soukroma komentáře u knih

Sice pro mne čtivější než můj první pokus u autora, ale stejně jako tam mi vadí nepřehledný průvod postav, u jejichž jmen ještě autor nikdy neopomene sdělit jejich přezdívku, A řečený B. Tak nám je má představit takto a používat pro příběh vhodně nadále jedno ze jmen, a ne takto zmatečně ještě více zalidňovat jinak i tak rozvláčnější pražské středověké krimi případy.

1 20.11.2023

Začátek mne navnadil, rodina z Norska hledá před sto lety nový domov ve Švédsku, před něčím utíká, hledá klidné odlehlé útočiště. Najde, ale za cenu dlouhodobého zadlužení. Jsou mladí a silní a odhodlaní, takže se pouštějí do práce bez konce. Jenže přestože jsou skoro v divočině, neumějí si obstarat jídlo, i s pěstováním vlastní zeleniny jsou problémy, sucho, neúroda, nezkušenost, takže první část je o soustavném hladovění. A na okraj se stále připomíná, že bude hůř.
Už tahle linka mi byla proti srsti, ale druhá o dvě generace dál byla pro mne hlavním kamenem úrazu. Nic moc se zatím nedozvídáme než tajemné narážky vypravěčky, které v mé představivosti vyvolaly už dostatek nepříjemných pocitů ohledně jejího mravného chování v nové rodině na to, abych si je chtěla potvrdit.
V necelé polovině prostě musím odložit. Navíc mi vadí, že mladá autorka použila poněkud šablonovitý moderní přístup dvou časových linií vyprávění na "starý dobrý" severský temný rodinný příběh, obé poněkud nadužívané a nehodící se moc do dnešní literatury (málo autenticity a uvěřitelnosti).
O životě rodiny a jejího praní se o prosté živobytí autorka napsala první poslední, ale o ostatních aspektech života v cizí zemi nic, např. jak se domlouvali, přeci jen švédština je odlišná od norštiny a v tehdejší době (bez globální komunikace) jistě ještě víc. Ani jak dalece rodina ze sousední země byla pochutí místním...

2 20.11.2023

Melodramatické, sladkobolné, romantické, přehnané až k neuvěření. Na pozadí sice téma plánu přehrady, která vezme lidem jejich domovy a celou vesnici, ale v příběhu se toto téma prakticky ztratilo, rozmělnilo. Místo toho neuvěřitelné chvilkové dívčí poblouznění, s následky a podivným rozhodnutím odejít do divočiny. Další osudy hodně málo uvěřitelné, především samotný happy end.

11 20.11.2023

Anotace i začátek vcelku slibné, ale příliš mnoho postav s jejich narychlo načrtnutými osudy a záměry, že mne to odradilo...

2 20.11.2023

Nezaujalo a nelíbilo: zájem jsem ztrácela, jakmile se hrály a podrobně popisovaly šachové partie, protože šachista nejsem, tak jsem z toho nic neměla. A to tvoří 90% knihy (a zhruba stejně děje). A nelíbilo se mi, jak studeně, netečně, nezajímavě byla vylíčená hlavní hrdinka, šachový génius. Moc jsem ani nepochopila, proč se vrhla na pití, což ji skoro zabilo. Asi sklony odjakživa, jak v úvodu ukazuje její život v sirotčinci se zelenými pilulkami. 55%
Kniha je 40 let stará a napsal ji muž, dozajista šachista.

3 15.11.2023

To vůbec nebylo špatné: dva napínavé příběhy posunuté v čase a prolínající se skrz naskrz díky autorově stylu, přesto snadno oddělitelné a směřující k objasnění všech zásadních lží na světovém pozadí.
Sci-fi thriller, který v mnoha aspektech zas tak moc sci-fi vlastně není, zejména co se televizního šílenství kolem "vesmírné" reality show týká. Manipulace, výmysly, vydělávání nehorázných peněz na pomýlených lidech.
Vše se mi líbilo až do samotného závěru, kdy vše má zapadnout do sebe jako zip. Překvapivý konec, zejména v celkovém sci-fi kontextu, ale vyvolávající u mne další a další otazníky zpětně k popsanému ději, takže nejen autorův finální apel pro mne utrpěl několik trhlin.
Přesto hodnotím na maximum a autora budu sledovat, vydal toho už docela dost (Španěl z okolí Valencie, a jak se nám zamiloval do islandské přírody ;-).

2 13.11.2023

Zmatečné. Nezaujalo.

2 12.11.2023

Zklamání: slabý příběh, málo autenticity včetně té historické, chybělo napětí a zvraty.
Těšila jsem se na další příběh autorky, která mne nejvíc zaujala Mužem pod schody, což byl velice neotřelý, originální, skrznaskrz děsivý psychothriller. Tuto autorku jsem v této slaboučké krimi opravdu nenašla. Nebýt to od ní, ani knihu nedočtu, takto 55%.

"A nebyl to strach, co ji pohánělo. Strach oslabuje, končetiny ochabují a mysl se podřizuje, teď už to věděla. Síla pramení ze vzteku."

1 12.11.2023

Mám ráda připomínky tohoto geniálního obchodníka, který myslel na své lidi, včetně zákazníků, protože jedině to mohlo zajistit úspěch (prosperitu a zisk), což zhusta využila i naše první republika.
Jsem ráda, že vychází více nových publikací, kde se připomínají nejen jeho myšlenky, ale skutky. Tahle knížka ale byla trochu povrchní, zkratkovitá a zmatečná.

1 11.11.2023

(SPOILER) Autor se s tím nemaže, vše pěkně podrobně vylíčí v celé syrovosti, ohavnosti, hnusu, brutalitě, však také v knize "zaměstnal" ne jednoho, ale rovnou dva nebo dokonce tři sériové vrahy! Hlavně na Karlovarsku... Na začátku jsem se trochu ztrácela, zda opravdu sériový vrah zabil jiného sériového vraha, a třetí jim ještě sekunduje, no nic, jakés takés spravedlnosti bylo nakonec dosaženo, ne zcela bez šrámů... A taky těch bývalých policistů bylo na můj vkus taky moc (2), věnujících se nyní jinému řemeslu.
Sice nemůžu říct, že bych přilnula k některé z postav (v úvahu samozřejmě připadají jen ti na správné straně), ale vcelku mi sedly dialogy a občasné mudrování hrdinů, o sobě, vlastním životě, vrazích, minulosti a o světě tak vůbec. V tom je autor výborný, zahraniční autoři to svým hrdinům moc nepovolují, nebo to prostě v překladu zdaleka tak nevynikne.
Nedávám plné hodnocení kvůli občas zbytečným vulgarismům, ale hlavně proto, že se prostě nemůžu smířit s tím, že by v našich končinách bylo tolik funkčních psychopatů najednou :-(((

S laskavostí nejdál dojdeš, tohle úsloví by knize cynicky docela slušelo aspoň jako motto (ostatně titul moc výmluvný, ani originální nebyl).

3 11.11.2023

Líbilo velmi: příjemné překvapení, čtivé, autentické, zajímavé. S novým autorem se dostáváme na jeho rodný velšský ostrov, a to v listopadových bouřích, nečase, zimě, prostě s náležitou divokou přímořskou atmosférou. Zápletka pěkně ukazuje střet starobylé velšské kultury a tvrdé nátury starousedlíků s moderním světem i s jeho zásadními negativy.
Jakkoli kniha vypadá objemně, čte se velice hladce díky velkým písmenům a velkorysému řádkování, ale samozřejmě především díky opravdu příjemnému autorově stylu a postavě ostříleného inspektora Tudora Manxe.

Jedinou vadou na kráse byl místy podivný překlad: např. bonsaj v mužském rodě, puzzle skloňované, či naopak nepřekládaná high street.

1 09.11.2023

Všehochuť, vzpomínky, ze života, práce ... a něco humoru k tomu.

Pěkné citáty v úvodu kapitol:

"Jak ten čas letí, když je sranda." (Samuel Becket)

"Život není žádná sranda, ale bez srandy by to nebyl žádný život." (Geoffrey F. Abert)

"Kdo není schopen legrace, toho utlučte." (Richard Wagner)

"Ber život s humorem, stejně ho nepřežiješ." (Miroslav Zikmund)

"Ničím neprozrazují lidé svůj charakter víc než tím, co je jim k smíchu." (Johann Wofgang von Goethe)

"Z čeho se nedá dělat sranda, to nestojí za to brát vážně." (Benjamin Kuras)

"Smích je branou a úsměv dveřmi, kterými může do člověka vklouznout mnoho dobrého. (Christian Morgenstern)

"Dovede-li se člověk smát sám sobě, nevyjde ze smíchu celý život." (Seneca)

"Neodkládejme smích až na chvíli, kdy budeme šťastni, protože se vydáváme v nebezpečí, že zemřeme, aniž bychom se smáli." (O. Henry)

"Humor není darem ducha, ale srdce." (Karl Ludwig Borne)

"Humor je největším požehnáním lidstva." (Mark Twain)

"Tajemství humoru je překvapení." (Aristoteles)

"Den bez smíchu je promarněný den." (Charlie Chaplin)

"Humor je dar, který nám byl dán a který nejde vrátit." (Miroslav Horníček)

4 09.11.2023

(SPOILER) Líbilo: trochu zpočátku zdlouhavé, ale pak se napětí začne stupňovat až k děsivému rozuzlení. Paradoxně oběť, vlastně dvojnásobná v průběhu času, si sympatie asi moc nezíská svým podivným děsivým chováním a jednáním, které navíc odnesla nejvíc osoba v celé zápletce zcela nevinně. Ženy ve vysokém stupni těhotenství děj pěkně ozvláštnily a přiostřily.
A navíc se mi líbilo místo děje - na Greenwich s jeho observatoří, námořním muzeem a samozřejmě poledníkem mám moc pěkné vzpomínky.

5 09.11.2023

Hrůzné, atmosférické, komorní, nepředvídatelné, a navíc pořádně moderní. Yrsa je pro mne zpět na výsluní.

6 06.11.2023

Nedalo se: po třech dnech čtení jsem zjistila, že jsem se nedostala za stranu 60 a vůbec se mi nechtělo už ke knize vracet. A to jsem si nepřečetla anotaci, kde je řečeno předem, co se stalo - takhle jsem aspoň chvíli dumala..., ale víc už knize nevěnuji.

3 04.11.2023

Zaujalo ... hlavně postupy FBI, rangerů, policie a dalších složek při dopadení pachatele únosu (odehrál se v Anchorage, dopaden byl někde v Texasu) a následně výslechy a skládání celé historie pachatelova předchozího řádění (vraždy, znásilnění, únosy, loupežná přepadení, terorismus).
Nakonec jim toho pachatel vlastně moc neprozradil, nebál se a neměl chuť se zabývat malichernými dotazy, zato chtěl dostat co nejdřív oprátku?! Když zadržení a výslechy trvaly několik měsíců, sám to nakonec se sebou skoncoval - v cele ve vězení, kde měl být pod nejpřísnějším dohledem... Těch pochybení ze strany státu bylo ale mnohem víc než jen zcela nevhodná ostraha přes mnohá upozornění (zadržený se pokoušel utéct dokonce od soudního přelíčení) - zejména soustavné neinformované pletení se federálního prokurátora do výslechů FBI, ale také nedotažení většiny naznačených linek vyšetřování.
Tyto tahanice a neuspokojivé a rozhodně neúplné odpovědi zadrženého vedly k tomu, že se přiznal "pouze" (rozhodně toho měl na svědomí výrazně víc) ke třem vraždám, přičemž jed jednu jedinou mu vlastně pro nedostatek důkazního materiálu mohli dokázat. Po jeho smrti tedy zůstal jeden hrůzný otevřený případ zahrnující mnohá (smrtelná) zmizení osob na celém území USA ve dvou dekádách kolem milénia.
Díky nedostatečným informacím není kniha aspoň tak brutální (myslela jsem, že budu muset výpovědi přeskakovat, ale nakonec to byl jen čajíček proti současným brutálním thrillerům), především šlo opravdu o způsob vyšetřování a zkoumání psychiky pachatele. V tom druhém případě je tedy skoro všechno velmi překvapivé - narozen 1978 v rodině s 9 dětmi žijící jako nomádi, bez rodného čísla/sociálky, žijící zcela mimo systém, částečně v jakési náboženské komunitě. Sám pachatel se pak vymanil, formálního vzdělání moc nepobral, ale zato absolvoval špičkový výcvik (i nasazení) v Armádě (jak se mu to bez dokladů podařilo, to zůstává otázkou) a neustále studoval všechny informace o jeho předchůdcích se stejnými sklony. Plně využíval všech dostupných informací v éteru, sám se svou osobou se naprosto vyhnul všem možným záznamům: "Analogový pachatel v digitálním světě". Velmi manuálně zručný (postavil a opravil cokoli), ale schopný i vstřebat komplikované informace zejména z právního systému po dobu zadržení (ale nemohu uvěřit, že jen z toho by pramenila jakási geniální schopnost manipulovat desítkami plně vycvičenými agenty aspol a dosáhnout vždy svého, v nejlepší možné míře se vyhnout čemukoli neblahému pro svou osobu, prokouknout, co na něj mají a informace předávat jen kapátkem, a to jen pečlivě vybrané). "Každý sériový vrah je psychopat, ale ne každý psychopat je sériový vrah."
Styl autorky mi moc nesedl, ale ono to asi jinak ani nešlo napsat - informací vcelku pomálu k dispozici, mj. ani Armáda nesdělila vše o svém vojákovi, spousta odpovědí chybí, zato se kupily chyby na straně povolaných (a proto se o případu asi obecně stále nic moc neví).
Nejvíc mi vadilo, že jsem se do třetiny knihy vlastně nedozvěděla, kdy se to vše mělo odehrát. Autorka sice operuje daty, ale bez roku - nakonec z toho tedy vyplynulo, že se jedná o rok 2012.
Celkově tedy za mnohá překvapení až neuvěřitelnosti o skutečném pachateli - nikdy neodsouzené zrůdě ale dávám knize 90%.

3 31.10.2023

Film mám moc ráda a neomrzel se, proto jsem byla zvědavá, jak dalece se shoduje s knihou. Román je velice obsažný, v tomhle posledním vydání 460 stran (+ 15 navrch doslov), přesto první zhruba čtvrtina přesně odpovídá filmovému scénáři (tedy naopak), takže přímo slyším jednotlivé aktéry a předjímám jejich reakce.
Pak ale přichází prostřední dlouhatánská, nepříliš "zábavná" část, Kefalín přechází mezi jednotlivými útvary v různých městech (nejen Nepomuk, ale také třeba Sušice, Tábor, Horní Planá), a tím se také rozrůstá plejáda dalších pétépáků, kteří stáli za zmínku díky charakteru či eskapádám. Z téhle části se do filmu dostal jen zlomek a podobně zredukovaný i předělaný je zbytek.
V románu je velice dlouhá etapa přípravy vojáků na civil, zejména když Čepička chtěl prodloužit jejich utrpení, tedy službu, ze dvou na tři roky, což se nakonec naštěstí nestalo. Autor se pokud možno ve svém románu vyvaroval nejen vulgarit, ale i nešťastných událostí, zejména úmrtí a sebevražd (maximálně jen jako vzdálené zmínky), což filmaři už nedodrželi.
Román jsem ráda přečetla, ale jednou stačilo, a už se zase těším na Zelenou horu v pohybu a barvě.

"Tábor má slavný vojenský tradice, Kefalín! Víte, že na blízkém Kozím Hrádku byl upálen Jan Hus?"
"Ano, to je mi známo," odvětil Kefalín. "Jeho popel byl pak hozen do Lužnice."
"No vidíte, jaké svinstvo se za toho kapitalismu dělalo," žasl poručík Hamáček...

8 26.10.2023

Nepodařilo se mi začíst, takže po 100 stranách musím vzdát. Doba a místo - Berlín 1922 - jsou teď populárnější než kdy dřív v knihách, ale tady mne to nějak neoslovilo.
A pokud autorka navíc nemá soudnost ani slitování se čtenářem a používá vedle sebe vícero velice podobných jmen, jako příklad z mnoha hlavní skupinu tvoří Wechsler, Walther, Wegner (tak nějak si to pamatuji, ale nejsem schopna rozlišit, kdo je kdo), pak nemám slitování s ní ani já jako nespokojený čtenář.

2 26.10.2023

Líbilo: čtivé i poučné (a dle epilogu i věrohodné). O konvertitovi Hájkovi a jeho kněžských hříších, o jeho úkolu napsat Kroniku, o soudním systému a smrtelných trestech, o životě na Karlštejně, ve Vídni i Praze...
Autorka ukázala mnoho protikladů v českých zemích kolem roku 1530: kališníci versus katolíci (také dvě české kroniky, z té první nezbylo po Koniášovi nic), šlechta versus městské panstvo, poddaní jako věc bez jakýchkoli práv, pečlivý až podezřívavě dohlíživý prokatolický Habsburk na rakouském, českém a uherském trůně Ferdinand I. a jeho milovaná žena Anna (15 dětí!, ale poslední porod už nepřežila), jak ten žehral na Jindřicha Tudora, který zapudil jeho tetu Kateřinu Aragonskou a udělal guláš v katolické instituci a zprotivil se papežské moci... a také boje na hranicích s nenasytnými Turky táhnoucími na Vídeň.

6 24.10.2023

(SPOILER) Poprvé se mi při čtení vrchovatě naplnil Cimrmanův princip dvou dramatických prvků = prvku očekávání a prvku zklamání...
Poté, co jsem po domácích výkřicích dřívějšího čtenáře - vždyť to nedávalo smysl, jakoby to byly tři knihy! - a po nahlédnutí do samotné knihy pochopila, že jsou to opravdu tři nenavazující stostránkové povídky, které vzdáleně, ale opravdu vzdáleně, spíše přeneseně má "sjednocovat" situace otevření dveří neznámému, jsem to tedy tak uchopila.
Začala jsem povídkou první - Obdiv: docela dobrý rozjezd a zápletka (skoro mi to připomnělo silně psychologické hry typicky našich autorek jako Moravcová, či Prošková), mne to začalo i bavit, jenže pak bum, a najednou tu máme současně usvědčení i přiznání podivného pachatele, kterého jsem si za celou dobu ani nevšimla...
Skočila jsem na konec (neb předchozí čtenář najednou, nebo pořád, či dosud neměl jasno, jak to vlastně celé dopadlo) - Kdosi buší na dveře: byla by to vcelku zábavná dobrodružná hra na hledání pokladu (milion eur ve zlatých slitcích), nebýt nejen nepřesvědčivé hlavní hrdinky a celé zápletky s indiciemi, ale zejména opět podivuhodného závěru typu deus ex machina, celé vyznění ničemné a závěrečný dialog policistů odstrašující, celý systém pozemské spravedlnosti prostě postaven na hlavu.
A na závěr jsem si dala povídku prostřední - Pokání: ta snad nejvíc zabrnkala na moje nervy, tolik ztracených/unesených/usmrcených dětí na ni padlo, zcela nevěrohodné, s opět "oslnivým závěrem", pachatel nedopaden, neb oběti nenalezeny a nezletilá ztracena v rámci systému, a tak si hrdina odčinil své pokání...?!
Autor nelenil a dal nástupci v.V. Jungovi slovo v každém příběhu, naštěstí jen jednu dvě zmínky či věty v rámci jednoho odstavce či stránky, což obstaralo veškeré krimi pátrání a policejní vhled. Nedbalé, nejasné, neprůkazné. O krimi povídky ani o detektivní novely se tedy vskutku nejednalo, i když mrtvol se objevilo poměrně hodně (téměř nepočítaně).
Nespokojenost, ale vzhledem ke čtivosti, kdy jsem vždy chtěla vědět, jak tohle, propána, může dopadnou, kam to celé povede, za dočtenost (přes jistou dotčenost) dávám průměr 50%.

O kvalitě svědčí také jen jediný zajímavý citát (a kolik jich dříve s autorem bývalo):
"Vědění je smrtelný nepřítel podřimujících možností."

4 24.10.2023