Utajení vládcové

26.04.2016

Stát se osobním lékařem nejvýše postavených individuí v dějinách věru nebyl vděčný úkol. A ani nemohl být. Rozmary a neřesti nemocných mocných i obtížná problematika (správného) diagnostikování – to vše bylo většinou nad síly vyvolených zdravotníků. Tak se mi zdá, že medicína je spíše než věda vlastně uměním, které ovšem samo o sobě vždy trpělo mnoha skrytými neduhy. Tak kupříkladu v jednom svém předchozím komentáři jsem si postěžoval, že vlastně dodnes nikdo neví, co přesně a v jakých dávkách užíval Hitler. Autor knihy moji neznalost alespoň částečně korigoval tím, že citoval z dokumentace. Nu budiž. Jedním dechem však dodává, že zmíněný diktátor byl vždy pánem svých rozhodnutí, a to i přesto, že se v jednom kuse ládoval psychotropními látkami. Osobně si myslím, že největší válečný konflikt v dějinách byl přece jenom významě ovlivněn dryáky, které dr. Morell svému pacientovi léta ordinoval. Otázka příčetnosti tak stále visí ve vzduchu – o zásadním filozofickém problému svobodné volby ani nemluvě. Takže tak nějak se mi jeví klinický obraz této pozoruhodné studie. Rozhodopádně jsem pro sebe objevil nového (a slušně zainteresovaného) spisovatele literatury faktu. Číst Vandenberga je lahůdka hodná oka odborníka. Mám v pořadníku Zapomenutou Hellas, a pokud mi i tato práce bude stejnou útěchou jako Skrytí vládci, nebudu váhat opakovat pětihvězdičkové hodnocení. Uvidíme. Fascinující čtenářský zážitek.