Sarah11 komentáře u knih

Já jsem tedy knihu četla v létě, ale tohle je ultimátní pohodová a hřejivá kniha na mrazivé předvánoční večery a věřím, že pokud si ji přečtete v tomto období, ten zážitek bude ještě o kus lepší. Neskutečně jsem si užívala kouzelnou atmosféru zasněženého hradu a to, jak se vždycky všichni společně sešli u jídla, mě vždy zahřálo u srdce.
Izzy jako hlavní hrdinka byla skvělá. Byla pracovitá, odhodlaná a měla srdce na dlani, ale zároveň sebou nenechala zametat. A Ross... Ten mě snad bavil ještě víc. Byl to takový ten typický introvertní a na první dojem zachmuřelý spisovatel, který žije ve vlastním světě a ostatní si moc nepouští k tělu, ale když se dostanete pod pokličku, zjistíte, že je to vlastně miláček s obrovským srdcem. Chemie mezi hlavními hrdiny byla skoro hmatatelná a bylo to tak perfektně slow burn, až jsem si říkala, že už to asi nevydržím (v dobrém slova smyslu), bohužel když mělo konečně k něčemu dojít a já byla napnutá jak struna, tak to autorka utla a ochudila nás o perfektní žhavou scénu. Ne že bych to v knihách tak úplně vyhledávala, naopak mi to často přijde neohrabané, divné a zbytečné, ale tady to k tomu úplně vybízelo!

8 05.09.2023

Příběhy z Green Valley jsou už zkrátka taková sázka na jistotu, když si chcete přečíst něco milého, oddechového s hřejivou atmosférou. Myslím, že Lena a Ryan stále zůstávají mými favority, ale Annie a Cole a pošťuchování mezi nimi bylo taky skvělé. Ocenila jsem, že se v příběhu vyskytují postavy z předchozích dílů a můžeme nahlédnout i do jejich životů.
Za jediný mínus považuji konec, který mi oproti zbytku knihy přišel dost uspěchaný a useknutý.

4 05.09.2023

Nevím, jak to ta autorka dělá, ale paradoxně mě od ní nejvíc vzaly za srdce knihy z míst, které jsem nikdy navštívit netoužila - Irsko je jedním z nich.
Moc se mi líbila kouzelná atmosféra venkova a rodinné farmy, a i když to pro některé recenzenty zavánělo ekoterorismem, na mě to tak vůbec nepůsobilo. Naopak se mi moc líbila myšlenka udržitelnosti, soběstačnosti a toho, že je dobré se zajímat o to, odkud pochází to, co jíme, a pokud si jídlo vypěstuji a připravím vlastníma rukama, budu si ho o to více vážit.
Hannah jako hlavní hrdinka mě bavila a Conor vlastně taky. I když se občas choval jako nabubřelý frajírek, Hannah ho uměla celkem slušně usadit.
Našla se tu i špetka tajemství a napětí, i když samozřejmě nebylo tak úplně těžké uhodnout, kdo má všechny ty naschvály na svědomí.
Za mě skvělá oddechovka a troufám si říct, že pro mě se Domek v Irsku zařadil na druhé místo v oblíbenosti hned po Pekárně v Brooklynu.

6 05.09.2023

Kniha mě chytla od první strany a na rozdíl od většiny komentujících musím říct, že ten strohý a odosobněný styl vyprávění je zde dle mého názoru zvolen naprosto perfektně. Ani jednou jsem neměla pocit, že bych se v příběhu ztrácela.
Se scénami z jatek jsem problém neměla, ale našlo se i pár scén, které byly nechutné, ale pro děj úplně nepodstatné a působily jen jako snaha autorky ještě více tlačit na pilu a šokovat (např. nejméně jedna celá strana, která detailně popisuje zabíjení štěňat, nebo sex na zakrváceném řeznickém stole, zatímco je při tom sleduje její zaměstnanec).
Co se týče konce, tak ano, chápu autorčin záměr, ale určitě tady byl ještě prostor pro rozepsání, nemuselo to skončit tak náhle.
Zajímavé zamyšlení nad masným průmyslem, lidskou rozežraností, pokrytectvím a krutostí.

7 20.07.2023

Bylo to zábavné, milé, vtipné, ale druhá Hypotéza lásky, ke které je kniha často přirovnávána, to prostě není. A taky to mohlo být minimálně o sto stran kratší a na příběh by to nemělo vůbec vliv. Autorka hodně sází na dialogy, ale někdy mi přišlo, že jsou to samé slovní přestřelky a stále stejné myšlenkové pochody hlavní hrdinky a děj stojí na místě.
Celou knihou se prolíná téma přístupu k ženám na pracovišti, ale i když většinou jen tak klouže po povrchu, je dobře, že nevyšumí do ztracena a dojde i k nějakému řešení.
Hlavní hrdinové mi sedli a překvapivě mě tentokrát ani tolik neobtěžoval ten sexuální výbuch v závěru knihy, i když jsem měla pocit, že z Aarona se najednou stal úplně jiný člověk.
Myslím, že tady zkrátka musíte přistoupit na to, že je to romantická komedie a nebrat to tak úplně vážně.

4 20.07.2023

Tak jako u většiny knih od Julie Caplin, ani tady nechybí skvělá a přátelská atmosféra, která je jako pohlazení po duši. A i když nejsem příznivcem lásky na první pohled, tady mě autorka dokázala přesvědčit a přišlo mi, že ti dva zkrátka mají být spolu.
Oba hlavní hrdinové mi přirostli k srdci. Mina svým elánem a odvahou se do všeho vrhnout po hlavě (i když ona sama to ne vždy vnímala jako pozitivní, já ji skrytě obdivovala) a Luke svou dobrosrdečností.
Žádný velký zvrat se nekoná, ale někdy je prostě takové lehké čtení s jasně daným koncem k nezaplacení.

10 19.07.2023

Knihu jsem pořídila kdysi v Levných knihách, ale kdovíproč jsem potom její přečtení roky odkládala. Teď můžu s klidným srdcem říct, že nebyl důvod. V mnoha ohledech pro mě byla překvapením. Nejdříve jsem žila v tom, že je to young adult, takže jsem byla zprvu trochu zmatená ohledně věku hlavních hrdinů, navíc jsem měla úplně jinou představu o příběhu, takže jsem vůbec netušila, jakým směrem se bude ubírat, což mě ale bavilo a nutilo číst stále dál. Autorka píše čtivě, poutavě, po každé kapitole máte chuť na další. Na to, že kniha zpracovává spoustu těžkých témat - ať už je to zamyšlení nad tím, co s člověkem udělá absence lidského doteku, agorafobie a do jakých extrémů může zajít, nebo třeba (nejspíš autistické?) dítě poznamenané ztrátou rodičů a jeho následná adopce, byla překvapivě místy opravdu vtipná. Slovní přestřelky mezi hlavními hrdiny byly perfektní.
Co se právě hlavních hrdinů týče, musím říct, že s problémem si je věkově zařadit jsem se potýkala v podstatě v průběhu celé knihy, protože v mnoha ohledech bych je podle chování skutečně zařadila do young adult, na druhou stranu se ale vyskytly i situace a myšlenky, které drtivá většina teenagerů zkrátka neřeší. Když opominu tento fakt, tak mě ale bavili, líbilo se mi, že byli lidští a měli své chyby, takže se s nimi dalo velmi dobře ztotožnit.
Jediné, co mě naštvalo, byl bohužel závěr. Nejenže mi to přišlo najednou celé tak zvláštně uspěchané, ale hlavně jsem měla pocit, že autorka totálně zazdila poselství celé knihy. Takže ve finále je to opravdu jen o fyzickém doteku? Nebylo by právě skvělé hledat způsoby, jak být spolu i přes všechnu nepřízeň osudu? Mám pocit, že s tím naopak autorka mohla ještě úplně krásně pracovat. A nebo jsem prostě jen beznadějná romantička?

1 19.07.2023

Umí autorka psát? Rozhodně ano. Potřebovali jsme ale tuhle knížku? Určitě ne.
Kdybych měla tyto dvě novely porovnat, Bledý snílek u mě vede na plné čáře. Tam se totiž dozvídáme alespoň něco nového. Maličko nahlédneme do Pageiny minulosti a sledujeme její začátky u Sedmi ciferníků a do toho tady máme až v podstatě detektivní linku, což mě bavilo.
Co se týče druhé (a bohužel podstatně delší) novely, tam už jsem se musela do čtení trochu nutit, protože to není nic, o čem už jsme nečetli v předchozích dílech a přišlo mi to zbytečně zdlouhavé a nepřínosné.
Mnohem více bych ocenila, kdyby se autorka zaměřila na další plnohodnotné díly, protože bych se ještě v tomto životě ráda dočkala kompletní série.

2 04.06.2023

Japonská kultura mě fascinuje a tady jsme se toho mohli dozvědět opravdu hodně, což jsem si neskutečně užívala. Naprosto miluji a obdivuji tu moudrost, vyrovnanost, klid, soulad s přírodou, radování se z každodenních maličkostí... A ačkoliv jsem totální odpůrce jakéhokoliv psaní do knih, tady jsem mnohokrát měla nutkání vzít do ruky zvýrazňovač a některé z pasáží si označit.
Paradoxně mi ale víc než ústřední dvojice sedly vedlejší postavy. Tři generace Japonek, přičemž každá má odlišný pohled na vlastní kulturu a tradice, mě moc bavily.
Fiona mi nevadila, i když mám v sérii určitě jiné oblíbenkyně, ale Gabe mi příliš k srdci nepřirostl. Nemůžu si pomoct, ale působil na mě spíš jako takový úchyláček. Todd a Alex u mě tedy stále vedou.

16 04.06.2023

Kniha je rozhodně už od úplného začátku čtivá a díky krátkým kapitolám vám stránky mizí pod rukama. Oba hlavní hrdinové mi sedli a dokázala jsem se do nich velmi dobře vcítit. Autorka bravurně popisuje pouto mezi matkou a dítětem a jak neskutečně silná dokáže mateřská láska být. Líbilo se mi, že ač se Kenna nespočetněkrát ocitla na samém dně, pořád se kvůli své dceři dokázala vzchopit a jít si tvrdě za tím, co chce.
Škoda jen, že příběh v podstatě nemá žádný zvrat, žádné vyvrcholení. Tak trochu jsem čekala, že se nakonec ukáže, že té osudné noci to třeba nebylo úplně tak, jak jsme si mysleli.
Konec mi přišel až moc sladký, měla jsem pocit, že všechno se nakonec otočilo až moc rychle a nechce se mi věřit, že by to v reálném světě skutečně tak bylo, ale vlastně jsem za ten happyend někde v hloubi duše docela ráda.

9 04.06.2023

Nedokážu přesně určit, čím to bylo, ale kniha mě zkrátka nezasáhla tak, jak jsem doufala. Jako bych všechno sledovala jen tak z povzdálí a ne a ne se do příběhu naplno ponořit.
Autorka se zde zabývá hned několika těžkými tématy, ať už je to rasismus, alkoholismus, ztráta blízké osoby, domácí násilí, pocit vykořenění a toho, že vlastně nikam nepatřím a nezapadám, nebo finanční tíseň a zoufalé činy z toho plynoucí. Oceňuji náhled do pákistánské a muslimské kultury, i když pro mě osobně to povětšinou nebyly nové informace.
Objektivně je to velmi dobrá kniha, ale za mě tomu chyběla ta pomyslná třešnička na dortu, i když vlastně nevím, co by to mělo být.
Mimochodem, velký palec dolů pro nakladatelství Host za obálku a celkové zpracování knihy - levně působící papír, celková kombinace barev na obálce, uvnitř modré písmo... Proč?

1 04.06.2023

Jenn Bennett je moje oblíbenkyně, ale tady jsem měla občas pocit, jestli to nenapsala jiná autorka. Začátek mě bavil, ale čím dál jsem se dostávala, tím víc jsem ztrácela zájem. Autorka si toho dle mého zkrátka tentokrát naložila moc - ať už je to afázie, rozdíly mezi bohatými a chudými, snaha se osamostatnit, drogová závislost nebo vyhrocené vztahy v rodině, do toho tady máme milostný trojúhelník a náznak toho, že otec Jane možná tak úplně není její otec, což se nakonec stejně nedozvíme, takže to je ve finále jeden velký chaos a všechno jen klouže po povrchu.
Navíc, jak si autorčiny postavy vždycky zamiluju, tak tady mi nesedl ani jeden z hlavních hrdinů. Jane byla neslaná, nemastná a Fenn byl naopak dost intenzivní, až obsesivní, ta "romantika" se mi vůbec nezamlouvala.

2 30.05.2023

Stejně jako první díl - je to čtivé, vtipné, akce je správně dávkovaná a hlavním hrdinům zkrátka nejde nefandit. Dozvídáme se taky více informací o viatorech a nahlédneme i do minulosti postav.
Ano, je pravda, že toho sebeobětování a sebevražedných misí, ze kterých všichni vyváznou (téměř) bez úhony, je tu trochu moc, ale asi to nesmíte brát tak vážně.
Já jsem si knihu nesmírně užila a už netrpělivě vyhlížím další díl.

4 07.05.2023

Musím se přiznat, že jsem čekala romantickou oddechovku (nevím, co jsem si jako myslela, když je to Holly Bourne, ale tady zkrátka nic nenaznačovalo, že to bude taková emocionální jízda), ale dostala jsem něco úplně jiného.
Autorka se opět zabývá těžkým tématem a tentokrát je to rozvod rodičů, který ani v nejmenším neproběhl hladce. Jestli něco na knihách Holly Bourne miluju, tak je to ta syrovost, reálnost a upřímnost, se kterou píše.
Tentokrát jsem ale měla trochu problém s postavami. Audrey mi přišla dost vztahovačná a často jsem měla pocit, že reaguje přehnaně. Harry se oproti tomu tváří jako docela fajn týpek, ale vlastně je to chodící red flag - kouří (a nejen cigarety), chlastá, řídí pod vlivem... Vím, jak to mezi teenagery chodí, koneckonců to není zase tak úplně dávno, kdy jsem do této skupiny patřila, ale přišlo mi, že se to tady autorka snaží tak trochu normalizovat a to za mě zkrátka není dobře. Dělá to spousta teenagerů? Ano, nepochybuju o tom. Ale znamená to, že je to v pořádku? Určitě ne.

1 07.05.2023

Po všech těch ezo fantasmagoriích, kterých se v tomto žánru poslední dobou vyskytlo velké množství, bylo tohle konečně sci-fi podle mého gusta! Pokud jste četli Illuminae, tak mi jistě dáte za pravdu, že tohle má hodně podobnou atmosféru, akorát tu máme dospělé postavy (které se ale často moc dospěle nechovají). A pokud je něco jako Illuminae, beru to všema deseti. Knize rozhodně nechybí vtip a sarkasmus, ale dojde i na dojemné a napínavé scény. Adequin je správně badass a Cavalona si zkrátka nejde nezamilovat. Veškeré technické informace jsou podány pro běžného čtenáře velmi stravitelně a nenarušují plynulost čtení a i přes vysoký počet stran se stále něco děje a nejsou tu slepá místa. Za mě super, těším se na autorčiny další počiny.

9 07.05.2023

Atmosféra je opět skvělá, to autorka zkrátka umí. Maličko mě mrzí, že jsme nedostali větší náhled do života místních, ale to není hlavní problém, který jsem s knihou měla. Pro mě tady v první řadě příliš nefungovala chemie mezi hlavními hrdiny a mrzelo mě, že postava Maddie, se kterou jsme se poprvé setkali v Cukrárně v Paříži a která na mě působila sebevědomě a nespoutaně, je tady úplně jiný člověk. V této knize na mě naopak působila dost zakřikle a nesebevědomě. No, a Nick, to je kapitola sama o sobě... Někdy ho máte vážně chuť proplesknout, aby se probral, ale alespoň nebyl zlý jako Sebastian.
Kniha v podstatě jede podle takové klasické šablony jako filmy ze střední - máme tady partu bohatých děcek, včetně ďábelské krásky, která poplete hlavu obyčejnému klukovi, a "chuďasku" s ne úplně dokonalou postavou, která má ale obrovské nadání a vášeň, a která se tajně zamiluje do právě toho přítele své modelkovské sokyně, i když předstírá, že ho nesnáší. Ten později procitá a zjišťuje, že vztah s proradnou kráskou ho nenaplňuje a vlastně by chtěl tu úplně obyčejnou holku krev a mlíko. No, a závěr je nám všem jasný.
Autorka se tady snažila trochu zabrousit do tématu poruchy příjmu potravy, ale bohužel to potom nechala nějak vyšumět a nedotáhla to do konce, což je škoda.
Za mě pohodové letní čtení, když se vám nechce moc přemýšlet, ale mám od autorky jiné favority.

2 06.05.2023

Bavil mě originální svět a prostředí, příjemným osvěžením byla i hlavní hrdinka, která byla skutečně nemilosrdná, šla si za svým cílem a nic (ani láska) ji nemohlo zastavit. Milostný trojúhelník je tu taky uchopený velmi originálně, i když já osobně jsem se s ním úplně neztotožnila.
Přes to všechno si mě ale kniha nezískala tak, jak bych očekávala, a často jsem se přistihla, že mi bylo vlastně jedno, co se s postavami stane, protože jsem si ani jednu z nich nedokázala oblíbit natolik, aby mi na nich záleželo. Závěrečný zvrat jsem částečně odhadla.
Pokračování nejspíš šanci dám, protože mě zajímá, jakým směrem se bude příběh vyvíjet dál, ale asi trochu snížím očekávání.

4 14.03.2023

Bože, lidi, je to romantická komedie, nikdo si snad nemyslí, že něco podobného by se mohlo stát i ve skutečnosti. Já jsem se pobavila (dokonce jsem se několikrát přistihla, že se směju nahlas), zaslintala jsem si nad Dr. Carlsenem a posmutnila nad tím, že takový chlap pravděpodobně neexistuje, a tím je mise této knihy splněna, tečka.
Jediná věc, kterou si nejsem úplně jistá, je ta erotická scéna, která mi přišla trochu nasílu a jako blesk z čirého nebe.

10 14.03.2023

Uf, tak tohle mi dalo zabrat. Možná je to částečně moje chyba, že jsem si nezjistila formu, jakou je kniha psaná, ale na druhou stranu už jsem četla několik knih psaných formou rozhovorů a byly skvělé.
Co se nedá autorovi upřít je to, že celý příběh je velmi propracovaný a komplexní, až občas máte pocit, že čtete o něčem, co se v minulosti opravdu stalo, a musím říct, že úvodní kapitoly/rozhovory jsem četla se zájmem.
Problém je v tom, že čím dále se v knize dostáváte, tím víc autor sklouzává k vojenským technikáliím a to bylo něco, čím příběh kompletně ztratil můj zájem. Mě zkrátka nezajímalo, kdo kde má jaký typ zbraně, mě zajímaly příběhy lidí a boj se zombie jako takový a toho tady paradoxně bylo opravdu málo. Navíc bylo vlastně nemožné si jakoukoliv postavu oblíbit, protože je jich tu spousta a každá dostane jen malý prostor. Kdyby se alespoň ty příběhy nějakým způsobem postupně propojovaly a gradovaly, ale o nějaké gradaci se v tomto případě vůbec nedá mluvit, spíš naopak příběh začíná postupně úplně upadat.

3 14.03.2023

Z Cukrárny v Paříži jsem byla mírně zklamaná, ale tady už autorku opět poznávám. Kniha má úžasnou atmosféru, a protože Island je zatím jediná země z této série, kam bych se chtěla podívat, užila jsem si ji ještě o něco víc. Opět je tu propojení s předchozí knihou, tentokrát ale prostřednictvím mužského hrdiny, který si rozhodně také zasloužil najít svoji pravou lásku. Lucy byla sympatická hlavní hrdinka a s Alexem tvořili skvělou dvojici. Líbilo se mi, že ji podržel a byl jí oporou, ale zároveň jí dal prostor a respektoval její rozhodnutí.
A i když knihy v této sérii fungují podle stejné základní šablony (hlavní hrdinka si projde ošklivým rozchodem/nějakou těžkou situací v životě a rozhodne se utéct do zahraničí, kde potká svého prince na bílém koni), je fajn, že každá z těch žen má svou jedinečnou osobnost a nesplývají vám dohromady.

16 06.03.2023