Ve stínu popela

Velmi ráda jsem se opět vrátila do světa bohů a prvotních, kde jejich ostré špičáky zpestřují ty správné okamžiky. Příběh Serafeny se v prvním díle rozbíhá a slibuje opět velké věci. Autorka ani v této sérii nešetří detaily a souvislostmi, což je občas náročnější uchopit. Zamilovala jsem si ale jak hlavní postavy Nykta i Serafeny (ok, její umanutost mi lezla občas na nervy), tak i ty další silné vtipné i roztomilé, které společně tvoří velmi poutavý děj. Proste kniha podle mého gusta.

80% - Příjemné překvapení a celkem neotřelý námět se smrtelnicí zaslíbenou prvotnímu bohu smrti, kterého má zavraždit, aby zastavila Hnilobu, jež ničí její království, jenže bůh ji při předávce odmítne a pak už nic nejde podle plánu. Jasně, autorka se nevyhýbá známým klišé, takže bůh je krásný a především vyrýsovaný (a to si čtenář přečte vážně často) a hlavní hrdinka Serafina s ním celkem dost dlouho interaguje, aniž by ji byť jen napadlo, že by to mohl být její původní nastávající. Sera je prostořeká a bezhlavě se vrhá vstříc nebezpečí i poté, co je jí výslovně nařízeno, aby tak nečinila (čímž ohrožuje nejen sebe ale i všechny kolem a to je vlastnost celkem na pěst). Taky postrádá stabilní rodinné zázemí, protože hrdinka pocházející ze šťastné rodinky, to by v podobném příběhu těžko mohlo fungovat. Ale tuhle holku nesnáší i vlastní matka, nevlastní bratr ji šikanuje a v královském paláci ji po nesplnění úkolu dokonce trápí hladem (což už znělo trochu neuvěřitelně). Šed-Nyktos má zase kolem sebe nevyhnutelně hláškující partičku bohů, neblahou rodinnou minulost a nejednoho nepřítele. Řada věcí se tam opakovaně přetřásá ze všech stran, ale naštěstí je to napsané dost svižně na to, aby mi to nějak extra vadilo, a když už by se čtenář mohl náhodou začít nudit, přenese nás autorka do Země stínů a Nyktova paláce s dalšími bohy a drakeny a je zas o zábavu postaráno. Samozřejmě Nyktos dřív nebo později musel přijít na to, co na něj jeho milá chystala, takže se už dost těším na další díl.

(SPOILER) Čtu dle doporučení kombinaci Z krve a popela první tři díly a teď první díl ze série Žár těla a Ohně. Tudíž nejde nesrovnávat.
Tady mi oba hlavní hrdinové sedly daleko více. Sera mi neleze na nervy, i když tu vidíme stejný model jako s Poppy- její okolí - nejbližší ji nemají rádi, má jediného člověka, který ji cvičí, má závoj a leží na ní tíha velké odpovědnosti a vtloukají ji do hlav od malička nesmysly a ona jim bezmezně věří. Něco ve stylu stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Ale tím podoba za mě končí.
Sera je sebevědomá, méně krvežíznivá, má vlastní názor, nenechá se sebou tak vláčet a manipulovat, je schopna názory měnit. Přitom však není tolik pochybovačná o svých citech je pevná.
Nyktros není ani kladná postava ani záporák. Je to přesně ten šedý tip postavy, u které přemýšlíte jestli je to zlý prvotní bůh který dělá dobré věci nebo dobrý prvotní bůh, který dělá občas zlé věci. Také si Seru ji nevystavuje na piedestal jako Casteel Poppy a rozhodně zdě není tolik sexu.
Zato je zde super děj, jsou tu i vedlejší postavy, některé celou knihu vydrží živé a i ony se vyvíjí a posouvají. Za mě tedy skoro 5 hvězdiček a úplně mě mrzí, že se musím vracet k Poppy a Casteelovi, i když kniha skončila minule tak napínavě. Ale tato tak končí také :D- Láska je mocnější než osud- uvidíme i když to vlastně víme :D

Dynamika hlavnich hrdinu se mi libila od zacatku. Hlavni hrdinka mi byla sympaticka, coz dost casto nebyva libilo se mi propojeni se svetem Poppy. Jedina vec, co mi vadila (a byla bodne i v minule serii s Poppy) bylo posunovani deje na zaklade otazek-odpovedi. A na konci za me bylo moc zmatku ohledne bohu, polobohu, osudu apod. To uz jsem se moc nechytala.

(SPOILER) BYLO TO ÚŽASNÉ, NAPROSTO SKVĚLÉ!
Kniha Ve stínu popela je o něco zdařilejší než kniha Z krve a popela. Autorka tuto knihu pojala lehce jinak a je to znát. Více se dozvídáme o příběhu první Panny. Sery příběh je stejně tak tragický a smutný jako Poppy. Když jsem u toho srovnávání - Casteel byl pro mě více čitelný než právě Nyktos. Nyktos byl pro mě taková šedá postava, ani zlý, ani hodný. Sám o sobě mluvil záporně. To jen kvůli Seře byl méně sobecký a pečující.
Sera, to je kapitola sama pro sebe. Je impulzivní, agresivní, rozhodně nepředvídatelná. Je to neřízená střela, která byla vychována k tomu, aby se do ní její nastávající choť zamiloval a ona ho mohla zabít. Řečeno ve zkratce.
Příběh mě pohltil a nemohla jsem se odtrhnout.
Co je na knize tak přitažlivého?
* záhadný Nyktos
* Sery nevymáchaná pusa
* dialogy mezi Nyktem a Serou, jejich sarkasmus
* méně postelových scén
* Nektas
*****
,,Láska je mocnější než osud.“ Holand spustil ruku a všechna vlákna až na jedno zmizela. Třpytilo se tu jen to, jehož stín se neustále měnil, prodlužoval a zase smršťoval. „Láska je dokonce mocnější než to, co ti koluje v žilách. Je děsivá ve své sobeckosti. Dokáže prodloužit vlákno pouhou vůlí, stát se čirou magií, kterou neuhasí žádné biologické faktory, nebo taky dokáže vlákno přestřihnout, nečekaně a předčasně."

Příběh mě pohltil. Musím přiznat že mě bavil o trochu víc než série z krve a popela. Autorka se trochu krotila co se týče explicidních scén, což bylo osvěžující. Ovšem fakt, že se hlavní postavy do sebe nepustili při každé příležitosti neznamená, že by chyběla erotika. Hlavní hrdinka Sera má vlastnosti, které mám u postav ráda, i když v mnoha ohledech jedná dost nelogicky. Nyktos je tak trochu tvrdý a tak trochu ... ani nevím jak ho popsat. Chybí mi u něj rozhodnost a na to jak je starý i zkušenosti. O proti Castellovy je to trouba. Ale jako Šeda jsem si ho oblíbila víc, i když jsem hned věděla že je to zároveň i Nyktas. Střed knihy je zdlouhavý a trochu nudný. Musela jsem se nutit do čtení. Konec přináší osvětlení o věždbě, která se měla týkat Poppy a její sestry. Trochu vás nakopne si přečíst další díl. Celkově bych hodnotila lépe než první sérii. Zejména pro to, že se dozvídáme více o zmínkách z knih, v sérii zkrve a popela. Je to jako nahlédnout co bylo před Casem a Poppy a kdo je vlastně ta ,,první panna" která nikdy neexistovala.

(SPOILER) Sérii o Poppy jsem četla už pár let zpátky, ale na domněnkách, které vznikli v sérii Z krve a popela jsem čekala něco úplně jiného.
Autorka si drží standart čtivosti, ale mile mě překvapilo, že pro mě nebyl děj předvídatelný, přesto, že jsem čekala jen romantickou knížku o první "první panne" se zvraty odkrytými v jiných knihách. Opravdu mě mile překvapila, držela mě každou stránku.

(SPOILER) Baví mě to!!!!!!! Sera a Nyktos jsou Boží ...dokonce víc než Poppy a Casteel.. Čtu obě série tandemově... takže teď se musím na chvíli rozloučit. Nebude to lehké po takovém závěru, ale už pomalu otevíráme další díl.

4/5 Sera a Nyktos boli ako postavy super ale Z krvi a popola a Poppy a Casteel sú proste moja srdcovka :D

Rozhodla jsem se pro tandemové čtení, jak doporučila sama autorka. Moc se mi nechtělo opouštět Poppy, když měla předchozí kniha tak super konec, ale po dočtení této vůbec nelituji. Tohle mělo prostě šťávu.
Sera je další nedokonalá hlavní ženská postava a to je přesně to, co v knihách potřebujeme. Hodně jsem si jí oblíbila a doufám, že v dalších dílech příliš nezměkne.
Nyktos se mi zatím taky hodně zamlouvá, popravdě mnohem víc, než Casteel. Chemie mezi ním a Serou je bezkonkurenční.
Hrozně se mi líbilo sledovat ty paralely v obou příbězích, a jak se nám postupně odhalovala celá pravda. Mělo to napětí, vášeň i zábavu. Celkově hodnotím knihu velmi dobře, i když i tady mi přišly některé části zdlouhavé.

(SPOILER) Jsem naprosto unešená. "Zrozený ze smrtelného těla, stín v jiskře a popelu"Po přečtení " série Dvůr trnů a růží od S.J. Maas jsem nečekala, že se jiné fantasy dokáže alespoň přiblížit a ono se to právě stalo. Dokonce i hlavní hrdina Šed je stejně charismatický jako Rhys. I když má kniha přes 600 stran má od začátku do konce neuvěřitelný spad a je nabitá napětím mezi hlavními postavami. Doufám, že mě druhý díl nezklame a bude pokračovat ve stejném tempu. Už otevírám 2.dil.

Knihy čtu v autorkou doporučeném pořadí v kombinaci se sérii Z krve a popela.
Asi jsem měla velké očekávání. Kniha byla zajímavá 100 prvních stran a pak nějakých 300 stran strašná nuda. Nic se nedělo, asi jsem byla namlsaná akcí a vším ze série s Poppy a Casteelem. Nyktos a Sera nejsou tak žhaví, nejiskří to mezi nimi tolik, jako mezi Casem a Poppy. Ale od zhruba 420 strany to začalo být zase zajímavé, konec se mi líbil moc. I přesto, že dávám nižší hodnocení, se těším na další díl.

(SPOILER) Zajímavé odbočení od příběhu Poppy a Casteela, čtu knihy v autorkou doporučeném pořadí, takže jsem si odpočinula od Z krve a popela a ponořila jsem se do příběhu Sery a Nykta. Samo o sobě to nebylo špatné, člověk se dozvěděl spoustu informací, ale přišlo mi, že kdyby oba hlavní hrdinové nebyli tak zabednění a prostě si připustili, co k sobě cítí a byli k sobě upřímní, kniha by byla mnohem kratší a já bych neměla chuť je oba praštit....jdu se sérií pokračovat....

Jediné co mohu říct, MILUJU.

Ano, tohle se povedlo! Má to správnou dávku napětí, romantiky a zábavy! Je to fantasy, kde se sice ztrácím ve všech těch bozích, ale baví mě to. Opravdu je zde mnoho společných prvků se sérií Z krve a popela, což je pro mě především plus, více mi to objasnilo svět, který se nám autorka snaží představit. Těším se na další díl.

„Ze zoufalství zlatých korun a zrozena ze smrtelného těla povstane velká původní síla jako dědic zemí i moří, nebes a říší. Stín v jiskře a popelu, světlo v plameni, které zažehne oheň v těle. Až hvězdy popadají, hory se rozdrolí a ponoří do oceánu a staré kosti pozvednou meče po boku bohů, falešný přijde o svou slávu před dvojicí zrozenou ze stejných zločinů a ze stejné velké síly prvotních v říši smrtelníků. První dcera s krví plnou ohně, předurčená pro dávno přislíbeného krále. A druhá dcera s krví plnou popela a ledu, druhá polovina budoucího krále. Společně přetvoří říše a uvedou nový začátek.“

Hodně jsem se bála, že to bude zdlouhavé jako Z krve a popela, když se jedná o první díl. Naštěstí se mé obavy nenaplnily. I když je kniha dlouhá, za celou dobu jsem nenašla část která by mě nebavila. Co mě trošku mrzí je podobnost s postavami ze série Z krve a popela. Jak u Sery, tak u Nykta jsem si toho všimla. Ovšem to je tak jediné co mohu vytknout.

Jennifer to prostě umí, ještě nenapsala knihu která by mě nebavila.

Tato kniha byla za mě perfektní. Skvěle propracované, čtivé tak, že se nedokážete odtrhnout. Tento svět vás naprosto pohltí. Málokdy se mi u knihy stává, že to tak prožívám nebo že bych měla pocit, že jsem součástí té knihy. Tady to ovšem žádný problém nebyl. Bylo to tak skvělé, že jsem chvílemi zapomínala, že to čtu. Rozhodně doporučuji. Tato fantasy mi učarovala.

Takže, za mě super a jsem spokojená, ale nějak nemůžu přijít na to, proč nejsem tak spokojená, abych dala plný počet hvězd.
Nemohla jsem nesrovnávat s první sérií a je zajímavé, jak se vlastně historie opakuje. Sera a Poppy a vlastně i Casteel s Nyktem si jsou hodně podobní.
Tento díl mě rozhodně bavil více než první díl Z krve a popela a pořád se v něm něco děje, humor je tu taky lepší, Sera mi taky sedla více než Poppy, vedlejší postavy taky.
Takže je vlastně škoda, že mi tam pořád něco chybí, ale čtení si užívám a těším se na další díly z obou sérií.