Sarah11

Přečtené 148



Jediné pravé lásky
únor 2021 (19.-24.)
Jediné pravé lásky 2017, Taylor Jenkins Reid


První
? - únor 2021
První 2015, Kiera Cass

Tak na tohle už vážně nemám jiný výraz než "velký špatný". Postavy, které jsem si v prvním díle docela oblíbila se mi tak neskutečně zhnusily svým chováním, že jsem se opravdu modlila, abych už to měla konečně za sebou, protože další vyznání lásky a následnou hádku bych asi nezvládla. Ale hlavně si pořád sobecky udržujme náhradníka, kdyby to s tou životní láskou náhodou nevyšlo. Připojme pár rebelů a úmrtí, abychom nezapomněli, že vlastně čteme dystopii a ne nějakou stupidní tureckou telenovelu, nakonec zabijme všechny postavy, které se nám už prostě nehodí do krámu a buďme šťastní až do smrti. Jedna hvězdička za obálku.


Elita
? - únor 2021
Elita 2015, Kiera Cass

První díl byla taková hezká pohádka o princeznách a bezchybném princi, ale Elita? Telenovela hadr. Na jedné straně se nenávidí, na další si vyznávají lásku a pořád dokola to samé. Ale hlavně si nechat zadní vrátka, kdyby mě ten druhý odmítl. Ještě přidáme despotického otce a uděláme z prince chudáčka a je to perfektní. Ne, ne, ne, tohle se vážně nepovedlo.


Selekce
? - únor 2021
Selekce 2014, Kiera Cass

Tak jsem se s poměrně velkým zpožděním konečně dostala k této, myslím, že mohu říct již kultovní YA sérii, a i když musím přiznat, že jsem měla trošku obavy, kniha předčila mé očekávání. Samozřejmě, není to nějaký literární objev, ale to snad ani nikdo nečekal. Dostala jsem milou, romantickou jednohubku s překvapivě sympatickou hlavní hrdinkou a princem, který je tak trošičku ťunťa, ale roztomilý ťunťa. Co mi ale přišlo vyloženě na sílu a jen, aby nám autorka připomenula, že se vlastně jedná o dystopii, byly útoky rebelů. To mi tam vážně nesedělo. Celkově se asi moc nezabývala nějakým budováním světa, i když nějaký náznak tu máme. Sečteno a podtrženo, pokud hledáte milý romantický příběh s princeznami, nebudete zklamaní. Pokud ale hledáte dobrou dystopii, zabrousila bych spíš do jiných vod.


Kudy ke hvězdám
únor 2021 (09.-10.)
Kudy ke hvězdám 2020, Jenn Bennett

Kudy ke hvězdám není kniha, která vám změní život. Ale rozhodně je to kniha, která vám zlepší nejeden večer (mně jen jeden, protože jsem se nemohla odtrhnout) a u které se budete hloupě usmívat. A ta obálka? To je opravdu mistrovské dílo. Určitě nesouhlasím s názorem, že je to typické YA klišé. Ano, máme tady úmrtí v rodině, máme tu bohatou nejlepší "kamarádku" a určitě by se našlo ještě několik motivů, které se v YA contemporary často objevují, ale už jste někdy četli o hrdnice, co se zajímá o astronomii, o kempování, o expertovi na přežití v divočině a o dvou mamkách, které vlastní sexshop? Nemyslím si. A když zabředneme do těch těžších témat, nevěra mezi rodiči a rozvod mi určitě nepřijde jako motiv, který by se v podobných knihách běžně objevoval. Určitě ale považuji za důležité o těchto věcech mluvit, protože, ať chceme nebo ne, dějí se. A ne zas tak ojediněle. Hlavní hrdiny jsem si oblíbila, obzvlášť Lennona, to bylo prostě zlatíčko. Vůbec by mi nevadilo se s ním na pár dní ztratit v divočině. :-) Intimní scény byly napsané citlivě a uvěřitelně (oceňuji zmínku o ochraně), i když v jednom momentě už jsem měla pocit, že je toho trošku moc. Jinak víceméně nemám co jiného vytknout, čtení jsem si moc užila a pokud se CooBoo rozhodne vydat i jiné knihy od autorky, rozhodně se po nich podívám.


Spát v moři hvězd. Kniha I.
leden - únor 2021
Spát v moři hvězd. Kniha I. 2020, Christopher Paolini

Příjemné, pomalu plynoucí sci-fi ve stylu Poutníků od Becky Chambers, to já můžu! A ta obálka? Ach... Rozhodně nečekejte epické bitvy (i když pár jich tam je) a nekonečnou akci, jde spíš o psychologii postav, posouvání limitů, překonávání sama sebe, přijmutí sama sebe, smíření, odpuštění... Ale pokud ke knize budete přistupovat tímhle způsobem, dostanete fajn čtení, které vás zabaví na několik večerů. Musím říct, že mě docela šokoval ten zvrat na začátku a celkově směr, kam se celý příběh po těchto událostech začal ubírat, čekala jsem úplně něco jiného, stejně tak mě překvapilo, že to není úplně tak young adult, ale určitě ne v negativním slova smyslu. Autor se dobře popral i s technickou stránkou věci, až se těžko věří, že je to opravdu jeho první sci-fi, postavy se mi líbily, jen škoda, že hlavní hrdinka nebyla o něco zajímavější a výraznější. Ano, je to rozhodně hodně dlouhé, ale nejvíc mi vadily pasáže, kde jsme se vraceli do vzpomínek Měkkého ostří. Chápu, že měly svůj účel, ale většinou to bylo tak zmatené, že jsem stejně nepochopila, co tím chce autor říci, stejně tak jsem vlastně moc nepochopila to hlavní "odhalení". Celkově je závěr rozhodně slabší částí knihy, ale asi to autorovi nemůžu mít za zlé, vzhledem k tomu, že to v podstatě závěr knihy není, jen se Fragment, nevím, z jakého důvodu, rozhodl příběh rozdělit na dvě knihy. Uvidíme, jaké bude pokračování.


Devátý spolek
leden 2021 (16.-24.)
Devátý spolek 2020, Leigh Bardugo

Fantasy běžně nečtu, ale tahle kniha mě zaujala natolik, že jsem si ji pořídila a bohužel to byl krok vedle. Námět je opravdu slibný, ale tam to končí. Bylo to trošku jako na horské dráze - nejdřív jsem se do toho nemohla dostat, potom jsem se začetla a říkám si, že je to vlastně docela fajn, ale potom se z toho stala strašně natahovaná kaše a já úplně ztratila pozornost, protože, sakra, tam není žádná akce a je to tak šíleně dlouhé! Rozhodně je vidět, že autorka umí, postavy byly napsané dobře, líbilo se mi, že hlavni hrdinka nebyla ani zdaleka perfektní, to bylo skvělé osvěžení, ale za srdce mě to tedy nechytlo ani trochu. A možná jsem jenom divná, ale ani mi to nepřišlo tak ohromně temné, jak všichni prezentují. Myslím, že do dalších dílů už investovat nebudu.


Šťastné dívky
listopad - prosinec 2020
Šťastné dívky 2020, Charlotte Nicole Davis

Nápad skvělý, zpracování bohužel pokulhává. V Clementine jsem očekávala silnou hlavní hrdinku, ale dostala jsem pouze loutku, prázdnou skořápku bez názoru, Tansy a Mallow mi splývaly dohromady, Aster byla taková všelijaká, takže nejpropracovanějším charakterem byla Violet, která by měla lézt na nervy, ale paradoxně jsem se do ní dokázala nejlépe vžít, protože jako jediná měla nějakou hloubku. Na začátku jste vhozeni do moře plného pojmů, kterým nerozumíte, což někdy není na škodu, ale tady bych očekávala, že autorka půjde víc do hloubky, rozhodně si vybudovala skvělý základ, který ale bohužel zůstal nevyužit. Pobyt v Domě radosti byl na můj vkus moc krátký, takže jsme neměli možnost pořádně nahlédnout pod pokličku a zjistit, jak se s tím jednotlivé dívky vypořádají, což je škoda. Hlavním hrdinkám všechno vyšlo, a když ne, strašně rychle a jednoduše se z toho zase dostaly. Romance mi taky přišla na sílu, vůbec to nemělo jiskru a i když jsem romantická duše, tady bych se bez ní klidně obešla a soustředila se spíš na pouto mezi dívkami, které tady hraje hlavní roli. A na mě osobně to tedy bylo víc fantasy, než bych byla u dystopie ochotná akceptovat. Zklamání.


Navždycky
říjen - listopad 2020
Navždycky 2020, . Nofreeusernames (pseudonym)

Nečekala jsem žádný zázrak, protože ani sama autorka knihu tak neprezentuje, ale tohle bylo prostě málo. Na tomhle typu knih/filmů si tak trochu ujíždím, i když jsem už věkově trošku jinde, takže asi chápeme, že není úplně těžké mě ohromit, ale musí to mít nějakou zápletku. No, tahle kniha ji bohužel nemá. Hlavní hrdinka je roky zamilovaná do nejlepšího kamaráda, potom se s ním políbí, zjistí, že už zamilovaná vlastně není, on to přejde téměř bez mrknutí a jede se dál? To samé vztah s Avou. Jsou nejlepší kamarádky, ale Mei netuší, jaké má zájmy nebo kolik má sourozenců? Narážky na seriály/filmy a podobně by mi až tak nevadily, i když nejsem fanoušek ani jednoho ze zmiňovaných, ale tady toho bylo prostě AŽ MOC. Tak nějak všeho bylo až moc. Čokolády bylo až moc. Nápad s útržky z chatových konverzací, ač není úplně revoluční, je fajn, kniha má vymazlenou obálku i zpracování, ale co bylo totální peklo, byla ta vazba. Možná proto jsem ji četla tak dlouho, protože držet tohle víc jak hodinu je zkrátka nemožné, nebo minimálně extrémně nekomfortní. :-D Samozřejmě v tomhle směru neviním autorku, ale přišlo mi vhodné to zmínit. Je mi líto takového hodnocení, protože Olu ráda sleduju, sedí mi její humor a všechno, ale tohle tohle mi prostě nestačilo. Určitě doporučuji pro jinou věkovou kategorii - tak 13-15, my 20+ už si z toho na zadek asi nesedneme.


Aurora povstává
říjen 2020 (14.-28.)
Aurora povstává 2020, Amie Kaufman

Po tom, co jsem si přečetla naprosto perfektní Illuminae od stejné dvojice autorů, věděla jsem, že si Auroru určitě pořídím. Samozřejmě s tím přišla i obrovská očekávání. No, bohužel, čekala jsem příliš. Co musím rozhodně vyzvednout - styl psaní. Ten je prostě bezkonkurenční, naprosto miluju ten humor, ten sarkasmus, to je něco, co mi opravdu sedlo do noty. Námět není teda úplně revoluční, už jsem četla podobné knihy, ale to by mi ani tak nevadilo, kamenem úrazu bylo to množství vypravěčů. Přidám se k většině, ale bylo jich zkrátka až příliš. Kdyby měla každá z postav nějaké typické rysy - dobře. Ale všechny jsou bohužel tak nějak stejné, takže jsem se často musela vracet, abych se podívala, jakou že postavu to zrovna vůbec čtu. Jediný, kdo se trošku odlišoval, byla právě Aurora, ale ta mi jako hlavní hrdinka vůbec neseděla. Příběh jako takový by byl asi fajn (i když tam byly zdlouhavější pasáže), ale vzhledem k tomu, že jsem měla totální guláš v postavách, to ve mně nevyvolalo požadované emoce a osudy hlavních hrdinů mi byly tak nějak jedno.


Balada o ptácích a hadech
říjen 2020 (01.-13.)
Balada o ptácích a hadech 2020, Suzanne Collins

Když jsem zjistila, že vyjde další kniha ze světa Hunger Games, netrpělivě jsem odpočítávala dny do jejího vydání. Neexistovala pro mě možnost, že bych něco takového vynechala. Později jsem se ale dozvěděla, že do role hlavního hrdiny autorka pasovala záporáka Snowa a moje nadšení opadlo. Asi jako většina lidí jsem se bála, že Collins ze Snowa udělá chudáčka a oběť a tím se bude snažit ospravedlnit všechny jeho činy, což vážně nemám ráda. Byla jsem ujištěna lidmi, kteří měli to štěstí se ke knize dostat dřív než běžní čtenáři, že tomu tak rozhodně není, a tak jsem si znovu dovolila se na knihu těšit. Minimálně do poloviny nebo i déle jsem si říkala, jestli nečtu jinou knihu než ostatní, protože mi vážně připadalo, že autorka se snaží Snowa ospravedlnit. Ano, samozřejmě tam byly jisté momenty, ve kterých bylo vidět, že náš hlavní hrdina nebude zas takový svatoušek, ale pořád to na mě působilo spíš tím dojmem, že je to ambiciózní dospívající kluk, na kterého jsou kladeny velmi vysoké nároky a který se stále hledá a chce dostát svému slavnému jménu, než aby na mě doopravdy působil jako záporná postava. Musím se přiznat, že v některých momentech mi ho bylo i líto. Ten pocit přetrval až do části po Hrách, kde už se zřetelně začal vybarvovat jako TEN Snow, kterého známe. Potom tu máme postavu Lucy Gray, která pro mě v mnohém předčila Katniss. Ač Hunger Games miluju, Katniss nikdy nepatřila mezi moje oblíbence, ale Lucy Gray si mě získala stejně jako si získala Kapitol. Navenek veselá a barevná víla, která ale dokáže být nemilosrdná a mazaná jako liška a ve správné míře tajemná, že vlastně nikdy nevíte, co od ní můžete čekat. Jestli něco Collins opravdu umí, tak jsou to propracované charaktery. Nemusíte mít její postavy rádi, ale vždycky chápete, co dělají a proč to dělají. Nejsou perfektní, ale jsou zkrátka lidské. A ten konec? Zpravidla nejsem fanynkou konců typu "domysli si sám", ale tady to bylo naprosto dokonale zvolené, nedokážu si představit, že by to skončilo jinak. Co ale rozhodně můžu potvrdit - je to strašně, ale opravdu STRAŠNĚ zdlouhavé. Pro mě jako pro obrovského fanouška HG to nebyl až takový problém, protože mě bavilo hledat ty všemožné náznaky a spojky s původní trilogií (ten příběh vzniku písně o oběšencově stromu, byl naprosto perfektní!), ale pokud HG až tak neholdujete, nejsem si jistá, jestli v této knize naleznete uspokojení. I když jsem se do Panemu ráda vrátila a budu se do něj ráda vracet pokaždé, i za předpokladu, že se autorka rozhodne napsat další prequel, Balada se původní trilogii rozhodně nevyrovná, proto s těžkým srdcem hodnotím čtyřmi hvězdičkami. Dobře, berme to jako čtytři a půl, protože jsou to přece Hunger Games a už chci konečně dostat knihu o Haymitchovi, prosím!


Výhled na hvězdy
září 2020 (19.-28.)
Výhled na hvězdy 2020, Brandon Sanderson

Minimálně do poloviny to pro mě bylo čiré utrpení, hrozně jsem se nudila. Potom se objevil Morriumur, Hesho a Pára, což byly elementy, které mě vážně bavily, na rozdíl od Spensy a všech ostatních hrdinů z Detritu, a kniha dostala úplně jiný spád. V některých momentech jsem z toho měla podobný pocit jako z knihy Dvě místa na slunci od Becky Chambers, kterou miluju. Nicméně, pořád mi to přišlo strašně přitažené za vlasy - hlavní hrdinka se vydává za mimozemšťanku, přičemž nezná žádné zvyklosti jejího lidu, nezná řeč, politickou situaci mezi ostatními rasami, neví ani pořádně PROČ vlastně přiletěla a ze všeho se jednoduše vykecá a všichni jí to zbaští i s navijákem... Tři čtvrtě práce za ni odvede její loď, protože ta dokáže naprosto cokoliv a když vyklopí pravdu, skoro všichni to přejdou bez povšimnutí... No, myslím, že ten hype, který se teď zvedl okolo Sandersona, rozhodně nesdílím.


Ideální svět
září 2020 (08.-10.)
Ideální svět 2019, Theresa Hannig

Když jsem přečetla prvních pár stran, říkala jsem si "wow, super, to bude zajímavý, až se v dalších kapitolách změní vypravěč" - no, nestalo se tak... Takže moje nadšení ze světa a z toho, že se pro jednou taky nacházíme v Evropě a ne v Americe, docela opadlo a z "wow, super" se rázem stalo "achjo, tohle bude utrpení". Začetla jsem se někdy kolem poloviny, kdy hrdina konečně začal přicházet o iluze a vydrželo mi to zhruba do třetí čtvrtiny, kde se to zase zvrtlo k něčemu, co jsem úplně nechtěla. A ten konec? Tím to dle mého názoru autorka úplně zabila. Svět sám o sobě je skvěle promyšlený, postupný propad hlavního hrdiny ve společenském žebříčku je taky popsán bravurně, nicméně styl psaní je takový odtažitý, nemastný, neslaný... Čekala jsem víc. PS: Nevím, proč jsem si celou dobu myslela, že to má být YA?


Vždycky budeme mít léto
? - září 2020
Vždycky budeme mít léto 2013, Jenny Han

I když už třetí díl trošku zavání telenovelou a i když máte sto chutí profackovat hlavní hrdinku za to, jak strašně sobecky a hystericky se chová, stejně si autorka pořád dokázala udržet to "něco", co vás nutí číst dál. Musím přiznat, že jsem zrovna nebyla fanynkou Isabelina vyvoleného, ale na úplném konci jsem cítila zadostiučinění a měla jsem pocit, že to tak mělo být. A i když je vám od začátku jasné, jak to asi skončí, autorka vás nechá v napětí až do konce, až jsem se jednu chvíli bála, že to možná bude celé jinak. No, asi se mi bude po Cousins trošku stýskat.


Bez tebe to není léto
? - září 2020
Bez tebe to není léto 2013, Jenny Han

Druhý díl měl dobře našlápnuto, bohužel sklouzl k něčemu, co jsem úplně nechtěla. Dost situací se opakovalo stále dokola, Belly se občas chovala přehnaně hystericky a kopala kolem sebe. Ale ten element, co mě štval, nebyla ve finále ani tak Belly jako spíš Conrad - toho jsem měla nutkání profackovat, aby se probral, a ta holka bláznivá za ním stejně pořád lezla! Co se mi ale líbilo u prvního dílu, zopakuji i tady - autorka umí naprosto skvěle a reálně popsat, jak se postavy cítí a umí krásně vyzdvihnout rodinné vztahy se všemi strastmi i radostmi. Kniha se netočí jen kolem romantiky, ale je o hledání sama sebe, odpuštění a smíření. A co mě překvapilo - ten název má úplně jiný význam, než jsem si zprvu myslela.


Léto, kdy jsem zkrásněla
? - září 2020
Léto, kdy jsem zkrásněla Jenny Han

Milá oddechovka, která vlastně není takovou oddechovkou jako jste si zprvu možná mysleli. Celé to působí tak nevinně, ale stále máte někde ve skrytu duše pocit, že tady něco nehraje a to vás nutí číst dál. Občas mi dělalo problém se zorientovat, když autorka volně přeskakovala v čase, ale později už vám to ani nepřijde. Co ale umí autorka bravurně, je vykreslení pocitů. Knížka si na nic nehraje, postavy si nemyslí to, co by si měly myslet a nedělají to, co měly dělat, ale dělají chyby, říkají špatné věci a myslí si přesně to, co bychom si pravděpodobně mysleli taky, jen si to nechceme přiznat a možná se za to i stydíme. Nejvíce jsem si zamilovala Suzannu, to je člověk, kterého by měl mít v životě každý. Celkově jsem spokojená. Není to sice knížka, která by mi nějakým způsobem změnila život, ale zároveň to není ani úplně bezduchá romantika, což by se možná podle sladké obálky a názvu nabízelo.


Palác lží
srpen 2020 (19.-22.)
Palác lží 2017, Erin Watt

Rozhodně nejslabší díl ze všech. Autorky to měly dobře rozehrané, bohužel to nedokázaly využít a z dobré zápletky se stala nuda. Pořád dokola to samé, děj se vleče, detektivní zápletka nedotažená. Já tímto uzavřela základní trilogii a do příběhu ostatních bratrů Royalových už se nejspíš pouštět nebudu.


Do Poklidné modři
? - srpen 2020
Do Poklidné modři 2014, Veronica Rossi

Rozhodně nejzdařilejší ze všech dílů, je tu nejvíc akce, děj se konečně někam posunuje, ale za mě stejně se stejně stále drží průměru. Konec byl na můj vkus strašně uspěchaný, úplně jsem se děsila, jak z toho chce autorka, proboha, během těch pár stránek vybruslit a bohužel musím konstatovat, že se jí to moc nepodařilo. Nevěřím tomu, že by se vše vyřešilo tak snadno a nikdo by neprotestoval. Sci-fi/postapokalyptický svět je v této sérii spíše jen kulisou pro romantiku, takže pokud tomuto zrovna neholdujete, ale jste romantická duše, rozhodně bych se toho nebála. Jinak OPĚT naprosto příšerná korektura - jména jsou popletená, některá jednou přeložená a podruhé ponechána v originálním znění, spoustu překlepů a mnoho dalšího. Takhle nekvalitně provedenou knihu jsem tedy ještě nečetla, což samozřejmě není chyba autorky, ale je to dost rušivý element.


Cesta věčnou nocí
? - červenec 2020
Cesta věčnou nocí 2013, Veronica Rossi

Styl psaní je přístupný a kniha je tenoučká, takže se čte dobře, ale bohužel postrádá jakýkoliv větší zvrat a je to takové nemastné neslané. Občasnou pravopisnou chybu nebo překlep většinou přehlédnu, ale tady už toho bylo opravdu hodně, byla popletená jména toho, kdo zrovna mluví, jméno hlavní hrdinky bylo skloňované pokaždé jinak a Medvěd byl jednou Medvěd a jednou Bear, což je samozřejmě chyba překladu a editora, ale občas to bylo dost matoucí.


Psí cesta
? - červen 2020
Psí cesta 2017, W. Bruce Cameron

Tak tohle byla opět naprostá emociální jízda! Smála jsem se, brečela, byla šťastná, naštvaná, bezmocná... Zkrátka jsem všechno prožívala s hlavními hrdiny. Nádherný výlet do psí mysli, kdy máte pocit, jako byste se sami na chvíli stali psem. CJ i Trent se stali mými oblíbenci, a i když to hlavní hrdinka v životě vůbec neměla jednoduché, byla jsem ráda, že se nevzdávala a nakonec našla odpuštění, smíření a klid. Psí cesta mi přijde trošku víc zaměřená právě na lidské postavy, ale je naprosto geniálně popsána očima našeho hlavního psího hrdiny. Ocenila jsem, že autor zařadil i jiné motivy - porucha příjmu potravy, canisterapie, psi jako pomocníci při diagnostice rakoviny... Až se nechce věřit, co ti naši chlupáči všechno dokážou. Tahle kniha je prostě jedno velké pohlazení po duši a i když na konci budete mít na krajíčku, budete cítit zvláštní smíření a uspokojení s tím, že je všechno, jak má být.


Slunce je také hvězda
04. červen 2020
Slunce je také hvězda 2018, Nicola Yoon

Sympatičtí hlavní hrdinové, příjemný styl psaní, moc jsem ocenila i pohledy a osudy vedlejších postav, které byly zdánlivě nepodstatné, ale bylo krásně ukázáno, jak můžeme i úplnou maličkostí ovlivnit ostatní a jak se všechno navzájem prolíná. Jasně, je to příliš sladké a nereálné, ale já jsem od knihy ani nic jiného nečekala. Naopak jsem dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Líbilo se mi, že jsem prostřednictvím hlavních hrdinů mohla alespoň trošku nahlédnout pod pokličku jiných kultur. Některé pasáže se trošku táhly, hádky mezi hlavními hrdiny mi taky přišly trošku na sílu, jen aby se něco dělo, ale jinak vcelku příjemné oddechové čtení a ten konec moji romantickou duši naprosto dostal.


Něco si přej
květen 2020 (27.-29.)
Něco si přej 2019, Karen Rivers

Příjemný styl psaní, ani mě paradoxně nijak neobtěžovala ta druhá osoba, ale o čem že to vlastně bylo? Kniha je plná naprosto nesmyslných dialogů, skákání v ději, nevíte, co se děje doopravdy a co ne... Což by bylo v pořádku, kdyby autorka přišla s epickým koncem, kde se všechno vysvětlí, všechno do sebe zapadne jako skládačka a já si řeknu "wow, tak tohle jsem nečekala", ale to se bohužel nekonalo. Vůbec jsem nepochopila, co mi tahle kniha měla předat.


Pod nekonečnou oblohou
květen 2020 (12.-21.)
Pod nekonečnou oblohou 2012, Veronica Rossi

Já vlastně nevím, co k tomu říct. V zásadě asi nemám úplně nic proti, ale knížka nenadchne ani neurazí. Nápad s virtuálními světy je dobrý, ale zasloužil by si lepší zpracování. Hlavní hrdinka mi zprvu moc neseděla, připadala mi jako malé dítě, ale když vezmeme v potaz, v jaké společnosti vyrůstala, ta dětská naivita byla asi namístě. Řekla bych, že si ale později prošla slušným vývojem, odhodila růžové brýle a to se mi líbilo. Kapitoly jsou krátké, takže máte knihu přečtenou za chvíli, ale žádný objev se bohužel nekonal.


Nyxia povstává
duben - květen 2020
Nyxia povstává 2020, Scott Reintgen

Po celkem ucházejícím druhém dílu jsem čekala epické finále (že já jsem vždycky tak naivní, že až do úplného konce věřím, že se mi to začne líbit), bohužel jsem dostala jednoznačně nejhorší díl celé trilogie. První polovina si ještě tak nějak držela úroveň předchozích dílů, ale druhá polovina pro mě byla čiré utrpení. Opět se budu opakovat, ale i přes všechny ty přečtené strany (a že jich je dost) a čas strávený s našimi hlavními hrdiny jsem si žádného z nich nedokázala oblíbit, všichni mi splývali dohromady a když jsme o nějakého z nich přišli, nechávalo mě to naprosto chladnou. Jediné, co bylo na celé sérii zajímavé a bavilo mě, a to jest svět, autor zničil ještě dřív, než jsme ho stačili poznat, kapitoly z pohledu postav, které se odpojily od původní skupiny mě nebavily a ubíjely, a ač autor akcí rozhodně nešetřil, vůbec jsem nebyla napnutá. Také moc nechápu, proč, když už bylo po všem, musel autor nejméně dvacet stran pořád dokola popisovat, jak je všechno ok a všichni jsou happy. Naprosto souhlasím s tím, co říká komentář pode mnou - Nyxia je zkrátka taková rychlokvaška. Díky velmi jednoduchému stylu psaní se dobře čte, najde se tu i pár zajímavých nápadů, ale skýtá ještě opravdu mnoho prostoru pro zlepšení. 2.5/5*


Prokletý rok
26. duben 2020
Prokletý rok 2020, Kim Liggett

No, tak tohle byla slušná jízda. Podobnost s Příběhem služebnice a Pánem much to opravdu nezapře (občas jsem měla pocit, že se autorka od Atwoodové inspirovala až moc), ale na rozdíl od Služebnice je Prokletý rok našlapaný akcí od začátku do konce a má mnohem těžší, dusivější a depresivnější atmosféru, kterou jsem v Příběhu služebnice čekala a bohužel jsem ji nedostala v takové míře, v jaké jsem chtěla. Hlavní hrdinka není žádná hloupá a naivní husička, naopak, kdybyste se mě zeptali, koho považuji za "silnou hlavní hrdinku", pravděpodobně by mě napadla právě ona. Zajímavým a originálním prvkem byla řeč květin a moc se mi líbil i jazyk, kterým je kniha psaná. Byl... zkrátka hezký. Rozhodně ne jednoduchý, ale ani ne přehaně květnatý a nečitelný, naopak mě to nutilo číst pořád dál a dál, až se mi nakonec povedlo knížku přelouskat za dva dny (což je na mě v mém momentálním rozpoložení vážně výkon). Budování atmosféry i vykreslení psychiky a charakterů postav bylo naprosto neskutečné a dechberoucí. Skvělý příklad toho, čeho všeho je schopná lidská psychika a představivost ve vypjatých situacích. Nechte pár lidí, kteří jsou odjakživa svazováni přísnými pravidly, o samotě, kde je najednou všechno dovoleno a budou se dít věci. Co se týče samotné "magie", trochu jsem tušila, odkud vítr vane, ale nepovažuji to za negativum. Část s Rykerem je trochu slabší a zdlouhavější, ale líbilo se mi vidět celou problematiku i z úplně opačného pohledu, protože nic nikdy není úplně černobílé. Maličko mě zklamal konec, čekala jsem, že se to vyvrbí trochu jinak, ale chápu, proč se hrdinka zachovala tak, jak se zachovala. Jen si nejsem jistá, jestli jsem tu poslední stranu pochopila správně. Sečteno a podtrženo, za mě by to bylo 4.5/5, proto zaokrouhluji na 5 hvězd.


Nyxia nespoutaná
duben 2020 (18.-24.)
Nyxia nespoutaná 2019, Scott Reintgen

Nesporně o několik levelů výš než opěvovaný první díl, ale stále nemůžu dát čtyři hvězdy. Postavy mi stále přišly ploché a nedostatečně propracované a ač se jmen objevovalo spoustu, kdyby tam nebyly, nepoznali byste, že je tam postav víc, jestli víte, co tím myslím. Zkrátka se většina od sebe nedala nějak rozlišit, neměly žádné typické rysy, zvyky... To samé v podstatě platí i o hlavním hrdinovi, o kterém sice víme, že je tmavé pleti (rasová vyváženost splněna), ale to je asi tak všechno. Co se mi líbilo, bylo objevování nového světa, hlavně zvyklostí místních lidí, historie, života v různých kruzích a podobně, to se dle mého názoru autorovi povedlo. Je tu i mnohem více akce a poměrně dost úmrtí, ale žádné z nich mě bohužel nezasáhlo, dá se říct, že mi to vlastně bylo úplně jedno. Největší slabostí a průšvihem byl ale konec. Čekala jsem, že se to celé nějak epicky propojí, dílky skládačky zapadnou do sebe a já budu jenom zírat s otevřenou pusou, místo toho jsem dostala slátaninu totálně vycucanou z prstu.


Příběh služebnice
duben 2020 (11.-17.)
Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Po knize už jsem pokukovala opravdu dlouho, ale až seriál mě opravdu donutil se do ní pustit. A musím říct, paradoxně, kdybych jako první neviděla seriál, tak by moje hodnocení nebylo tak vysoké. Tím, že jsem ho viděla, jsem si spoustu věcí dokázala mnohem lépe představit, než by tomu pravděpodobně bylo, kdybych se jako první pustila do knihy. Takhle už mi před očima odehrával příběh, který znám. Vyprávění je plné popisů prostředí, věcí, zkrátka všeho možného a někdy bych ho označila až za abstraktní, takže to, že už to všechno někdo vymyslel a ztvárnil za mě, mi četbu dost ulehčilo, nejsem si jistá, jestli bych si to sama dokázala nějakým způsobem přebrat. Poměrně dost mi také vadila absence přímé řeči, které je v celé knize vážně poskrovnu, ale dá se na to zvyknout. Další věc, ve které seriál knihu hodně podpořil, byl děj. Číst pouze knihu, řekla bych, že je až skoro bez děje. Chápu, že všemi těmi popisy chtěla autorka docílit pocitu zmaru, deprese a bezvýchodné situace hlavní hrdinky a na někoho to možná může fungovat, já z toho ten pocit bohužel necítila. Když to řeknu úplně blbě, prostě jsem čekala "pořádný nářez", krev, popravy a režim v celé své surovosti a i když tam tyto věci jsou, nemělo to na mě úplně ten efekt, který bych čekala. Celkové završení příběhu je kapitola sama o sobě. Chápu, že záměrem bylo, aby si to každý domyslel podle sebe, a někomu to možná opravdu tak vyhovuje, ale pro mě to byl zahozený potenciál, kdy se takovým zvratem mohla kniha dostat do úplně jiných otáček, než tomu bylo po celou dobu. Nápad je skvělý i ten styl psaní má svým způsobem takové zvláštní kouzlo, když mu po nějaké době přivyknete, ale myslím, že by se z toho dalo vyždímat i víc, z hrdinky udělat větší rebelku stejně jako v seriálové adaptaci... Ale možná jsem prostě jen očekávala něco jiného, než co měla autorka doopravdy v úmyslu.


Všechny barvy Země
březen - duben 2020
Všechny barvy Země 2013, Beth Revis

Paradoxně tento díl považuji za nejlepší ze série, ale pořád je to pro mě obrovský krok vedle. Někdy se zkrátka necháte zlákat nádhernými obálkami, ale příběh stojí za nic, což je bohužel i případ Lodi mezi hvězdami. Každopádně jsem ráda, že ve třetím díle hlavní hrdinka konečně dostala rozum a začala být docela snesitelná, stejně tak její protějšek. Tam ale všechna pozitiva končí. Nejsem nějaký zapřísáhlý odpůrce milostných trojúhelníků jako většina lidí, troufnu si říct, že ve většině knih s nimi nemám problém, ale tady? Proč? PROČ?! Přišlo mi, jako kdyby autorka jela podle nějaké šablony a násilím tam našroubovala milostný trojúhelník jen proto, aby si mohla odškrtnout, že ho tam dala. Naprosto zbytečně a nesmyslně. Co se týče uvěřitelnosti a reálnosti, jsem knihám schopná leccos odpustit (co si budeme, stejně nejsem žádný technický expert), ale tady už toho na mě bylo nějak moc. Parta děcek se dostane do tajného vesmírného modulu bez špetky úsilí, jeden z nich během chvíle dokáže přeprogramovat vesmírnou loď, kterou viděl poprvé v životě, dalšímu se s ní povede v pořádku doletět tam a zpět a přitom ještě stihne spoustu věcí, nad kterými vám nezbývá nic než jen kroutit hlavou... A pomyslnou korunu to dostane, když se hlavní hrdinka inhed skamarádí s lidmi, co byli odpovědní za smrt jejích blízkých. Čekala jsem alespoň, že mě autorka ušetří opětovného oživování postavy, o které si všichni samozřejmě mysleli, že je mrtvá, ale nestalo se. Kdyby to nechala tak, jak to je, vyznělo by to dle mého názoru mnohem lépe. Bohužel mi to celé přišlo jako příšerná slátanina a za celou sérii jsem nenašla nic, co by mě nutilo číst dál, snad jen to, že už jsem to chtěla mít co nejrychleji za sebou, abych se mohla pustit do něčeho lepšího.


Vzhůru k obloze
únor - březen 2020
Vzhůru k obloze 2019, Brandon Sanderson

Po tom, co všichni autora i knihu vychválili až do oblak, čekala jsem opravdu hodně (Proč mám pocit, že v poslední době tímhle začínám každý komentář, co napíšu?). A bohužel, opět jsem byla zklamaná. Hlavní hrdinka a její ustavičné kňourání a přesvědčování ostatních, že je ve všem nejlepší, mě doháněly k šílenství, a ostatní postavy na tom nebyly lépe. Respektive neštvaly mě tak jako Spensa, ale, možná ještě hůř, mi byly úplně jedno. Pokaždé, když nějaká z postav zemřela - a že je tam smrtí dost, jsem zůstávala ledově klidná. Jedině u Krychle mi přišlo, že má alespoň nějaký charakter. Děj se točil stále dokolečka, zásadní zvraty přišly až úplně v závěru, který mi tedy taky mimochodem připadal dost vycucaný z prstu, bylo to takové neslané nemastné. Taky se mi moc nezdála délka výcviku. Jasně, kdyby se autor měl zabývat několika lety tréninku, asi by to nebyla kniha o 400 stranách, ale šlo to udělat třeba tak jako ve Star Wars - Ztracené hvězdy, kde jsou kapitoly psané z odstupem několika let. Rozhodně by to působilo lépe a uvěřitelněji. Doufám, že druhý díl bude lepší.


Kronovy děti
únor 2020 (18.-25.)
Kronovy děti 2019, Pavel Bareš

Co k tomu říct... Čekala jsem dost. První díl mě sice neohromil tak, jak jsem očekávala, ale měla jsem pocit, že dává velký prostor tomu druhému, kde se všechno pořádně rozjede. Bohužel. Co musím rozhodně vyzdvihnout je styl psaní - tomu vážně nemám co vytknout a byla to vlastně asi jediná věc, která mě nutila číst dál. Naprosto boží. Se samotným příběhem už to ale tak slavné není. Nevím, jestli si prostě jen věci neumím propojit, proto mi to nedávalo smysl, nebo je to tím, jak je to napsané, nicméně na konci každé kapitoly jsem měla pocit, že teď bych bych měla být jako strašně ohromená a zaskočená, ale bohužel se tak nestalo. Často jsem se v těch všech postavách, které se objeví někde na začátku, a pak se najednou za několik set stran objeví znovu a vy už vlastně nevíte, kdo to byl a co dělá, v různých životních příbězích, zápletkách a přeskakování v čase, prostě ztrácela, a nevěděla jsem, která bije, s čímž samozřejmě upadal můj zájem o to číst dál, až to bohužel dospělo do té fáze, kdy jsem se do čtení musela vyloženě nutit. Oceňuji hutnou a depresivní atmosféru umírajícího města, ale i když je autor velký sympaťák, nemůžu hodnotit více hvězdami. Za mě ve finále slabší než první díl, takových 2,5 hvězdy.


Krvavá cesta
září - prosinec 2019
Krvavá cesta 2013, Moira Young

Tak tohle bylo jedno velké utrpení. I přes mou dlouhodobou čtecí krizi už se mi opravdu dlouho nestalo, abych se do nějaké knížky musela tak nutit. Styl psaní naprosto nemastný neslaný, nulová slovní zásoba, pouze jednoduché věty, na rozvité souvětí jsem čekala jako na smilování, dialogy naprostá katastrofa. Nejdřív jsem si toho úsečného stylu psaní nevšimla, ale jakmile to jednou zaznamenáte, už se toho nezbavíte a uvidíte to pořád. Postavy absolutně splývají, nemají žádné typické rysy nebo povahové vlastnosti, takže se často ztrácíte a musíte se vracet zpátky v textu, abyste pochopili, kdo zrovna mluví. Chemie mezi hlavní dvojicí žádná. Trochu jsem v tom viděla příběhy, které jsem se snažila psát, když mi bylo tak deset. Kniha má potenciál být vážně napínavá, ale bohužel je to napsané tak špatně, že se žádné napětí nekoná a že je úplně jedno, jestli čtete o tom, jak hlavní hrdinové někde sedí na kafi, nebo jak bojují s krvežíznivými příšerami. Hlavní záporák postrádá šmrnc a navíc se zdá být nesmrtelný, což vážně nemám ráda. Za jediný plus považuji nápad se zápasy v klecích, to mě celkem nadchlo a nezlobila bych se, kdyby se kniha nesla v tomto duchu, záchranu bratra bych klidně oželila. Vzhledem k tomu, že mám doma i další dva díly, dám sérii ještě šanci, ale nedokážu si představit, jak to chce autorka ještě víc rozmáznout, když první díl končí uzavřeně, a upřímně se toho dost bojím, jelikož první díl má nejlepší hodnocení a já už jemu dala jednu hvězdu...


Projekt Kronos
listopad 2019 (10.-15.)
Projekt Kronos 2017, Pavel Bareš

Tohle mělo TAKOVÝ potenciál. Přiznávám bez mučení, že jsem se toho trošku bála, protože k českým autorům jsem mírně skeptická, ale jakmile jsem knihu otevřela a pustila se do čtení, hned mě přemohl takový ten pocit "jo, tohle bude fakt dobrý". Bylo to správně propletené, syrové, krvavé, plné suchého humoru, což je mi víc než blízké, nicméně když už jsem se prokousala téměř polovinou knihy a stále jsem nevěděla, která bije, začínalo nadšení trošku upadat. Jak už jsem zmínila, styl psaní mi více než vyhovoval, ale po všech těch nadšených recenzích plných překvapení jsem stále čekala na nějaký ten "wow moment", na nějaký plot twist, který mě naprosto šokuje a dostane, na to, jak se to všechno propojí a dílky, co mi nedávaly smysl, do sebe zapadnou, ale to se, bohužel, celou knihu nestalo. Ano, něco, čemu by se dalo říkat "zvrat" tam bylo, ale to jsem tak nějak tušila celou dobu... Už je to nějaký měsíc zpátky, co jsem knihu dočetla, a pořád nevím, jak ji mám hodnotit. Jestli dát čtyři hvězdy za ten neskutečný a komplexní svět, postavy, propletenost, humor... nebo tři za marné čekání na zvrat, který se nestal. Nejlépe bych knihu vystihla asi hodnocením 3.5/5* a beru ji spíš jako úvod do dobře našlápnuté série.


Zpráva o životě vesmířanů
listopad 2019 (07.-09.)
Zpráva o životě vesmířanů 2019, B. Chambers (pseudonym)

Dle očekávání, Becky opět nezklamala a mě mrzí, že tahle sága nemá alespoň deset dílů, protože mám pocit, že světa, který vytvořila, se nikdy nebudu moci nabažit. Asi se budu opakovat, ale s tak propracovaným a komplexním světem včetně všech ras, planet, zvyklostí i historie už jsem se v knize nesetkala opravdu dlouho (jestli vůbec). Myslím, že pokud jste se pročetli až ke třetímu dílu, už dávno jste pochopili, že tahle sci-fi série vůbec není o ději a o velkolepých vesmírných bitvách. Ale o nás. O lidech. O spoustě sociálních problémů, se kterými se ve dnešním světě musíme potýkat. Jak už říká komentář pode mnou, tady mi chvíli trvalo, než jsem pochopila, jak to spolu všechno souvisí a kam tím autorka míří, ale vůbec mi to nevadilo. Bavilo mě dále objevovat autorčin svět, tentokrát očima úplně někoho jiného a přemýšlet, jak se ve finále osudy našich hrdinů propojí. Poutníci jsou zkrátka naprosto excelentní sci-fi série, která nabízí spoustu podnětů k zamyšlení, a i když se k již přečteným knihám vracím velmi zřídka, u téhle tuším, že ji ještě někdy z knihovny vytáhnu.


Psí poslání
listopad 2019 (04.-05.)
Psí poslání W. Bruce Cameron

Tak tohle mi zlomilo srdce. A pak ho zase složilo. A pak ho zase rozbilo na milion kousků... Tahle knížka má všechno. Je zábavná, srdcervoucí a svým způsobem i poučná. Jednou vám budou cukat koutky nad tím, co to psisko zase vyvedlo, podruhé se budete snažit zadržet slzy. A věřte mi, že je nezadržíte. Kniha není psaná způsobem, jak si lidi myslí, že se psi budou chovat a jednat, ale tak, že máte opravdu pocit, že jste se alespoň na jeden den sami stali psem. Náš hlavní psí hrdina spoustě věcem nerozumí a jeho přemýšlení je mnohdy až hloupě jednoduché, ale vy si celou dobu říkáte, sakra, jo, takhle přesně by se můj pes taky zachoval. Film byl také skvělý, ale v mnoha ohledech úplně jiný. Nicméně obě zpracování jsou úžasná a každé má to své. Smekám před autorem svůj pomyslný klobouk za autentičnost a doporučuji všem, i když nejste majitelem psa a i když, jako já, preferujete spíše kočičí kamarády.


Sucho
říjen 2019 (02.-14.)
Sucho 2019, Neal Shusterman

Nebudu lhát, autorovi trochu nadržuju (protože prostě Shusterman), tudíž je to pět hvězdiček s maličko odřenýma ušima, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo špatné. Po dočtení jsem byla trochu na rozpacích - jednak mě mrzelo, že je to jen standalone, myslím si, že z takového tématu by se dala vytřískat skvělá série (ale narážím na to, že jsem asi jediná tohoto názoru), a taky bych řekla, že mě dostatečně neuspokojil konec. Milovníci šťastných konců si tady rozhodně přijdou na své, ale mně se sem ten happyend prostě nehodil. Dle mého názoru by kniha ještě získala úplně jiný rozměr, kdyby se do toho autoři v závěru trošku víc opřeli a nebáli se zbavit důležitých postav. Vyřešení požáru mi taky přišlo trochu přitažené za vlasy, ale jak říkám, autorovi jsem schopná leccos odpustit... Nicméně, jak už jsme u Shustermana zvyklí, opět se mu podařilo vytvořit strhující dystopický/postapokalyptický příběh, který je navíc v tomto případě neskutečně aktuální, protože nedostatek vody je bohužel v dnešní době velmi reálná hrozba. Musím říct, že mi úplně nesedla hlavní hrdinka, občas mi přišla trochu hysterická, ale to by se asi vzhledem k situaci dalo odpustit. Co ale rozhodně postavám nelze upřít je lidskost. Každý vyrůstáme na odlišných místech s odlišnými lidmi kolem sebe a nikdo z nás není perfektní. Nad Keltonem zkraje kroutíte hlavou, ale jakmile se dostanete trošku pod pokličku, zjistíte, že to není špatný kluk, jen vyrůstal v rodině s netradičními zájmy. Celkově hodnotím pozitivně, knihu jsem dočetla včera večer a přes mírné rozpaky ze zakončení ve mně pořád rezonuje, což by skvělá kniha měla. Možná jsem čekala trošku větší nářez, ale žízeň jsem měla pořádnou. Těším se na další počin, ať už otce nebo syna Shustermanových.


Nyxia
září 2019 (20.-23.)
Nyxia 2019, Scott Reintgen

Po přirovnávání k Hunger Games a po tom, co na mě tahle knížka vyskakovala naprosto všude, jsem čekala víc. O hodně víc. Nápad není špatný, i když už jsme samozřejmě knih s podobným námětem všichni četli spoustu, ale zpracování pokulhává. Styl psaní je takový jalový, hodně jednoduchý a ač mi je tohle často sympatičtější než knihy plné zdlouhavých popisů a nesmyslných metafor, tady mi to zkrátka nějak nesedlo. A hlavně na to, že to má být, jak udává obálka, "nadupaný thriller", mi přijde, že minimálně sto stran se v podstatě nic zásadního neděje. Také jsem tak trochu očekávala, že aspoň v části knihy už se podíváme na samotnou planetu, bohužel celých téměř čtyři sta stran se věnuje pouze výcviku na vesmírné lodi, potažmo později na vesmírné stanici. Největším problémem jsou ale postavy. Hlavní hrdina je nemastný neslaný, nemá žádné specifické rysy, to samé i jeho protivníci/společníci. Postavy jsou odlišeny pouze tím, že pocházejí z různých koutů světa a mají jinou barvu kůže, což je sice skvělé, ale nestačí to. Protože je tam postav poměrně hodně, ale žádná nemá dostatečně vystavěný charakter, je můžete snadno zaměnit a tím pádem vám až tak moc nezáleží na tom, co se s nimi stane, což je samozřejmě problém, pokud od knihy očekáváte, že vás vtáhne a vyvolá vás nějaké emoce. Jediný, koho jsem si celkem oblíbila a kdo byl dle mého názoru trošku plastičtější, byl Bilál. Jak už jsem zmiňovala výše, kniha má na můj vkus dost pomalý rozjezd, ale když se prokousáte přes prvních sto až sto padesát stran, získáte naději, že by to snad mohlo začít konečně pořádně šlapat. Dokonce si začínáte říkat, že to zas tak špatné zase není, že je to vlastně docela fajn oddechová četba, nicméně na konci dostanete studenou sprchu v podobě "romance", která mi byla záhadou a přišla mi jen jako další pomyslné odškrtnuté políčko na seznamu "co všechno musí obsahovat YA". Naprosto zbytečné, umělé a nepochopitelné. Abych jen nehanila, musím pochválit alespoň zpracování samotné knihy, protože je provedená velmi hezky, má pevnou vazbu, hezký přebal, pod ním obálku ve stejném provedení a všitou záložku. Co se týče obsahu, pár překlepů by se našlo, což většinou přejdu bez povšimnutí, ale skloňování slova "konzole" mi drásalo oči. To samozřejmě ale není chyba autora. Na závěr řeknu už jen to, že o thriller se rozhodně nejedná (a o nadupaný už vůbec ne) a přirovnání jako "Hunger Games ve vesmíru" a podobně jsou extrémně nadnesená. Uvidíme, co přinese druhý díl.


Válka hluku
září 2019 (18.-19.)
Válka hluku 2012, Patrick Ness

Tahle kniha byla tak emočně vyčerpávající, že mám pocit, jako bych ve válce bojovala s hlavními hrdiny. Poslední díl je rozehraný dobře, ale už se objevují nějaké mouchy, které mi požitek z knihy trochu kazily. Ač se zprvu zdály kapitoly z pohledu Sádráků jako dobrý nápad a oživení, po nějaké době už mě neskutečným způsobem otravovaly a vždy jsem se těšila, až si zase budu moci přečíst "normální" kapitoly z pohledu hlavních hrdinů, v tomto případě spíše Todda, protože Viola mi občas trošku lezla na nervy. Rozhodně netvrdím, že Todd se choval vždy správně, ale byla na něm výborně ukázána manipulace ze strany starosty Prentisse. Styl psaní je opět Ness jak ho známe, svižný, úsečný, šokující a nespisovný a zkrátka skvělý, akorát v tomto případě by možná neuškodilo, kdyby to autor trochu zkrátil. Jediná věc, která mě trochu mrzí, je ta, že jsem se vlastně mezi všemi těmi urputnými boji a krveprolitími nedozvěděla odpovědi na některé otázky, které se se mnou táhly po celou sérii. Proč mají muži a zvířata hluk, ale ženy ne? Co se doopravdy stalo s Toddovou matkou a ostatními ženami? Trošku jsem čekala, že když se vše točí okolo Toddova deníku, že se z něho dozvíme něco zásadního. Co se týče závěru samotné série, nevím, jestli se mám cítit uspokojená, že mi autor nesebral veškerou naději, nebo naštvaná, že nevím, co bylo dál. Nicméně oceňuji, že to není klasický happyend, protože sem by snad ani nešel.


Temný ráj
srpen - září 2019
Temný ráj 2011, Patrick Ness

Chtěla jsem si všechno nechat pěkně uležet a teprve potom se pustit do psaní recenze, takže už je to nějaká doba, co jsem knihu dočetla, ale stejně se pořád nemůžu rozhodnout, jestli to byl totální bizár, nebo jestli se mi to vlastně hrozně líbilo. Možná kus z obojího. Nicméně... Po lehce průměrném prvním dílu rozhodně zlepšení a za mě osobně je to i nejlepší díl z celé série. Děj bezprostředně navazuje na události prvního dílu, takže jsme ušetřeni zdlouhavého začátku a příběh šlape už od začátku, což velmi oceňuji, protože poslední dobou už mě vážně přestává bavit úvod do knihy o sto až sto padesáti stranách. Hrdinové se nám začínají pěkně formovat a ze dvou vystrašených a naivních puberťáků se stávají dospělí lidé, kteří musí činit rozhodnutí hodné generálů. Moc se mi líbilo, že ne vždycky se pod tíhou situace rozhodnou správně a že mají své mouchy, protože pořád jsou to jen lidé (podotýkám, že velmi mladí) a ty chyby zkrátka dělají, na což někteří autoři občas zapomínají. Co mě na téhle dystopii obzvlášť potěšilo, že si na něco temného jenom nehraje, ale že skutečně temná je. Teče tam krev, lidé vylétávají do povětří, objevuje se zde manipulace, mučení... Což, chápu, není asi styl každého, ale já to od podobných knih tak trochu očekávám. A další věc, která je naprosto geniální, je styl psaní. Je úsečný, rychlý, zbytečně si nehraje se slovíčky, ale předkládá všechno tak, jak to je, tím pádem je zde úplně neskutečná gradace, která vás napíná jako strunu a vy prostě v určitých chvílích nemůžete přestat číst. Hlavní záporák je napsán dobře, až ho někdy máte svým zvráceným způsobem rádi, jako by se vám taky dostal do hlavy. Na pět hvězd to nebylo, ale velmi slušné čtyři si kniha určitě zaslouží.


Město přeživších
srpen 2019 (08.-21.)
Město přeživších 2018, Thomas Thiemeyer

Vydání této série mi naprosto uniklo, což bude nejspíš dané špatnou propagací, o to větší jsem ale měla radost, když jsem ji objevila. Co mě obzvlášť potěšilo, že konečně nemáme ústřední hrdiny Američany, ale Evropany, dokonce naše sousedy. Trochu jsem se bála, že to na mě bude až moc dětské, ale nakonec převážila zvědavost a kladné komentáře lidí, kteří už dávno nejsou cílová skupina, a knihu jsem si i tak pořídila. Mé obavy se ale bohužel ukázaly jako pravdivé. Město přeživších je přesně ten typ knihy, u kterých si říkám, že už jsem na YA literaturu stará. Být mi tak kolem třinácti (a nemít v tomto žánru hodně načteno), možná bych byla nadšená, ale v mých dvaceti už mě bohužel příběh nevtáhl tak, jak by měl. Navíc se jedná spíš o takový úvod do série, kde se toho zprvu moc neděje (v podstatě většinu knihy), až k úplnému konci to teprve nabere nějaký spád. Jazyk je jednoduchý, takže to hezky odsýpá, ale to je tak všechno. Dalšímu dílu asi dám ještě šanci, protože jsem zvědavá, jak se to může vyvíjet dál, ale rozhodně už nebudu mít taková očekávání. Pokud sháníte příběh zasazený do postapokalyptického/dystopického světa, kde je taky celé spektrum postav, od počítačových géniů a šprtů, přes dámičky a "obyčejné" kluky po grázly, ale o trošku méně naivní, rozhodně doporučuji sérii Monument 14.


Milion světů s tebou
červenec - srpen 2019
Milion světů s tebou 2019, C. Gray (pseudonym)

Ač nerada, musím konstatovat, že tahle série má bohužel sestupnou tendenci. První díl byl skvělý, druhý už měl pár mušek a třetí byl rozhodně nejméně vyvážený. Úvod zdlouhavý, vůbec jsem se nemohla začíst, střed super a plný akce a konec dle mého názoru odfláknutý. Autorka se něčím zabývá tři knihy a potom to odbyde a vyřeší během pár stran. Myslím, že by si série zasloužila propracovanější konec, protože potenciál tam bezesporu je. Paul je díl od dílu nesnesitelnější a vynecháme-li poručíka Markova, přijde mi, že mezi ústředním párem nefunguje absolutně žádná chemie. Neustálé vzdychání hlavní hrdinky nad tím, jak je Paul zničený a roztříštěný tomu taky zrovna nepomáhá. V tomto dílu bylo na můj vkus zkrátka "přepaulováno". Můj oblíbenec byl a bude Theo, ten má alespoň nějakou osobnost, což se o jeho sokovi říct nedá. Nebyl to rozhodně takový průšvih, jako asi teď vyplynulo z mého komentáře, byly pasáže, kdy jsem se nemohla odtrhnout, ale prostě jsem čekala velkolepější finále.


1