Všechny cesty vedou do Santiaga

Děkuji autorovi za krásně popsanou poutní cestu. I když člověk nemá sílu podstoupit dalekou pouť do Santiaga de Compostela, Ladislav Zibura nás prostřednictvím své knihy seznámuje se zážitky a s průběhem cesty, s mnoha poutníky, které cestou potkává a poznává i s kulturními památkami na cestě. Uvědomujeme si, jak je to náročné, spát třeba každou noc ve společných ubytovnách a stravovat se na cestě. Ale jistě to přináší nesmírné obohacení pro psychiku člověka, kdy prochází přírodou. Navštívit toto starobylé poutní místo musí být velkým kulturním i duchovním obohacením. Přeji všem, kdo se na tuto pouť vydají, sílu a veliké kulturní a duchovní obohacení.
Jana"12-22.01.2024

Přestože jsou cestopisy od Ladislava Zibury úplně jiný šálek kávy než obvykle čtu/poslouchám, tak se u nich pokaždé pobavím, zasměju a poučím. Mohu všem jen doporučit.

Jako občasný cestovatel a pravověrný Jihočech ho sleduji od začátku a mohu radostně konstatovat: Ladislav zraje!
Minipříběhy jsou pěkně vypointované, většinou vtipné (zasmát nebo alespoň pousmát se dá skoro na každé stránce), lidé na caminu dostatečně zajímaví, dixitovské ilustrace kouzelné a přesně ladící s obsahem. Monotónnost se povedlo snížit na minimum, a došlo i na praktické rady, hlubší myšlenky a nějaký ten sentiment. Těším se na další výpravu a následné vyprávění, jsou to vydatné injekce pozitivizmu.
95 % (zatím 910 hodnocení s průměrem 92 %).
…
Každá země má svůj národní nápoj, který je tam dostupný ve špičkové kvalitě za nízkou cenu. Když cestuješ, nemá cenu hledat něco jiného. Trochu problematické je to v zemích perského zálivu, kde byste podle tohoto klíče museli pít ropu.
…
Spousta poutníků už mi na cestě vykládala o své návštěvě Prahy. Obvykle mluvili o památkách, mejdanech nebo o tom, jak je okradl taxikář. Poslední jmenovaný příběh vyprávěla Francouzka Andrea tak sugestivně, že jsem z legrace vytáhl peněženku a zeptal se, kolik peněz to bylo.

Camino není moje cesta ani téma, které by mě zajímalo - víra, chození po kopcích, nejistota se spaním/nespaním, nahodilost jídla - spíše mě představa, že bych měla osobně něco takového absolvovat, děsí. Knížku přese mě tranzitující jsem tedy ani neplánovala číst, zlákaly mě ale opět BOŽÍ snově-pohádkové ilustrace, kterými se zde nešetří! Zamilovala jsem se do krajiny na str. 67, sloupů katedrály a moře na konci knihy, zaujalo provedení poutníků na str. 114-115, které bych chtěla mít jako obrazy na stěně...

Co se samotného vyprávění týče - "Larry" píše poutavě, nenudí přílišnými fakty, i když občas nějaká vhodně zmíní. Kniha není ani cestopisem s výčtem míst, přestože obsahuje mapu a popisuje, co kde autor prochází a potkává (vtipné, že Zibura procházel vesnicí Zubiri :-) ). Nejde ovšem ani o deník v klasickém slova smyslu. Spíše něco mezi tím vším a dohromady tvoří čtivý text. Sama se potkávám při práci se spoustou lidí a poslouchám jejich příběhy, proto rozumím této filozofii a baví mě Laďovi souputníci na cestě, a dokonce asi víc než popisy krajiny, kde jsem nebyla a kam se určitě nechystám. Zaujal mě jen kohoutek, ze kterého pro poutníky teče víno - krásný nápad!

V této knížce sice není Laďa tak třeskutě vtipný jako v "buddhistech a komunistech", ale pár pěkných i úsměvných postřehů jsem si vypsala. Jeden za všechny: "Když nad tím tak přemýšlím, nejproblémovější člověk v mém dvojdomku by asi nebyl soused." :-D

Putování, co vás vezme za ruku, aniž by vás ztratilo v nekonečných odbočkách, přináší tu pravou dávku dobrodružství a rozjímání, kterou by ocenila každá, kdo miluje kombinaci vůně prachu a špetky osudu. Mezi řádky se skrývá nejen chuť na pár trefných hlášek, ale i jemná nostalgie, která vás pohladí po duši, aniž by zanechala zbytečný sentimentální nepořádek. Zvláštní talent na vyprávění, který dělá z každého kroku malý svátek, přitom nezapomíná na lehkou ironii, která drží vše pevně nohama na zemi. Víc než obyčejná četba, spíš zážitek s chutí na víc, co si budete chtít opakovat, i když už slunce dávno zapadlo. Cesta, co vás nenechá sedět na místě a zároveň vás naučí, že někdy je největší dobrodružství prostě přijmout to, co přijde. To se nevidí každý den, a proto se tady objevuje s grácií i trochou drzosti, kterou prostě nelze nemilovat. Ve světě, kde je tolik šumu, je takovýhle klid opravdu vzácný, a to rozhodně stojí za to.

Cestu jsem s autorem prožívala, i když vím, že osobní zážitek nic nenahradí. Vyprávění bylo poutavé, zábavné až vtipné. Člověk si připomene, o čem ten život vlastně je.

Knihy od Ladislava Zibury mám velice ráda. Oceňuji autorův posun v tvorbě. První knihy byly taky skvělé, ale dozrání Ládi je v novějších knihách víc než patrné. Strašně se mi líbí jeho humor, nadhled, moudrost, laskavost...
Nevěřila bych, že mě budou tolik bavit obyčejné rozhovory, které Láďa vedl po cestě do Santiaga, ale každý jeden rozhovor s poutníkem byl něčím zajímavý. Těším se na další knihu :)

Moje první setkání s autorem, a musím napsat, že velmi příjemné. Knížka byla čtivá, humorná, poučná a měla v sobě i něco k zamyšlení. Jednotlivé kapitoly ubíhaly stejně, jako kroky poutníků směřujících k Santiagu de Compostela, někdy rychleji a někdy pomaleji. Pokud mám autorovi přeci jen něco maličko vytknout, tak to, že některá hovorová slova mohl nahradit jinými ;-), v tom je přeci čeština krásná. Druhá polovina knihy byla z mého pohledu autorsky osobnější a lidsky vyzrálejší. Protože finále celé putování šťastně završilo, a já mám dobré konce ráda, hodnotím plným počtem *.

(SPOILER) Tak tohle byla nejemocionálnější kniha od Zibury a musím říct, že ze všech jeho knih, které jsem četla (už mi chybí jen 40 dnů pěšky do Jeruzaléma), mě oslovila nejvíce. Příběhy poutníku, autorův smysl pro humor, vykreslení španělské krajiny a jejího obyvatelstva, fungování ubytování na trase, to vše je velmi zajímavé. Nicméně zde najdeme i autorův osobní rozměr po prožitém covidovém roku a je to něco, díky čemu je mi mnohem blíž a také díky závěru, kdy na pouti našel inspiraci v mladé němce s RS, kterou mám i já a přesně, jak se píše v poslední kapitole "každý ma svoje problémy, jen o nich nemluví na potkání. Často jsou závažnější, než ty moje. Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit. A být vděčný, že to nejhorší je už za mnou." Moc děkuji za tuto myšlenku i za absolvování poutě za všechny, co se na ni vydat již nemohou...

V knize nám Zibura představí několik poutníků jako je on sám, kteří se do Santiaga vydali za nějakým účelem. Bylo zajímavé číst o reálných lidech a situacích. Někdy mi to přišlo až tak neuvěřitelné, že jsem si musela připomínat, že to není fikce. Nicméně cesta do Santiaga byla zajímavá, Zibura popisuje náročnost cesty, výhledy, ubytování, samozřejmě zastávky na kávu a víno, ale hlavně svoje pocity a myšlenky. Musím říct, že se mi tahle cesta líbila, byť se mi četla trochu pomalu a občas jsem myšlenkami utíkala jinam, protože kniha nedokázala místy udržet mou pozornost, i tak si ale Camino de Santiago přidávám na svůj wishlist věcí, které bych chtěla za život splnit.

Pecka :)

Cestopisy vůbec nečtu a po této knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě. Ze začátku mě to moc nebavilo, chyběla mi dějová linka nebo nějaká zápletka, na které bývam v mých knižních žánrech zvyklá. Postupně jsem se ale začetla a nakonec to bylo zajímavé počtení. Určitě si ještě nějakého "Ziburu" dám:)

Ze čtyř Ziburových putování, která jsem dosud četl, je toto nepochybně tím nejosobnějším a díky tomu mě oslovilo nejvíce. A to i přesto, že mnohé z předchozích destinací mě zajímaly či lákaly o poznání více. Příjemný zážitek opět ještě umocňuje krásné vizuální zpracování i doplňkový obsah k autorskému vydání. Budu se těšit na další knihu.

Krásná knížka, která mě přenesla na Camino, měla jsem chuť vydat se druhý den na cestu. Ladislava Ziburu sleduji už delší dobu, ale knížku jsem od něj četla poprvé... a určitě ne naposledy. Je prodchnutá lehkým a místy trošku absurdním humorem, pohodou a laskavým přístupem ke všem lidem, které na cestě potká. Při čtení jsem měla téměř pořád úsměv na tváři. A vizuálně je krásně zpracovaná.

Číst si o putování do Santiaga je pořád něco, co mne baví čas od času vyhledávat. Takže přečíst si další knihu Ladislava Zibury, která se věnuje právě tématu camino de Santiago, byla jasná věc.
No a byla to fakt pecka. Od autora jsem četla již víc knih, takže jsem se těšila, jak se opět ponořím do poutavého vyprávění z cest. A dostala jsem to, co jsem čekala. Nejen popis cesty a toho, co na francouzské stezce do Santiaga lze vidět, ale také plno silných lidských osudů, přátelství, setkávání, lidskosti. A to vše zabalené do specifického stylu psaní plného lehkosti a humoru.
A opět - jako u jiných knih Ladislava Zibury - to tu ve mně vzbuzovalo chuť se zabalit a okamžitě někam vyrazit pěšky na výlet.
Tohle mohu maximálně doporučit.

02.07.2025

Dle mého názoru nejlepší kniha od pana Zibury. Hltal jsem každé slovo od začátku do konce. Opravdu mně sedla. Na Camino se chystám již několik let a kniha mě zase utvrdila v tom, že bych se měl přestat chystat a opravdu konečně vyrazit.

Mé hodnocení: 100 %

Moc hezky napsané. Děkuji, že jsem se s vámi mohla podívat do Santiaga. Bavili mě příběhy lidí, které autor potkal a také historie a tradice.

Po přečtení knihy zhruba vím co od camina očekávat, pokud bych se tam jednou v budoucnu chtěla vydat. Zatím však nenastal ten "správný" čas.

Budu se opakovat stejně jako lidé v komentářích pode mnou, ale za mě opravdu Ládíkova nejvyzrálejší a nejcitlivěji napsaná kniha, kterou jsem četla podobně dlouho jako autor putovat do Santiaga. Já o caminu nikdy neuvažovala, spíše pokukuji po splnění nějaké části podstatně bližší, ale také v podstatě delší, Stezky Českem. Ale možná jednou, proč ne...

Autorovi moc děkuji za tuto knihu. Četla jsem ji v období kdy mnou mnoho myšlenek rezonuje a já se podělím s tou ze závěru knihy: "Každý má svoje problémy, jen o nich nemluví na potkání. Často jsou závažnější než ty moje. Než se něčím začnu trápit, měl bych se zeptat sám sebe: Nezlepší se to časem? Pokud ano, stačí se těšit. A být vděčný, že to nejhorší už je za mnou."

Málokterá kniha mě dojme. Mezi to malé množství se nově zařadila Ziburův cestopis o cestě do Santiaga. Je to neuvěřitelně nádherně napsané, s mnoha silnými momenty, kontextem a věrně zachycenými prožitky. Jestli jsem někdy zvažoval podobnou poutní cestu, dnes jsem si jistý, že jednou se po stejných cestách vydám i já. Kouzelná kniha.