Pravidla hry přehled

předevčírem

Moje láska ke Smrtce je (věčná a) větší, a Sucho se mi taky líbilo víc, takže to vidím tak na 3,5 .

Jedno se Shustermanovi rozhodně nedá upřít, tedy vlastně dvě věci: čtivost a super nápady, které si vždycky nějak hrají se… sociálními tématy. Ať už je to smrt, co se stane když dojde voda, nebo teď sociální nespravedlnosti jako rasismus, sexismus, homofobie, nebo zneužívání ve vztahu (o kontrole a nátlaku a o tom, jak násilníci podkopávají své oběti). V Pravidelch hry Shusterman využívá každý z paralelních vesmírů, do nichž Ash „skáče“, k tomu, aby prozkoumal, jak špatná může společnost být. A zatímco i sám Ash uznává, že současný svět není bezchybný a je třeba ho zlepšit, Shusterman upozorňuje, že i drobné události v historii mohou mít zásadní dopady a mohlo by to být mnohem horší.

V Pravidlech hry kombinuje Shusterman tato vážná témata se sci-fi prvky, přesněji řečeno cestováním paralelními dimenzemi, co mě osobně baví. A otevírat zmíněná témata je samozřejmě důležité a Shusterman se toho zhostil dost kreativně - prostřednictvím kluka, který se při americkém fotbalu zraní a najednou zjišťuje, že svět ve kterém teď žije částečně je a částečně tak úplně není jeho, není takový, jaký si ho pamatuje. Vždycky je tam něco jinak, A tak se mu stane, že najednou zjišťuje, že je dealer, jeho rodina je bohatá, že se stále děje segregace, že je gay atd.

Super myšlenka, že? Nicméně naprosto chápu, že to může celé působit jako příběh cis hetero bílého privilegovaného kluka, který konečně pochopí, jak ostatní trpí, vysvětluje teď zkušenosti žen, POC a queer lidí čtenáři, a sám zachraňuje svět. S pomocí mezidimenzionálních bytostí, kterým říká Edwardsovi, Ash totiž v průběhu zjišťuje, že pokud nedá věci do pořádku, vesmír se sám napraví a nadobro vyhladí jeho i všechny ostatní na planetě. Tak trochu mainsplaining a savior complex. Asi i proto má na Goodreads horší průměrné hodnocení než třeba Smrtka trilogie či Sucho. Malinkatý (asi) spoiler… a nevím, jestli je fakt, že je středem vesmíru cis hetero bílý kluk vlastně geniální (protože to bohužel odráží fungování světa) + smutný, anebo strašně pitomý.


Za sebe můžu říct, že mě hlavní hrdina nijak na nervy nelezl. Je to prostě obyčejný kluk, který tak jako proplouvá životem a k sociálním problémům zaujímá poněkud pasivní postoj, ale ne proto, že by mu na nich nezáleželo, ale proto, že se ho to vlastně netýká, a tak o nich nepřemýšlí tak hluboce, jak by mohl. Uvědomuje si problémy a nespravedlnosti ve společnosti, ale nikdy se jimi extra nezabývá, protože nemá vlastní zkušenosti. Jeho kamarád Leo ho upozorňuje, jaký je to pro něj luxus. Tím čím si Ash v paralelních světech prochází ho nutí mnohem více uvažovat o příležitostech a rovnosti.

Co bych knížce vytkla je to, že jsem ve finále nějak extra nechápala, jak to celé cestování paralelními dimenzemi má fungovat. Docela jsem se do toho zamotala. Původně (než jsem knížku začala a hrdina se přesunul) jsem si myslela, že se Ash vždy ocitne v novém světě, ale tady jako kdyby se ty světy akorát nabalovaly na sebe. I lidé kolem něj měli kolikrát pocit, že si vybavují něco z některého jiného univerza. Edwardsovi, kteří tam jsou proto, aby vysvětlovali tu SF část, mě nějak nezaujali a všechno kolem nich mě vlastně mate.

Výhodou je, že se jedná o standalone, mimochodem autorův nejoblíbenější.


Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Yoli a Knihkupectvím Luxor za účelem recenze.

19.07.2024

KNIHA: Mám ráda knihy o alternativních realitách. A autor nám jich naservíruje hned několik. Možná škoda, že vše začíná tak pozvolně a nenápadně a že se v těch realitách nezdržíme déle. Ale i přesto si s dějem autor neuvěřitelně hraje a vytváří dost neobvyklou dějovou a romantickou linku. Příběh přináší spoustu filozofických otázek. Poukazuje na nešvary lidské společnosti. Ale nenabízí řešení. Chce, aby k němu čtenář došel sám. Milá young adult záležitost. Starším čtenářům ale knihu asi úplně nedoporučuji právě proto, že příběh nejde nikterak do hloubky. Za mě slušné tři hvězdičky.