Sidonka3 komentáře u knih

Četla jsem asi ve svých 12 letech a pohádky Boženy Němcové mě vtáhly do svých světů, moc se mi líbily. Pohádky jsou jako život sám, najdeme tady lásku i závist až nenávist, strach ze stárnutí, intriky, vychytralost, někdy až moc morbidní momentky (no, něco už na mě bylo trochu moc). Nejde to brát všechno doslova, je třeba vnímat text jako metaforu. Například když žena usne (třeba Šípková Růženka), nemusí to být nutně spánek jako takový, prostě má před něčím dívka v přeneseném smyslu zavřené oči, něco třeba nechce vidět nebo něco nechce vykonat, chce zastavit čas, čeká na pomoc zvenčí. Proto pohádky přináší nejenom zábavu a kulturu naší země, ale i ponaučení, které není didakticky podsouvané, nějak tak samo vyplývá z příběhu. Ano, pohádky jsou z převážné většiny ze života. Čtenář musí číst mezi řádky a najde se tam skoro každý.
Knížku už nemám, což je škoda, docela bych do ní ráda nahlédla, jaké pohádky přesně obsahuje a jak bych se na ně dívala dnes. Zůstává vzpomínka na pocity z četby a ta je OK. Jenom malým dětem bych tuhle verzi nečetla, přeci jen ty útrapy jsou občas moc hard.

21 06.10.2020

Půvabná, roztomilá, moc hezky udělaná a tenká knížka, akorát do dlaně nebo do tašky, když si chce člověk někam vyrazit s knížkou ven nebo si v kratších kapitolkách přečíst krátké biografie. Seznámila jsem se s životopisnými údaji a osudy jedenácti zajímavých žen, většinou minimálně podle jména známými osobnostmi z přelomu 19. a 20. století. Napsáno jednoduše a lehce, graficky krásně zpracováno. Jak moc, to prostě musíte vidět sami.

16 06.10.2020

Tohle byla sázka na jistotu. Neznám nikoho, komu by se životopisný román o doktorce Vlastě Kálalové-Di Lottiové nelíbil. Ilona Borská navíc umí psát, o tom jsem se přesvědčila už jako dítě, její knížky se mi vždycky dost líbily. Navíc mi umožnila nahlédnout do tehdejšího Iráku, orientálního a pak zase do českého prostředí. Dramatický životní příběh a dobře podaný. Kdybych vytvářela seznam knih, které by si podle mého názoru měl každý přečíst, bez ohledu na vzdělání, zájmy a čtenářské preference, Doktorku z domu Trubačů bych tam určitě zařadila.

36 06.10.2020

Moc mi to bavilo a moc se mi ty zábavné chvilky se Zlodějkou líbily. :) Obvykle překombinované příběhy nemám v lásce, tady mě to množství zvratů bavilo. Podfuky jsem předem neprokoukla, nepředvídatelný román. Kniha se jmenuje Zlodějka, jenže těch živořících chudáků, spodiny společnosti, kteří jsou ke špatnému životu nebo pochybnějšímu jednání donucení spíš okolnostmi a snahou přežít než neomluvitelnou morální zkažeností, tady bylo víc. Dobrá psychologie, postupně odkrývané charaktery a zajímavej vývoj postav dělá z románu perfektní dílo. Chybky by se našly, jako ve všem, pokud se čtenář dostatečně snaží najít nějaká negativa. U mě jednoznačně převládá velká spokojenost. Navíc Londýn 19.st.... Není co řešit, dávám plný počet hvězd.

21 06.10.2020

Nezapomenutelné drama z vězeňského prostředí o ženách, které se z různých důvodů ocitly na okraji společnosti. Smutná, tíživá až depresivní kniha, která je ze života, tudíž pravdivá, nevykonstruovaná, i když často nevlídná. Naštěstí i tady se najdou světlé chvíle a osobnosti, které jsou světlem v tmavém tunelu. V románu jsou skvěle vykreslené vztahy a hlavně portréty vězeňkyň, které během svého nuceného pobytu Kantůrková jako dobrá pozorovatelka poznala a vystihla. Vyloženě dobrý pocit ovšem z knihy nemám, je to neveselé čtení, na které zrovna nevzpomínám s úsměvem na rtech. Chápu, že jinak to asi nešlo a románu nechci ubírat jeho nesporné kvality. Kvalitativní nadprůměr, pocitově už je to horší.

30 03.10.2020

Komiks Bahno, bída, bohémové (proč zrovna bohémové?, v tomto případě trochu zavádějící až nepatřičný pojem) vypráví o chudých obyvatelích obce Stod u Plzně, kteří v 19.st. emigrovali na Nový Zéland.
Seznámit nás s prací a stylem mladých studentů Fakulty designu a umění v Plzni je dobrý nápad. Zpracování horší. Některé ilustrace byly hezké (třeba nejenom ty od Terezy Šmucrové), textově a příběhově mi to přišlo nepřehledné až zmatené, ještě poněkud neohrabané. Střídání různých ilustrátorů, kteří si předávali jeden příběh jako štafetu, přehlednosti taky nepřidal. Nápad je zajímavej, kniha jako celek mi spíše neoslovila. Největší slabinou je textová část, částečně navíc v angličtině.

12 03.10.2020

Nejdříve osobní poznámka. V dětství jsem začala sbíráním pohledů koček, pak jsem dostala k Vánocům tuto knihu a teď už mám doma třetí živou kočku v pořadí. Možná k mému zájmu přispěl i tento bezvadný Atlas plemen koček, kde jsou chovatelské rady jako je třeba výživa atd. S něčím lze souhlasit, něco třeba ohledně chování mazlíčků se mi v "chovu" neosvědčilo. Skutečným pokladem pak je seznam plemen ušlechtilých koček (k 1.1.1983), kde jsou popisy různých druhů, fotografie kočičích manekýnů a krasavic, bodové hodnocení a opravdu je čím se pokochat.
Jen si říkám, že některé už dnes možná patří k vyhubeným plemenům, díky byznysu, strachu z konkurence a povinným kastracím se v některých případech kříží pouze dva tři jedinci na světě, až zůstanou jen jejich potomci, kteří se už mezi sebou pářit nemůžou. (Chtěla jsem si pořídit šlechtěnou kočku, zvažovala různá vzácnější plemena, které se mi moc líbily. Bohužel, pořadníky u chovatelů jsou plné i s náhradníky. Zamluvené (včetně finančních záloh) jsou už i kočky, které se ještě nenarodily, u budoucích kočičích rodičů, kteří se ještě nepotkali ani nedorostli a požadavky majitelů jsou naprosto neakceptovatelné - striktní zákazy nebo příkazy toho či onoho, kotě mi bude přiděleno, aniž by si mě mohlo samo vybrat (natož abych do výběru mluvila já), návštěva bez ohlášení v mém bytě kdykoli si původní chovatelé zamanou, musí se krmit pouze granulemi, které mi oni určí a oni osobně prodávají, chodit k veterináři z jiného města, kterého mi oni určí, jinak hrozí sankce či odebrání kočky za několik desítek tisíc, smlouvy s požadavky, nad kterými zůstává rozum stát a které až zasahují do osobních svobod... Je mi líto těch nádherných plemen, která nejsou dostupná kvůli podobným absurditám a finančnímu zisku kočičích "mafiánů", kteří si pro jediného samce určitého plemene jedou klidně přes půl planety a jeho vzácné potomky pak nechají vykastrovat, aby se nenarodili další třeba jenom pro to, že se nehodí na výstavy a půjdou k jiným lidem). Teď mám jednoho kocoura z útulku a druhého od toulavé mindy z Vysočiny, všichni mi je chválí, jak jsou krásní a dokonce si i můžu vybrat veterináře poblíž svého bydliště, u kterého nenechám za jednu návštěvu padesát tisíc!
Jo, a ještě pořád mám tento pěkný Atlas plemen koček z 80.let, i když vazba už se rozpadá. :)

16 02.10.2020

Velice čtivá životopisná kniha s fotografickou přílohou o životě, vztazích, tvorbě a profesním úspěchu spisovatelky Margarety Mitchelové, která se nejvíc proslavila románem Jih proti Severu. Zajímavej text, který se čte jako román, včetně dopisů, výňatků z deníku a vlastních spisovatelčiných poznámek.
Kniha stojí za přečtení, místy se čte lehce jako románek z červené knihovny, přitom jde o biografii, která jde do hloubky, nechybí důvtip, postřehy, výroky a inteligentní humor. Aby také ne, píše se v ní o výjimečné ženě.
Tato biografie opravdu není žádná nuda jen pro těžké intoše, je přístupná všem, hodně jsem se z ní dozvěděla.
Jedna ukázka za všechny, kterou si prostě "musíte" přečíst. Nebo to alespoň doporučuju: :)
...Nakonec slíbil, že odejde, když mu dovolí jí políbit. "Ještě tě budu líbat, k čertu! Běž domů", vybuchla. Zůstal a učinil jí nabídku k sňatku. "Nehodlám se za tebe provdat, protože jsi odporně smyslný", prohlásila, ale jeho temperament jí vzrušil. ... Nakonec se rozdivočel - alespoň podle jejích měřítek... Pak se pokusila zrekapitulovat všechno, co následovalo. "Byly tím zřejmě vinny ty večerní šaty a skutečnost, že mi v té chvíli sklouzla z ramen obě ramínka," řekla bezelstně.
"Když jsem se konečně dostala do svého pokoje a podívala se do zrcadla, div jsem neomdlela! Spadlé ramínko způsobilo, že se mi zvětšil dekolt. Vlasy se úplně rozpustily a pro lidi jsem musela vypadat jako hrdinka z druhé scény prvního jednání hry "Proč dívky odcházejí z domova?"
... No řekněte sami, že je to docela zábavná, kouzelná biografie, které neschází šťava ?
Serióznější, vážnější rovina ohledně její tvorby, vhledu do uměleckého světa a humbuku kolem dnes již ikonického filmu zde samozřejmě také neschází. Skvělá knížka!

15 02.10.2020

Milá knížka pro milovníky koček. Kdo má doma nějaké zvíře, pochopí. Jak moc vstoupí mazlík do života, jak se o něho člověk bojí, když "parťák" na chvilku zmizí někam za dobrodružstvím nebo když má zvíře nějakou bolístku. Kočky jsou taky dobří společníci i psychoterapeuti, když má člověk rýmičku nebo ho něco zklamalo, jedno chápavé přitulení se v posteli dělá divy. Autor si na přátelství s kocourem postavil dokonce byznys, píše o jejich přátelství, vystupuje s ním při hudebních produkcí, jezdí s ním na autogramiády a besedy a něčí blízká, byť jen zvířecí duše, tak muži dala nejenom oporu, lásku, další smysl, proč žít a bojovat s nelehkým životem, ale vlastně i pomohla k obživě a zařazení se zpět do společnosti.
Kniha není žádný velký literární počin, je vidět že to nepsal skutečný spisovatel, nemá extra spád, ale i tak je dobrá. Protože to je především hold a poděkování všem mazlíčkům, kteří nám zpestřují a obohacují život. Někdy doslovně.

Nalákala mě obálka. Hra na klavír je moje srdeční záležitost. Psychologické thrillery, zvláště z uměleckého prostředí, mám ráda. Šikana, proč ne, alespoň tam může být opravdu nějaký ten psychologický přesah a příběh bude díky tomu hlubší a dramatičtější. To všechno byly moje fantazie, než jsem začala číst. Fantazie autorky však úplně nesedly do těch mých, kniha mi navzdory výše uvedenému příliš nezaujala. Škoda, mohlo to být podle načrtnuté anotace trošičku zajímavější, ne? Katastrofa to taky žádná není, ale... Snad příště.

Jednou ze zajímavostí tohoto historického kriminálního románu je to, že si autor Morris vypůjčil literární postavu od samotného Dostojevského, a to sice policejního vyšetřovatele ze Zločinu a trestu Porfirije Petroviče, který se v Morrisově detektivce pouští do řešení dalšího případu. Líbilo se mi, že je v knize spousta skvělých postav a vykreslený svět zde vypadá realisticky.
Příběh se odehrává v prosincových, tedy mrazivých dnech v 19.století, kdy v Petrohradu a vlastně celém Rusku byla ohromná bída, je to svět špinavých bytů a zoufalců hladovějících skoro až k smrti. Nejraději mám detektivky, kde vyšetřování je jen jednou z dějových linií a které mají přesah do dalších žánrů, tady v tom případě třeba do románu zabývajícího se obrovskými třídními rozdíly, autor zde vykresluje rigidní společnost a vidíme dobře i do psychologie postav.
Petrovič naráží na byrokracii soudního systému, zdá se, že mocní muži chtějí rychle uzavřít případ neobvyklého úmrtí trpaslíka a myslím ještě jedné oběti. Petrovič se přesto případu nevzdává. Jeho vyšetřování ho zavádí do pochybných míst a opileckých doupat, při vyšetřování neustále naráží na jeden a tentýž nevěstinec.
Detektivka má skvělou atmosféru a myslím, že je nedoceněná. Zde ji přečetlo jenom 20 lidí a hodnocení je podle mého nižší, než by si kniha zasloužila. Škoda, bylo to zajímavé, zima i hlad se mi dostávala přímo pod kůži.
Možná si to znovu přečtu, vím, že se mi kniha líbila.

14 29.09.2020

Románem Da Vinciho kód (neboli Šifra mistra Leonarda) jsem byla unešená, je to velice působivej, zábavnej a dobrodružnej příběh, do kterého jsem se naprosto ponořila a nemohla se od něho odtrhnout.
Je to dobře napsaná detektivka, která má spád, zajímavé prostředí a námět (umění + náboženství). Konspirační teorii kolem Ježíše a jeho údajného tajemství, které chce zatajit církev, beru jako výplod autorské fantazie, vymyšlenou pro čtenáře, kteří rádi odkrývají nějaké tajemství, mají rádi napětí, pátrání a thrillery. I když se tyto myšlenky kolem údajného církevního tajemství občas objevily v médiích už dříve, nezdály se mi zrovna důvěryhodné. Knize, v níž se může neomezeně fabulovat to ovšem kvality neubírá, spisovatel se tím prostě nechal inspirovat a příběh se mu podařilo poutavě dotvořit.
O to víc se divím některým zdejším komentářům o tom, že tahle knížka je podle nich strašný škvár, slátanina apod. Pokud vím, knížka se lidem ještě před pár lety dost líbila a svého času byla dlouho mezi nejprodávanějšími knihami v knihkupectví, bylo kolem ní hotové módní běsnění. V městské knihovně byly na knížku tehdy, když jsem jí četla, nekonečné rezervace, nebylo možné se ke knize v rozumné době dostat, naštěstí mi Da Vinciho kód půjčila kamarádka. Nevím, možná už román vyšel z módy, já ho tehdy četla pro to, že mi byl doporučen, opravdu se mi líbil a to se mi u všech bestsellerů nestává. Ne, podle mě to škvár není. Je to detektivka, která má své kouzlo a do příběhu jsem se snadno ponořila. Mně to stačilo, sorry.

Skoro až neuvěřitelný životní příběh geniálního podvodníka. Zajímavé, zábavné, psáno s nadhledem. Podvodníkům nefandím, ale nemůžu si pomoci, Frank W. Abagnale svoje nesporné kvality a charisma má. :) Jsem ráda, že se mi knížka dostala do rukou a její popularitě se fakt nedivím.

26 28.09.2020

Dobře napsaný román s drsnými, sugestivními scénami, který mi částečně pomohl pochopit jinak nepochopitelné jednání jedné zvrácené šlechtičny. I když jsou známá a podložená některá fakta, kdo ví, jaké byly skutečné motivace k jednání Alžběty Báthoryové. Jedno vím jistě. Do jejích služeb bych nešla ani za milión. Specifická a jedinečná postava, které mně bylo zároveň trochu líto. Poutavá, zajímavá a zároveň nepříjemná četba o Čachtické paní, legendární osobnosti z dávného 16. století.

31 28.09.2020

Od doby, kdy jsem Hru o trůny četla naposledy, jsem přečetla spoustu dalších knih a uběhlo hodně vody. Přece jenom, je to už přes rok, kdy jsem dočetla poslední stránku. Nemůžu si pomoc, teď se ke Hře o trůny pokorně vracím, zvláště k některým pasážím z nich, i když je kniha vyvážená a vlastně mě zaujaly všechny příběhy a postavy v ní. Kniha zastínila všechny ty ostatní přečtené, které jsem za několik měsíců měla. Neuvěřitelné dobrodružství a neopakovatelná atmosféra, která mě do svého živého světa opravdu vtáhla. Myslím si, že tento první díl ze série bude už napořád patřit mezi mé největší literární lásky, na které se prostě nezapomíná.

Tento psychologický thriller mi přišel zajímavej. Četl se dobře. Autorka nezapře, že pracovala jako policejní a vojenský psycholog, specializující se na chování v extrémních situacích. Traumata jí jdou popisovat dobře, ať už to jsou oběti, reakce pozůstalých nebo samotné seržantky Alice Parrové, která přežila požár a má z toho doteď následky.
Příběh má pár slabin. Všudypřítomný pachatel je trochu superman, co umí měnit identity lépe než chameleon, trošičku to šustí papírem a hra s totožnostmi na více stranách je trochu překombinovaná a konec už poněkud přestřelený. V poděkování knihy objevíte utopenou hlášku o tom, že autorka napsala trilogii. Nikde jinde to k dohledání není a to, že je příběh neukončený, mi ze strany vydavatelů připadá jako docela nemilé překvapení. (Poznámka z února 2021: až po několika měsících byla dodatečně doplněná alespoň na internetu informace o tom, že se jedná o první díl ze série). A poslední výtka, opravdu se zde až otravně opakují některé obraty a gesta (na každé stránce někdo zakoulel očima, zatočil rukou ve vzduchu apod.).
To je ovšem všechno podružnější. Knížka mě především bavila. A tak jí i přes ty chybičky doporučuju, nemohla jsem se od ní odtrhnout.

Citace: Myslíme si, že sami sebe i lidi kolem sebe známe. Že víme, jací jsou, podle toho, jak vypadají, jak se chovají a co říkají. Jenže pak se ukáže, že tohle vlastně skoro nic neznamená. Nepomůže nám to pochopit, jaký je člověk hluboko uvnitř. Protože dokud neprojdeme zkouškou, dokud nemusíme čelit plamenům, neznáme ani sami sebe.
... Moje jizvy (z popálenin) mě přeformovaly...
... Lidé mají ve zvyku obviňovat oběť. (Za utrpení si může sama). Pokud se nám podaří najít něco, v čem se zmýlila, nějaké přehlédnutí, jehož by se ti moudřejší z nás nikdy nedopustili, jako by nás to tak nějak magicky chránilo, jako by se nám to samé stát nemohlo.

23 26.09.2020

Čteno, nebo spíše posloucháno, už před pár desetiletími (bože, je to vůbec možné?), pocity mám přitom jako by to bylo včera. Příběh nám s bráchou četla máma ještě v době, kdy ani jeden z nás nechodil do školy. O to víc mi Vítkova samostatná jízda vlakem do Prahy přišla dobrodružnější a odvážnější!
Pamatuju si, jak do Vítkova kupé postupně přicházeli různě staří lidé i osobnosti, jedni cestující byli družnější, až mi bylo líto, že už museli vystoupit a nejeli s hrdinou dál. Jiní chlapce ani neviděli (viz paní s peřinou, která ho omylem přikryla svým zavazadlem. :) "Proč jezdíš vlakem sám, když jsi tak malý? Není tě ani vidět," hněvala se cizí paní. "Já vyrostu," bránil se Vítek. :)
Nyní se mi kniha dostala po letech do ruky a udivilo mě, jak je útlá. Kraťoučké kapitoly a povědomá obří písmena pro čtenáře z prvních tříd, do kterých se vešlo tolik drobných příběhů a zážitků! Jedna z mých oblíbených knih, možná těch nej, kterou jsem dala ještě v MŠ. :)
Jediné co mi tehdy nešlo do hlavy, byly jinak hezké ilustrace od Borna. Ty zvláštní, dřevěné lavice a stěny ve vlaku, no kde to ten malíř vzal ? Naštěstí mi bylo vysvětleno, že takhle dřív vlaky vypadaly a záhada hlavolamu byla vyřešena. :D No jo, s dětmi je prostě občas docela legrace. :)
Milé zamávání z nyní již dávné minulosti.

18 23.09.2020

Svižná komedie, která člověka rozptýlí, přivede ho na optimističtější myšlenky a zároveň má zajímavou myšlenkovou nadstavbu.

23 21.09.2020

Moliére je jeden z mých nejoblíbenějších dramatiků a Lakomec je asi moje nejoblíbenější M.hra. Snad i proto, že podobný charakter jsem měla ve své vlastní vzdálenější rodině a moje osobní zkušenost na tu Moliérovu fiktivní, nenasytnou postavu trošičku sedí. Některý člověk prostě vidí v hromadění majetku smysl své existence, i když ho už vůbec kvůli nadbytku nepotřebuje. Své asociální, amorální skutky si i dokáže zdůvodnit a nic s takovým člověkem nehne. Až na to, že můj známej hromadí peníze, majetky a obírá lidi pro svůj osobní prospěch beztrestně dál a už vzhledem k jeho věku mu ztráta bohatství ani nejbližší rodiny nehrozí. Každopádně alespoň jeho blízkým, případně obětem, může Moliérova trochu smutná taškařice alespoň v něčem pomoci.

22 21.09.2020

Jo, je to dobrý. Neříkám, že je Zaklínač bezchybný, ale je magický, kouzelný, docela zábavný. (A to povídám jako necílovka, fantasy běžně nečtu). Já vím, že už svojí spokojenost vyjadřuji počtem hvězdiček, které jsem udělila, ale nějak jsem měla potřebu to ještě vyjádřit slovně. A kdoví proč mi ani tenhle komentář nepřijde úplně zbytečný.
Taky jsem ráda, že v té současné záplavě západní literatury můžu vyzdvihnout i slovanského spisovatele. Což to je taky fajn, ne?

11 21.09.2020