Rusko sužuje pandemie přehled
Jana Vagnerová
Vongozero série
1. díl
To, co začalo jako docela obyčejná sezonní chřipka, rychle přeroste v katastrofu. Do infikovaných měst vstupují regulární vojska, je vyhlášena karanténa a obklíčená města začínají rychle vymírat. Šestatřicetiletá Aňa a její rodina, manžel Sergej a šestnáctiletý syn Míša, bydlí v malém domě za Moskvou a jen díky tomu jsou ještě naživu. Aby mohli přežít, musí odtud neprodleně a co nejdál pryč. Jediné místo, které připadá v úvahu, je malé zamrzlé Vongozero s loveckým domkem uprostřed liduprázdné tajgy poblíž finské hranice. Několikačlenná výprava, osm dospělých a tři děti, která se dala dohromady docela náhodou, a čtyři auta až po střechu naložená nezbytnými věcmi a kanystry s benzinem míří na sever napříč rychle vymírající zemí. Je to podivná a nesourodá parta, kterou spojuje jediné přání – zachránit se.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
Vongozero , 2011
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Rusko sužuje pandemie. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (53)
Dlouho jsem knihu měla doma a nechtělo se mi do ní, nakonec se tedy podařilo. Je to vlastně popis cesty skupiny lidí do vytouženého bezpečí poté, co vypukla pandemie a postupně ukončila způsob života na jaký jsme běžně zvyklí. O samotné pandemii, co ji způsobilo, odkud se vzala atd. se moc nedozvíme, příběh se více zabývá jejími následky jako je nedostatek potravin, paliva, nárůst nebezpečí a vlastně i rozpad civilizace. Postavy jsou dobře vykresleny, většina z nich moc sympatií nevzbuzuje. Příběh je napínavý a čtivý, rozdělený do krátkých úseků.
Po prvních pár stranách jsem se musel ujistit, v kterém roce byla kniha vydána, protože popis počátku pandemie mi připomněl zdejší covidové zmatky. Kniha má pro mě několik rovin. První je ryze faktická a tam exceluje. Popis země a lidí v průběhu smrtící pandemie byl podán bez příkras a v plné brutalitě tak, jak by asi opravdu probíhal. Lidi by se pozabíjeli pro litr benzínu, nebo kilu cukru. Druhá je styl vyprávění. Tam už jsem to musel trochu kousat, protože autor je žena a popisuje události z pohledu ženy. Na mě tam byla až záplava niterných myšlenek hlavní hrdinky, jejích panik, strachů a depresí. Muž by asi řešil cestu, množství paliva, jídla, munice, léků. Tahle žena řeší neustálé obavy o dítě, muže. Řeší neustálá dilemata, která pro jejich přežití vůbec nejsou důležitá. Ale beru, že je to aspoň změna. Třetí rovina je mentalita ruských lidí obecně. A tam už mi to opravdu lezlo krkem. Na tohle asi opravdu nejsem nastavenej. Pozor spojler. Pobavila mě scéna kdy vojáci přapadnou Leňu a ukradnou mu televizi. V době kdy je jasné, že co nevidět vypadne elektřina a i kdyby ne, tak televize stejně nebude nic vysílat. Člověku by se skoro zachtělo začít věřit tomu, že ruští vojáci na ukrajině opravdu strkali ukradené myčky do bitevních vrtulníků. Dávám tři *
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Rusko sužuje pandemie v seznamech
v Právě čtených | 4x |
v Přečtených | 200x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 9x |
v Knihotéce | 135x |
v Chystám se číst | 74x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 5x |
Ruské spisovatele mám ráda, oblíbila jsem si díla Ludmily Ulické a Moskvu 2042 jsem přečetla skoro jedním dechem (ta je ale od jiného autora). Tady se ale skoro nic nedělo a kniha byla v podstatě utrpení, žádné zvraty, nic, neodsýpalo to... Ruský apokalyptický thriller jsem si chtěla přečíst, tady to ale fakt nešlo, a žádné mezinárodní ocenění na tom nic nezmění.