Sidonka3 komentáře u knih

Knížku jsem četla už před lety a bavila mě. Asi je spíše pro lidi z branže nebo specifické fanoušky, kteří poznají narážky na některé postavy a situace, odehrávající se v literárním světě a jeho profesích. Neřekla bych, že jsem úplně tento druh čtenáře, nicméně jsem byla netypickým prostředím zaujatá. Knihu je třeba brát s nadsázkou a že se v ní některé věci a charaktery mírně přehání, ale proč ne? Kdysi jsem četla, že si skutečně spisovatelka vyřizovala účty s některými lidmi z redakcí či se nechala inspirovat ze života. Možná je to taková intelektuálnější drbárna, ale opět: proč ne? Zábavné a neotřelé téma.

10 12.06.2020

Absolutně nevím, proč jsem s touto knihou měla tak dlouho problém. Přečetla jsem si vždy prvních pár stran, řekla si: naprosto skvělej sloh, úžasný obraty, pěkný vyjadřování, bylo v tom něco roztomilého a svým způsobem občas i nenásilně, decentně vtipného, hlavní postavy jsou ženy, na textu je znát, že je psaný ženskou rukou, neschází vkusně naservírované emoce... Ale nějak jsem jí přesto nedokázala dlouho dočíst a opakovaně ji odkládala na dobu, až budu moci knihu lépe docenit a budu na ní lépe naladěná. Nevím, co v tom bylo. Možná moc postav, v kterých jsem se ztrácela nebo neschopnost se do románu plně položit?
Pořád trvám na tom, že autorka nepíše špatně, inteligentní, artové, kultivované a přitom lehkou rukou psané věty, které mají své kouzlo. Byla jsem na jejím autorském čtení a i sama Pilátová působila zajímavě, mile až přirozeně charismaticky. Jenže patří mezi ty spisovatelky, které sednou jen do určité nálady nebo určitým čtenářům.
Obtížně hodnotitelné. Pro nejednoznačné pocity nechávám text raději bez hodnocení. Markétě Pilátové přeji v profesním životě vše dobré a ty správné čtenáře, se kterými bude lícovat na první dobrou. :)

Styl psaní mně vůbec nesedl, zvláštně napsáno, z obsahového hlediska taky slabé a neodborné. O narušených vychází mnohem lepší a objektivnější knížky.
Dg. moc neodpovídaly tomu, jak se pacient chová, například jedna z diagnóz Suzzan, těžká deprese, při té nemocný často ani není schopen vstát z postele nebo si vyčistí zuby a je z toho tak vyčerpaný, že si jde zase hned lehnout z toho strašného vysílení jednou činností, nic ho nezajímá, třeba ani nemluví, je těžkopádný atd. Pacientka se tu normálně bavila s druhými, byla celkem činorodá, poměrně energická a prakticky pořád něco podniká, to při velmi těžké depresi asi těžko.
Lékařský personál že byl odosobněný? Vždyť je tam obskakovali, asi tři sestry snad na dvě pacientky na oddělení (knihu už nemám, ale vím, že mě zaskočil ten nepoměr)! Ať je ráda, že se neléčila v ČR ( otřesná kamarádova zkušenost, který se vrátil z psychiatrie se zlomenou rukou a z té traumatické zkušenosti se vzpamatovával ještě hodně dlouho). Celé nedostatečné a zkreslené.

12 17.05.2020

Četlo se to poměrně OK.
Bohužel mi příběh přišel nedotažený a plný logických děr, nevím, jestli to dokážu vysvětlit:
(infiltrovat se do takové izolované sektářské skupiny tak snadno? Pokud vím, takové pochybné náboženské skupiny si obvykle na každého věřícího, který byl třeba jen někde jinde, v jiném městě či dokonce státě, v učení, vedou podrobné složky o jeho vlastnostech, pokroku v učení, potenciálu, jak si vedl v jiné komunitě a jak tam byl dlouho, jak je přizpůsobivej apod. a informace o členech si předávají i napříč státy. Určitě by si informace o Kate ověřili a přišli na to, že v komunitě, kterou udává, není a patrně by přišli i na to, že je policistkou.
Od problematického Schrocka by se církev distancovala (byl to vyloučený člen a přesto se nikdo z věřících o jeho vyloučení nedozví a jak to, že může vystupovat na jiném místě jako biskup amišů, zneužívat jména amišů a hrát si po vyloučení z církve pod jejich jménem dokonce na vůdce a církev mu to dovolí a nezasáhne?).
Soustavně se tam Kate, policistka v utajení, která si hraje na silně věřící, pokouší do komunity začlenit, někdo jí přitom ubližuje, odmítají s ní mluvit a ona se jim přesto pokouší dál a dál vetřít do komunity a chce s nimi žít po zbytek života (jak předstírá) po takovém špatném zacházení už od začátku - to nikomu nepřišlo podezřelé, proč to dělá, když jí k tomu nedali důvod a chovají se k ní převážně divně, nepřátelsky? Proč by to nějaká věřící dělala? To nikomu nepřišlo podezřelé, že si vzala do hlavy, že zrovna tady v té konkrétní komunitě chce žít?
Zájemkyně, která by chtěla do kolektivu opravdu zapadnout, by opravdu od první mše špehovala druhé a chovala se nepřizpůsobivě, opakovaně uzavřené lidi naléhavě vyslýchala, strkala okatě všude nos a čekala, že takovou šťouru a drbnu přijmou mezi sebe? Jako zájemkyně by byla odmítnutá a jako policistka v utajení by selhala pro nešikovné vystupování. Třeba už jen to, že šije v kroužku zkušených švadlen a žádná z nich si nevšimne, že ani neumí šít?
Je to nevěrohodný příběh, takhle by se v reálu nikdo nechoval. Ale četlo se to celkem dobře, jen o tom čtenář nesmí moc přemýšlet. Detektivky prostě nejsou pro mě, snad jen klasika jako Agatha Christie, která tam takové logické kiksy nemá.

18 15.05.2020

Chytrý, kraťoučký příběh pro nejmenší děti. Myška nad každým ohrnuje nos, na každém vidí nějakou chybu a neuvědomuje si včas to dobré, co jí kdo poskytl. Pochopí svojí chybu a dojede jí, proč je pořád tak osamělá? :) Srozumitelný, jednoduchý příběh i pro nejmenší, hezká knížka, která je tak akorát na udržení pozornosti malého dítěte. Dáte jí na jeden zápřah během pár minut i s prohlížením obrázků.
Nad knížkou jsem se musela usmívat, je roztomilá. Nešikovná myška, která rychleji mluví, než přemýšlí, je úsměvná.
Knížka je dvojjazyčná, za českým textem následuje anglický. Až děti povyrostou, můžou si procvičit angličtinu nebo je to dobrý dárek pro anglické rodinky. Slušné.

13 11.05.2020

Příběh je dětsky prostý, ten ponechávám stranou.
Nevšední jsou ilustrace, které i mě samotnou okouzlily. Kromě nesporně krásné atmosféry a rozměrného domu (nebo bytu?) s balkónem, ve kterém bych prostě chtěla žít, je na obrázcích zvláštní i nostalgická nálada, která vytváří dojem, jako by knihy vznikly v 50. nebo 60.letech minulého století. Interiér bytu nepůsobí jako ze současnosti, má všechny atributy dřívějších dob. Ilustrace mají v sobě mnoho detailů, na malovaném ubruse jsou třeba rozházené kostky, autíčka, na zdích je rozvěšených nesčetně obrázků, oči nevědí, na co se dřív dívat. Padesátá léta u nás nebyla žádná idyla, dětské ilustrace z té doby mi ovšem byly vždy blízké. Máma pár knížek z dětství měla a já k nim měla vztah. Říkám si, jestli to autorka měla podobné?
Další zvláštností je podzimní atmosféra, která na vás z knížky přímo dýchá, nejenom kvůli podzimním, zemitým barvám a potemnělé atmosféře, ve kterém má zvláštní úlohu decentní světlo, část knihy jako by se odehrávala v podvečer a část přiznaně v noci. Chlapec má bundu, venku nikde žádné květiny, některé stromy jsou bez listí, přitom v příběhu, který autorka patrně sama napsala je několikrát zmíněno, že se příběh odehrává v létě. Chlapec navíc chodí do školy, což mi taky do letního období úplně nesedí.
Autorka je německé národnosti, každou stránku však uvádí obrázky, jakoby vyšité na ubruse, závěsu nebo nějakém šátku či sukni slovanské ženy. Jméno umělkyně Sonja Danowski zní polsky, napadlo mě, jestli opravdu nemá slovanské předky? Je to zvláštní knížka, v tom pozitivním smyslu slova.
Na konci knihy je písnička s notami, kterou si chlapec v příběhu zpíval, takže děti si můžou prozpěvovat s ním. A pak následuje krátký životopis autorky, kde se píše, že za své barevné ilustrace získala řadu mezinárodních ocenění.
Dávám knize 4 hvězdy, hlavně za ten nesoulad textu s obrázky (odehrává se to opravdu v létě, jak už tu ostatně někdo zmiňoval přede mnou)? Jinak je to krásná knížka o zachráněném kocourku z útulku a nesobeckém chlapci, který si ho opravdu zasloužil.

18 04.05.2020

Králíci jsou roztomilouši. Tento s obsedantně kompulzivní poruchou, která ho nutí nadměrně shromažďovat jídlo v takové míře, že se pak ani nevejde do své vlastní nory, má opravdu originální životní příběh.
Ještě že má králík kamarády, kteří mu jsou ochotní pomoci. I on jim však bude muset něco nabídnout a prospěje to všem zúčastněným.
Hezké obrázky a originální nápad o tom, že znát pravou míru, myslet na druhé a umět se podělit s kamarády je někdy opravdu nezbytné. :)

15 04.05.2020

14.5. upravený komentář:
Knížka, která mi zpočátku udělala velkou radost, pak svou ponurostí až krutostí zklamala. Těm průpovídkám a nápadům různých dospívajících vypravěčů v prvních třech čtyřech kapitolách jsem se smála a na chvilku zapomněla na všechno trápení světa. Na knížce se mi líbilo, že vyprávěla s lehkostí o životě, odehrávající se v osmdesátých letech. Zatímco spousta jiných knih se primárně a agitačně zaměřuje na totalitu, diktaturu a nesvobodu, tady si postavy obyčejně žily a i těžkosti doby zpočátku řešily s nadhledem, protože co si budeme povídat, byla to jiná doba se všemi zápory i klady, v které se i přes nedostatky dalo nějak žít. Nemusíme ze všech lidí vyrůstajících v osmdesátých letech dělat zdeptaný chudáky v depresích, ubitých nesvobodou. Obyčejní mladí lidé si prostě žili podle svého, přijímali svět jaký je, aniž by se v něčem moc piplali, podprahově tušili, že věci nejsou čistý, správný a košer, a i taková doba měla přesto své kouzlo a světlé okamžiky.
Na Žižkově pod Vítkovem, u Křížku a poblíž Ohrady vyrůstala moje máma a bydlela tam babička v naprosto skvělém, starobylém domě s pavlačí, který původně patřil jeptiškám a některé tam tehdy ještě rovněž žily. Dnes by byl patrně památkově chráněný. Dům bohužel zbourali a místo toho postavili strohé paneláky. Co naplat, takhle to za socialismu prostě chodilo. Tato doba uměla zničit krásné domy i něčí životy, na druhou stranu nic není černobílé.
Starý svět Žižkova s nezaměnitelnou atmosférou znám tedy z vyprávění i velice matných vzpomínek. Tady jsou sice zmiňovaná známá místa, jejich popis pro toho, kdo není odsud, je ovšem nedostatečný a atmosféra Žižkova se úplně popsat nepodařila. Vůbec tu není zmiňovaná doba, móda, fenomény různých populárních her jako hraní čáry - céčka), populární zpěváci, nic, je to částečně v takovém bezčasí. Navíc myslím, že i na tuhle dobu se dá dívat s autorským nadhledem a přitom si k té totalitě říci své.
Bohužel, po pár kapitolkách kniha potemňuje a vrhá se na tolikrát jinde propírané politické nespravedlnosti a těžkosti doby. Zvláště kapitole Pes se raději vyhněte, pokud jste velkými přáteli psů, těžko nesete týrání druhých a nemáte rádi sadistické scény. Následující kapitola, v níž chlapec Martin jako jediný týraná zvířata brání před úchylnou partou, je taky brutální text a není z něho čtenáři dobře. Následující kapitola se jmenuje Pasťák, protože otec jednoho sadisty byl policajt... Škoda, že kniha nabrala tíživější směr, i když i trápení zvířat, bezpráví a chuligánské chování se bohužel děje odnepaměti.
Každou kapitolu vypráví někdo jiný, ale vyjadřováním a často i charaktery si jsou hrdinové dost podobní, mají jen jiné rodinné a pracovní zážitky. V každé kapitole se popisuje krátký výsek jednoho dne jedné postavy.
Chtěla jsem dát plný počet, ale nakonec to vidím na méně, knížka mohla být ještě lepší. Když k tomu přidám tu brutalitu a beznaděj, dávám jen tři hvězdy.
A doufám, že někdy někdo napíše, jak to v osmdesátkách mezi mládeží opravdu chodilo, protože já si dobu pamatuju jinak, i když i naší rodině režim ublížil. Černobílá knížka a ne zcela obecně vypovídající o tehdejší situaci.

12 04.05.2020

KLDR je "zajímavá" země, určitě si něco o tomto totalitním státu s mnoha tajemstvími zase ráda přečtu.
Tento konkrétní text je průměr, po literární stránce šeď a z obsahového hlediska nic moc, nedozvěděla jsem se víc, než co už znám z médií. Přelouskat se to dá, ovšem nic extra nečekejte.

15 02.05.2020

Román o tragickém osudu dnes již velkého, světoznámého malíře, který za svého života neměl štěstí ani na lásku, ani na to, aby zažil uznání alespoň za svojí práci, když už se mu ve vztazích nedařilo.
Jeden čtenář mi řekl, že ho Vincent rozčiloval. Ano, měl komplikovanou povahu, někomu se může zdát, že si až příliš nárokoval a vynucoval právo na lásku a choval se někdy k druhým neempaticky, na druhou stranu mu bylo naloženo a je otázka, jak by se s takovou mírou depresí a složitou povahou vyrovnávali jeho kritici.
Když se vrátím k románu jako takovému, je prostě bezvadně napsaný. Všechno včetně prostředí ožívá před očima, dobře prokreslené postavy a jejich pohnutky. Naprosto přirozeně se dostáváme do uměleckého světa a vidíme ho očima, jakým ho vnímají umělci, dozvíme se o tom, jak to mezi malíři, jejich kolegy a jejich spolupracovníky chodí. Výjimečná kniha, naprosto skvěle napsaná, jako by jí s I. Stonem spoluvytvářel snad i samotný Vincent.
Vincent je nyní alespoň po umělecké stránce člověkem, který navždy vstoupil do dějin výtvarného umění. Jako osoba však zůstává dosud mnohdy nepochopen nebo je jeho postoj k životu odsuzován a zpochybňován, jak se to duševně nemocným lidem ostatně stává. Tato kniha však vnímavějším čtenářům umožní pochopit i takto složitou osobnost a souznít s ní.
Jedna z nejlepších biografií, jaká byla napsána.

31 27.04.2020

Nemůžu si pomoci, na mě tato kniha tak silně nezapůsobila. Ano, líčení krutých událostí je smutné. Postavy na mě ovšem až na pár světlejších okamžiků působí nevýrazně, třeba postava maminky je mi velice sympatická, ovšem i po dějové stránce to je prostě slabší.
Možná jsem tématikou druhé světové války trochu přehlcená, nicméně už asi v desáté knížce čtu o podobných válečných křivdách, hrůzách a situacích, což k zajímavému románu nestačí . Je to román beze šťávy, tentokrát mi to nadšení ze Sepetysové minulo.
Za mě literární průměr, což je vzhledem k tématu docela škoda.

19 25.04.2020

Panečku, to byla jízda! Přidávám se ke spokojeným čtenářům a knížku s výstižným podtitulem "střet křesťanství a pohanství na počátku středověku" rozhodně doporučuju. Není to jen o osudu budoucího saského krále a císaře Otovi I. Velikém, ale i o jeho zajatci, slovanském princi, dříve pohanském knězi a léčiteli Tugumírovi.
Od R.Gablé jsem zatím nic nečetla. Od teďka jí budu mít v paměti. Koukám, že se na tenhle rok, dokonce už v červnu, chystá další díl z objemné série Otto Veliký, takže o zábavu budu mít postaráno.
Autorce věštím (nebo spíš přeju?) větší popularitu, zatím vidím, že se její knihy u nás moc nečtou (všechny její tituly mají zde na databázi zatím - nyní v dubnu roku 2020 - jenom od 3 do necelých 50 čtenářů), a to je zatracená škoda, protože psát vážně umí.
Hlavu světa, 1.díl ze série, teď doporučuju, kudy chodim. Snad se těmito historickými romány u nás Gablé konečně zviditelní, budou zaslouženým průlomem a její knížky u nás budou vycházet i nadále.

30 18.04.2020

Přelouskala jsem v poslední době několik odpočinkových příběhů a tahle historická romance z toho zatím vyšla nejlépe.
Musím souhlasit s Litochou v tom, že postavy jsou sympatické a mají mezi sebou pěkné vztahy. Je poznat, že autorka je plná lásky, má milující rodinu a je křesťankou, ke své víře se přiznává i v poděkování na konci knihy. Ta kniha má v sobě asi i díky tomu něco až prosluněného a skutečně citového, něco, na co si některé romance jenom hrají. Je to upřímný a nevykalkulovaný svět, ve kterém bych chtěla žít. :)
Jsem zvědavá, jestli se podaří i druhý díl, který vychází už tento týden.

19 13.04.2020

Některé činnosti se musí dělat v týmu, i když jsou ostatní kamarádi třeba nedokonalí a na některé činnosti jsou slabší ( i když na jiné jsou zase silné dost). Pochopí soutěživá veverka, že hnát se rychle jen za vítězstvím bez ohledu na druhé, vede k osamělosti, ztrátě přátel a že osamělost také není žádnou velkou výhrou? Pointa se bohužel ztrácí, text je málo rozpracovaný, najednou přijde zkrat a příběh se chvatně ubere střemhlav jinam, veverka najednou změní svůj postoj.
Nevím, jestli děti pochopili, proč je lepší mít kamarády vždy na prvním místě. Pár větiček v příběhu ještě scházelo. Nápad byl dobrý, text je už slabší.

15 10.03.2020

Kniha mě zpočátku sthnula, je to čtivější průměr ze zajímavého prostředí a s nevšední hrdinkou. Pak jsem začínala mít potíže s tím, čemu věřit a čemu ne, příval dobrých náhod a to jak z každé svízele ta náctiletá brzo a snadno vyvázla..., příběh přestával být pozoruhodný. Nevěřím, že vše popsala tak, jak bylo, že nic nepřibarvila, že se nedělala lepší a kniha mi přestávala zajímat. Musela jsem se nutit jí dočíst, chvilkami mi to přišlo jako trochu komplikovanější pohádka o Popelce.
Vím, že výjimečně krásné a k tomu mladé, zdravé ženy to mají v životě lehčí (snáze najdou zaměstnání i získají na první pohled více sympatií, působí schopně a důvěryhodně, jsou jim přisuzovány lepší schopnosti aniž by je člověk poznal atd.). Nicméně tím, jak se její život diametrálně změnil po přestěhování do Londýna a jak si snadno a rychle zvykla na jiný způsob života mě až zaráželo, vzhledem k předchozí výchově a totální absenci vzdělání. A těch náhod! Například po odjezdu strýce zpět do Afriky celej den chodila po obchoďáku, zkoušela si v něm oblečení a když si uvědomila, že budou obchod zavírat a ona nemá kde přespat, najednou jí během vteřiny oslovila milá studentka a nabídla jí zdarma ubytování mezi mladými lidmi v hezké koleji, dokonce s bazénem navrch? Někteří lidé mají sice štěstí, ale jí to hrálo nějak do karet skoro samo, i když snažit se musela taky. Fotograf jí přemlouvá a měsíce uhání pro focení, taky divné, to je v tom Londýně tak málo černošských dívek?
Dočetla jsem, ale knihu jsem musela odkládat a přinutila mi jí konečně dočíst až náhoda, rezervace jiného čtenáře na tento titul v knihovně.
Nezrazuju nikoho od čtení, čte se to snadno, místy dobrodružné, exotické a zajímavé, takže chápu, že je kniha mezi oblíbenými. U mě to polopohádkové vyprávění o tom, že stačí jenom chtít a snažit se a sláva spadne do klína, stačilo tak na 3 hvězdy.

16 17.02.2020

K Bibli mám ambivalentní pocity, proto jí ani hvězdičkově neohodnotím. Bibli prý nepsali lidé, ale Bůh, který jim vedl ruku a diktoval, co mají konkrétního zapsat.
SPORNÉ, KONTROVERZNÍ ČÁSTI (i když podle mnohých věřících žádné nedostatky tato údajně dokonalá kniha nemá): Podle mého si v ní ovšem mnohé věci odporují a jsou tam velice sporné, kontroverzní pasáže. Bůh je prý milující, dobrosrdečný, odpouštějící, ale ve Starém zákoně vybízí i k brutálnímu zabití (například ukamenováním) i za z dnešního úhlu pohledu drobné prohřešky. Bible je prý nestárnoucí. No, neumím si představit, že by někdo v dnešní době druhého člověka zabil za cizoložství (podle Božího zákona to udělat má, navzdory desateru a přikázání nezabiješ. Ještě dohledám a doplním info, kde přesně tyto sporné pasáže v Bibli najít, momentálně alespoň odkaz na tresty za provinění TŘETÍ MOJŽÍŠOVA / 20. Některé pasáže jsou ovšem alespoň u některých církví upravovány či vynechávány ). Takže je skutečně Bible nestárnoucí, darem od milosrdného Boha a má se jí člověk bezhlavě řídit? Dále... lidé jsou si prý rovni, naopak chudákům se má prokazovat dobrodiní. Tak proč platí tvrdší zákony pro otroky a mnohem mírnější pro jejich pány? Ptala jsem se na to věřících i kněží, ale nikdo mi na to neuměl odpovědět a četné rozpory věrohodně, logicky vysvětlit.
Někdo dokonce tvrdí, že si krutých a sporných pasáží nemáme všímat nebo dokonce Starý zákon úplně vynechat. Opravdu pro nás Bůh vymyslel stále aktuální knihu, aby nám pak někdo tvrdil, že část už je zastaralá nebo nepochopitelná a máme jí tedy ignorovat? Podle mého máme knihu hodnotit jako celek a ne z ní půlku vynechat. Upřímně bych to chtěla pochopit, ale jsou místa, která se zjevně mají brát doslova (viz některé zákony ) a to tedy nevím.... Pochybuji, že je Bible darem od Boha, jak si mnozí myslí, podle mého názoru to jsou spíše legendy.

A NYNÍ NESPORNÁ POZITIVA: Na druhé straně některé pasáže jsou skutečně studnicí moudrosti, jsou tam například Přísloví, jsou tam krásná a poetická místa i slova pro útěchu. Některá poselství jsou ukrytá pod povrchem a musí se k nim člověk "probádat", takže při letmém čtení mohou podobenství, myšlenky zůstat skryté ve zdánlivě prostém příběhu. Nepopírám, že Bible již tisíce lidem pomohla a dodnes může v některých životních situacích pomoci, někdy je i posledním světlým místem v tmavém tunelu.

Prostředí je skutečně zajímavé. Na jednu stranu je to sice kniha pro docela silnější nátury, hned ze začátku knihy našeptají hlasy nemocnému, aby slízal krev po zabitém lékaři ze země (fuj):), na druhou stranu tady můžeme nahlédnout na různé duševní poruchy a to dělá příběh zároveň i výjimečným.
Vyšetřovatelka se v osobním životě pere s nedostatkem volného času, to se stává, ale divím se, že si péči o děti nezajistila lépe. Vhled do jejího osobního života je ovšem další dobrou odbočkou pro čtenáře, co detektivky moc nečtou a tak by stěží udrželi pozornost.
Nemůžu posoudit, jestli je to detektivka dobrá, tolik jsem jich zase nepřečetla. Jako spoustu jiných čtenářů přede mnou mě nalákala obálka a anotace, že se bude vyšetřovat v ústavu choromyslných a tak do toho právě šli i ti, co tento žánr nečtou. Nějaká temná zvědavost nad tím, co se asi tak nemocným honí hlavou a jak to funguje v blázinci, v člověku je. To dávám kriminálce k dobru. Jako kniha je to jinak průměrné, takže váhám, kolik dát, sečteno podrženo, hvězd. Nápad dobrý, zpracování spíše průměrné.

19 15.02.2020

Neználky jsem přečetla dva z celé série, bohužel se mi ta první a údajně prý nejzdařilejší, nejfantastičtější pohádková knížka Neználkovy příhody do ruky nedostala. V dětství jsem se mohla potěšit pouze Slunečním městem a pak jsem si k Vánocům vyprosila Neználka na Měsíci. Jednička v době mého dětství vydaná nebyla, alespoň jí máma ani babička nikde nesehnaly a pak už jsem byla na tyto příběhy moc velká.
Dost mi to mrzí, četla jsem jí až nyní v dospělosti kvůli dětem. Příběh byl kouzelný, ovšem už jsem to nemohla zhodnotit dětskýma očima a tudíž to prožívala jinak, respektive už to moc neprožívala, jen četla s odstupem čtenáře, kterému není příběh určený :). Jednička je nejspíš psaná pro ty nejmladší, předškolní děti. Kdo ví, možná je opravdu nejzdařilejší, jak jsem slyšela, ale do mého života už nepatří.
Dětství je kouzelný svět plný nevšední fantazie a navrátit se do něho už nejde, lze jen tak zpovzdálí, namátkou na přečtené knihy zavzpomínat a vzpomenout si na dojem, který jsem z nich tehdy před desítkami let měla. Obecně vzato, bylo to jedno z nejhezčích období mého života a tak do těch tehdy skutečně čtených nahlížím letmo doteď a docela ráda.

26 14.02.2020

!!! Může obsahovat SPOILER !!!
Nemůžu si pomoct, v Naslouchači vidím především infantilní, děravější příběh o náctileté dívce. Po setkání Ilan s pětadvacítkou se alespoň příběh trochu rozjíždí, do té doby se toho opravdu moc neděje. I když má kniha později větší spád a místy mírné kouzlo, v podstatě se dobrodružství skládá od cesty odnikud nikam, která je zpestřována příběhy typu: dívka se učí jíst vidličkou, hádá se s "otrokáři", že nesejme svojí masku, aby se podívali, zda není nemocná a zda nemůže nakazit ostatní, bojuje v jeskyni s monstry a v podstatě si tato nedospělá otrokyně v dystopickém světě dělá s otrokáři, co chce.
Fantasy kniha má patrně nechtěně prvky červené knihovny, včetně konce, kdy dětskou, nevzdělanou nevolnici nejmocnější muži světa prosí o přátelství.
Kniha není alespoň pro mě nic jiného než logicky děravou pohádkou. Kapitán, před nímž se klaní nejmocnější správci země, si neumí sjednat respekt, sklář, který dostane za úkol dívku zaučit v řemesle na ní zvysoka kašle, pětadvacítka mužů, kteří ochraňují zemi, se stávají chůvami dospívajícího výrůstka, kterého usměrňují, chrání, vychovávají, trpělivě mu vše vysvětlují, mají na něho spousty času a mají k němu neadekvátně pozitivní vztah. Dívka přesto zvláště urostlého kapitána s oříškově krásnýma očima "strašlivě nenávidí" a ač je otrokem, dělá si co uzná za vhodné. Sklářské řemeslo, kvůli kterému si "malou zajatkyni" najali, Ilan téměř nevykonává. Pro skupinu se zdá Ilan nepostradatelná. Nějak mi uniklo proč, až na asi dvě zásluhy (předpovídá sněhovou bouři a ke konci knihy zachraňuje kapitána).
Čekala jsem gradování příběhu, že teď to konečně příjde, ale příběh končí v podstatě nijak, tak jako začal, bez pointy a s otevřeným koncem. Trochu lituju času, který jsem knížce dala, chtěla jsem jí dát šanci a ještě jednou šanci, aby se nakonec ukázalo, že ne všechno, co je zrovna nyní v módě, si ten čas zaslouží. Alespoň z mého úhlu pohledu.
Příliš nechápu, jak tahle smýšlenina mohla získat 94% a masovou oblibu, ale budiž, když to čtenáře těší, přeji jim, ať si užijí všechny další díly.

39 14.02.2020

Kniha s hezkými ilustracemi a s množstvím detailů, v kterých se dalo dlouho ležet a opakovaně je zkoumat :), mě zaujala na první pohled. Dostala jsem jí po nějakém vyšetření v nemocnici, máma mi jí koupila v podchodu polikliniky na Karláku, to si pamatuji dodnes. Ta radost z ní mi pomohla zapomenout na nějaký ten nepříjemný odběr a ulehčila následné polehávání v posteli. Příběh od sovětského spisovatele J.Segela taky ušel. Hlavní hrdina snil od dětství o tom, že bude létat letadlem a to se mu, myslím, potom i podařilo. (Snad si to pamatuji správně). Myslím, že byl nějaký čas také nemocný, ležel dokonce v nemocnici. Každopádně hlavní hrdina pomohl letectvu a mně knížka pomohla strávit krátké nepohodlí v prostředí útulného domova v době, kdy mi nebylo dobře. Děkuju, mami, za všechny obklady a tvojí péči tehdy, kdy jsem tě tolik potřebovala!

12 12.02.2020