Pítrs85 komentáře u knih

Výborný komiks, s dospěláckým příběhem, takřka stoprocentní kriminálka, ve které opět dostává za uši východní režim. Některé situace jsou přitažené za vlasy, v některých jako kdyby Hergé nemohl přijít na něco vychytanějšího (po sobě se opakující selhání vojenské techniky, repetitivní vtípky), ale to je prostě Tintin.

1 28.04.2022

Karika počtvrté (Trhlina, Na smrt, Strach, Tma) a opět výtečně. Tentokrát spíš než horor psychologický thriller, ale to vůbec nevadí, naopak, napnutí budete i tak. Nechci se plácat po ramenou, že jsem celou zápletku prohlédl zhruba někde v půlce (ono je to venkoncem úplně jedno), ale nic mi to nebránilo v tom, abych si další psychoterror slovenského Kinga zas užil dosyta. Tedy v případě, že máte nakoukáno stovky hororů a pro tenhle žánr zkrátka slabost. Tak jako autor sám, autor, co není ani inovátorský, ani kdovíjak nápaditý, ale co je prostě dobrej- dobrej v síle sugesce (při čtení Tmy vám bude doopravdy zima, o to spíš, když si knihu čtete v době, kdy je venku minus deset, všude sníh, a ještě do toho posloucháte islandské šamany Sigur Rós), zkrátka dobrej v tom, jak si vás dokáže omotat kolem prstu a bavit až do poslední stránky. A to je nakonec to nejdůležitější. Těším se na Smršť. (A chválím nakladatelství Argo, že drží ten skvělý design Karikových knih).

6 28.04.2022

Mně to zas tak tragický nepřišlo, jasně, Lovecraftovou biografií se to nazývat nedá, kresba není úplně topková (mně osobně se líbila, jediné, co mi trochu vadilo, bylo, že každá stránka byla podivně fialovo-modro-zelená, ale možná to byl záměr), ale jako komiks pro lidi, co od H.P. Lovecrafta (zatím) četli sotva nějakou povídku, to není vůbec špatné. A kdybych poznal všechny ty odkazy na jeho dílo, asi by se mi to líbilo ještě víc.

3 28.04.2022

Hrozně fajn feel good komiks, při jehož čtení mi bylo dobře po těle. Nijak originální (to se ani nesnaží být), ale prostě svérázný, s pomrknutím na současnou pop kulturu. Zkrátka komiks stejně pohodový jako jeho autor.

1 28.04.2022

Od teď už se taky řadím do Hildina fandomu. Ten příběh je stejným dílem fantaskní a tak nějak divně zvláštní jako i vtipný. Krásná kresba, skvělá hlavní hrdinka, oživlé skály, chodící dřevěná polínka... Není těžké si to zamilovat, ač nejste (ale opravdu nejste) cílová skupina.

2 28.04.2022

Přiznávám, že jsem velký fanoušek The Beatles, proto moje hodnocení životopisu od Petera Amese Carlina nebude úplně objektivní, ale i tak... Přestože je Macca můj až třetí nejoblíbenější Beatle, nelíbí se mi, že mají životopisci nejlepší kapely všech dob pořád ve zvyku psát o nich děsně kriticky. Carlin do Paula šije od okamžiku, kdy se Brouci opravdu proslavili (tedy od Beatlemánie) až po jeho poslední sólové desky (knížka končí Paulovou Memory Almost Full, jedna z jeho nejlepších btw). Podle něj McCartney nahrál tak čtyři dobré desky, zbytek je skoro odpad. Pasáže, kdy se píše o muzice, jsou ale zajímavé (byť pro mě už nijak objevné), ale autor bohužel často sklouzává do bulvárního tónu, což jinak dobrou knihu tak trochu shazuje. Navíc jsem měl neustále pocit, že to Carlin psal především pro amerického čtenáře (sám autor je Amík). Pač neustále připomíná, že ten producent byl Američan, tohle nahráli v Americe, Linda (kterou tu popisuje div ne jako světici, úžasnou hudebnici (ehm ehm) a vůbec ikonu) byla Američanka... zajímavé je, že vraždu Lennona, jeho vraha, ani nejmenuje... A i když všichni víme, že Heather Mills, Paulova druhá manželka, nebyla zrovna nejmilejší člověk na světě, až takový antikrist, jak jí tu popisuje autor, taky nebyla :-) Ale jinak jedna z těch lepších biografií, pro mě osobně lepší než Maccova objemná biografie od Philipa Normana.

1 28.04.2022

K biografii Jarka Nohavici od Josefa Rauvolfa nemám výhrad, je to kvalitní životopis, autor se snažil ostravského barda vylíčit s odstupem, nijak ho neadoruje, ani však zbytečně příliš nekritizuje. Takovýto přístup mám u biografií nejraději. Jediné, co mi při čtení přišlo rušivé, bylo neustálé opakování zdrojů, ze které knihy, ze kterého magazínu, ze kterého dokumentu Rauvolf čerpal (když si po dvacáté přečtete "jak se Nohavica zmínil v rozhovoru pro Týden", tak už je to otravné). Naopak vyloženě kvituji závěrečné shrnutí Nohavicovi diskografie, o to spíš, že se v ní cituje můj nejoblíbenější hudební kritik Jiří Černý.

3 28.04.2022

Zajímavé čtení, o Johnu Lennonovi, tak jako o celých Beatles, jsem toho načetl už tuny, ale pohled na tuto legendu od jeho sestry je přeci jen něco jiného. Moc mi třeba až doteď nedocházelo, že nejen svět ztratil hudební legendu, nejen Yoko svého milovaného manžela a nejen Sean s Julianem svého otce, ale že za něj truchlila i jeho docela dost rozvětvená rodina... Příjemné číst si o dětství Johna, o jeho prvních schůzkách se Cynthií atd. Velice dobrým bonusem je pak foto příloha, sice ne moc kvalitní, ale za to s fotkami Johna, které jsem až doteď nikde neviděl.

3 28.04.2022

Už to samozřejmě zestárlo, z Diany se královna nikdy nestala, Charles pořád čeká... Jiná témata jsou však nadčasová (rasismus, islámismus, nebo jen lidská hloupost). Ať tak či onak, styl, kterým je knížka napsaná, se mi líbil moc, každá kapitolka má cca tři strany, takže to pěkně odsýpá a až na pár výjimek nemá knížka šanci nudit.

2 28.04.2022

Strhující knížka, ke které jsem přistupoval s jistými obavami, protože ne vždy dopadne zdramatizování reálných událostí dobře. Tentokrát však nedopadly dobře, ale přímo výtečně. Vácha napsal román o třech králích způsobem, že jak knihu odložíte, budete se k ní chtít zase rychle vracet. Nevím, jak moc je příběh reálný (podle autora věrně), ale úplně na mě z něj dýchla dobová atmosféra (která byla prostě šílená, strach střídala paranoia, nedostatek čehokoliv střídal přehršel násilí a mučení). Navíc ve mně o toto téma vzbudila zvědavost a nutkání doplnit si chybějící informace.

3 28.04.2022

Přiznám se, že nejsem kdovíjaký fanoušek Rychlých šípů, byť jsem spoustu komiksových sešitů jako malej sopel samozřejmě přelouskal (a s odstupem mohu napsat, že jsem rád, se vší úctou, že jsem "vyrůstal" na příbězích Mirka Dušína a spol. a ne na Batmanech, Spidermanech a dalších "manech"). Takže jsem k tomuto dílku přistupoval bez jakýchkoliv předsudků, jestli mi náhodou nesáhli na moji modlu. A moje resumé? Knížka je graficky moc pěkně vyvedená, Tomáš Prokůpek je očividně komiksový fanatik (v dobrém slova smyslu). Ale samotné příběhy mě moc nenadchly, nebo tedy většina z nich. Tam, kde se autoři drželi původního světa RŠ pěvně a neotřesitelně, sem si své oblíbené kousky našel. Ale zasadit RŠ do současnosti, do fantasy či sci-fi světa... to mi moc šťastné nepřišlo. Ale chápu, že jiný čtenář, především pak asi ten mladší, si naopak oblíbí ty modernější příběhy. Zajímavá je pak příloha o této legendě pánů Foglara a Fischera, o celém kánonu.

2 28.04.2022

Zatím asi nejslabší Karika, což ale pořád znamená 'kvalitní horor'. I ve Smršti k nám promlouvá hlavní hrdina v první osobě, což já osobně považuju za velký plus, Karika to umí podat stylem, který vás strhne od první stránky. Co mi tentokráte moc nesedlo, byl závěr (nebojte, žádný spoiler :-), ten "ezo-přesah" a "těžké filozofično" se se mnou jaksi nesetkalo. Ale jinak i na počtvrté spokojenost.

5 28.04.2022

Zvláštní knížka, jsem rád za každou originalitu, ale v tomto případě úplně nevím, jak jí uchopit, resp. co tím chtěl autor přesně říct. Byla anebo nebyla v tom nějaká symbolika? Kritika konzumní společnosti? No to už je venkoncem jedno, s příběhy, kde jsou létající auta, létající lidi a podobné radosti, mám trochu problém, pač většinou jsou hloupé nebo ještě hloupější. To ale není případ Blade Runnera, příběhu, který ve vás bude po přečtení ještě nějakou chvilku rezonovat. A ano, jasně- zapomeňte na ten neónový film s Harrisonem Fordem, filmaři si propůjčili jenom zrnko z Dickova románu. A je to možná škoda.

9 28.04.2022

Prostě Ozzy. Miluju biografie hudebníků, hlavně tedy ty, kde se píše především o muzice. To v tomto případě neplatí, Ozzy popisuje hlavně svoje alkoholové a drogové eskapády, což je svým škodolibým způsobem děsná prča (než si člověk uvědomí, že šlo Ozzymu často o život a že byl pro svoje nejbližší okolí fakt těžkej voser). Podobné čtení jako biografie Lemmyho, bez servítků, bez cenzury, ale o to víc upřímná, Ozzy se za nic neschovává a pere to do nás od první do poslední stránky. A i když se mi životopis leadera Motörhead líbil víc (pač Ozzy fakt není zrovna nejostřejší tužka v penálu), i životopis tohohle madmana mě těžce pobavil.

8 28.04.2022

Podobně jako autorova předcházející knížka Hřbitovní hlína není ani Klíč odpočinkovým čtením, naopak, pro jeho úplně docenění mu musíte věnovat naprostou pozornost. Kafkovský román je humorný stylem, u kterého se budete smát tak trochu přes slzy, slzy nad tím, kterak nás byrokratické závaží tíží silou pevnou a neotřesitelnou. A opět cením práci překladatele Radvana Markuse, s publikováním jmen překladatelů na titulních stranách knih mám pořád trošku problém, ale jméno pana Markuse na titulek patří stejným dílem jako to autorovo.

1 28.04.2022

Milý, tak trochu vánoční příběh o čertovi, který díky lásce přestane lidem škodit, ale naopak jim začne pomáhat. A i tu svoji lásku si nakonec najde. Příběh je to pěkný, ale samozřejmě knížku dělají především Čechovi ilustrace, protože jestli je někdo dnes vůdčí osobností české ilustrace, tak právě Pavel Čech, jehož talent stavím na roveň velikánů Josefa Lady nebo Zdeňka Smetany (bez přehánění).

3 28.04.2022

Slušný sumář napříč Johnovou diskografií. Spousta těch informací je samozřejmě notoricky známa, ale v knížce jsem našel i zepár takových, které jsem doteď nevěděl. Knížka je moc vydařená i graficky, podobně jako dříve vydaná The Beatles- Všechny písně, takhle vedle sebe v knihovničce vypadají moc pěkně :-) Du Noyer dává význam písní do souvislostí, každá kapitola navíc začíná seznámením s tím daným obdobím, kdy John tu konkrétní desku natáčel a co ho nejvíc ovlivňovalo. A nejlepší Lennonovo sólové album? Těžko vybírat, souhlasím s autorem, že Walls and Bridges je deska řádně underrated. Ale napíšu, zcela nepřekvapivě, album Imagine.

2 28.04.2022

Kdyby tuto útlou knížku nenapsal ten, kdo jí napsal, asi sotva bych si jí byť jen všiml. A byla by to škoda, Písání je totiž svým zvláštním způsobem děsně zábavná, hravá, střelená, ale přesto výborná (tak jako sám John Lennon v době, kdy Písání psal). Skvělé jsou i jeho animace. Četl jsem v českém překladu, který chválím, ale vím, že úplnému docenění by to chtělo originál.

1 28.04.2022

Svěží, skvěle odsýpající krimipříběh, krátký, přesto nepovrchní, vtipný, přesto napínavý. Jan Švancara je lingvista, resp. někdo, kdo si moc rád hraje se slovy (pokud ho taky sledujete na Twitteru, víte, o čem točím) a i díky tomu je Podzimní boogie-woogie hravé a hlavně zábavné. Tolik, že bych se za nějaký ten sequel vůbec nezlobil.

2 28.04.2022

Mám moc rád pocit, když narazím v literatuře na knížku, kterou nedokážu k ničemu jinému, co jsem doteď přečetl, přirovnat, knížku, která ve mně po přečtení docela silně rezonuje, knížku, která se nesnaží být doslovná, ale hraje si s vaší pozorností a fantazií, zkrátka na knížku, která mi dá tak nějak víc. A to je přesně případ tady Noční práce. A Jáchym Topol se pro mě stává jedním z nejzajímavějších autorů, autorů, co by i stojící lavičku v parku dokázal popsat stylem, jenž by mě odrovnal.

5 28.04.2022