Kdosi buší na dveře

18.04.2024

81%

Jsem ráda, že jsem se nedala odradit nízkým hodnocením a přečetla si od autora tři povídky. Současně jsem musela oželet komisaře van Veeterena a Buonarottiho. Inspektor Jung, který je nástupce van Veeterena se ale při vyšetřování angažuje jen v první povídce, u dalších se spíš jen mihne.
Nejde tady ani tak o vyšetřování vražd, jsou to spíš psychologické náhledy do myšlení jednotlivých osob.
Nejvíce se mi líbila poslední povídka Kdosi buší na dveře.
Pane Nessere, ani tentokrát jste mě nezklamal.
Povídky k přečtení doporučuji.

20.02.2024

Tak na moje dveře znovu zaklepal Hakan Nesser .... a já si se zájmem přečetla tři jeho povídky - Obdiv, Pokání a Kdosi buší na dveře ....

Jsou to psychologické náhledy do příčinnosti zločinu .... na morálku a lidské svědomí ....

Popsané postavy se v soukolí života dostávají na nejasnou cestu .... a snaží se najít správné řešení ....

Já jsem si s nimi užila tajemné stopy - i rozluštění ....

Autor má svůj rukopis a já ho čtu ráda.

26.11.2023

Čekala jsem, že otvírám román - a dostala jsem tři skvěle napsané povídky, plné tajemství, zvratů a překvapení. Nejedná se o klasické detektivní příběhy, které postupně rozplétá vyšetřovatel a zavede vás až na samý konec příběhu. Spíše jde o sondu do lidských duší, kdy hlavní postavy hledají své místo v životě, přemýšlí o tom, jestli můžou dostat víc, jestli se jejich život ubírá tím správným směrem. Všichni mají jedno společné, v okamžiku, kdy se rozhodnou vybočit ze svých zaběhnutých kolejí se jejich život rozběhnou zcela odlišným směrem, než by čekaly.
V první povídce je hlavní hrdinkou Anna Kowalská, která si žije svůj poklidný život se svým manželem. Každý den má svůj řád, přesně ví, co ji bude čekat po příchodu do práce, co bude dělat, až se vrátí domů. Až jednou se všechno změní. Rozhodne se zvednout obálku, která leží přesně uprostřed mezi dvěma byty, jejich a bytem sousedky. Na dopisu není žádné jméno, žádná adresa, jen malé srdíčko v rohu, které slibuje mnohé. Dopis může být jak pro ni, tak pro sousedku, stejně tak může jít jen o náhodu. Anna se rozhodne dopis zvednout a přesvědčí sama sebe, že je určený pro ni.
Její sousedka je o 10 let mladší než ona a nápadníků má více než dost, o tom je Anna přesvědčená. Často viděla různé muže, kteří k ní přicházeli. To byl možná i důvod, proč se rozhodla, že dopis zvedne a odnese si ho domů. K Anně totiž přicházel pouze její manžel z práce - majitel poloviny továrny na lepenku. Postupem času si Anna uvědomuje, že ji víc těší, když manžel do práce odchází, než když se vrací. To je její realita desetiletého manželství bez dětí. Její manžel je spolehlivý, o 7 let starší muž, který ji finančně zajistil, ale jak běžel čas, stále více si uvědomovala, že není šťastná. Vzpomínala na dobu, kdy se jako svobodná dívka rozhodovala mezi vzrušujícím a nejistým životem se svým učitelem tance, nebo s mužem, který ji umožní stát se ženou v domácnosti, starat se o ně, následně o děti a časem se vrátit do práce na zkrácený úvazek, jen aby se doma nenudila. Zvítězil rozum a ona se stala manželkou nudného Herberta a protože děti za celých deset nepřišly, pracuje jako úřednice ve školní kanceláři. Není nespokojená sama se sebou, se svou prací, je nespokojená se svým životem, lépe řečeno s životem se svým manželem. Proto se jednoho dne rozhodla zvednout dopis, který ležel kousek od dveří jejich bytu. Od té chvíle se její život začal ubírat zcela jiným směrem a nabral nečekané tempo.
Ve druhé povídce se seznámíme s mužem, který žije sám a živí se překladem knih. Jeho život má přesný řád, práce na překladu, práce okolo domu, péče o koně. Pravidelně jezdí autobusem za nákupy potravin. V autobuse si všimne mladé, osamělé dívky. Pokaždé sedí na stejném místě, čte knihu a působí ztraceně a uzavřeně. Oba mají svůj život, své problémy a své starosti. Jednoho dne ale muž vybočí ze svého zaběhnutého režimu, rozhodne se vystoupit na stejné zastávce jako dívka. Už ji totiž nějakou dobru v autobuse neviděl a má obavu, že se ji mohlo něco stát. Od té chvíle se všechno změní, pro ně oba.
Třetí povídka je o Judith, o tom, jak jednou v noci někdo zabuší na její dveře a ona se je rozhodne otevřít. Je o dávném zločinu a hlavně o její dceři Noře, která chce znát, kdo je její otec.
Všechny tři povídky se mi moc líbili, byly skvěle napsané. Nejedná se o knížku, na kterou hned zapomenete, věřte, že všechny příběhy budete mít ještě dlouho v hlavě a budete o nich přemýšlet. Vřele doporučuji toto čtení od nakladatelství Moba.

26.11.2023

Kdosi buší na dveře je kniha sestavená ze třech různých povídek. Jedno mají ale všechny tři povídky společné-spletitá tajemství, hledání místa v životě a touhu po štěstí a lásce. Není to detektivka v pravém slova smyslu, spíš bych to nazvala psychologickým románem, takovou sondou do nitra lidí, hledání sebe sama. I když nepřirozená úmrtí zde také najdeme. Román, ač se zdá na první pohled obyčejný, je úplně neobyčejný.
První příběh je o učitelce Anně, která není příliš spokojena v manželství. Jednoho dne nachází dopis, který změní celý její další osud a průběh života.
Druhá povídka mě naprosto rozsekala. Byla tak temná, smutná, srdce beroucí. Příběh začíná vyprávěním osamělého muže a jeho setkání s dívkou Sarou, která našla svou rodinu. Líbilo se mi vyprávění z obou pohledů hlavních představitelů. Zachrání se navzájem?
Třetí příběh je o Judith, dceři Noře a jednom dávném zločinu. Nora se marně z matky snaží vyloudit, kdo je jejím otcem. Možná že by to raději vědět neměla, obě ženy se dostávají do nebezpečí. Opět se vypravuje z více úhlů a to je pro mě velmi zajímavé. Ráda vyhledávám knihy, které nejsou napsány jen z jednoho pohledu.
V každém příběhu je dokonale vykreslen charakter postav. Není jich tam mnoho-hlavně v druhé a třetí povídce, což beru jako velké plus.
Propojením všech tří příběhů je vyšetřovatel Jung, který se prolíná všemi třemi příběhy a vyšetřuje pokaždé něco jiného, jiný zločin.
K této knížce nejde toho mnoho napsat, abych nespoilerovala. Musíte si knihu sami přečíst, vychutnat a posoudit.
Mně se velmi líbila, ještě dlouho mi zůstane v hlavě. Není to typ knížky, o které nevíte za měsíc, o čem jste četli.
Za mě právem plný počet hvězdiček, Haken Nesser je mým oblíbeným severským spisovatelem prózy, jeho Řeznice z Malé Barmy byla taky dokonalá.
Už se těším na jeho další knížku.

Zvláštní. Jakoby přechod mezi van Veterenem a Buonarottim. Víc podivnosti z života než detektivky. Ale právě pro ten pocit mám autora rád. Hodni zločinci a podivná spravedlnost života. V tomto případě třikrát.

24.10.2023

(SPOILER) Poprvé se mi při čtení vrchovatě naplnil Cimrmanův princip dvou dramatických prvků = prvku očekávání a prvku zklamání...
Poté, co jsem po domácích výkřicích dřívějšího čtenáře - vždyť to nedávalo smysl, jakoby to byly tři knihy! - a po nahlédnutí do samotné knihy pochopila, že jsou to opravdu tři nenavazující stostránkové povídky, které vzdáleně, ale opravdu vzdáleně, spíše přeneseně má "sjednocovat" situace otevření dveří neznámému, jsem to tedy tak uchopila.
Začala jsem povídkou první - Obdiv: docela dobrý rozjezd a zápletka (skoro mi to připomnělo silně psychologické hry typicky našich autorek jako Moravcová, či Prošková), mne to začalo i bavit, jenže pak bum, a najednou tu máme současně usvědčení i přiznání podivného pachatele, kterého jsem si za celou dobu ani nevšimla...
Skočila jsem na konec (neb předchozí čtenář najednou, nebo pořád, či dosud neměl jasno, jak to vlastně celé dopadlo) - Kdosi buší na dveře: byla by to vcelku zábavná dobrodružná hra na hledání pokladu (milion eur ve zlatých slitcích), nebýt nejen nepřesvědčivé hlavní hrdinky a celé zápletky s indiciemi, ale zejména opět podivuhodného závěru typu deus ex machina, celé vyznění ničemné a závěrečný dialog policistů odstrašující, celý systém pozemské spravedlnosti prostě postaven na hlavu.
A na závěr jsem si dala povídku prostřední - Pokání: ta snad nejvíc zabrnkala na moje nervy, tolik ztracených/unesených/usmrcených dětí na ni padlo, zcela nevěrohodné, s opět "oslnivým závěrem", pachatel nedopaden, neb oběti nenalezeny a nezletilá ztracena v rámci systému, a tak si hrdina odčinil své pokání...?!
Autor nelenil a dal nástupci v.V. Jungovi slovo v každém příběhu, naštěstí jen jednu dvě zmínky či věty v rámci jednoho odstavce či stránky, což obstaralo veškeré krimi pátrání a policejní vhled. Nedbalé, nejasné, neprůkazné. O krimi povídky ani o detektivní novely se tedy vskutku nejednalo, i když mrtvol se objevilo poměrně hodně (téměř nepočítaně).
Nespokojenost, ale vzhledem ke čtivosti, kdy jsem vždy chtěla vědět, jak tohle, propána, může dopadnou, kam to celé povede, za dočtenost (přes jistou dotčenost) dávám průměr 50%.

O kvalitě svědčí také jen jediný zajímavý citát (a kolik jich dříve s autorem bývalo):
"Vědění je smrtelný nepřítel podřimujících možností."

24.10.2023

Autor ani vydavatel se nikde neobtěžovali uvést, že se nejedná o román, ale o soubor tří delších povídek, které spolu nesouvisí. Zaplaťpámbu, že jsou všechny nadprůměrné, přesto jsem od Nessera čekal víc.