Sabča92 komentáře u knih

Další nová Colleen, která opět nezklamala. V To nejlepší v nás se řeší velmi aktuální téma, které řeší mnoho párů. Musím se přiznat, že čtení o Quinnině problému ve mně budilo velmi silné pocity, jelikož moje maminka řešila stejný problém několik let. Quinn a Graham nejsou dokonalí hrdinové, ale kteří lidé jsou? Žádní. Možná v tom tkví kouzlo tohoto příběhu, neboť působí natolik reálně, že mi celá kniha lámala srdce. Několikrát jsem si u ní pobrečela. Opět tleskám Colleen za nesmírně čtivě napsaný příběh, který mi zlomil srdce na milion kousků. Jak je možné, že na tak malém obsahu je tolik emocí? Příběh o tom, že každý jsme strůjci svého osudu, a že i když jsou některé věci v životě nemožné, jiné jsou stále k dispozici. Doporučuji všem mladým a zamilovaným čtenářkám, které věří v budoucnost svého vztahu.

6 14.11.2019

Tato nádherná publikace ze života mě okouzlila! Rozhodně nesmí chybět v knihovničce žádného knihomola. Obálka má za mě jediný mínus, jinak jsem opravdu nadšená.

6 23.10.2019

Jedním slovem, nádhera! Totálně jsem si zamilovala anglickou poezii a potřebuji nutně víc! Sbírka nádherných slov, které nejsou pouhými slovy. Obsahují daleko víc než jen myšlenku nebo poslání. Čtení jsem si musela dávkovat a i tak jsem ji zhltla příliš rychle. V knize mám milion lepíků a budu se k ní rozhodně vracet.

6 16.05.2018

Tohle opravdu ne! Jak někdo může napsat něco tak skvělého a pak k tomu napsat díl o ničem? Dobře o něčem to přeci bylo: dlouhé vyprávění o ničem, sex při každé příležitosti, akce která byla naprosto nepochopitelná, KONKRÉTNĚ JEDNA MINI KAPITOLA a závěr? Slyšela jsem o hrozném díle, ale takhle strašné?! Bylo to horší, než jaké jsem čekala/slyšela. Feyre, kterou jsem měla ráda, tak zde jsem ji začala přehlížet. Rhyse bylo sakra málo.. Lucien se vypařil, Tamlin též a proč kruci Maasová rozjela tolik romantických linek? Proč??? Zvažuji zda nedat dokonce jen dvě hvězdy, tohle bylo peklo.

6 12.04.2018

Po loňském nadšení z knihy Hypotéza lásky jsem neváhala ani vteřinu se čtením další autorčiny knihy. Ač u mě vede výše zmiňovaná kniha, Hlava plná lásky mě také moc bavila, a stojí si jen půl stopy za autorčinou předchozí knihou.

Chytrá romantika, jiskření, neokoukané prostředí, to jsou ingredience, které autorčiny knihy staví na vysoké příčky. Jde dohromady láska a věda? Samozřejmě že ano! Tento hravý příběh se skvělými dialogy a perfektní romantickou linkou je vyprávěn ich formou z pohledu Bee.

Bee má piercing v nose, tetování a fialové vlasy, navíc je to hvězda ve svém oboru a leckdy mluví o věcech, kterým sice naprosto nerozumím, za to je hltám jako bych jí rozuměla. Může za to lehkost, jakou autorka příběh vypráví. Žádné zdlouhavé nebo hloupé pasáže. Samozřejmě se nejedná o knihu velké akce, ale přesto budete mít problém knihu odložit.

Bee je sice chytrá a má ostrý jazyk, přesto se ale čas od času ocitne v nesnázích. Například když omdlívá, nebo když se nechá zavřít na hřbitově. A vždy jí přispěchá na pomoc ten, kterého z celé své duše nenávidí. Bee mě velmi bavila, a nikdy bych nečekala že to řeknu, ale scéna ze hřbitova se řadí mezi mé nejoblíbenější.

Romantická kniha se skvělými hlavními hrdiny, hate to love linkou a originální prostředí, to je Hlava plná lásky. Tuto zábavnou romanci jsem si zamilovala a nerada se s hrdiny loučila.

5 07.02.2024

Pozdrav z Itálie je romantickou oddechovou četbou, kterou mohu doporučit jako ideální letní čtení na dovolenou nebo do horkých dní, kdy se nikomu nic nechce. Hlavní hrdinka Laurie pracuje v knihovně a svou práci miluje. Díky tomu si ji oblíbí daleko víc čtenářů samozřejmě. Její život je poměrně nudný a černobílý, ale ona sama si to nijak zvlášť neuvědomuje. Myslím, že postava Laurie je napsaná dost reálně.
Už když si přečtete anotaci je jasné o čem celý příběh bude. Mladá dívka se rozhodne splnit poslední vůli svého strýčka. Odjede s neznámým mechanikem a kamarádem strýčka za splněním posledního přání strýčka Milese. Romantika je na spadnutí. A víte co? I když je jasné, o čem kniha bude, vůbec mi to nevadilo.
Celá kniha plyne poměrně rychle. Začíná se na pohřbu a velmi brzy se dostáváme až na road trip. Nijak mi nepřekáželo, že se tu děj nijak nezdržoval a šel rovnou k věci. Vztah mezi Laurie a Camem není jednoduchý. Cam není na vztahy a Laurie je zrovna zasnoubená. Navíc Cam má tajemství, o kterém se Laurie nesvěřil.
Knihu doporučuji jako skvělou romantickou počtenou. Pro příznivce letních romancí, vášnivých dobrodružství a zároveň oddechovou četbu.

novinku Simony Votyové jsem zhltla jako malinu, ač se rozhodně nejednalo o žádné oddechové čtení. Kdyby je kniha řekněme interaktivní, čtenář má hned několik způsobů jak ji číst. Námětem je příběh jedné dívky Nely, která studuje medicínu, a která se jednoho osudného dne rozhodne jít na party. Netuší, že se stane obětí znásilnění, které nezůstane bez následků. Jenže se jedná o syna kandidáta na senátora. Kdo uvěří jí? Matka s dcerou Simona a Sabina Votyovi vyprávějí příběh každá po svém. Co kdyby se Nela rozhodla si dítě nechat, a co kdyby šla na interrupci?
Začít příběhem interrupce, nebo volbou pro nový nevinný život? Číst knihu podle kapitol a vidět, kam se jednotlivé osudy hrdinů posouvají? Já se rozhodla číst nejprve ten, který napsala Simona o narození nevinného dítěte, poté se pustit do druhého. Oba příběhy jsou nesmírně silné, bolestné a mnohdy neuvěřitelně depresivní. Upřímně si netroufám říct, který příběh se mi více líbil, zasáhly mě oba, možná ten o narození malé Sofie o něco více, ale to z toho důvodu, že mi ten příběh není tak úplně cizí. Bohužel někdo v mém okolí prožívá cosi podobného, vychovává své dítě s člověkem bezcharakterním, zlým a takovým, že mu nezáleží na osudu dítěte, ale pouze mu jde o to, jak trestat jeho matku.
Kdyby z pohledu Sabiny Voty nezachází tolik do detailů jako její matka, přesto je její styl mimořádně čtivý. Její příběh vychází i z jejích vlastní smutné zkušenosti, kdy byla brutálně napadena a jen o vlásek unikla znásilnění.
Kniha obsahuje celou řadu důležitých témat, a pokud jste fanoušci české prózy, jistě byste knihu Kdyby neměli minout. Bude vás z ní bolet duše, ale nedokážete přestat číst.

5 11.09.2023

Když vloni vyšla v papírové podobě Dům v Blankytně modrém moři, každý kdo ji četl si ji zamiloval. Nejprve jsem si myslela, že knize odolám, ale čím víc jsem se bránila, tím větší byla má zvědavost přijít na to, čím je tato kniha tak mimořádná.Letos se mi podařilo navázat spolupráci s Audiotékou, a já si pro první recenzi nemohla vybrat lepší titul, nežli právě Dům v Blankytně modrém moři, kterou namluvil skvělý Saša Rašilov. Už jen poslech sám o sobě mě bavil, a to jsem se ještě nedostala ke chvále samotného příběhu.
Děj mi připomínal Sirotčinec slečny Peregrinové a Harryho Pottera, proto věřím, že pokud jste fanoušci těchto dvou sérii, Dům si bezesporu zamilujete. Je to příběh, který u nás nemá obdobu, a já po jeho dočtení naprosto chápu, proč se do knihy všichni natolik zamilovali. Audiokniha má necelých 15 hodin k poslechu, které vám ale utečou jak nic. Saša Rašilov perfektně ztvárnil jednotlivé postavy. Linus je osamělý čtyřicátník, který sice dělá svou práci opravdu dobře, ale nijak se nevymyká z davu. Nikdo si nepamatuje jeho jméno, je pro ostatní prakticky neviditelný. Zatímco Linusův svět je šedivý a ponurý v rouchu úředničiny, život na ostrově je jeho naprostým opakem. Je plný barev, života, dobrodružství, a ač je Linus ze svého úkolu nejprve nepříjemně zaražen, později si k místu, a především k dětem samotným začíná dělat vztah.
Při čtení jsem se smála, zasnila a dokonce si i pobrečela. Příběh není plný akčních scén nebo přílišných zvratů, za to jeho atmosféra vás jistě pohltí. Dům v blankytně modrém moři je o hledání samu sebe, o lásce, o smyslu života.

5 05.06.2023

Celeste Ng se u nás proslavila s její knihou Ohníčky všude kolem, která byla jednu dobu naprosto všude. Její první kniha, která u nás roky nebyla k dostání se po letech dočkala svého dotisku. Vše, co jsme si nikdy neřekli je velmi rodinný dramatický příběh, který se nečte zcela jednoduše. Právem byla tato kniha oceněna řadou cen. Děj se odehrává v minulosti a přítomnosti. Celá problematika má své kořeny v minulosti, kdy se vracíme do doby, kdy se její rodiče seznámili. James a Marilyn byli rozdílní, seznámili se v 60. letech minulého století, v době, kdy nebylo běžné mezirasové manželství. Přesto se tito dva našli a zamilovali.
Jak bylo poznamenáno v doslovu, paralela s Annou Kareninou je v tomto případě zcela na místě. Ačkoliv se tato rodina zdá jako bezproblémová, milující, má svá temná zákoutí, do kterých nikdo nevidí. Ani aktéři z rodiny, protože si to celé neuvědomují, neznají všechny souvislosti, pocity. Tragická smrt milované dcery, do které vkládali velké naděje, zasáhne každého z rodiny, a každý se s tím snaží vyrovnat po svém. Přesto to všechny smete jako vlna tsunami, nelítostně a zásadně.
Celeste Ng je skvělá vypravěčka, jejíž styl mě velmi bavil. Autorka neukazovala klady jednotlivých postav, spíše pitvá to, co se postavám v životě nepovedlo, co nezvládli, a co špatného v sobě cítí. Vše, co jsme si nikdy neřekli je bezesporu skvěle napsaným příběhem, ze kterého budete smutní a zamyšlení zároveň. Tento depresivní příběh popisuje velmi zajímavý příběh smíšené rodiny v nelehké době, okořeněný o problémy, které si členové rodiny v podstatě sami způsobují. Je to depresivní, bolestné a pravdivé zároveň. Doporučuji.
Hodnotím: 4,5/5

5 26.04.2023

Před rokem a kousek jsem přečetla první díl Z krve a popela a série se mi líbila, ač nebyla pro mě tak dokonalá, jak pro ostatní. Ve stínu popela je první díl tuším (zatím) plánované trilogie, která předchází právě sérii Z krve a popela. Není nutné mít přečtenou první sérii. Když porovnám samotné první díly těchto dvou sérií, tak je to pro mě jako nebe a dudy. Osobně mi přijde, že autorka napsala příběh Poppy na kterém se rozepisovala a zkoušela něco podobného, a až potom se pustila do příběhu Serafeny, který mě zcela pohltil.
Žár těla a ohně nastartovala naprosto skvělým prvním dílem, který je plný akce. Serafena je hrdinka, kterou si naprosto zamilujete. Je odvážná, prostořeká, nebojácná, a pokud má v ruce dýku, nebojí se ji použít. Zároveň to není žádná křehká květinka, nevinná panna, nebo hrdinka, které byste nejraději nafackovali.
Když jsem před lety četla Dvůr mlhy a hněvu, kterému jsem naprosto propadla, myslela jsem si, že už nikdy nebudu číst nic podobného, co mě natolik pohltí, a zároveň to bude mega bichle, kterou budu jen těžko odkládat. Ve stínu popela zhruba od poloviny se nesl v duchu dvojky Dvorů, ale ne že by se jednalo o nějakou kopii, jen se to neslo v tom duchu a mě to neuvěřitelně bavilo. A milé dámy, pokud se pustíte do čtení, připravte se na opravdu žhavé scény. Jennifer L. Armentrout se v poslední době hodně rozepsala. Nejen, že zvládne za rok napsat několik knih, její nové série jsou stále větší bichle. Ve stínu popela to ale naštěstí nebylo na škodu. A co je lepší, dokáže překvapit. Ač by se dalo říct, že už toho bylo o vílách a bozích napsáno hodně, jí se to povedlo překonat.
Ve stínu popela je plná bojových scén, akčních a krvavých momentů. Ale rozhodně se připravte, že tu krev cáká, postavy umírají, objevují se tu různá stvoření a nebezpečí. V knize jsem si zamilovala scénu u jezera, která je v první čtvrtině knihy. Knihu jsem včera dočetla, a popravdě nevím co budu se svým životem do podzimu, kdy vyjde druhý díl v češtině, dělat. Na konci se objevil další zvrat, a já nutně potřebuji další díl. Nutně.

5 04.04.2023

Knihy od Viktorie Hanišové jsou velmi dobře hodnoceny, a já sama mám knihy od autorky v oblibě. Neděle odpoledne je má třetí kniha od autorky, a musím se přiznat, že začátek byl pro m poměrně bolestný na začtení. Kniha je rozdělena na tři části podle toho, z jakého úhlu pohledu sledujeme děj. Teo neměl jednoduché dětství, nevyrůstal v jednoduché době, přesto to není hrdina, kterého bych mohla litovat. Druhá část z pohledu matky Maričky mě bavila daleko víc. Třetí a poslední část je vyprávěna z pohledu otce, která tak dává poslední střípky skládačky dohromady. Hanišové se opět podařilo skvěle vykreslit pohnuté lidské osudy ze kterých mrazí.
Viktorie Hanišová opět přináší velmi smutný příběh o velké životní tragédii a jejích následcích. O tajemství, o kterém se v rodině nemluví, a místo toho, aby to něčemu pomohlo, to akorát způsobuje větší rozkol mezi jednotlivými postavami. Samotné rozuzlení toho, kam otec neděli co neděli mizí mě velmi překvapilo, a zasáhlo. Osobně mám radši její předchozí knihy, ale rozhodně vám Neděli odpoledne mohu doporučit. Nečekejte žádné snadné a veselé čtení.

5 15.03.2023

Knihy německého spisovatele Bernharda Schlinka mám opravdu ráda. Ač se nejedná o žádné lehké, povzbudivé čtivo, vždy mě jeho knihy nějakým způsobem zasáhnou. Vnučka je autorovou nejnovější knihou, která vypráví příběh starého muže, který po smrti své manželky zjišťuje, že ji vlastně neznal. Kniha je rozdělena na několik částí, přičemž v první části sledujeme okamžik, kdy Kašpar nachází tělo své mrtvé manželky. Ve druhé části se vydává hledat svou nevlastní dceru, a zjišťuje, jak špatný život měla.Ve druhé části se vydává hledat svou nevlastní dceru, a zjišťuje, jak špatný život měla.
Vnučka je příběh o jednom muži, jeho osudové ženě, která mu celý život lhala. Kniha se mi líbila, ale byla náročná, bolestivá. Prostřední část knihy se nepatrně vlekla, ale začátek a závěr byl ve skvělém tempu. Autor do knihy nejen zahnul zajímavé charaktery, ale také se zaměřil na dobu a politické okolnosti, o kterých jsem doposud nečetla.
Ačkoliv jsem celou knihu fandila Kašparovi, po přečtení doslovu jsem si uvědomila i jeho chyby a slabost. Rozhodně tuto část v knize nevynechejte, jelikož pak dostanete na příběh zcela nový pohled.

5 07.02.2023

Musím tě zradit je příběh, ve kterém nesmíte nikomu věřit. Z této knihy vás bude hodně bolet srdce, protože to, co tu autorka popisuje je bohužel historicky přesné pozadí.Komunismus jsem nezažila, naštěstí jsem se narodila až pár let po ní. Ovšem z toho, co jsem se v této knize dočetla mi bylo nesmírně zle. Knihu doplňuje i celá řada dobových fotografií.
Žijeme s lidmi, kteří tyto hrůzy zažily, a vlastně o nich nic nevíme. Proto jsem moc ráda, že si Ruta Sepetys vybírá ke svým příběhům právě historické milníky z nedávné doby , a právě díky ní se dozvídáme o událostech ne dvakrát známých. V ději se najde také drobná romantická linka, která není pro děj nijak zásadní, a nijak nekřičí do nebe. Proto pokud nemáte rádi romantiku, této se vůbec nemusíte bát.
Musím tě zradit je rozhodně jednou z velmi důležitých knih, kterou doporučuji opravdu všem. Ač kniha spadá do žánru young adult pro své mladé hrdiny, rozhodně se nemusíte bát nějaké naivity. Přesto ale není napsána příliš syrově. Kniha si najde své čtenáře mezi všemi věkovými kategoriemi a za mě by si ji měl přečíst opravdu každý.

5 08.10.2022

Pojmenovat knihu Tsunami byla naprosto perfektní volba. Nejen že vypráví o osudném prosinci 2004, kdy se tato tragédie skutečně odehrála, ale i v přeneseném významu dává smysl. Osudy hrdinů určují jejich rozhodnutí, ať už se jedná o život bez lásky, o rozhodnutí založit rodinu po jedné "nehodě", nebo žít ve lži, hrdiny tak nakonec smete vlna podobná té, kterou zažili v Thajsku, a přesto ničivější.
Kniha je rozdělena na tři části. První a poslední se odehrávají v přítomnosti, a prostřední část vrací hrdiny do minulosti, ve které se něco přihodilo, co ovlivnilo životy jich všech.
Tsunami je příběh soustředěný kolem jedné rodiny. Na úvod musím podotknout, že se nejedná o běžnou rodinku, součástí této byste asi nechtěli být. Ani já ne. Adéla je starší dcera Emy a Milana, která je v ledasčem po svém otci. Ve druhé části, kdy je náctiletá, ji poznáváme jako klasickou teenagerku s běžnými problémy. Prožívá svou velkou první lásku, ale zároveň si uvědomuje, že není ani z poloviny tak dokonalá jako její matka, která má na svůj věk daleko lepší postavu a je krásná. Ženské hrdinky nejsou dokonalé, ale stejně tak tomu není ani u mužských postav. Dva bratři, kteří jsou odlišní nejen vizuálně, ale především svým chováním. Robert je postava, která se vykresluje postupně, a pokud vám tu nechci vyspoilerovat celý příběh, nemůžu dále pokračovat. Je to ale velmi zajímavá postava, která se velmi vyvine.
Karin Krajčo Babinská má rozhodně co nabídnout čtenáři, který hledá příběh ze života o lidech, kteří chybují. Knihu mohu rozhodně doporučit.

5 05.10.2022

Na podzim loňského roku jsem dostala nabídku k přečtení rukopisu Scarlett Wilkové. Až uvidíš moře je sága uprchlíků, kteří se v roce 1948 dostali z Řecka na Moravu. Do Československa přijelo 3 750 dětí ve věku od jednoho roku do patnácti let. Děti neznaly český jazyk, a mnohdy nedokázaly ani správně říct, jak se jmenují nebo odkud pochází. Proto se spousta z nich už nikdy nedokázala shledat se svými příbuznými.

Hlavní hrdinkou je Sotiria, děvče z vesnice, kterou ve válce vybombardovali. Projde dětským domovem, dospěje a začne si budovat svůj život. Kromě ní sledujeme také osudy dalších přeživších, které se dělí na dvě skupiny, buď se chtějí vrátit, nebo zapomenout. Až uvidíš moře je vyprávěna er-formou z pohledu několika postav, ovšem nejvíce se vše točí kolem Sotirie a Kouly, dívky, která se se Sotirií seznamuje hned na začátku. Životy všech hrdinů kromě nové země ovlivňuje také politika v Československu, komunismus nebo polistopadové období.

Kniha je rozdělená na kapitoly po deseti letech (končí v roce 2018) a mapuje tak osudy hrdinů za celou dekádu. Styl vyprávění není nijak náročný. Popisuje životní osudy tak jak jsou, nezabývá se zdlouhavým popisem bolesti hrdinů. Až uvidíš moře mě neuvěřitelně vtáhla do děje, a já knihu jen málokdy odkládala. Závěr knihy byl na rozdíl od zbytku knihy lehce ukvapený, snesla bych ho aspoň dvakrát tak dlouhý. Poslední kapitola je naprosto perfektní a skvěle příběh zakončuje.

Je to příběh bez přikrášlení, o lidských chybách a bolestech, o životě v cizí zemi a především, s hrdiny prožijete opravdu celý jejich život. Hrdinové před vašima očima dospějí, ale také budou umírat, chybovat, ale také nalézat naději.

5 09.05.2022

Pokaždé, když vyjde nová kniha B. A. Paris, okamžitě se do ní vrhám, nekoukám na anotace nebo ohlasy, protože se jedná o mou oblíbenou autorku, jejíž knihy řadím k nejlepšímu v žánru. Terapie je jejím návratem do žánru psychothrilleru, a jejímu návratu rozhodně tleskám. Dům, který si nese tragickou událost, je námět známý z celé řady hororů. Tady se jedná o pořádný psychothriller, který autorka tak skvěle umí psát. Kdo byla Nina a co se stalo v jejím domě mě velmi zajímalo. Námět na knihu autorka nevymýšlela nijak složitě. B. A. Paris má chatu a napadlo jí, jak by se cítila, kdyby v domě někoho zabili. Mám malou výtku, ale kniha mi přišla lehce utahaná. Začátek byl pomalejší, ale zajímavý. Pak v prostředku se to zadrhlo a chvíli točilo v kruhu. A samotný závěr byl skvělý, ale nijak překvapivý. Měla jsem upřímně dvě teorie. Hlavní hrdinka Alice mi přišla hrozně protivná. Sama moc vlastně nevěděla co chce a byla naivní. Takže se musím přiznat, že kdyby ji někdo zabil, asi by mi to ani nevadilo. V knize mají prostor i vedlejší postavy ze sousedství, které mlčí a nechávají postavu Niny v mlžném oparu nevědění. Celkově ale musím shrnout, že se autorčin návrat do psychothrillerů rozhodně povedl. Těším se na její další počiny.

5 03.05.2022

Toto bylo mé druhé setkání ze čtyř s Rokesby a je to boží. Trojka není tak boží jako dvojka, ale přesto potřebuju všechny díly z této série. Trochu jiná slečna Bridgertonová se ze tří čtvrtin odehrává na moři. Hrdinky ze série Rokesby jsou jiné, než slečny z Bridgertonových. Mají totiž daleko víc kuráže, nebojí se tasit ostré drápky nebo lokty, mají ostřejší jazýček a jejich dobrodružství jsou zkrátka cela odlišná, než jaké se odehrávají slečnám v původní sérii. Hrdinové jsou téměř celou knihu spolu, mají spoustu dialogů, seznamování a jejich vztahy se budují postupně. Navíc je potkává i nejrůznější dobrodružství. Trochu jiná slečna Bridgertonová pluje několik týdnů s posádkou kapitána Andrewa, a postupně se se všemi sbližuje. Na pevnině potom nastává velké dobrodružství.
O něco méně slabší než Falešná manželka, ale pořád skvělé. Za mě mohla být kratší první část, a raději bych prodloužila druhou část.

5 03.05.2022

Od Sally Hepworth jsem přečetla již její dvě předchozí knihy Rodina odvedle, která mě tolik neuchvátila a Tchyni, která byla naprosto skvělá. Proto jsem ráda sáhla po třetí ze čtyř vydaných knih od autorky.Hodná sestra je loňská novinka od autorky, která vyšla před pár dny i v českém překladu. Slibuje dramatický příběh dvou sester a jejich temných stránek. Kniha mě okamžitě vtáhla do děje. Ačkoliv je vyprávěna z několika různých úhlů, nebudete mít se čtením žádné potíže. Vztah mezi dvěma sestrami-dvojčaty je na jednu stranu idylický. Fern, která má psychickou poruchu musí mít život pevně nalajnovaný. Nechává se opečovávat svou sestrou Rose, která ji chrání. Ovšem někdy až moc. Hodná sestra je skvělý psychothriller, který jsem měla problém odložit. Krátké kapitoly vás stále nutí otáčet stránku za stránkou a čekat, co bude dál. Upřímně, to, která sestra je hodnější jsem pochopila hned od začátku. Ovšem čeho všeho je schopná, to jsem nečekala. Její zloba a psychické narušení bylo bolestné a děsivé, přesto bohužel pravdivé. Po dlouhé době kniha, která mě opravdu nadchla a nepustila.
Závěr samotný byl skvělý, mrazivý. Pro mě rozhodně nejlepší kniha od autorky a ráda se pustím do dalších jejích počinů. Tento gradující thriller vás rozhodně zašimrá po zádech a jen tak vás nepustí.

5 01.03.2022

Od Sally Hepworth jsem před časem četla její Rodinu odvedle, která mě až tolik neoslovila. Za to Tchyně mě oslovila hned od přečtení samotné anotace a musím říct, že mě bavila po celou dobu čtení. V některých myšlenkových přestřelkách nebo typickém názoru jedné a názoru druhé jsem se dokonce sama poznávala. Ač jsem to nečekala, tohle byla kniha, kterou jsem nechtěla odložit. Tchyně se bude určitě líbit fanouškům knih Liane Moriarty.
Autorka píše vztahovky, kde se snaží udeřit na hlavičku problému. V podstatě se celý příběh točí pouze kolem šesti lidí, což je pro čtenáře rozhodně příjemnější. Celý příběh se odvíjí ve dvou časových rovinách, které se různě střídají. Sally si tentokrát nechala všechno rozuzlení až nakonec, a já sama byla nesmírně překvapená, protože jsem se vůbec netrefila se svými predikcemi.
Tchyně mě bavila, mrazila a ten závěr mě opravdu hodně překvapil. Ačkoliv ve vás zakončení může vyvolat nepříjemné pocity, tak za mě to není jen šokující ale také uvěřitelné.

5 08.09.2021

Bernhard Schlink se mi zapsal do srdce s knihou Předčítač, kterou vám velmi doporučuji. Svou knihou Olga své umístění jen ukotvil.
Barvy loučení je krátká povídková sbírka čítající 9 samostatných povídek, které mají společné jedno téma; loučení. Každé loučení je jiné, jinak silné ale každé je důležité. Kniha svým námětem na sebe upozorňuje s tím, že si u knihy popláčete, protože loučení je smutné a bolestné. Ale když si sbírku přečtete tak pochopíte, že u knihy vlastně nebudete brečet. Nenajdete u čtení bolest a trápení, ale ucítíte smíření a a pochopení.
Asi největší chybou této knihy je, že samotná anotace a název knihu jaksi škatulkuje. Kvůli tomu čtenář cítí zklamání přesto, že samotné povídky jsou opravdu dobré a povedené. Schlinkův spisovatelský styl je jednoduchý, přímočarý. Nehraje si slovy, nesnaží se čtenáře mást čtením mezi řádky, takže pro někoho se může zdát až obyčejným, pro jiného je zkrátka snadno pochopitelným. Záleží na vkusu čtenáře. Mně osobně se sbírka líbila. Nedostala jsem od ní to, co jsem očekávala, ale když jsem se oprostila od očekávání, tak jsem si sbírku užila.
Nejvíce se mi zalíbily povídky Medailonek a Milovaná dcera. Zdaleka nejméně mě oslovily povídky Stařecké skvrny a Výročí.

5 17.06.2021