Pítrs85 komentáře u knih

První polovina (ta brutálnější :) velice zajímavá, člověk si až říká, jak mohli pacienti taková muka vůbec ustát. Druhá polovina, o mikrobech, bakteriích apod. už bohužel celkem nudná, protože se autorka neustále opakuje a jinak až beletristické vyprávění tím přichází o spád. Ale jinak zajímavá cesta časem do viktoriánské doby, kdy se vážně zranit rovná se rozsudku smrti.

2 28.04.2022

Je fajn, počíst si příběhy postav, co v tom hlavním, Trainspottingu, jen tak přicmrndávají Rentonovi, Begbičovi nebo Sick Boyovi, ale... nevím, nakolik Welsh čerpal z vlastní minulosti (asi dost), ale jedno vím jistě- tam, kde mi tyhle charaktery byly před pár lety sympatický a děsně cool, mi dneska přijdou jako děsní voseři a jako někdo, koho bych v reálu potkat opravdu nechtěl. Plus ta část, kde Welsh popisuje týrání psů... Irvine, s lidma si ve svých knížkách dělej, co chceš, ale týrání na zvířatech? S tím jdi bez pardonu do pr*ele. Prostě je to pořád ten samej Irvine Welsh, jen já jsem už nejspíš jinde a už mě popis všeho toho sexu, drog, DJování, drog, násilí... a drog moc nebere. Ale kniha to špatná rozhodně není, o to spíš musí vyznít v originále, ve skotském slangu.

28.04.2022

Prostě Bukowski, tentokráte v krátkých povídkách a o to vtipnější (ano, sem tam se i jeden zastydí, čemu se to vlastně směje... no, trošku, trošku se zastydí :-). Jediná menší výtka směřuje na nakladatelství Argo (které mám jinak moc rád, spolu s Pasekou vydávají v současnosti dost možná nejhezčí knížky, minimálně vizuálně), jehož překlad mi přišel, ve srovnání s tím od Pragmy, která Bukowskiho vydávala dřív, jaksi... bez koulí. Ale to je jen můj osobní postřeh.

1 28.04.2022

Není to nejlepší Bukowski, pokud bych měl někomu tímto fenoménem nepolíbenému dát Bukovu knížku (pro ilustraci), nerozhodl bych se pro tuto, ty jednotlivé povídky jsou až příliš krátké, aby do nich člověk mohl víc zabřednout, navíc některé jsou tak trochu... meh. Ale. Ale je to prostě Bukowski, a pokud pro jeho poetiku máte slabost, bude se vám líbit i toto.

2 28.04.2022

(SPOILER) Bílé kosti trpí klasickým stigma knižní prvotiny (je tam toho všeho moc, hlavně akce), přesto můžu říct, že má tahle série slušně našlápnuto a moji pozornost rozhodně získala, jsem zvědav na další (útrpné) příběhy komisařky Maguierové. Bílé kosti jsou typickým drsným thrillerem, čím se ale liší od všeho, co jsem doposud četl, je za prvé téma- keltská mytologie a za druhé, že hlavním hrdinou je tentokrát... hrdinka :-) Což je po všech těch životem bičovaných Holech, Rebusech nebo Taylorech příjemné osvěžení. Co mi na příběhu docela vadilo, byl ten fakt, že Katie Maguireová vlastně nic nevyřešila, nikoho nezachránila (více méně) a tak nějak se jenom vezla. Případ rozlouskl doktor/profesor, oběti všechny mrtvé, plus ten fakt, že umíraly i osoby komisařce blízké a nejbližší... :-) Jenže ten děj je natolik fajn, čtivý, zajímavý (navíc se odehrávající v mém milovaném upršeném Irsku), že jsem po přečtení zkrátka nadšen a těším se na další díly.

3 28.04.2022

Naprostá klasika, otec všech dobrodružných knížek, zkrátka legenda. Z dnešního pohledu už je samozřejmě příběh Jima Hawkinse lehce úsměvný, ale mně se ten krásný jazyk, kterým to Stevenson napsal, děsně líbí. Knížka na léto jak dělaná.

11 28.04.2022

V knize se opakovaně zmiňuje legendární The Blair Witch Project, no kdybych měl Trhlinu k něčemu připodobnit, myslím, že lepší příměr bych nenašel. A tak, jak mě před lety vyděsila čarodějnice z Blair (a jak jsem si myslel, že už mě nemá šanci nic obdobně vyděsit), tak přesně tak mě vyděsil Karika se svým jistě zaručeně pravdivým příběhem. Ale to je vlastně jedno, pravdivý-nepravdivý, i kdyby to byl, stejně jako u Blair Wicth, celý jen šikovně vystavěný pseudodokument, opět se potvrdilo, že zlo neviděné/neviditelné je mnohem děsivější než nějaký konkrétní a hmotný bubák. Jediným mínusem je pro mě fakt, že jsem se absolutně nedokázal ztotožnit s hlavním (anti)hrdinou, pač to byl takový arogantní bambula, že jsem mu po pár stránkách přál to nejhorší :-) Ale to byl dost možná autorův záměr, takže i tady vše v cajku. Jo, jsem nadšen, pusťte si k tomu na YT nějakou creepy muziku (za mě třeba video Haunted Forest), začněte číst samozřejmě po setmění a uvidíte, že se budete bát taky.

20 28.04.2022

Po přečtení Na dně v Paříži a Londýně jsem pochopil, proč jsou Orwellovi knihy tak depresivní. Není divu, poté, co všechno autor v mládí prožil, že toliko rezignoval na lidskou rasu. Jak jednou padnete na dno, nahoru se šplhá tuze těžko. Jinak klasický Orwellův rukopis, knížka, po jejímž přečtení ji nedokážete jen tak odložit, ale ještě nějakou dobu ve vás bude rezonovat a přinutí se zamyslet.

7 28.04.2022

Klasicky depresivní Orwell, neklasicky (pro mě) tak trochu nudný, především pak vzpomínání na dětství hlavní postavy. A s tou mám koneckonců taky problém, pač je to takový sebestředný, životem unavený hejhula, kterého byste nejraději propleskli. I když moc dobře vím, že takových hejhulů chodí po světě neurékom. Co naopak oceňuji, a v čem se opět potvrzuje, jak moc byl Orwell nadčasový, je jeho vidění světa v blízké budoucnosti. A až si budete zase někdy zoufat, jak ten dnešní svět stojí za prd, a jak bylo dřív o tolik lépe, věřte, že to samé si říkali naši předci, kdy jejich "dřív" bylo o tolik lepší než jejich "později", to "později", na které spousta z nás tak ráda vzpomíná...

2 28.04.2022

Při čtení Orwellových knih je člověku ouvej nejen psychicky, ale tak nějak celkově, i fyzicky. Všem jeho postavám (těm hlavnějším) se dějí hnusné a ještě hnusnější věci, po kapce naděje přijde o to krutější vystřízlivění a konec pak vyznívá jaksi nekompromisně, bez toho příslovečného světla na konci tunelu. Zapomeňte byť jen na slzu fantazie nebo romantismu, tady je vše až nepříjemně realistické, jako kdyby se vám Orwell při psaní díval zpříma do očí a promlouval k vám, až na dno vaší duše. Vážně, až takhle sugestivní dokázal být. A samozřejmě až krutě nadčasový.

1 28.04.2022

Na knihu Na smrt by se hodilo jediné všeříkající slovo- nekompromisní. Snesu hodně, ať už ve filmech nebo v knížkách, ale tahle kniha byla silný kafe už i na mě. Každopádně Jozef Karika se pro mě stává pomalu objevem roku, Na smrt má totiž parametry světového románu. Samozřejmě to není nic, co by se snad citovalo za padesát let, svým způsobem je to vlastně braková literatura, ale má tak krásný sloh, tak čtivý, strhující... 690 stran? A co, kdyby byl čas, přečtete to za týden, sto stran za večer vám uteče jak nic... A přestože závěr je hrozně přitaženej za vlasy, ten úplnej závěr je naopak přesně takový, v jaký jsem doufal a tento jinak drsný příběh krásně uzavírá.

3 28.04.2022

Mám rád politickou satiru, mám rád absurdno, ale ať jsem hledal, jak jsem hledal (díval jsem se vážně všude, pod postel, pod stůl, za skříň, i do kapes se díval), v této knížce jsem jí, navzdory anotacím, nenašel. Co jsem naopak našel, byla křečovitá snaha o politickou satiru, absurdno, ba snad dokonce i o vtip. Co nadělám, budu hledat jinde...

1 28.04.2022

Z knížky je cítit, že jí Barker asi nepsal s úmyslem, že teď píše to své nejlepší dílo ever. Je to taková oddechovka... teda pro něj, protože i tak je Noční rasa drsná, krvavá a temná až na půdu. Noční můry z toho asi nenastanou, ale četlo se to dobře, děj byl docela zajímavý, příjemně noir, zkrátka fajn průvodce letošním neveselým podzimem...

2 28.04.2022

Zpočátku jsem si myslel, že bude Kejda jen jeden z těch ulítlých, nebo spíš trapných sci-fi románů. Jenže po počátečním oťukavání, představení hlavních hrdinek (na začátku mi nebyla sympatická ani jedna), dostane Kejda super lauf a každou další stránkou to jen graduje (velice mě bavila ta až 'survival horor' část s Týnou cestující vykydlenou ukrajinskou krajinou). Teda takhle, pořád je to brak (což autor sám nepopírá), ale velice zábavný brak ve stylu všech těch popkulturních blbinek. A i tu Týnu jsem začal zhruba v polovině knížky milovat.

2 28.04.2022

Moc povedený knižní Doctor, ono když máte rádi Londýn, viktoriánskou dobu, zimu a Straxe, má knížka vyhráno. Protože tohle všechno tam je. Příběh je samozřejmě takový lehoučký, žádné filozofické čtení, ale to snad ani nikdo nečekal. Možná trošku škoda nevyužitého potenciálu v charakteru 12. Doctora. Ale to se moc nepovedlo ani tomu seriálovému, takže... Jinak velmi příjemné, až feel-good čtení.

2 28.04.2022

Co dodat k tomuto zásadnímu dílu světové literatury? Pokud máte problém s nedostatkem vánoční atmosféry, uvařte si nějaký dobrý čaj (nebo kafe), pusťte si (nejlépe na gramofonu) nějakou pohodovou oblíbenou hudbu a hlavně vezměte do ruky Vánoční koledu Charlese Dickense. Pokud si ani potom nevzpomenete na svoje nejkrásnější Vánoce, když jste byli malé děti, duchové minulých, současných a budoucích Vánoc už vám přešlapují přede dveřmi ;-)

19 28.04.2022

Je jasné, že Boyne cílí na dětského čtenáře, proto zvolil styl, jaký zvolil (každá další kapitola začíná rekapitulací co se stalo v té minulé, což, vzhledem k tomu, že vaše paměť už není, co bývala, vlastně ani moc nevadí :-). Ze začátku jsem s tím stylem měl trochu problém, přál jsem si děj o něco dramatičtější a zkrátka vyspělejší. Ale jak se dostanete na jeho vlnu, ponoříte se, ani nebudete vědět jak. Viděl jsem dřív filmovou předlohu, proto mě závěr už tolik nešokoval, ale stejně ve mně rezonoval. Silné, ve své naivitě.

4 28.04.2022

Kniha stejným dílem zábavná jako poučná, a pro nás, kdo pracujeme v oboru, navíc zajímavá, zajímavá v tom, jak knihkupecký svět funguje na západě (vlastně stejně jako kdekoliv jinde, především tedy co se našich milovaných zákazníků týče). Jediným minusem tak fakt, že deník je z roku 2015 (končí posledním prosincem dvapatnáct), tudíž už vlastně ne moc aktuální. No nedalo mi to a podíval jsem se, co je u Shauna nového. Naštěstí jeho antikvariát i v této nelehké době očividně funguje, Shaun, na rozdíl od knihy, už není misantropický starý mládenec, ale v průběhu let se oženil (ach, Shaune :-/ :-), napsal třetí knihu (Dybbuku, doufám, že si toho všímáš), pořád nesnáší Kindle... A já si Wigtown (tedy místo, kde sídlí jeho antikvariát) píši na seznam měst, která bych moc rád navštívil.

4 28.04.2022

Nakonec ne tak kontroverzní, jak jsem si myslel, ale velice dobré. Timur Vermes to totiž vzal za ten nejlepší konec, největšího zločince v lidských dějinách ani neadoruje (samozřejmě), ale ani vyloženě neparoduje, resp. paroduje, ale velice inteligentním, ne na první dobrou, stylem. A to velice oceňuji. Filmových komedií, ve kterých je Hitler za kašpara, je neúrekom, většinou trapné nebo ještě trapnější. Tedy nechápejte mě špatně, Hitler si nic jiného nezaslouží, ale Vermes tak činí sofistikovaně, hravě, s mírným pomrknutím a vlastně o to víc nekompromisně. To, že kdyby Áda žil v dnešní době, neměl by o moc víc práce, zfanatizovat davy, než před lety, psát netřeba. Prostě takhle má vypadat politická satira. A kdyby to nemělo těch pár hluchých míst, byla by to, pro mě, kniha roku... možná poslední pětiletky.

5 28.04.2022

Dobré to bylo, asi jedna z nejpodivnějších knížek, co jsem doposud četl, resp. ten sloh je fakt těžko uchopitelný, ale o to jsem radši, že jsem si cestu k Jáchymu Topolovi konečně našel. Zaujala mě anotace, co by kdyby, co by bylo, kdyby se Češi v osmašedesátým ruským tankům postavili a začala by tak třetí světová. No knížka je samozřejmě úúúplně jiná, než co jsem očekával. A to je právě děsně fajn. Určitě to nebyl první a poslední Topolův román, se kterým chci mít tu čest.

6 28.04.2022