Rade komentáře u knih

Převyprávění části románu Jana Eyerová pro děti, vlastní román jsem přiznávám doposud nepřečetla, viděla jsem jen TV inscenaci. Jako dospělou mě to už nelákalo.
Sirotka lowoodského jsem ale jako dítě milovala, malou Janu jsem moc litovala a její příběh prožívala. A jeden "praktický" přínos pro můj život - po příhodě, kdy dívky v sirotčinci dostaly po spálené ovesné kaši jako lahůdku sýr (i když netuším, jak v té době vypadal a chutnal), jsem začala konzumovat sýry ve velkém, i když do té doby jsem o ně moc nestála...

7 23.02.2015

Tak tohle je úžasná kniha. Tím působivější, že jde o popis skutečných událostí... Četla jsem v mládí opakovaně, prožívala osudy horolezců v zimě, vánici, ve výšce s nedostatkem kyslíku. Výborně napsané, skvělý autor, který tragicky zahynul v horách daleko od domova...

5 23.02.2015

Hodně působivé, tím spíš, že se to takhle opravdu tenkrát dělo...

7 23.02.2015

Knížku jsem dostala jako dárek a říkala jsem si, komiks, no to fakt nemusím... Ale pak jsem se nemohla odtrhnout.
Dvě časové a dějové linie mi nejdřív přišly zvláštní a trochu matoucí, ale právě ony nakonec přispěly k tomu, že mě příběh tak moc chytil a že postavy byly tak neuvěřitelně plastické, s několika rozměry.

11 23.02.2015

Čteno hodně dávno, ale pamatuji se, že na mě kniha velmi zapůsobila, její hrdiny jsem vnímala jako skutečné postavy z masa a krve, s jednáním, které ať se mi líbilo či ne, vždy bylo lidsky pochopitelné.

14 23.02.2015

Působivá a rozhodně zajímavá kniha, ale musím se přiznat, že film mě oslovil více.

14 23.02.2015

Četla jsem brzy poté, co jsem viděla film, hodně mě překvapilo, že zatímco film je tak trochu rodinná verze, vhodná i pro děti, sice hodně napínavá, ale tak trochu učesaná, kniha je docela drsné a občas i náročné čtení a pro děti ani omylem...

13 23.02.2015

Připomíná knihy českého autora Ivana Lesného Zpráva o nemocech mocných, Zpráva o nemocech slavných... Trochu horší překlad.

6 22.02.2015

Moje úplně první knížka, kterou jsem sama četla. Velká nostalgie.

7 19.02.2015

Oblíbená kniha (oba díly) již z dětství. Žádný film se jí nevyrovnal. A můj oblíbenec - zasmušilý Athos s tajemnou minulostí. Když jsem byla ve 14 letech prvně v Paříži, hledala jsem uličku Ferou, ve které podle knížky Athos kousek od Lucemburského paláce bydlel. A já ji opravdu našla a v mých očích se tehdy postavila na úroveň ostatních pařížských pamětihodností . :-)

18 18.02.2015

Jako dítě jsem Broučky milovala, moji ohleduplní rodiče mi je četli a ukazovali původní krásné ilustrace, které dodnes vidím před sebou, ovšem s vynecháním krutých pasáží (uhořelá koťátka v pohádce pro malého Broučka, smrt maminky, tatínka, drsný konec, kdy nakonec umřou všichni...) K těmto pasážím jsem se dostala až jako mnohem větší a spolu s neustálým opakováním, že nejlepší lidská vlastnost je poslušnost, jsem nějak ke klasickým Broučkům ztratila ten vřelý vztah. Nicméně loutková pozdější verze, kdy pochmurná temata byla upravena, je samozřejmě krásná.
Ale musím se přiznat, že i dnes, když v červnu vidím večer na louce malá létající světýlka, padne na mě nostalgie a představuju si ty malé roztomilé človíčky s křidýlkama, co v ručičce drží malou lucerničku...

Docela náročné čtení o temné posedlosti na straně jedné a lidskosti a přátelství na straně druhé. V každém věku jsem si z knížky vybrala něco jiného. Působivé ilustrace R. Kenta, které ještě více umocňují vyznění knihy.

16 18.02.2015

Zamilovaná knížka mého dětství. Čteno mnohokrát. Napínavé luštění "šifry", která ukazuje cestu k pokladu z 16.století. Úžasné na ní je i to, jak uvedeno i níže, že se dá číst prostě pořád, bez ohledu na věk. Jako čtivá oddechovka nejen pro děti, s chytrou a logicky vystavěnou pointou.

10 18.02.2015

Četla jsem kdysi dávno, jako zakázanou knihu v době normalizace (vyšlo v roce 1969 a vzápětí bylo staženo). Naprosto drsná četba o metodách totalitní zvůle a o tom, jak revoluce žere vlastní děti. Tenkrát to byla bomba, ale i dnes jde o významné svědectví o drastických padesátých letech a z východu importované krutosti, která se ale i tady docela dobře zabydlela...

Jen k Tatarské poušti (samostatné vydání):
Četla jsem ji kdysi dávno jako patnáctiletá a opravdu hodně na mě zapůsobila. Pak jsem se k její četbě vrátila po mnoha a mnoha letech a nebyla jsem zklamaná, jak to někdy bývá, ale znovu jsem se utvrdila, jak je to působivá a silná knížka. Stále si to představuji, to pusté údolí, plné kamení, ta opuštěná kamenná pevnost vysoko v horách, ten pohled do vzdálené tajemné Tatarské poště, to nekonečné čekání na smysl života...
Pro mě jedna z nejpůsobivějších pasáží - Voják, který se vracel opožděně do pevnosti, se střetl u vstupu se svými kamarády ti ho sice všichni poznali, ale protože neznal nové heslo při výměně stráží, museli postupovat podle předpisů...

12 18.02.2015

Četla jsem již dávno, ale stále mám v hlavě, jak moc na mě příběh zapůsobil - a zvláště ten konec...

13 18.02.2015

Mrazivé, absurdní... a výborné.

17 18.02.2015

Hodně působivá kniha, pokud se však chcete orientovat v ději, je třeba si zapamatovat buď každou přečtenou větu, nebo se opakovaně vracet, případně si činit poznámky, jak již níže řečeno.
Protože jsem neznala ani film, ani obsah knihy, takže jsem vůbec netušila, jak celý příběh skončí, prožila jsem celé pátrání s Mathildou s velkou netrpělivostí. A přestože je celý příběh psán zvláštní odtažitou formou, osudy postav a souvislosti se většinou odhalují na základě dopisů, takže kniha občas připomíná „úřední spis“, kterému odpovídá obsah Mathildiny mahagonové skříňky, vyznění celého příběhu je velmi silné.

10 17.02.2015

Historický román, který, jak už je u Vandenberga pravidlem, plasticky a se znalostí reálií popisuje minulost, tentokrát Evropu 15. století - život v Konstantinopoli, Benátkách, Mohuči...
Nicméně psychologie postav tentokrát moc zvládnutá nebyla a často nebylo ani zřejmé, oč hlavní hrdinové usilují a jaká je motivace jejich občas nepochopitelného jednání. Možná to tak bylo úmyslně, jako pokus o sondu do myšlení člověka 15.století, ale mně to zážitek z četby dost kazilo.

5 15.02.2015

Krásná neobyčejná čeština, originální, vtipné... Vydání z roku 1981 s výtečnými ilustracemi Josefa Čapka.

20 14.02.2015