Farářova dcera

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zamyšlení nad smyslem víry v Boha a nechtěný útěk dcery vesnického faráře do zcela odlišného prostředí.

https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/2314/fararova-dcera-2314.jpg 4.1122
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Volvox Globator
Orig. název

A Clergyman's Daughter, 1935

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (21)

Kniha Farářova dcera

Přidat komentář
Messilina
18. října

Myslím, že to bylo trochu slabší než Farma zvířat, nebo 1984. Hlavně mi celkový dojem zkazil konec, který mi přišel takový, nijaký. Čekala jsem trochu větší zvrat, ne jen návrat na začátek. Trochu tomu prostě, podle mě, chybí pár stránek, pointa. Něco ve stylu, např. a tak po návratu domů založila útulek pro bezdomovce, nebo klidně i ta svatba, ale tohle bylo a vrátila se zpět ke své nudě a celá ta odysea byla jen takové zpestření života, které bude vyprávět za dvacet let při čajích sousedkám.
Ale za přečtení to rozhodně stojí.

Recidivista
10. srpna

Tak toto mohla byť fakt výborná kniha. Žial nie je. Celý problém spočíva v tom, že vcelku zaujímavé témy, o ktorých sa tu pojednáva sú spracované len ako pozadie beletristického príbehu. Navyše príbehu s umelo vykonštruovanou zápletkou (prepojenie neprepojiteľných prostredí) stojacou na nepravdepodobnej strate pamäti. Z tejto knihy priam kričí, že Orwell mal rozpracovaných niekoľko textov o nesúvisiacich spoločenský problémoch, pričom ako spojivo si zvolil životnú cestu hlavnej hrdinky Dorothy. No toto „lepidlo“ podľa mňa nedrží stránky dostatočne pokope.

Som si však istý, že ak by sa Orwell rozhodol spracovať túto knihu ako esej alebo reportáž, dopadlo by to oveľa lepšie. Mne osobne sa najviac páčili práve tieto publicistické pasáže, v ktorých Orwell vychádza z vlastných životných skúsenosti a v ktorých sa venuje opisom práce zberačov chmelu, problému bezdomovectva, náboženským otázkam, či systému súkromného školstva („škola je od slova školné“ a nie naopak). Chápem presne, čo nám Orwell ku každej z týchto tém hovorí, ale kvôli forme, ktorú na to zvolil, ho „nepočujem“ dobre. Ako keby bol jeho odkaz prehlušený šumom z priemerného príbehu. Farárova dcéra je tak knihou, ktorá neurazí ani nenadchne.

Pri čítaní som si však uvedomil jednu vec. A to, ako veľmi sme v dôsledku neustáleho omieľania a presadzovania politickej korektnosti vystavený vplyvom autocenzúry. Človeka pomaly začnú prepadať výčitky a pocit viny už len pri čítaní o niečom, čo sa vymyká v súčasnosti vštepovaným vzorcom správania. Orwell opisuje cigánov napríklad takto: „V ich neotesaných orientálnych tvárach sa skrýva výraz divokého, i keď apatického zvieraťa, výraz tupej hlúposti zmiešaný s neskrotnou prehnanosťou.“ No necítite sa pri čítaní tohto opisu trochu ako školák, ktorého počas prestávky prichytia pri fajčení na záchodoch? Najviac ma však pobavila zmienka o tom, že ak by ste v notoricky známej trinástej kapitole 1. listu sv. Pavla Korinťanom (tzv. hymnus na lásku) napísali do každého veršu namiesto slova „láska“ slovo „peniaze“, bude mať toto posolstvo desaťnásobnú výpovednú hodnotu. True, true. Tak v Orwellových časoch (rok vydania knihy je 1935) a ešte viac dnes. Však si to skúste.

6/10


Elevant
29. července

Farářova dcera je brilantní syntézou psychologického románu a společenské eseje. Některé dějové prvky jsou snad až příliš vyfabulované, nicméně tento fakt dostatečně vyvažuje už jenom Orwellův styl psaní, jenž měl již v tétodobě vytříbený (doporučuji druhé vydání v českém překladu Kateřiny Klabanové).
Snad nejvýrazněji se zde Orwell zaobírá otázkou víry - ať už víry jako spirituální záležitosti, nebo jako společenské pózy. Víra hlavní hrdinky Dorothy je v podstatě morálním zmrzačením nutícím ji popírat samu sebe, žít v nesmyslné askezi, být neustále shrbená a hledět s opovržením na ty, kdo stojí vzpřímeně. Navíc je nucena dodržovat bezduché rituály a modlitby, které svou nesmyslností a upjatostí ztrácí vlastní význam. Takový život se na ní hluboce podepisuje, odsoudila se jím k asexuálnímu životu staré panny. George Orwell tedy přivedl na světlo ty nejhorší vlastnosti křesťanské víry a jejích institucí, spolu s její morálkou resentimentu, které jsou zapřičiněny omzeností lidí a jejich špatnou interpretací smyslu víry. Když je však z tohoto života vytržena a ocitá se v dříve nepředstavitelných životních situacích (zde Orwell uplatňuje své zkušenosti s česáním chmele, žebrotou a zaměstnáním na soukromé maloměstské škole), zjišťuje, že se bez ztracené víry nemůže radovat ze života, pokud se v jeho slastech neskrývá žádný vyšší smysl.
Protože jsou mi názory George Orwella, které zapravovává do svých románů a exhibituje ve svých esejích, velmi blízké (ačkoliv se za socialistu nepovažiji), Faráŕova dcera na mne hluboce zapůsobila. Jedná se o neprávem opomíjený román, který sám na svém čistě osobním žepříčku řadím hned vedle 1984.

iz67
08. června

Nejdřív to vypadá na takové Malostranské povídky s vykreslováním postaviček a atmosferou anglickeho mezivalecneho malomesta. Ale pak to zacne a je z toho trochu Orwelova prvotina o těch nejchudsich v Parizi. Ale tim Orwell neskonci, jeste se dostane ke kritice školství a zhoubneho vlivu rodicu na ně a skončí uvahou o smyslu zivota. Takze rozsahem v nevelkem dile toho stihnul opravdu hodne.

000nugatovej
17. ledna

Orwell je vynikající pozorovatel. Díky tomu mne pobavila sebetrestající se Dorothy, postřehy z života anglického maloměsta, ale i trochu ponurnější popis života chudiny a posléze postřehy o učitelství. V žádosti rodičů: „Mabel říká, že prej s ní chcete dělat něco desetinýho. Nechci, aby se učila něco desetinýho, ale počty.“ (str. 177) jako bych slyšel některé dnešní české rodiče žehrající na novinky typu Hejného matematiky. A věta „My nechceme, aby chápaly.“ (str. 181) je jako ze skrytého školského programu některých našich politických stran.
A provokující jsou i Dorothyny úvahy o životě a víře, na str. 226, které jsou přetrženy tím, že „v hrnci s lepidlem zasyčelo“, a proto bylo třeba se věnovat lepidlu a kamínkům. Není náhodou právě to – žít svůj každodenní život – právě oním hledaným smyslem života?
Orwell umí psát, provokovat, nutit k přemýšlení….

VeruRomanská
14. ledna

Za mě mnohem lépe napsané, než 1984, i když téma je vlastně slabší. Přesto hodnotím o 1 stupeň výše. Naprosto brilantní psychický popis hlavní postavy a trocha toho filozofování o smyslu života :) tak to mám ráda.

JulianaH.
07.10.2019

100/100. „Farářova dcera" by se vlastně dala nazvat Orwellem v kostce, protože zahrnuje všechny tři hlavní oblasti jeho tvorby: román (s experimentálními prvky dramatu), reportáž i esej. Dosud to nejlepší, co jsem od něj četla. A mám tušení, že i kdybych nakonec přečetla jeho sebrané spisy, „Farářovu dceru" budu pokládat za nejlepší pořád.

Mezi moje oblíbence ji nezařadil jen styl (ten je u Orwella perfektní vždycky – realismus, smysl pro humor, autopsie, jadrnost, živá přímá řeč, svižnost; zkrátka má co říct). Hluboce mě oslovilo téma a měla jsem dojem, jako by kniha byla napsaná pro mě. V jedné rovině je to skizza anglikanismu z počátku 20. století, reportáž z prostředí česačů chmele, bezdomovců i žebráků a autobiografické vzpomínky na kariéru učitele, dokumentující chod soukromého školství v Anglii. Už tím se autor trefil do mých osobních preferencí. V druhé rovině je to výborně napsaný román, vystavěný na měnících se a různorodých prostředích, takže čtenář opravdu nemá pokdy, aby se nudil. A ve třetí rovině jde o Orwellovo řešení otázky, co pro člověka znamená víra, popřípadě její ztráta, plné inteligentních aforismů. Božský námět.

Navíc nemůžu nepochválit detailně, a přece stručně vykreslené charaktery postav. Přispívají k dojmu, že čtenář stojí přímo uprostřed knihy a zakouší na vlastní kůži totéž co hrdinové, od cizích pohledů přes pachy až po počasí. Hlavní hrdinka je asexuální – smekám před mistrem Orwellem, že dokáže psát romány bez milostných zápletek, a jako asexuál potvrzuji, že jev popsal přesně.

Půjčila jsem si knížku jako společnost na deštivý víkend a předpokládala jsem, že 300 stran bude tak akorát, ale už po dni a půl mi stránky kriticky docházely. Po dočtení jsem seděla jako hromádka neštěstí a hned v pondělí jsem spěchala do knihovny pro „Bože chraň aspidistru." Skvělá práce, mistře.

DoktorAntonio
01.08.2019

Poučné čtení. Je to sonda do psychiky člověka beznadějně uvízlého v náboženství, ale zároveň autor svým až zpravodajským stylem reflektuje některé aspekty své doby, které sám dobře znal (prostředí česáčů chmele, soukromého školství, bezdomovců apod.).

1

Doporučujeme

Probuzení Simona Spiera
Probuzení Simona Spiera
Lístky ve větru
Lístky ve větru
Měsíc nad Soho
Měsíc nad Soho
Nezapomenutelná
Nezapomenutelná