M+B+M: Mašín, Balabán, Morávek

*Stačí nám tenhle domácký odboj, do kterého zasahují i domovníci, posluhovačky a hospodyně? Stačí?*

Rozkročené mezi fabulací a skutečností. Ne že by to nebylo strhující podání odboje v "eskapádovém legendami opředeném" podání Tří králů. Je. Ovšem zároveň "to co se ví/je podloženo" je samo o sobě natolik působivé, stěží uvěřitelné a vypovídající, že naroubovat na to linii, kdy se autor dostává "jakože na kobylku nejen ústřednímu triu" není k užitku. Strohé emocí prosté závěry kapitol "jak to dopadlo s tím a tím" patří k tomu nejpůsobivějšímu, naopak pokusy neustále být v hlavě postav "co a proč si myslí, na co myslí při umírání apod." je... Literární a na efekt, který paradoxně nic moc nepřináší.

Zamrzí i povážlivě upozaděná atmosféra protektorátní Prahy. Ovšem Vácha má nesporný talent na vytvoření tenze a tohle je navíc natolik vděčná (a vděčně uchopená) látka, že to nelze nezhltnout na jeden zátah.

Velice povedená kniha o Třech králích, kterým se zase tolik prostoru nedává. Je dobré si jejich zásluhy připomínat.

Příběh tří slavných odbojářů, kteří jsou navždy vyryti v historii této země Josef Mašín, Josef Balabán a Václav Morávek. Kniha shrnuje jejich život, činnost v odbojové organizaci, jejich odvážné činy i bohužel jejich neslavný konec. Skvěle zpracovaný příběh bez patosu, o to víc pak vynikne jejich odvaha postavit se nepříteli

Na jméně nezáleží, rozhodují činy.
Po románech Vilda, Vlasta, Rudá a Šedá se konečně dostávám k dalším (a vlastně i starším) knihám Dalibora Váchy. M+B+M kterou vydalo Nakladatelství Argo v roce 2021, vypráví příběh odbojářů Josefa Balabána, Josefa Mašína a Václava Morávka. Byť v úvodu knihy autor říká, že by se mohlo zdát, že jsou jejich eskapády pouze jeho fantazií, není tomu tak. Dalibor Vácha mistrně vytěžil dostupná fakta o činnosti této odbojové skupiny a přetavil je v čtivý román, který nenechá čtenáře vydechnout. Kniha je rozdělena do tří samostatných kapitol, v nichž se autor věnuje jednotlivým hrdinům. Na knize (stejně jako na ostatních autorových knihách) si vážím toho, že ty, o nichž píše, nijak neidealizuje. Osobně mě nejvíc překvapilo, nakolik tato odbojová skupina spolupracovala se swingovou mládeží. Příjemným bonusem pro mě byl také autorův doslov a odkaz na doporučenou literaturu. Pravděpodobně jsme nikdy neměli Péráka, ale můžeme být hrdí na Mašína, Balabána a Morávka.

Jak je uvedeno v komentářích níže, tak se občas míchá styl vyprávění, přeskakuje se v čase. Ano, občas jsem se nad tím pozastavil, ale knize to vůbec nic neubírá. Já osobně jsem s knihou naprosto spokojen. Je střízlivá, tři králové jsou prezentováni jako "normální obyčejní" lidé, kteří mají své obavy, strachy z případného mučení.

O knize jsem mnohokrát slyšel, takže jsem měl vysoká očekávání, která bohužel zdaleka nenaplnila.
Historický příběh je samozřejmě velmi poutavý, ale autor psal jako zapomnětlivý středoškolák. V textu míchá pasáže v minulém a přítomném čase, většina je vyprávěna v er-formě, ale pak občas přejde do ich-formy. Celá kniha se odehrává v letech 1939-1942, ale příběh není stavěn zcela chronologicky, občas se vyskytují scény z pár let staré minulosti. To všechno bez nějakého jasnějšího záměru. Postavy jsou popisovány chaoticky, příběh střídavě sleduje každého ze Tří králů, ale není vždy jasné, koho text právě popisuje. Postavy se stále hromadily, z toho mnohé nebyly pro hlavní příběh vůbec podstatné, navíc pro každou je střídavě používáno křestní, příjmení nebo nějaká z mnoha přezdívek. Ocenil bych buď jmenný rejstřík nebo oslovování jedním/dvěma jmény (i za cenu drobné historické nepřesnosti). Největší problém mám se samotnou stavbou vět a myšlenek, které nemají valnou kvalitu a občasné překlepy mě jen přesvědčují v tom, že si snad po sobě autor ani nakladatelství text pořádně nepřečetli.
První část příběhu je poměrně chaotická a trochu nudná, jedná se o různé akce bez jasného konce. Zato druhá a třetí část mě už po dějové stránce bavily a byly napínavé až do konce, za což uděluji 3*.
Ty, kdo mají v plánu si knihu přečíst s touhou po příběhu o protektorátních odbojářích, bych odkázal na Dva proti říši od Jiřího Šulce.

Obyčajný život obyčajných ľudí, ktorí sa nebáli postaviť zoči-voči zlu a stali sa tak legendou. Škoda, že na Slovensku sa o nich tak málo vie.

Každé připomenutí naśich hrdinů z druhé světové války je velmi ceněné. Bohužel zde jsem měla menší problém se stylem psaní. Dost dlouho mi trvalo si zvyknout na tempo knihy. Pak už vše bylo v pořádku. Ale nejvíce mi vadilo střídání časů. Jestli v tom byl autorský záměr, tak jsem ho nepochopila. Nicméně to, že jsem si stále musela hlídat to, kdy se daná událost odehrává, mě přivedlo k otázce - proč Balabána popravili tak brzo, když ho dostali pouze o necelý měsíc před Mašínem?
Co se mi moc líbilo, je zobrazení pocitů hlavních odbojářů. Ke konci z Morávka úplně mrazilo. V psychologii hlavního tria je autor velmi silný. A jejich kousky jsou bravurní.
Autor se snažil i další odbojáře. Většinou vidíme, jak je gestapo zatklo. A pak v řeči Balabána, Mašína či Morávka se dozvíme, že byli pro ně a organizaci důležití.
Ve svém důsledku je kniha spíše sbírkou ohromných kousků hlavního tria.
Ovšem pro správné pochopení dějových souvislostí doporučuji si nejdříve něco o B+M+M přečíst.

Tři králové, celým názvem Svatí tři králové, německy Heilige drei Könige byl název daný gestapem zpravodajsky - sabotážní skupině Obrany národa tvořené pplk. Josefem Balabánem, pplk. Josefem Mašínem a štábním kpt. Václavem Morávkem.

Skupina se oficiálně neoznačovala, sami o sobě mluvili jako o třech mušketýrech.
Zaměřovala se na sběr zpravodajských informací, přípravu a provádění protiněmeckých sabotážních a diverzních akcí.

Zároveň se podílela na udržování spojení s československou exilovou reprezentací.
Radiotelegrafistou byl četař František Pelán ( někdy označován za čtvrtého mušketýra).
Svou centrálu měli v pracovně plukovníka Tomáše Berky na ministerstvu práce a sociálních věcí v Praze.

Osudy pana Balabána, Mašína ( otec Ctirada a Josefa o kterých natočen film je!) a Morávka jsou velmi tragické, ani se mi o jejich smutném konci nechce psát a tak všem doporučuji přečíst si tuhle knihu, popřípadě si najít všechny dostupné informace.

Nechápu jen, že se tihle hrdinové odboje nedočkali zasloužené pozornosti široké veřejnosti. Nad současnou českou filmovou tvorbou si můžeme jen povzdechnout, aktuálního zpracování s novými historickými fakty o těchto třech mušketýrech, kteří zaplatili životem za boj za svobodu se jen tak nedočkáme.
A tak čtěte.....

Čest jejich památce.

(SPOILER) „Mašín plánoval v březnu devětatřicátého vyhození vlastních kasáren do vzduchu, nechtěl nepříteli nechat nic. Klidně by je poslal k čertu. Přemlouvali ho. Vlastní spolubojovníci. Dodnes jim to nezapomněl, dodnes jim to neodpustil, i když některé už semlela nacistická mašinérie a další prokázali cenné služby odboji. On s nimi spolupracovat odmítal, a když je náhodou potkal, nepozdravil je a přešel na druhou stranu ulice, aby jim nemusel dát pár facek.“

Nikola Šuhaj loupežník, Markéta Lazarová, já bych tyhle knihy ihned vyhodil ze všech maturitních seznamů a nahradil je tímhle Váchou.

Vácho, klobouk a kabát se železy dolů! I když... ta železa vlastně nikdy!

Tři mušketýři a spol. mi budou chybět. Klidně bych četl dál, další díl. A tak jako díky Kopřivovým 101 minutám pozoruju v metru přívodní kolejnice, stejně tak mi proběhne někdy hlavou, že po stejné dlažbě jako já se potulovali mistři maskování; jaké to muselo být v chladných prázdných zimách..

Slzy v očích, stejně jako hysterický smích. Obojím jsem si při čtení prošel. Možná jen trochu víc akce bych ocenil. Souhlasím také s uživatelem Paulem.1987, že mi 3 hrdinové a jejich jednání občas splývalo i přesto, že autor dosti jasně popsal jejich odlišné charaktery. Tím chci říct, že když byli pohromadě, tak přímá řeč nebo myšlenka mohla patřit v podstatě komukoliv z nich.

Autor v knize popisuje svět českých odbojářů prostřednictvím Josefa Balabána, Josefa Mašína a Josefa Morávka, kterým bylo přezdíváno Tři králové, i když Tři mušketýři by bylo určitě lepší.

Všichni žili podle šifer a hesel a dennodenně riskovali svůj život. Klobouk dolů před všemi, kdo se do odboje zapojili.

Některé situace autor odvodil, ale některé jsou podle skutečnosti - o to hůř se četli. Vlastně celá kniha se četla dost těžce, byla z ní cítit tíživá atmosféra. Ale rozhodně stála za přečtení.

Knížka je krásná a její četba mě velmi dojímala. Z jejích stránek dýchala tragická a pochmurná atmosféra šedivých dnů protektorátu. Činy „tří mušketýrů“, které ostře kontrastovaly s životem občanů, kteří chtěli přežít a mnozí i za cenu zrady. Co víc zrady za peníze a výhody. O to větší statečnost těch, kteří se nebáli pomáhat. Popisy mučení a poprav jsou velmi syrové a bolavé. Jméno žádného hrdiny by nemělo být zapomenuto. Kolik jich známe? Jak bychom se zachovali my?

Román se mi moc líbil. Je pravda, že rozjezd byl trochu pomalejší, ale zhruba po první třetině se od knížky těžko odcházelo.
Každý z trojice statečných mušketýrů na mě působil odlišně. Balabán jako klidný, rozvážný člověk, organizátor, Mašín byl impulzivní, energický až zbrklý. Jeho dopis dětem je však mimořádně dojemný. Morávka autor vylíčil jako přemýšlivého, filozofujícího střelce. Není divu, že ke konci života musel bojovat i proti depresím.

"Janotkovi byli také na dně. Další rodina, která odbojářům věnovala, co jen mohla. Pokud válka jednou skončí, pomyslel si Morávek, kdo jim všechno nahradí? Nepochyboval o tom, že nikdo." (str.270)

Autor popisuje nejen odbojovou činnost Tří králů, ale nevyhýbá se zmínkám o jejich osobním životě.
Opravdu povedená a poučná kniha.

Knihu hodnotím s dost velkým odstupem od čtení. Je to tedy asi spíš pocit, jaký ve mně zanechala. Souhlasím, že knih o lidech formátu Třech králů by mělo být víc. Je dobře, že vznikají. Je mi jasné, že hodně věcí ohledně životů odbojářů se už nikdy nedozvíme. Ale přijde mi zbytečné z pplk. Josefa Mašína dělat Jamese Bonda či nedržet se některých nyní už doložených historických faktů.

Příběh odbojové skupiny Tří králů je literárně vděčným tématem, které by si podle mého názoru zasloužilo lepší zpracování. Při srovnávání tohoto románu s knihami Jiřího Šulce bych proto byl velmi opatrný.

Jako mnoha dalším čtenářům mi úplně nesedl autorův styl. Při četbě jsem často nevěděl, která postava právě hovoří nebo o čí myšlenkové pochody se jedná. Také jsem úplně nepochopil význam přeskakování v čase. Myslím, že děj knihy by byl srozumitelnější a čtenářsky atraktivnější, kdyby byl vyprávěn chronologicky. Také jsem se občas ztrácel ve velkém počtu postav, zvlášť když byly pokaždé označovány jinak, buď vlastními, nebo krycími jmény. V tomhle směru by se hodil jmenný rejstřík.

Obsahové stránce nemám co vytknout. Kniha dává čtenářům možnost nahlédnout do činnosti Tří králů, do osobnostních rysů jednotlivých členů, do jejich nálad, myšlenek, obav, strachu, ale také neskutečné odvahy.

Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, ale nadšený z ní také nejsem. O to víc jsem zvědavý na knihu Morávkova zpověď, která se zřejmě podle zdejšího hodnocení povedla více.

Poprvé nenapíšu vlastní komentář. Za mě skvěle shrnuto v komentáři Lutzinky pode mnou :-)

Tyhle knihy umí tak neuvěřitelně přiblížit celou tu atmosféru protektorátu, že máte pocit, že té historii rozumíte. Že rozumíte těm lidem, jejich strachu. Čemu ale z dnešního moderního rozmazleného pohledu rozumět nejde, je jejich odvaha a odhodlání bojovat proti zlu za cenu vlastních životů. To je něco, co je hodno obdivu a připomínání.
Nemůžu dát 5 hvězd, protože Smrt na kůru je ještě o něco lepší, ale je to opravdu výborná kniha. Kéž bychom měli takové dříve v povinné četbě.

Tak jako pozor, tohle bylo fakt super! Nemůžeme brát autora zcela vážně a očekávat, že se spousta událostí v knize stala tak, jak bylo popsáno, ale kontury příběhu jsou postaveny na jasně ověřených informacích.
Jako klasický absolvent českého školství jsem se nikdy neučil o dějinách 20. století, o českých nemluvě. Skupinu Tří králů jsem znal z útržků a věděl jsem, že bojovali v odboji proti fašistům, ale že to byl takový intenzivní (přímo špionážní) boj, to jsem netušil.
Z mého pohledu velice kvalitně napsaná kniha, která nechává vyniknout každého ze tří hrdinů trochu jinak. Popis jejich uvažování a konání působí autenticky.
K událostem je vždy přiřazen den a místo. Člověka pak překvapí, na kterých jemu známých místech se toho tolik (i podstatného) odehrálo. Památník Morávka na Prašňáku, deska o dopadení Balabána ve Studentské ulici v Dejvicích, konspirační byt naproti Nádražce... Do toho všeho ční Petschkův palác jako vrchol zla.
Taky se mi líbí, že v závěru Vácha napsal doplňující komentář o událostech okolo Tří králů a doplnil zajímavou literaturu, ze které se dá dále čerpat.
Můj zájem určitě probudil a budu toto téma zkoumat dál. Jsem rád, že se dá doplňovat vzdělání alespoň touto formou.

I když mi chvíli trvalo se začíst, kniha skutečně dosahuje takřka Šulcových kvalit. Tři části pojednávají blíže o každém ze tří králů/mušketýrů, napětí i beznaděj se stále stupňují a chybějící střípky zapadají na svá místa. Výborné dílo.