Pravidla hry
Neal Shusterman
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/528176/bmid_pravidla-hry-65b8c1cbb5c9b.jpg
4
80
80
Stačil jeden úder na fotbalovém hřišti, aby se Ashleyho život dočista proměnil. Najednou nic nevypadá tak, jak si to pamatuje, protože ač se to zdá nemožné, Ash se ocitl v jiné dimenzi. Od té chvíle se pohybuje po světech, které jsou téměř jako ten jeho – ale ne tak docela. Začalo to drobnými změnami, které se ale rychle vymkly kontrole, a Ash sklouznul do vesmírů, kde může mít všechno, co si kdy přál... Do vesmírů, které ho pomalu učí dívat se na svůj život úplně jinýma očima. Pokud si však nedá pozor, mohl by mu jeho skutečný svět proklouznout mezi prsty a navždy zmizet...... celý text
Literatura světová Sci-fi Pro děti a mládež
Vydáno: 2024 , Yoli (ČR)Originální název:
Game Changer , 2021
více info...
Přidat komentář
KNIHA: Mám ráda knihy o alternativních realitách. A autor nám jich naservíruje hned několik. Možná škoda, že vše začíná tak pozvolně a nenápadně a že se v těch realitách nezdržíme déle. Ale i přesto si s dějem autor neuvěřitelně hraje a vytváří dost neobvyklou dějovou a romantickou linku. Příběh přináší spoustu filozofických otázek. Poukazuje na nešvary lidské společnosti. Ale nenabízí řešení. Chce, aby k němu čtenář došel sám. Milá young adult záležitost. Starším čtenářům ale knihu asi úplně nedoporučuji právě proto, že příběh nejde nikterak do hloubky. Za mě slušné tři hvězdičky.
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
Je to vlastně úplně něco jiného, než co jsem od Neala očekávala, ale moc se mi to líbilo. Dimenze a další podobná témata mi nejsou úplně blízká, ale v této knížce to hrálo vedlejší roli, takže jsem se dokázala orientovat :). Další věcí, které nejsem úplně fanouškem, je zapojování témat o rasismu, xenofobii a dalších, řekněme na sílu. Zde to bylo ale tak hezky zpracováno do děje, že se nedá vůbec nic vytknout. Doporučuji všem!
Po přečtení Sucha a Bez šance/citu pro mě zatím nejslabší kousek. Nicméně si to určitou autorovu kvalitu drží a v knížce pro mě zazněla nejedna zajímavá myšlenka.
Po knihách Bez šance a Sucho byly Pravidla hry třetí knihou autora, kterou jsem četla.
Ve zkratce jde o tohle: Ash je hráčem amerického fotbalu; jak asi víte, u takového sportu se pro úraz nejde daleko. Jednoho dne Ash utrpí silný naráz do hlavy, ze kterého zůstane lehce otřesený, nejde ale o nic, co by do té doby nezažil. Tedy až do chvíle, než si uvědomí, že je něco jinak. Svět, jak ho Ash zná, je sice pořád stejný, jisté drobnosti jsou však pozměněny a všichni lidé okolo je berou jako samozřejmost. Ash se ocitá v paralelní realitě, která ho nutí přemýšlet nad tím, co je vlastně správné. Od té doby Ash podobných nárazů zažije ještě několik a pokaždé se ocitne ve světě, který je pozměněný víc a víc. Důvodem změn jsou odlišná rozhodnutí v historii lidstva, která však mají dalekosáhlé dopady. Nezbývá, než se ptát: jsou tyto světy s jejich odlišnými realitami správně, nebo žijeme v té nejlepší možné variantě?
A teď už můj ambivalentní názor. Jednoznačně kvituju témata v knize zobrazena, která mohou mládež, což je cílovka knihy, přimět o věcech přemýšlet trochu jinak. Témata však mohla být dle mého názoru více rozvedena - autor zde pouze zmínil učebnicový příklad problému bez větší inovace. Zároveň mi trochu vadilo ono vysvětlení paralelních světů v rámci knihy, upřímně jsem tomu moc nerozuměla. No a naprosté zklamání přišlo v závěru knihy - už zhruba v polovině příběhu mě napadlo, co by za všemi těmi paralelními světy mohlo být, ale doufala jsem, že takhle prvoplánové to nebude… Ale ono bylo.
Hodnotím 3,5/5, kniha má rozhodně svá pozitiva a pokud přiměje číst mladší generaci, splnila přesně svůj účel; dle mého názoru však tento slibný nápad nebyl uchopen úplně dobře.
Hlavní postavou je student střední školy ASH, který se při fotbalovém zápase poraní a důsledkem toho se dostává do různých paralelních světů.
Zpočátku mi trvalo, než jsem se dokázal do knihy začíst, ale postupně se to rozjelo. Je to zajímavý příběh s přesahem. V knize se nachází hodně překvapivých zvratů. Všechno bylo pochopitelné.
V knize se nachází hodně témat – rasismus, imigrace, homosexualita, psychické násilí aj.
V knize jsem našel hodně překlepů!
Citáty:
Podle mě je myšlení váš nepřítel hlavně v případě, kdy upadáte do sebelítosti nebo teoretizování nad černými scénáři věcí příštích.
Existuje spousta věcí, kterým nerozumím. Asi jako každý. Můžeme být nejchytřejší na světě, ale nemůžeme vědět všechno. A pokud se o to budeme snažit, zblázníme se z toho. Takže s tím, čemu nerozumíme, jsme obvykle srozuměni. Bereme to, jak to je.
"Jen si to užij," řekl mi jednou otec. "Bude po všem dřív, než si to stihneš vůbec uvědomit."
Pro mě hodně očekávaná kniha, od autora jedinečné Smrtky, která se řadí mezi moje oblíbené knihy. Anotace zněla skvěle - máme tady hlavního hrdinu, který se ocitne v alternativních verzí svého života, kdy každá jedna je něčím odlišná. Jako velký bonus jsem navíc brala, že se jedná o standalone, a ne sérii. Čtení se mi trochu protáhlo, ale pravda je, že jsem si ho užila, a cítila napříč stránkami autorův styl vyprávění, který jsem si ve Smrtce tolik zamilovala. Co už mi moc neříkalo, a vlastně stále neříká, je americký fotbal, a ten protkává tenhle příběh od začátku do konce. Miluju filozofování, a líbí se mi, že autor nakousl hned několik problematických témat, kterým čelí současná společnost, ale přijde mi, že mohly být probrány krapet víc do hloubky. Podtrženo sečteno, je to moc fajn kniha, ale asi ne úplně nejlepší, co jsem kdy četla.
Cestování mezi dimenzemi v podání skvělého autora, nářez! Děj ubíhal, jak je to u autora zvykem, nechyběly "ou" momenty naplněné emocemi. Při čtení této knihy jsem si vzpomněla na film "Počátek" s Leonardem DiCapriem. Různé vesmíry, různé zápletky. Hlavní hrdina Ash se skvěle zvládl vypořádat s každodenními problémy dané reality i odlišnosti jiných realit. Nechyběla romantická zápletky - v každém vesmíru jinak podaná a přesto skvělá, za mě další skvělá kniha od autora, nezklamal.
Od Neala Shustermana jsem četla Bez šance i Smrtku, takže jsem se na tohle těšila. Upřímně jsem neměla velké očekávání ale musím říct že mě to mile překvapilo. Nebylo to dlouhé, příběh nikde neváznul a celkově mě to prostě bavilo.
Smrtkovou sérii nedoběhlo, ale musím říct, že mi to i tak přišlo velmi slušné shustermanovské čtení. Byl to zase on se svým svižným jazykem, se svým tepáním do důležitých problémů ovšem YA formou. Tentokrát trochu jinak, cestování mezi alternativními realitami, které vždy dokážou připravit hlavnímu hrdinovi téma, nad kterým si bude trochu drbat hlavu. Když se totiž dostane do trochu jiného světa, než na jaký je zvyklý, nebo do trochu jiné vlastní kůže. Kniha je o (ne)toleranci, o věcech, které už nám připadají běžné, ale co by bylo, kdyby v jiné realitě tak úplně běžné nebyly. Četlo se to velmi svižně, vlastně jsem si ani trochu nedovedla představit, jak toto ukončit, no a že to bylo velmi razantní ukončení.
Novinka krále dystopií a tentokrát standalone. Neal Shusterman opět přišel s perfektním námětem - cestováním mezi dimenzemi. Aneb co všechno se v alternativních vesmírech může pokazit. No, je toho opravdu spousta.
V knize se objevuje hned několik vážných témat, tím stěžejním je pak rasová segregace, která je v USA i v současné době bohužel stále patrná. Na kloub se tomu snaží přijít hlavní hrdina Ash, který mi zpočátku nebyl příliš sympatický, během příběhu však přišel velkým vývojem a nakonec jsem si ho oblíbila. A palec nahoru také za velmi netradiční romantickou linku, ta mě opravdu bavila!
(SPOILER)
!!! POZOR SPOILERY !!!
CITÁT: Se stereotypy je problém, jak se přiživují a lidé se ochotně stereotypem stanou. Je to lehčí než šlapat nové cestičky. Někdo tou prošlapanou pohodlně dojde až na konec a s.re pes.
Když o téhle knize Neal mluvil na loňské autogramiádě v Luxoru, docela mě to zaujalo. A i když vlastně tak trochu vyzradil pointu, říkala jsem si, že tuhle knížku si nemohu nechat ujít, takže hned, jak mi přišlo avízo, že vyšla, jsem po ní skočila, a pak ji pár týdnů sušila doma s tím, že si ji musím šetřit, než dočtu jiné, slabší věci, protože to bude určitě bomba, tak jak jsem u Shustermanna zvyklá. Nakonec jsem ji přečetla za den, protože mě skolila chřipka a nic lepšího jsem na neschopence na práci neměla.
U NS jsem zvyklá na laťku hodně, HODNĚ vysoko. Pravidla hry (v originále s výstižnějším názvem Game Changer) mají rozhodně zajímavý nápad a už jak o knize autor mluvil, přemýšlela jsem, jak to z hlediska proveditelnosti vymyslel po technické stránce. Souhlasím s komentářem, že odkazy na americký fotbal (s užitím termínu v angličtině) mi toho moc neřekly a úplně jsem se do toho nedokázala vžít, na rozdíl zřejmě od amerických čtenářů, kteří jím žijí a znají jednotlivé týmy. Vyprávění v ich formě mě sice překvapilo, ale přijala jsem ho, a i Ashovi jsem vcelku přišla na chuť. Protože byl takový nijaký a tím pádem pro většinu – podobně nijakých – čtenářů (včetně mě) stravitelný. Následně Neal představil několik problémů, jímž současná společnost čelí, a prostřednictvím Ashe dal možnost je čtenáři okusit. Za mě ta exkurze nebyla příliš do hloubky, aby mě rozložila tak, jako jiné autorovy knihy a myšlenky. Vsadím se, že kdybych knihu půjčila svému otci, velmi záhy by ji odložil a řekl, že je to „menšinová“ agitka (nejednou jsem s na něj vzpomněla při líčení Ashova dědečka).
U Shustermannových předchozích knih jsem si říkala: „Co se sakra tomu týpkovi stalo, že ho napadají takovéhle věci?!“ On sám konstatoval, že píše o myšlenkách, které se člověku zadřou pod kůži, pořád na ně musí myslet a v noci mu nedají spát. Bohužel po dočtení musím konstatovat, že zůstanu stejně nijakou a pasivní, protože jsem se s předkládanými tématy nedokázala ztotožnit. Valem asi i proto, že Neal tentokrát za mne klouzal hodně po povrchu a taky poněkud odbyl vedlejší postavy. Hispánci se v určitou chvíli zcela ztratili, u Norrise jsem čekala nějaký vztahový vývoj ze strany hlavního hrdiny (obzvlášť poté, co Ashovi přiznal, že ho vždy obdivoval a vzhlížel k němu), ale zůstal prostě pitomcem. Ani u Laytona nedošlo k nějakému exkurzu víc do hloubky, i když se NS snažil Katein toxický vztah nějak vysvětlit, a šibnutý quaterback s baseballkou na konci byl strašné klišé. To, jak Layton dopadl, to mi přišlo hodně kruté.
Knihu ale nezavrhuju – už na té autogramiádě jsem zjistila, že co nepálí mě, může pálit jiné (třeba otázka genderu a sebeurčení) – a doma si ji nechám. Věřím, že až ji budou číst moje děti, budou na ni nahlížet úplně jinak, protože ony vyrůstají a žijí ve světě, kde tyhle problémy palčivé jsou a pro jejich generaci budou. Mně by nejvíc vyschízovaly ty modré stopky…
Já jsem těch hvězdiček chtěla původně dát pět, protože se mi to fakt dobře četlo. Líbí se mi, jak je to přirozeně napsané, místy vulgární, lidsky čtivé... No pak to začalo trochu drhnout, když přišly všechny ty dlouhé pasáže, plné filozofických myšlenek a komplikovaných vysvětlení dimenzí našeho vesmíru. Ale chápu, k příběhu to prostě patří a jinak to vysvětlit asi nešlo. Takže jo, z knížky jsem nadšená, námět je geniální, přitom ho autor nezkroutil do ničeho extrémně složitého, ale vlastně je to taková lehce stravitelná YOUNG ADULT literatura. Ale na pět hvězdiček to úplně není :)
Neal Shusterman, král dystopií, má novinku!
Pravidla hry jsou jeho samostatným románem, který nenavazuje ani na sérii Smrtka ani na sérii Bez šance.
Na jednu stranu skvělé, nemusíte si dávat rereading nebo dohánět knihy, co jste ještě ze série nestihli... Zároveň se člověk trošku bojí, bude to stejně dobré jako milovaná Smrtka?
Odpověď je jednoduchá - je to jiné, není to jako Smrtka, ale skvělé to bylo i tak!
Sám Neal Shusterman se při jedné z jeho loňských besed ptal, jakou další knihu od něj u nás přeloží a když zjistil, že to budou Pravidla hry, měl velkou radost, je to prý jeho nejoblíbenější standalone román ze všech, co doposud napsal.
Příběh si hraje s alternativními realitami, ve kterých se ocitne náš hlavní hrdina a tak trošku se v nich začne cítit líp, než v reálném světě...
Sice jsem nečetla Temnou hmotu, ale Pravidla hry působí jako její YA verze.
Kniha měla spád, byla zajímavá a bavil mě styl psaní i hlavní hrdina.
Je to lepší než Smrtka? Rozhodně ne! Stojí to za přečtení? To ano! Je to prostě Neal Shusterman!
Ano, Shusterman z toho bezpochyby cítit jde, je to originální, čtivé, hlavní hrdina sympaťák, ale mně tentokrát zkrátka asi nesedlo to téma a prostředí. Obvyklý wow efekt, na který jsem byla doposud zvyklá u všech autorových knih, se bohužel nedostavil.
Asi trochu rozumím negativním recenzím, ale v mém případě knihu rozhodně nebudu nijak hanit.
Já Neala naprosto obdivuji, každá jeho kniha/série je trochu jiná. Všechno má podobný nádech, ale i styl vyprávění je pokaždé odlišný.
V tomhle konkrétním případě jsem měla zpočátku stejný problém jako u Kingovo pohádky. Bylo to příliš výpravné, neformální, styl, jakým se hlavní hrdina Ash představoval čtenáři mi zprvu nepřišel dobrý, ale to je otázka prvních tří kapitol. Co totiž Neal umí bravurně je chytit vás zcela nepodstatným detailem a už nepustit. Knihu jsem přečetla za šest hodin. Upřímně jsem to nečekala, ale ubíhala úplně sama a je to přesně zásluhou zpočátku divného stylu vyprávění. Není to zrovna knižně psané, je to jednoduché, a ač je to sci-fi žánr, nepůsobí to tak. Čtenář by od toho neměl očekávat příliš.
Upřímně mě dost bavily ty přesuny, člověk byl zvědavý, v jakém vesmíru se Ash ocitne, a všechny případy jsou dost zajímavé. Jsou to ty typické teorie, které se člověku čas od času proženou hlavou a to mě neskutečně bavilo. (Co by se stalo, kdybych byl na opačné pohlaví? Co by se stalo, kdybych se najednou stal bohatým? Co by se stalo kdybych se stal opačným pohlavím?)
Edové mě zaujali. Vlastně by mi nevadilo trochu víc prostoru pro ně.
Přesuny mi nepřišly nijak nesrozumitelné, kniha byla psána stylem, kdy si vlastně čtenář mohl ten mechanismus představit podle sebe, nedělalo mi to velký problém. Víc než sci-fi to ve mně rezonovalo jako fantasy. Sci-fi jsou tam akorát nějaké vědecké výrazy, jinak bych tu knihu úplně za ten žánr nepovažovala.
Právě díky jednoduchému stylu vyprávění oceňuji, že autor protkal příběhem spoustu sociálních problémů. Pro nepříliš zkušené čtenáře bude snazší vnímat ty náznaky a skrytou důležitost. A nejen to, dával čtenáři možnost nahlédnout sám do sebe, uvědomit si, jakým způsobem žijeme a jak si vážit toho, co máme.
Rozumím negativním recenzím, ne každému to může sednout, ale neřadím se mezi ně. Bylo to takové mírně slabší Sucho, ale pořád skvělé.
Jsem rád, že nejsem jediný, koho to nevzalo.
Neal je super a má skvělé nápady. Dokonce i tohle byl zajímavý nápad... i když víceméně nedával smysl (tedy víc než je pro sci-fi běžné).
Aneb jako zpívá kapela Škwor: "Nebuď debil."
Místo zajímavého sci-fi jsme dostali woke příručku.
Prvních asi sto stran mě docela bavilo, ale pak to prostě začalo smrdět.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s @knihkupectvi_luxor za účelem recenze. #spoluprace
Byl to normální fotbalový zápas, nebýt jednoho úderu do hlavy, který všechno změnil. Ash se ocitl v jiné dimenzi.
V knize je víc světů, které hlavní hrdina navštíví a Neal Shusterman v každém z nich popisuje konkrétní problém lidské společnosti (rasismus, sexismus, toxický vztah, homofobie a další).
Námět je to skvělý, a i když mi byl Ash sympatický (byl prostě lidský, líp bych to neřekla), z jeho dobrodružných výprav do různých vesmírů jsem tak uchvácená nebyla. Nějak jsem si to zkrátka nedokázala představit. Chyběly mi trochu jasnější informace o tom, jak tohle celé funguje.
Pravidla hry jsou autorovým nejoblíbenějším standalone příběhem, ale já z nich tak nadšená nejsem.
Knihy od tohoto autora mám hodně rád, proto mě i celkem mrzí, že tahle konkrétní mě nezaujala. Nápad byl zajímavý, ale celý děj je až příliš křečovitě našroubován na různé sociální problémy (rasismus, homofobie, sexismus atd.). Je to tak okaté a nucené, že to pokazí jakýkoliv zážitek z ostatního děje.
Štítky knihy
konec světa dobrodružství pro dospívající mládež (young adult) alternativní vesmír LGBT, queer, LGBT+
Moje láska ke Smrtce je (věčná a) větší, a Sucho se mi taky líbilo víc, takže to vidím tak na 3,5 .
Jedno se Shustermanovi rozhodně nedá upřít, tedy vlastně dvě věci: čtivost a super nápady, které si vždycky nějak hrají se… sociálními tématy. Ať už je to smrt, co se stane když dojde voda, nebo teď sociální nespravedlnosti jako rasismus, sexismus, homofobie, nebo zneužívání ve vztahu (o kontrole a nátlaku a o tom, jak násilníci podkopávají své oběti). V Pravidelch hry Shusterman využívá každý z paralelních vesmírů, do nichž Ash „skáče“, k tomu, aby prozkoumal, jak špatná může společnost být. A zatímco i sám Ash uznává, že současný svět není bezchybný a je třeba ho zlepšit, Shusterman upozorňuje, že i drobné události v historii mohou mít zásadní dopady a mohlo by to být mnohem horší.
V Pravidlech hry kombinuje Shusterman tato vážná témata se sci-fi prvky, přesněji řečeno cestováním paralelními dimenzemi, co mě osobně baví. A otevírat zmíněná témata je samozřejmě důležité a Shusterman se toho zhostil dost kreativně - prostřednictvím kluka, který se při americkém fotbalu zraní a najednou zjišťuje, že svět ve kterém teď žije částečně je a částečně tak úplně není jeho, není takový, jaký si ho pamatuje. Vždycky je tam něco jinak, A tak se mu stane, že najednou zjišťuje, že je dealer, jeho rodina je bohatá, že se stále děje segregace, že je gay atd.
Super myšlenka, že? Nicméně naprosto chápu, že to může celé působit jako příběh cis hetero bílého privilegovaného kluka, který konečně pochopí, jak ostatní trpí, vysvětluje teď zkušenosti žen, POC a queer lidí čtenáři, a sám zachraňuje svět. S pomocí mezidimenzionálních bytostí, kterým říká Edwardsovi, Ash totiž v průběhu zjišťuje, že pokud nedá věci do pořádku, vesmír se sám napraví a nadobro vyhladí jeho i všechny ostatní na planetě. Tak trochu mainsplaining a savior complex. Asi i proto má na Goodreads horší průměrné hodnocení než třeba Smrtka trilogie či Sucho. Malinkatý (asi) spoiler… a nevím, jestli je fakt, že je středem vesmíru cis hetero bílý kluk vlastně geniální (protože to bohužel odráží fungování světa) + smutný, anebo strašně pitomý.
Za sebe můžu říct, že mě hlavní hrdina nijak na nervy nelezl. Je to prostě obyčejný kluk, který tak jako proplouvá životem a k sociálním problémům zaujímá poněkud pasivní postoj, ale ne proto, že by mu na nich nezáleželo, ale proto, že se ho to vlastně netýká, a tak o nich nepřemýšlí tak hluboce, jak by mohl. Uvědomuje si problémy a nespravedlnosti ve společnosti, ale nikdy se jimi extra nezabývá, protože nemá vlastní zkušenosti. Jeho kamarád Leo ho upozorňuje, jaký je to pro něj luxus. Tím čím si Ash v paralelních světech prochází ho nutí mnohem více uvažovat o příležitostech a rovnosti.
Co bych knížce vytkla je to, že jsem ve finále nějak extra nechápala, jak to celé cestování paralelními dimenzemi má fungovat. Docela jsem se do toho zamotala. Původně (než jsem knížku začala a hrdina se přesunul) jsem si myslela, že se Ash vždy ocitne v novém světě, ale tady jako kdyby se ty světy akorát nabalovaly na sebe. I lidé kolem něj měli kolikrát pocit, že si vybavují něco z některého jiného univerza. Edwardsovi, kteří tam jsou proto, aby vysvětlovali tu SF část, mě nějak nezaujali a všechno kolem nich mě vlastně mate.
Výhodou je, že se jedná o standalone, mimochodem autorův nejoblíbenější.
Kniha mi byla poskytnuta v rámci spolupráce s nakladatelstvím Yoli a Knihkupectvím Luxor za účelem recenze.