Farářova dcera

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Zamyšlení nad smyslem víry v Boha a nechtěný útěk dcery vesnického faráře do zcela odlišného prostředí.

https://www.databazeknih.cz/images_books/23_/2314/fararova-dcera-2314.jpg 4.1103
Žánr
Literatura světová, Romány
Vydáno, Volvox Globator
Orig. název

A Clergyman's Daughter, 1935

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (15)

Kniha Farářova dcera

Přidat komentář
JulianaH.
07. října

* „Taková ztráta víry, to je záhadná věc – tak záhadná jako víra sama. Jako víra nemá ani ona nejmenší spojitost s logikou – je to změna klimatu mysli.“
* „Věřit a nevěřit je velice podobné za předpokladu, že člověk dělá to, co je obvyklé, užitečné a přijatelné.“

„Farářova dcera" by se vlastně dala nazvat Orwellem v kostce, protože zahrnuje všechny tři hlavní oblasti jeho tvorby: román (s experimentálními prvky dramatu), reportáž i esej. Dosud to nejlepší, co jsem od něj četla. A mám tušení, že i kdybych nakonec přečetla jeho sebrané spisy, „Farářovu dceru" budu pokládat za nejlepší pořád.
Mezi moje oblíbence ji nezařadil jen styl (ten je u Orwella perfektní vždycky – realismus, smysl pro humor, autopsie, jadrnost, živá přímá řeč, svižnost; zkrátka má co říct). Hluboce mě oslovilo téma a měla jsem dojem, jako by kniha byla napsaná pro mě. V jedné rovině je to skizza anglikanismu z počátku 20. století, reportáž z prostředí česačů chmele, bezdomovců i žebráků a autobiografické vzpomínky na kariéru učitele, dokumentující chod soukromého školství v Anglii. Už tím se autor trefil do mých osobních preferencí. V druhé rovině je to výborně napsaný román, vystavěný na měnících se a různorodých prostředích, takže čtenář opravdu nemá pokdy, aby se nudil. A ve třetí rovině jde o Orwellovo řešení otázky, co pro člověka znamená víra, popřípadě její ztráta, plné inteligentních aforismů. Božský námět.
Navíc nemůžu nepochválit detailně, a přece stručně vykreslené charaktery postav. Přispívají k dojmu, že čtenář stojí přímo uprostřed knihy a zakouší na vlastní kůži totéž co hrdinové, od cizích pohledů přes pachy až po počasí. Hlavní hrdinka je asexuální – smekám před mistrem Orwellem, že dokáže psát romány bez milostných zápletek, a jako asexuál potvrzuji, že jev popsal přesně.
Půjčila jsem si knížku jako společnost na deštivý víkend a předpokládala jsem, že 300 stran bude tak akorát, ale už po dni a půl mi stránky kriticky docházely. Po dočtení jsem seděla jako hromádka neštěstí a hned v pondělí jsem spěchala do knihovny pro „Bože chraň aspidistru." Skvělá práce, mistře.

* „To už tak bývá – stačí se jen rozhlédnout –, že zbožní a bezbožníci k sobě podvědomě tíhnou. Za nejlepší literární scény z nevěstinců vděčíme bez výjimky buď oddaným věřícím, nebo oddaným nevěřícím.“
* „Není třeba zdůraznit, že byl katolickým anglikánem toho nejtvrdšího ražení. Duchovnější než duchovní, sečtělý v dějinách církve, znalý kněžských rouch a kdykoli hotov k zuřivé tirádě proti modernistům, protestantům, vědcům, bolševikům a ateistům. (...) A přitom v sobě při všem svém církevnictví neměl ani špetku skutečné zbožnosti. Náboženské sváry jej v podstatě přitahovaly jako hra – nejpoutavější hra, jakou kdy lidstvo vymyslelo, protože se hraje až navěky a protože se v ní smí malilinko švindlovat.“

DoktorAntonio
01. srpna

Poučné čtení. Je to sonda do psychiky člověka beznadějně uvízlého v náboženství, ale zároveň autor svým až zpravodajským stylem reflektuje některé aspekty své doby, které sám dobře znal (prostředí česáčů chmele, soukromého školství, bezdomovců apod.).

JoeSurikata
03. března

Zajímavá a nesporně neprávem opomíjená kniha.

KKlara
28. ledna

Kniha se mi cetla velmi dobre, tesila jsem se na ni a byla jsem zvedava, jak to dopadne. Presto nepatri k tem kniham, ktere bych docetla a zustala zirat. Spis je to: tak a co budu cist ted?

opic 12
10. ledna

Uhrančivý.Bezútěšný.Prostředím.Vyzněním.Orwellovská jak asi tušíte.
Autor dokáže navodit na některých stránkách silnou pocitovou stísněnost.Třeba když se Dorothy (dcera faráře) ocitá při česání chmele není mnoho času na rozjímání o životě.Kdy ubývá sil,že se člověk sotva udržel na nohou.A přesto ho naplnoval pocit štěstí,bezdůvodného štěstí.Bezmyšlenkovitá,mechanická,vyčerpávající práce a přece vás nepřestávala bavit.Fyzická radost uspokojení neskonalá potěcha z vykonané práce a vidina mrzké odměny,ale přeci jenom odměny.Dnes se to může zdát podivné.Cožpak to není pravá čistota námahy která došla až na dřen ve vyjadřovacích prostředcích samotného Orwella.V tom se jeví prostý smysl.Pocit opravdovosti Dorothy téměř až fyzicky uspokojivý.
Mezi nenadálou situací,která změní její život jež se pojí se ztrátou paměti.V okamžicích myšlenek jak se postupně mění nejpotřebnější hodnoty se lidské vědomí zúžilo na přítomnost okamžiku.Neustálý zápas s ospalostí,prací na poli,vařením a shánkou jídla.Načež vyčarovat ohen z mokrého klest není věru snadné.Střídání bezmezné rutiny s okamžiky ohnostroje štěstí kdy si pochutnáte na jabku utrženém ze zakázané zahrady.I vtom je skrytý pomíjivý smysl.Radost z existence.
Momenty v kapitole třetí kdy se farářova dcera ocitá s několika dalšímy na Trafalgarském náměstí během jedné studené noci.Okamžik kdy se všichni prokřehlý obyvatelé jedné lavičky nahečmáni na sobě zahřívají vlastními těly dost možná patří k nejsilnějším.Konečně nastává ráno a všici čekají před přilehlým bistrem.Vidina jídla a tepla se doslova přenáší na čtenáře,jakoby tam stál s nimi.Vylíčení poměrů v jedné tamní škole je další syrovou zkušeností.Mechanické učení jen aby se neřeklo.S nesmyslným opisováním z tabule doslova zabíjením kreativity.Dorothy zanese do třídy svoje pojetí výuky.Dostavuje se dobrý pocit a zadostiučení,když něco děláte poctivě a s láskou.Realita ovšem říká...Ale.
G.Orwell a příběh vystavěný pro jeho širší sdělení.Rozmetává předsudky nejenom doby.Zažitosti společnosti.Bezpáteřní holé skutečnosti.Nějaký smysl tomu všemu dát.Víra pomáhá a uzdravuje.Blaženost pohanská pěkně se rozvalit v trávě a užívat si vůně květů přeci neomezuje.
Na konci Tě čeká přeci ráj.
Orwellovka jak jinak ve které můžete upadnout do tíživého smutku.Nebo shovívavé radosti z pocitu,že trpíte pouze na stránkách této knihy.Nic to však nemění na faktu G.O. opět potvrzuje talent a sílu Pana tvůrce jako ryze autorského.

markéta783
22.11.2018

Jde o asi nejslabší Orwelovo dílo ale i tak rozhodně stojí za přečtení.

mirektrubak
26.02.2018

Je prostředí, ve kterém vyrůstáme, pro naše nastavení mysli tak podstatné, že se zvyklostí v mládí naučených nedokážeme vzdát? A pokud ano, jak vysokou cenu musíme platit? Farářova dcera naznačuje, že prostředí, ve kterém vyrůstáme v nás vykope tak hlubokou jámu, že je téměř nemožné se z ní vyhrabat. To není příliš útěšné poznání, ale kdo by čekal zrovna od Orwella nějakou útěchu, že?

George Orwell není žádný famózní vypravěč-fabulátor, jeho romány jsou vlastně jen nástroji, jejichž pomocí nám sděluje, co o světě vypozoroval. A protože pozorovatel a analytik naopak famózní je, tak to pokaždé je přínosné. I když se nedočteme o mnoho víc, než z jeho esejů nebo reportážních knih –tento román jsou vlastně jen jeho teze oblečené do příběhového kabátu.

Všechna tři hlavní témata knihy jsou zajímavá a do velmi značné míry aktuální i dnes. Nejméně to možná platí pro popis předválečné anglikánské farnosti, která je řízena ve stylu „choď na mše, přispívej, poslouchej, neodmlouvej“, takto už dnes snad život v církvi nefunguje, nad arogancí a povýšeností už převládá snaha jít věřícím vstříc – přesto je tato část zajímavým mementem (a možná i částečně odpovědí na otázku, proč bylo minulé století obdobím výrazné sekularizace společnosti).
Pro mě nejzajímavější část byl popis života extrémně chudých lidí (tu Orwell možná ještě lépe popsal v reportážních knihách Na dně v Paříži a Londýně a Cesta k Wigan Pier – jeho osobní zkušenost dodává vyprávění v této knize věrohodnost), která ukazuje, že při poklesnutí pod jistou životní úroveň přestává být důležité cokoli jiného kromě uspokojování těch nejzákladnějších potřeb. A pokud by si někdo myslel, že tento problém už v 21. století neznáme, tak si o tom může popovídat třeba se Sašou Uhlovou.
Zkušenosti farářovy dcery se systémem anglického soukromého školství 30. let vypadají z dnešního pohledu až lehce (nebo těžce?) absurdně, ale i zde se má člověk naší doby nad čím zamýšlet – zaměření výuky na věci, které připadají účelné rodičům, tak aby tito byli ochotni platit školné, namísto orientace na opravdové potřeby studentů, to jistě může znít povědomě i dnes. A důraz na memorování dat ... no co si budeme povídat.

Farářovu dceru nepovažuji za to nejlepší z Orwella, ale pod svůj obvyklý standard neklesne. Skvělá pozorování, srozumitelné formulace problémů, poctivá argumentace. Stojí to za přečtení.

nikita8
24.10.2017

Kniha je skvělá , přečetla jsem ji za necelý den :) Moc povedená a dobře zpracovaná :)

1