. Většina knih je vlastně na úrovni takovýchtěch videí, kde se smějeme lidem na ulici, kteří ukazují svou stupiditu, když žvaní blbosti na různé politické a společenské otázky. Jen jsou Všechny jejich lži ještě méně důvěryhodné, ještě více "sestříhané".
Tím, jak si Tuvia často získává důvěru a čas všemožných lidí, ať už jde o obyčejnou servírku či místního guvernéra, připomene filmaře Michaela Moorea (ten je však mnohem více politicky doleva). Oba dost fabulují, ale Moore zase dle mého názoru neříká takové hloupé vtípky a připadá mi o něco autentičtější. On se totiž Tuvia vlastně v celém svém díle především Američanům vysmívá. Například se hodně podivuje nad tím, jak mu obyčejní lidé nechtějí říct své politické názory, například koho volili při minulých prezidentských volbách. Říká, že tohle že má být ta "země svobodných a domov statečných" (land of the free, home of the brave)? Sám ale není o moc statečnější, protože si tyhlety úšklebky šetří samozřejmě jen do knížky, v reálu je s nimi velký kámoš. Docela i pochybuju nad jeho empatií, když se občas sám nad sebou až dojímá, že si povídá s černochy v chudé čtvrti, zatímco liberálové jenom o nich někde mluví.
Název knihy Všechny jejich lži odkazuje na to, jak jsou Američani často prolhaní, jak často říkají nejdřív něco jiného, než co si doopravdy myslí. Vypráví různé historky, kde opravdu vidíme různé druhy pokrytectví. Taky je svědkem opravdu mnoha rasismu (většinou ve stylu, že černoši nebo židé jsou pro mnoho lidí v USA někdo, s kým by nebylo vhodné se stýkat). Je to velice negativní pohled na Ameriku, který není nijak zvlášť důvěryhodný a vypráví nám ho také dost pochybný autor, ale určitě na té knize "něco je". A ne, nebudu říkat to hloupé heslo "na každém šprochu pravdy trochu...". V tomto případě ale věřím, že mnoho Tuviových historek opravdu skutečnosti odpovídá, a celkově kniha přes opravdu velké nedostatky nabízí také poměrně zajímavý a čtivý pohled na současnou Ameriku. Jen je potřeba si občas něco domýšlet a občas si trochu povzdechnout či obrátit oči v sloup kvůli autorově hloupé hlášce.
Pět nedůvěryhodných novinářů z deseti.
Tuto knihu jsem našla v sekci: humor. Asi to není humor pro mě, abych pravdu řekla, ani jsem ho tu nenašla. Jako kritika společnosti a na zamyšlení dobré, ale humor ne.
Konečně se objevil autor a novinář v jedné osobě, který realisticky popisuje skutečný obraz dnešní Ameriky.
Vtipný, sarkastický, to opravdu Tuvia je, ale čím víc jsem se blížila ke konci knihy, vtipu ubývalo a bylo víc a víc smutno. Cestuje Amerikou křížem krážem a dává otázky aby provokoval a zjistil, co si lidé opravdu myslí.
"Samozřejmě že ve skutečnosti nemůžete říct "černí", "španělští", židovští", "asijští" nebo "arabští", protože tato slova nejsou PK (politicky korektní). Dokonce už nemůžete říct "bezdomovec". Musíte říkat Afričtí Američané, Američtí židé, Asijští Američané, Američtí Muslimové a "žijící z odlišných zdrojů", což jsou ti bezdomovci."
"Amerika je rasistická a nenávistná a její obyvatelé směřují k sebezničení. Ať už to jsou černoši a někteří Hispánci, kteří na práci nemají nic lepšího, než se navzájem střílet do hlavy; ať už to jsou Židé, kteří jsou posedlí děsivým psychotickým onemocněním nenávisti k sobě samým; ať už jsou to indiáni, kteří se výměnou za akry a kasina vzdali sebemenšího zdání spirituality; nebo ať jsou to všichni ostatní: bílí, zbytek Hispánců, muslimů, mormonů a dalších, kteří žijí ve strachu jeden z druhého."
"Američtí vlastenci podivnou psychologickou shodou okolností přesvědčují sami sebe, že právě oni jsou jediní praví strážci kultury a morálky a tudíž je jejich povinností podnikat invaze do jiných zemí a bombardovat je, jakmile se vzpírají jejich vnímání morálky a etiky. Úmyslně či neúmyslně se hrnou páchat tytéž neúspěšné činy, na kterých se dřív škvařili Evropané."
Jeho otázky jdou až na dřeň, málokdo chtěl na mikrofon projevit svůj názor, jedině soukromě, neboť opět jeho otázky nejsou PK. Mluví s politiky, ropnými magnáty, novináři, indiány a já obdivuji jeho odvahu, že chodí i do slumů i do No- Go zone a vyptává se a vyptává. Možná by mohla kniha být kratší, protože rozhovory byly velmi podobné, ale chtěl objet co nejvíc států a promluvit s co nejvíce lidmi. Čtivá a alarmující kniha.
Do ruky se mi tohle dílo dostalo vlastně náhodou a dlouho trvalo, než na něj přišla správná nálada, ale pak mě opravdu chytlo.
Konečně se někdo odvážil popsat pravdivý stav americké společnosti. Smutné a děsivé.
Tuvia Tenenbom procestoval USA ještě v době, kdy byl Donald Trump všeobecně považován za excentrika, který nemá v republikánských primárkách sebemenší šanci, a jeho specifický žánr „politicky nekorektní reportáže“, založené na neustálé interakci s lidmi, nabízí hodně pestrou přehlídku nejrůznějších tváří dnešní Ameriky, která je plná vtipných a ironických postřehů. Amerika je podle Tenenboma rasistická a nenávistná, společnost je rozdělená a segregovaná – hodně smutné jsou třeba jeho rozhovory s „barevnými“ lidmi z ghett, kde vládnou násilné gangy a politici o ně nejeví sebemenší zájem, včetně prvního „barevného“ prezidenta v amerických dějinách... Americké společnosti pak vládne politická korektnost, která vede k neupřímosti a pokrytectví, citlivá témata se cenzurují a tiskoví mluvčí politiků dávají novinářům falešné vizitky, aby je už nemohli kontaktovat. Byť je Tenenbom až moc vysazený na to, že všichni mají podporovat Izrael, pozoruhodný je jeho postřeh, že všichni Američané, kteří věří v klimatickou změnu, jsou zároveň pro-palestinští. Těžko říct, jestli je dnešní Amerika opravdu „tavicím kotlíkem zkyslých hroznů, smíchaných s pizzou a asfaltem“, každopádně však není namístě si ji idealizovat, jakkoliv je stále lídrem svobodného a demokratického světa. (9/10)
Štítky knihy
humor rozhovory politika USA (Spojené státy americké) společnost a komunity společnost společnost a politika
Autorovy další knížky
| 2018 |  Chyťte Žida! |
| 2017 |  Všechny jejich lži |
| 2018 | Čau uprchlíci! |
| 2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
| 2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Kniha Všechny jejich lži je v
| Právě čtených | 5x |
| Přečtených | 134x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 61x |
| Chystám se číst | 104x |
| Chci si koupit | 32x |
| dalších seznamech | 4x |
Autor má Ameriku podle vlastních slov rád, žije tam celý dospělý život (ale taky v Německu - zde se často představuje jako Němec a často zapírá, že je žid), ale vlastně dosud "znal" jen New York, takže i pro něj je zkoumání rozlehlé země a jejích lidiček krok do neznáma. Číst se to dá, jako povrchní kratičké rozhovory s náhodnými lidmi, místy zatrne, místy pobaví, a místy obojí najednou (otázky vztyčování a snímání vlajky...), ale je to hodně křížem krážem USA (autem a letadlem) , ale hlavně stále tak či onak o židech v Americe a Němcích. Ať hovoří s kýmkoli, kdekoli, vždycky se vynoří na pozadí, pokud ne přímo v popředí, židi. A témata jsou také stále stejná: mezinárodní situace (Palestina aspol.), americká politika, zločinnost, rasismus, náboženství, chudoba... Celý výlet se odehrával v době Obamovy administrativy.
Svůj názor autor zjevuje už samotným titulem knihy... (a jistě nemluví o lidech, se kterými se potkal a jejichž rozhovory v knize uplatnil). Nepotkává se s proklamovanou zemí Svobody a zemí Odvážných. Ovšem vydal se jen do některých států (myslím, že nestihl všechny, zato "exotickou" Aljašku a Havaj samozřejmě navštívil; knize by prospěla třeba mapka se zachycením států/měst, kde vlastně byl, z názvů kapitol se orientovat vůbec nedá) a většinou pouze do jediného města v nich. Celkové vyznění dost hrozné, rozhodně depresivní a pesimistické, s malou nadějí na zlepšení. Je to tedy jen kusý a vybraný pohled na věc (ze svých luxusních hotelů povětšinou rovnou mířil do černošských, nebezpečných, zakázaných čtvrtí, i mezi bezdomovce).
Jen na okraj: zajímavé bylo, jak si autor kuřák v té už silně protikuřácké atmosféře vždy poradil.