soukroma komentáře u knih
Mně se to velmi líbilo - Francise jsem hltala s chutí před mnoha lety a po dlouhé odmlce jsem se obávala, zda se mi bude toto čtivo ještě líbit, navíc v současném "rodinném" provedení. A byla jsem příjemně překvapená, děj měl jako vždy spád a autoři zručně začlenili více zápletek, aby se čtenář nenudil. Příjemné počteníčko na jeden zátah.
Velmi dojemný příběh o životě - o štěstí a tragédiích, o lásce, nenávisti a odpuštění, o symbolech přesahujících generace. S mnoha obecně platnými moudry ve formě citací z deníku hlavního hrdiny.
Velmi zajímavý typicky britský psychologický román, který se nečte zrovna jednoduše a obsahově není nijak příjemný (všechny matky bez výjimky jsou v románu do nějaké míry vyšinuté, což se nesmazatelně odráží i na jejich dětech...třeba již dospělých), ale mně jako čtenáři to prostě nedalo a chtěla jsem zjistit, co z toho bude. Díky geniálnímu využití webových deníků (odlišených veřejných a soukromých zápisků) dvou komunikujících postav se virtuální a skutečný svět úzce prolínají, přesto se nedá věřit žádnému z napsaných slov...ani identitám autorů.
Je to krátký příběh, ale vůbec jsem se mi nepodařílo se začíst (a dočíst).
Zajímavé počtení. Spíše než "Sci-fi a fantasy" je to psychologický thriller, obsahující dnes téměř nutné prvky zneužívání a domácího týrání, a s tím souvisejících duševních poruch. Nicméně se od podobných děl liší příjemným rámcem "návodu na věštění z krajky" a jen mírným nádechem čarodějnictví. Na závěr skutečně téměř dojde k zopakování salemských praktik, kdy nábožensky zfanatizovaný dav zaútočí na své protivníky, ale to se může stát kdekoli a s čarodějnictvím to souvisí jen díky místu konání. Rozuzlení je zvláštní, vše co vypadalo jako pravda, je postaveno úplně na hlavu ...
Takové neslané nemastné: celkem slibný děj se odprostředka nějak rozmělňuje, z psychothrilleru se stává nejasná hra představitele tajných služeb, hlavní osoby jsou značně afektované (nebo spíš popis jejich chování, často se zbytečně opakující či zcela odbočující bez nějakého objasněného důvodu) a jejich pohnutky nepříliš věrohodné, či dokonce do samého konce děje nejasné...
Volné pokračování Města slávy, s přestávkou 30 let. Tentokrát je celý příběh (byť ještě o něco delší) podstatně komornější, týká se jen několika málo velmi úzce souvisejících hlavních postav v průběhu řady let (nikoli jen dní), ale o to je kniha čtivější a napínavější. Ještě méně politiky, více podnikání a hlavně rozvoj zámořské plavby osobní i nákladní, a také lékařství. Hlavní jsou ale záležitosti čínských přistěhovalců, kteří si s sebou přinášejí svůj neměnitelný pohled na svět (civilizovaný národ Říše středu mezi nebem a zemí, odkud shlížejí na ostatní necivilizované národy), ale také zálibu v opiu, které mnozí lumpové (podnikavci/dovozci, jak Číňané tak Američané) neodolají. Otázky náboženství nejsou v knize tak v popředí, jak by tomu snad napovídal text na předsádce, ale na určité třenice mezi protestanty, katolíky, ale pochopitelně také Židy dojde. Do občanské války stále ještě určitý čas zbývá...
Velmi košaté, spousta osudů zajímavých lidí z nejrůznějších vrstev, hlavně rozvoj podnikání a samotného města, méně politiky. Mapa tehdejšího "malého" Manhattanu je velmi užitečná (valná většina ostrova byla počátkem 19. století opravdu divočina). Přes obsažnost a spoustu postav se příběh odehrávající se na cca 430 stranách v průběhu pouhých několika dní čte velmi pěkně.
Zklamání. Samozřejmě se to dobře četlo, jako všechna autorova díla, ale zápletka je příliš poplatná moderním thrillerům - tajemní mniši (s podivnými cíli), poletování po světě (Kansas, Skotsko, Paříž, Malta, s důležitými odkazy na Jeruzalém a hledání téměř svatého grálu) a samozřejmě neodmyslitelná romantika, přitom lékařská věda upozaděná (problém a řešení nedostatečně objasněné), přesto s příliš urychleným happy-endem.
Dobře se četl popis života Albrechta Dürera z pohledu jeho ženy (ale obsahově i literárně jen průměr), jímž byl proložen tzv. napínavý děj ze současnosti, který nestál za nic - příšerné postavy, pokulhávající zápletka a podivné rozuzlení. V každém případě ale o mnoho lepší dílko než pozdější autorčin Muž, který kradl rukopisy, kteroužto knihu jsem prostě musela - definitivně - odložit velmi záhy.
Kniha se mi velmi líbila do dvou třetin - líčení samotného kurzu tvůrčího psaní a osvědčených principů při psaní a zejména hrátky s jazykem (pěkný překlad!) byly úžasné a úplně by mi ke štěstí stačily. Detektivní zápletka (nic moc) jakoby byla navíc, zbytečná a táhla charakter děje a kvalitu celé knihy spíše dolů... Přečtení alespoň první části knihy bych ale právě na tomto foru milovníků psaného slova vřele doporučila opravdu každému.
"Historický životopis" mě velmi zaujal, autorka používá čtivý jazyk i pro líčení dějinných událostí, politiky, války a revoluce. Jedno z děl, které by si měl asi přečíst každý, protože ukazuje z první ruky zrůdnost první světové války, ruské revoluce, ale také realitu počátků Československa (samozřejmě z pohledu tehdy "utlačované" šlechty). Nejedná se rozhodně o žádný ženský román, byť autorka vychází z autentických deníků své tety.
Kniha, která by potěšila zejména houslisty a muzikology - s mnoha odkazy na interprety a skladatele a samozřejmě i mistry houslaře... Tuto podstatnou stránku knihy jsem nemohla pořádně docenit, takže mě to trochu nudilo, ale jinak je námět celkem neotřelý a autor nechává otevřená vrátka čtenářově představivosti ohledně mystičnosti/ďábelskosti jedněch konktrétních stradivarek.
Spíš zklamání - kniha se snaží o velmi poetický jazyk, takže poněkud unikají jakákoli zeměpisná i kulturní fakta. Navíc není zřejmé, proč se autor do Indie vydal - chvílemi to dělalo dojem, že je součástí jakési delegace 50. let, čemuž odpovídal také velmi silný a nepříjemný socialistický nádech zejména první poloviny knihy, která hned zpočátku vychází z citací Marxe o Indii (což mi k autorovi sice moc nesedí)... Výprava publikace s nesčetnými ilustracemi (a žádným fotem) by se spíše hodila k indickým pohádkám, mýtům a představení alespoň některých z hinduistických božstev, o čemž však kniha nebyla vůbec.
Velmi naivně podaný příběh, skoro by spíš odpovídal příběhu napsanému nejméně o dvě století dříve než v současnosti. Autorka se snažila přiblížit některé (obecně známé) pamětihodnosti a zajímavá místa Paříže a Egypta, ale někdy to bylo příliš násilné a popisné se zjevnou snahou o poučování čtenáře. Navíc závěrečné mystické rozuzlení nějak nesedělo.
Kniha mě velmi zklamala - po prvních 30 stranách už jen samá nuda na zbývajících 300. Hlavní dějová linie, která slibovala napětí, se zcela rozplizla. Podivné postavy, nepravděpodobné chování a vztahy, nedotažené zdůvodnění činů, vulgarismy (možná chyba překladu). Jakoby se spíš jednalo o dámský thriller s příliš velkým důrazem na tzv. romantické vztahy. Folleta mám velmi ráda, ale vůbec jsem autora skvělých (a zřejmě nepřekonatelných) napínavých románů Oko jehly nebo Sršeň létá v noci nepoznávala...
Úžasná kniha! Mistr pera, znalec lidských povah i kulturně-historicko-náboženského kontextu svých postav se rozhodně nezapře. Na to, že román byl napsán v 20. letech 20. století je neuvěřitelně moderní - velice čtivý, dokonce napínavý, pojatý s velkým nadhledem, značnou dávkou sarkasmu a britského suchého humoru - a navrch přes zásadní změny v koloniálním smýšlení a vývoj v Indii je pořád mimořádně trefný.
Velmi dobře napsaný román (nikoli hlavně pro ženy) o skutečné postavě středověké Anglie. I když z textu není úplně zřejmé, že se jedná o dobu Richarda Lví srdce a následně jeho bratra Jana Bezzemka (tato přízviska se v knize vlastně vůbec neobjeví), není to podstatné. Hlavní hrdina je sice také politicky a mocensky vysoce postavený, ale hlavně je to vysoce mravní člověk a právě o jeho morálním konání a vedení celé velké rodiny - milující výrazně mladší ženy a deseti dětech, které se všechny dožily dospělosti (až na výjimku byly již v dospívání velmi zodpovědné a nezapřely vzory svých rodičů) - celý obsáhlý román vypovídá. William Marshal se dožil (nejen na tehdejší dobu) velmi vysokého věku a téměř do poslední chvíle vedl bitvy, zásadně ve jménu krále, kterému na počátku své kariéry složil svůj slib, byť se tento král k němu řádně nechoval. Svůj slib nikdy neporušil, ctil jej nadevše a jeho rodina jej respektovala. Měl velké štěstí na láskyplný vztah a rodinné zázemí, přesto v posledních chvílích svého života naplnil další slib z mládí a zemřel jako zasvěcený člen templářského řádu, nikoli v manželčině objetí.
Čtivé a zajímavé, ale ne tak napínavé a věrohodné ("autorské historické úpravy" jsou sice na konci stručně popsány) jako prvotina autorky - Kukla motýla (na niž se mj. odkazuje až příliš). Koho zajímá spolehlivější historický kontext ohledně objevitelských plaveb a mapování světa v 15. století, měl by pro jistotu sáhnout po literatuře faktu (např. Kryštof Kolumbus - poslední z Templářů).