Žízeň po životě

Jsem uchvácena! Knihu jsem sice četla na své poměry docela dlouho, ale užívala jsem si každé slovíčko, každou větu z tohoto poutavého příběhu. O Vincentu van Goghovi jsem měla jen všeobecné znalosti, proto jsem se ráda dozvěděla podrobněji o jeho životě od raného mládí až do jeho smrti.
Kniha je čtivá a opravdu výborná, proto jí méně než pět hvězd nedám. A také ji doporučím ostatním.

Při hodnocení biografických románů je poněkud těžší oddělit obsah - tedy řekněme zajímavost, dramatičnost či hodnotu popisovaného života, zde Vincenta van Gogha a na druhé straně jeho knižní zpracování, formu románu. Samozřejmě, že VvG měl zajímavý život, dramatický, přínosný.. ale to bych v tuto chvíli nechal stranou. Samotná kniha je především velmi obsáhlá, autor van Goghův život i život jeho blízkých musel do detailu poznat a zpracovat, kniha nás vtáhne do několika prostředí, především hornická Belgie, umělecká Paříž či francouzký jih. Ukazuje nám detailně vášen a zanícení pro umělckou tvorbu, to jak van Gogh byl neskutečně umanutý, pilný, pracovitý. Kniha vlastně ani nijak nepodsouvá hodnocení významu van Gogha, to nechává na čtenáři. Byl to opravdu dobrý zážitek.
Nedal jsem ovšem plný počet hvězdiček, protože mi kniha přišla občas až zbytečně detailní, autor skoro rozpitvává každé gesto, situaci, přišlo mi, že někdy až zbytečně a na úkor čtivosti a dynamiky, ..že některé situace si to vlastně nezasloužily.
Slyšel jsem to jako nádhernou audioknihu, kterou naprosto fenomenálně načetl Aleš Procházka.

(SPOILER) Když jsem si tuto knihu vybírala, nedokázala jsem se ubránit určité skepsi či opatrnosti, protože jsem se obávala, že se mi nebude líbit. Ale opak byl pravdou! Už od prvních řádek mne vtáhla a nepustila až do úplného konce - a to ani navzdory svému rozsahu ;-). Autor zde popisuje život později slavného malíře Vincenta van Gogha od dob jeho mládí až do tragické smrti. Tento muž si za svého života nedokázal vydělat téměř žádné peníze, přestože se věnoval hned několika povoláním. Svoje poslání nalezl nakonec právě v malířství, ovšem jeho obrazy své kupce našly až o mnoho let později, když byl van Gogh dávno mrtvý. Proto ho také musel finančně podporovat nejprve otec a poté celou řadu dlouhých let jeho o čtyři roky mladší bratr Theo. Na tomto místě bych ráda poznamenala, že vztah obou sourozenců byl opravdu nepředstavitelně úzký a doslova záviděníhodný, Theo byl totiž Vincentovi neskutečně oddaný. A vůbec nezáleželo na tom, že nebyli v kontaktu právě často. Van Gogh prožije v průběhu svého pohnutého života hned několik osudových vztahů se ženami různého původu i vzdělání, ale dá se říci, že se mu nepodaří nikde zakotvit tak, jak by si přál a pro sebe potřeboval. A já za sebe si nejsem jistá, zda by to při jeho povaze bylo vůbec možné? Možná právě ta byla důvodem pro počátek jeho šílenství, které ho nakonec dohnalo k sebevraždě? I když na netu je uvedeno, že se postřelil omylem a šlo tedy o nešťastnou náhodu...
Knize dávám všech pět hvězdiček, je napsaná tak čtivě, že se jen těžko odkládá, proto si vysoké hodnocení zaslouží plným právem.

Skvěle napsaná životopisná knížka o životě slavného malíře Vincenta van Gogha. V knize je zachyceno snad vše z jeho ne úplně lehkého života. Dozvěděla jsme se spoustu nových informací, o kterých jsem vůbec nevěděla, že během života zažil. Na druhou stranu musím přiznat, že ne vždy jsem s Vincentem soucítila. Přišlo mi, že si za svůj těžký život mohl z velké části sám svými ne úplně moudrými rozhodnutími...

„Chtěl malovat venku, přímo na místě. Znamenalo to sice odhánět stovky mušek, bojovat s prachem a pískem a neubránit se poškození pláten přenášených celé hodiny po vřesovišti mezi živými ploty. Ale doma si pak uvědomil, že stál tváří v tvář skutečnosti a že zachytil něco z její prvotní prostoty.“

Dlouho odkládaná kniha. Čte se dobře, je psaná jednoduchým jazykem. Nejvíce mě zaujaly pasáže mezi horníky, vztahy mezi Vincentem a ženami, jeho horlivost protkaná celou knihou a jeho seznámení s dílem impresionistů.

Úžasný příběh, ve kterém jsem se dozvěděla hromadu informací o Vincentovi. Dneska každý chválí biografie od Waltera Isaacsona ale je nutno říct, že Irving Stone je stejně skvělý vypravěč.

Jediná kniha, která mě dokázala rozbrečet. Postavu Vincenta Van Gogha mám opravdu ráda, nejen jako umělce, ale jako člověka, přes všechny překážky a negativní zkušenosti šel za svým snem.
Knížka se mi moc líbí, čtu ji již podruhé. Líbí se mi vyprávěcí styl a popisy věcí a situací v této knize mi to opravdu nevadí. Čte se to samo.

Žízeň po životě předkládá čtenáři příběh člověka s velkým srdcem, ze kterého tryskala touha uchopit život se všemi jeho radostmi a strastmi a takto jej přenést na bílé plátno. Byl to pro něj způsob, jak vzít svůj vlastní život se všemi myšlenkami, pocity, sny a touhami a dát ho poznat i jiným lidem, kteří by se tak konečně mohli přiblížit k jeho vlastní duši a alespoň trochu ji pochopit.

„Žízeň po životě“ je zbeletrizovaná biografie Vincenta van Gogha. Irving Stone v ní sleduje malířův bouřlivý život od raného mládí až po jeho smrt. Při psaní čerpal z historických pramenů, zejména z Van Goghovy korespondence s bratrem Theem. Zároveň si ale vzal i velkou autorskou volnost při dotváření scén a dialogů. Výsledkem je literárně podaný, čtenářsky přístupný životopis.

Největší předností celé knihy je autorovo uchopení Vincentovy osobnosti. Skvěle vystihl jeho plíživý propad do stavu naprosté psychické roztříštěnosti. Vincent je zobrazený jako nepochopený, citlivý outsider a je to přesně ten typ postavy, který vám přiroste k srdci. Málokdo se ubrání dojetí při pozorování jeho neustálého boje s touhou po lidské blízkosti a snahy o to, aby lidé pochopili jeho malířství, skrze které jim chtěl přiblížit svůj pohled na svět a svou osobnost. Vincent je samozřejmě zobrazen i se svými výstřelky a slabostmi, ty ale autor prezentuje jen do té míry, aby Vincenta polidštil, ale zároveň čtenáři nenarušil sympatie.

Bohužel mě kniha příliš neoslovila po literární stránce. Ocenil bych něco mnohem experimentálnějšího a expresivnějšího. Skvěle by se to pocitově a tematicky hodilo k Van Goghově excentrické osobnosti. Proto mi pojetí jeho života formou standardně vyprávěného příběhu připadá jako velké promarnění potenciálu. Kniha je tak pro mě jen „hezkým příběhem“ bez přidané hodnoty. Je ovšem pravda, že většina čtenářů stávající formu ocení víc.

Žízeň po životě je zajímavý příběh, který ocení i čtenáři nezajímající se o Vincenta van Gogha nebo o malíře obecně. Ocení ho hlavně lidé, kteří mají rádi dojemné lidské příběhy podané klasickou formou vyprávění, bez jakéhokoli literárního experimentování.

3,5/5

Na životopis Vincenta van Gogha jsem byl dost zvědavý, byl opravdu hodně zvláštní osobnost a lidé z jeho okolí to s ním rozhodně neměli snadné. Pro svoje malby byl ochotný se i zničit, dneska by nejspíš skončil někde na psychiatrii a žádné slunečnice bychom neobdivovali. Ale nebyl konečně jediný, Gauguin a mnozí další na sebe a svoje blízké taky moc ohledů nebrali, když přišlo na jejich umění, nebo snad spíš posedlost?
No, Irving Stone mě rozhodně nezklamal, musím ale připustit, že třeba Námořník na koni a zejména Agónie a extáze mě chytily víc. I tak ale doporučuji, stojí to za přečtení.

Asi každý čtenář si časem najde knihu, knihy, které nějakým způsobem výrazně ovlivní, či formují, jeho názor na svět a prožitek života. Pro mne to jsou dva vynikající romány, Steinbeckův Na východ od ráje, a Stoneův Žízeň po životě. Četl jsem je oba v mládí, kdy jsem nasával jak houba informace o umění, ale i o víře a psychologii a dalších a dalších tématech vhodných k prodebatování u piva s přáteli, neboť tehdy se v hospodě ještě dalo řešit i umění. Oba romány se mi drsně zapsaly do duše. Každý samozřejmě jinak a až si zopakuji Steinbecka, tak možná na tu spojnici přijdu. Pamatuji na jeden silný vjem z četby Stonea a tím je část odehrávající se v hornickém prostředí. Jako Ostravák jsem od dětství kolem sebe slyšel to hrdé: „Ja su haviř, gdo je vic!“ a z duše jsem to nesnášel. Jako syn horníka jsem měl naprosto jasno, že určitě fárat nepůjdu. Asi v tom hrál roli i trošku problematický vztah s otcem. Ale právě tento román a ta jeho část, odehrávající se v hornickém prostředí, mi dostatečně osvětlila, co je práce a život havířů a jaká každodenní odvaha to byla a je u těch chlapů dolů fárat a u jejich manželek dennodenně čekat, zda-li se vrátí.
A pak je tu samotný Vincent. Exploze a zjevení. Smutek a šílenství a vskutku žízeň po životě a touha zjistit, zda dělám v životě to, co mi bylo souzeno a dělám to správně. Víra a pochyby a zarputilost v cestě za výsledkem. A ironie, že Vincent zemřel, bez toho že by věděl, jak geniálním malířem a umělcem byl. Asi jako když Bizet umíral s vědomím, že se mu ta opera prostě nepovedla a po jeho smrti se Carmen stala jednou z nejoblíbenějších oper světových jevišť.
Miluji impresionisty a zbožňuji Vincenta van Gogha. Nejsem kdovíjaký znalec výtvarného umění, ač z profese jím jsem neustále obklopen, ale miluji tu vášeň, neklid, zoufalství a tajemno, které ve van Goghově díle shledávám. Ke knize jsem se vrátil díky audioknize, jejíž, nikoliv načtení, ale herecký prožitek mi přineslo umění pana Aleše Procházky.
P.S.: Desetiletí mi v kanceláři visela reprodukce Havranů nad polem.

Vyvážený, propracovaný, skvěle napsaný román. Van Gogh je extrémně inspirativní postava a Irving Stone napsal román o něm natolik zručně, že to asi nejde napsat líp. Čím víc se mi kniha líbí, tím míň jsem schopný toho o ní říct, takže končím. Okamžitě kupuji Vincentovy Dopisy a určitě si přečtu i jeho životopis od Haziota – životní příběh van Gogha mě zaujal natolik, že o něm chci číst i ve francouzštině. A co nejdříve se musím podívat do Arles a okolí.

Žízeň po životě je nejdelším dílem, které jsem za dlouhou dobu přečetl. Přesto mě překvapilo, jak svižně děj ubíhá, aniž by člověku připadal strohý - zkrátka vše je tak akorát. Jediné, co bych v tomto ohledu vytkl je konec, který je oproti zbytku děje velmi rychlý a strohý. Možná právě to má napodobit poslední dny Van Goghů, ale to je čistá spekulace. Postavy jsou detailně vykreslené, stejně jako prostředí. Ano, o osobnostech jednotlivých lidí by se dalo diskutovat, avšak myslím, že by to nebylo vhodné, vzhledem k faktu, že se jedná o románovou biografii. V doslovu autor uvádí, že většina knihy se skutečně udála (odkazuje se na Goghovu korespondenci) a jen některé dějově ne tolik podstatné scény jsou smyšlené, či domyšlené.

Ještě jednou bych rád zmínil, že se jedná o románovou biografii; nehledejte zde tedy přesný chronologický výčet událostí - na to postačí wikipedie. Místo toho se ponořte do poutavého vyprávění o životě jednoho z velkých malířů. Po přečtení budete nahlížet na jeho osobu a obrazy docela jiným způsobem. Snadno se totiž zapomíná, že za plátny s výraznými barvami stojí skutečný člověk, který kdysi žil.

Nádherná kniha. Plná emócií ako sám Vincent.

Autorovi se velice dobře podařilo umožnit čtenářům prožít bouřlivý, krutý a těžký život úžasného, ale ve své době naprosto odmítaného, nešťastného, osamělého, divokého, ale především tak citlivého malíře, který dal světu svou nesmrtelnost vybarvenou tak překrásnou paletou barev a to především díky vroucí lásce a celoživotní podpoře jeho bratra. Nádherná kniha!

Žízeň po životě je fascinující literární biografie, která nám přibližuje osud jednoho z nejvýznamnějších malířů dějin – Vincenta van Gogha. Kniha nabízí hluboce osobní a procítěný vhled do umělcovy duše, plné vnitřních bojů, tvůrčích vášní a neutuchající touhy po smyslu života.

Stone mistrně zachycuje van Goghův bouřlivý život, jehož každá etapa je prodchnuta intenzivní touhou tvořit, ale zároveň bolestí a osamělostí. Umělcův neklidný duch, který se neustále zmítá mezi extází z tvorby a zoufalstvím ze světa, který ho odmítá pochopit, je podán tak živě, že čtenář cítí jeho utrpení i euforii téměř na vlastní kůži. Způsob, jakým autor popisuje umělcův zápas s chudobou, ztrátami a vztahy s rodinou, přáteli a především s bratrem Theem, je hluboce dojemný a výstižný.

Z knihy nevyzařuje jen van Goghova kreativní energie, ale také jeho hluboká lidskost. Přestože je vykreslen jako někdo, kdo neustále balancuje na hranici šílenství, autor nám připomíná, že jeho šílenství je právě tím, co mu umožnilo nahlédnout do nejhlubších vrstev lidské existence a zachytit je na plátně. Zároveň kniha nabízí i bolestnou reflexi o tom, jak geniální tvorba často přichází za cenu osobního utrpení.

Stoneův styl je jednoduchý, ale pronikavý. Nesnaží se ohromit květnatými výrazy, ale zaměřuje se na upřímnost a autenticitu života tohoto jedinečného génia. Kniha čtenáře pohlcuje tím, jak citlivě vykresluje jednotlivé momenty jeho boje o uznání a lásku, kterou nakonec nachází jen v umění samotném.

Žízeň po životě je hluboce inspirativní, a zároveň tragický příběh, který nejen odhaluje umělcův osud, ale také vybízí k přemýšlení o ceně, kterou někdy musíme zaplatit za to, abychom naplnili své poslání.

Nejhezčí kniha, co jsem kdy četla! Díky, že pořád vychází!

Naprosto skvělé čtení.
Vincent je tu opravdu vylíčen tak trochu jako labilní příživník... ale také citlivý dobrák. Domnívám se, že až takový lůzr to nebyl, ale jedná se o román, takže netřeba jeho osobnost rozebírat a určovat, co asi mohlo být jinak...
Navzdory tomu z knihy vychází v mnoha ohledech jako inspirující osobnost... v jejíž stopách byste ale určitě kráčet nechtěli, je to osud plný bolesti a proher.

A věděli jste, že slávu jeho dílu nezajistil jen bratr Theo, který zemřel půl roku po něm, ale především jeho švagrová (vdova po Theovi) Johanna, která překládala bohatou Vincetovu korespondenci a šířila povědomí o jeho díle i uměleckých záměrech?

Jedna z nejlepších knih, jakou jsem doposud četl.
Popisuje život Vincenta a to především, jaký to byl bídák a loser a později i jeho psychické problémy. Nebýt jeho bratra, který ho prakticky po celý život finančně podporoval, kdoví, jestli by dnes někdo znal jeho jméno.

Žízeň po životě je čtivě napsaná autobiografie Vincenta van Gogha. Na mě je tam ale mnoho opakujících se barevně vykreslených místopisných scén. Určitě kniha obohatí vhled do malířovy osobnosti.