saez komentáře u knih
Starý dobrý Brown, vždycky se v jeho knize najde něco, co přinutí zamyslet se, vyvolá touhu navštívit a poznat popsaná místa.
Je vidět, že autorka se vyvíjí, kniha už nepřipomíná slohovou práci horlivé školačky. Uvidíme, co nám předloží příště.
Nejprve jsem měla problém se začíst, ale pak děj dostal spád a nutil zjistit, co se to vlastně stalo a jak to ovlivnilo všechny aktéry. Moriarty je autorka oddechovek, které vás občas nutí k zamyšlení.
Moje první setkání s Carterem a jistě ne poslední. Má výborný styl, krátké kapitoly mi vyhovovaly a děj byl drsný, místy i vtipný, měl spád a rozhodně nenudil. Těším se na další knihu.
Mám ráda Deavera, takže povídková kniha mě opravdu nezklamala.
Kája vtipně glosuje život svůj a své svérázné rodiny obklopené stádem zvířátek. U některých kapitol jsem se hodně nasmála. Milá odpočinkovka.
Mám ráda Segala, mistrně vykresluje i ty nejobyčejnější situace lidského života. Ač u mě vedou jiné jeho knihy i tahle je skvělá. Po dočtení mám pořád pocit, že Elliot na konci získal víc, než si zasloužil.
Tak to byla první kniha od Backmana, kterou jsme se musela doslova prokousat. Byly tam světlé okamžiky, ale taky spoustu textu, který mě neoslovil. I přesto dám autorovi šanci napravit si reputaci další knihou.
Autorka a její styl mě velmi baví. Její knihy jsou lidské, a ač se to může někomu (zejména mladší generaci) zdát přitažené za vlasy, také uvěřitelné. Víme to, žili jsme v tom.
Autorka umí zaujmout, autorka umí psát, autorka ví co psát a jak to vyjádřit. Autorka se stává mou oblíbenkyní, protože mi každou knihou skýtá nevšední čtenářský zážitek.
Krásná jednohubka o partě chlápků ve středním věku co se snaží překročit svůj vlastní stín. Zdánlivě nenáročné čtení, ale když zvednete oči od knihy a rozhlédnete se kolem sebe, pár jich uvidíte i v reálu.
Četlo se to výborně, krátké kapitoly mi vyhovovaly, děj se odvíjel rychle, postavy byly zajímavé, prostředí bylo promyšlené, jen ten konec přišel trochu rychle a pro mě malinko nedotaženě.
Mimochodem, jedna z otázek nápadně připomínala zápletku českoamerického filmu The Bridge/Most.
Protože Deavera (a Linka s Amélií) bezmezně miluji řadu let, nebudu nic vytýkat (ač mě téma uprchlíků už trošičku leze na nervy). Mám se však na co těšit, moji milovaní přijedou do Prahy :-)
Zajímavá kniha, čtení bylo místy....jak to říct...zvláštní. K některým pasážím jsem se vracela, abych je správně pochopila. Trochu mi vadil konec.
Po Zuzanách jsem nerozhodně pomrkávala delší dobu, až mi je nadělil Ježíšek (děkuju Ježíšku:-)) a nespletl se. Kniha mě bavila, děj měl spád, moment překvapení i zajímavé rozuzlení.
Čekala jsem více. Těšila jsem se na starou vyšetřovatelskou bandu, ale nějak to nemělo tu předchozí chemii. A opět ohrozit tu samou osobu? Přitažené za vlasy.
Dobré, překvapivě velmi dobré. Prokládala jsem tím předvánoční shon a fakt se divím, že jsem nespálila jediný řízek :-D
Tahle kniha mě hodně bavila. Nechci nic prozrazovat, snad jen, že i se mnou si autor hrál jako kočka s myší :-)
Přečetla jsem jedničku, tak jsem si řekla, že přečtu i dvojku. Měla jsem zůstat u jedničky, která mi přišla jako pohádka s nešťastným koncem. Autorka si zřejmě řekla, že všechny pohádky musejí mít šťastný konec, a když to není šťastné tak ještě není konec.
Asi už jsem trochu zmlsaná, čekala jsem více. Když se to začalo zajímavě rozjíždět, byl konec. Mělo to nápad, docela solidní hlavní postavu, pár světlých momentů, ale taky nedotaženost, nepropracovanost a šroubovanou řeč. Časté zvolání "Oh" mě ubíjelo.