Pítrs85 komentáře u knih

Nejsem skalní fanoušek Motörhead, ale po dočtení Lemmyho životopisu se jím asi stanu. Už jen z toho důvodu, že Lemmy byl (no, spíš je) jediná opravdová rock'n'rollová star, co kdy chodila po planetě Zemi (přestože by mě Lemmy s tímhle tvrzením poslal do pr*ele). On sám byl Rock'n'Roll. Životopis je pak neskutečně zábavné čtení, přesně takové, jako byl pan Kilmister sám. Slabší povahy by se sice co strana křižovali, knihu pálili a popel vysypali do nejbližší vodní nádrže, my ostatní, resp. my, pro něž je rocková hudba takřka vším, se však můžeme opájet, smát se, smutnit a vůbec si užívat jednu z nejlepších hudebních biografií, co kdy byla napsána. Takže do jedné ruky knížku, do druhé ruky sklenku whiskey, do uší Motörhead, volume doprava a enjoy.

8 28.04.2022

Peter May je básník a mistr pera. I svůj třetí román z ostrova Lewis dokázal vybalancovat tak, že mainstreamová část vás nebude urážet a poetičtější část vás nebude nudit. Už o něco méně zasněné, o něco více přístupnější, ale pořád to má to gró, co staví Mayovi detektivky na čelní pozici, daleko před konkurenty žánru. Další přístav- Ostrov Entry.

11 28.04.2022

Objektivně to za 4* není, už jen kvůli hurá konci, který ty spletité cesty předchozího příběhu trošku shazuje, ale když já mám pro ten Edinburgh takovou slabost... Navíc John Rebus mi silně připomíná Bruenova Jacka Taylora (svojí slabostí pro knihy, whisky a cigára, navíc je to taky samotářský morous), což jsou rozhodně body plus. Ale pořád věřím, ne- pořád vím, že ty lepší díly série o Rebusovi mě teprve čekají.

1 28.04.2022

Zásadní kniha, která ukazuje, kam až dokáže člověk ve svém chování zajít, chování, které ani válečný útisk nemůže omluvit. Kniha, která toho má v sobě víc, než by se mohlo na první pohled zdát. A samozřejmě, i vzhledem k současným událostem, kniha nadčasová a varovná.

12 28.04.2022

Boris Johnson je díky událostem poslední doby osobou jaksi kontroverzní, tudíž mi zpočátku dalo docela zabrat oprostit se od jakýchkoliv předsudků a vzít životopis dost možná nejzásadnějšího politika všech dob tak, jak byl napsán, ať už byl napsán kýmkoliv. V momentě, kdy se mi to povedlo (a díky faktu, že tahle biografie je sakra čtivá, se mi to povedlo po pár stránkách), jsem si už jen užíval styl, kterým to celé Boris pojal. Zábavně, čtivě, pokud bulvárně, tak jen zlehoučka. Co oceňuji velice, je, že ač autor Churchilla adoruje, adoruje ho v jistých mezích a ke každé adoraci nabízí i druhý, kritický úhel pohledu. Ale i tak, díky tomu, že pro Borise je Winston Churchill (nedostižným) vzorem, vychází z toho muž s doutníkem v ústech a s whisky po ruce jako největší hrdina všech dob. A on jím dost možná i je. Pro mě, jako pro Čecha, kniha o to zajímavější, že v ní Boris Ćeskoslovensko často zmiňuje.

3 28.04.2022

Ke knize jsem přistupoval s jistými rozpaky a říkal si, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš (zdravíme sto(jedna)letého staříka) a druhý díl, na rozdíl od toho prvního, už nebude ani vtipný ani smutný, zkrátka, že už to nebude ono. Ale bylo :) Pokračování deníku Hendrika Groena je přesně tak smutně vtipné a vtipně smutné, jak jsem doufal. A pokud pan Groen na konci deníku sliboval rovnou román, těším se na něj už teď.

2 28.04.2022

Ty nejlepší díly už má Harry asi nadobro za sebou, navíc mě vždycky bavil víc Hole-samotář, než Hole-taťka od rodiny, ale i podvanácté to tomu bláznivýmu Norovi vyšlo. Příběh, včetně závěrečného rozuzlení, je opět patřičně přestřelený (přesto pořád dává jakýs takýs smysl), Nesboho styl psaní pořád zábavný. Prostě na některé jistoty je i v dnešním světě stále spoleh. Těším se na díl třináctý.

2 28.04.2022

2/3 knížky jsem byl vyloženě nadšenej, tu na mě vykoukla zmínka o mých milovaných Beatles a Stones, jindy zas o mojí milované Audrey Hepburn, abych si na další stránce početl o Bethnal Green, tedy čtvrti, kde jsem bydlel při návštěvě Londýna... Do toho šedesátá léta, sex, drogy, rock'n'roll, útěk ze Skotska (tedy z mé úplně nejvíc nejmilovanější země). Takže euforie střídala euforii. Jenže... jenže v poslední třetině se ten příběh nějak podivně zlomil a moje nadšení jaksi opadlo. Navíc celý děj je takový... čitelný (tedy, víte, jak to myslím :-). Tudíž zatím nejslabší dílko Petera Maye, co jsem doposud četl (což ale pořád znamená nadprůměr s jinými, ne tak talentovanými autory).

5 28.04.2022

Rankin není ani tak drsný jako Nesbo, není ani tak vtipný jako Adler-Olsen, není ani tak sofistikovaný jako Larsson a není ani tak poetický jako May. Jenže píše stylem, jenž se mi dostal pod kůži, píše mým jazykem, zkrátka se mi strefil do vkusu způsobem, jakým se to zatím podařilo jenom kolegovi Kenu Bruenovi (jejichž detektivové Jack Taylor, resp. John Rebus si jsou v lecčems podobní). A já se tak mohu těšit z toho, že Rankin byl/je natolik psavý , díky čemuž mám spoustu Rebusových příběhů před sebou.

2 28.04.2022

Srdcovka, ať už se jedná o film, soundtrack, audioknihu (krásně načtenou Vladimírem Čechem), nebo (a hlavně) o knížku. Milý malý příběh malého národa uprostřed velkých vrch... chci napsat hor :-) Povídání Christophera Mongera na mě působilo, jako kdyby mi celý ten příběh vyprávěl vlastní dědeček, vy jen sedíte s pootevřenou pusou, po ruce máte šálek čaje, za oknem padají těžké kapky deště, a čekáte, kam se bude vyprávění ubírat. Zkrátka knížka, co zahřeje, i když je venku minus dvacet.

6 28.04.2022

Kniha, vzhledem k tomu, jaké zaměstnání vykonávám, samozřejmě srdcovka, v nejedné situaci jsem se v Shaunovi poznal :-) Forma, deník den za dnem, mi sedla, přestože je chvílemi repetitivní. Každopádně Shaun je sympaťák, taková light verze Bernarda Blacka :-)
Takže lidi, kašlete na Amazon, Alzu, whatever a pokud máte ve svém okolí nějaké malé klasické knihkupectví, podpořte ho. A pokud máte ve svém okolí nějaký antikvariát, podpořte ho dvojnásob.
Ve svém životě knihkupce jsem si už taky pojmenoval naše stálé zákazníky. Tak třeba tu máme pana P., kterému přezdívám Eugenika (podle toho, že si v devíti případů z deseti kupuje knihy právě z tohoto nakladatelství), pan B. je starej kořen, jenž se směje vlastním vtipům (já se většinou nesměju), pana D. bych nejraději adoptoval za vlastního dědečka (pač já jsem to štěstí, mít dědečka, nepoznal, oba dva umřeli, když jsem ještě nebyl na světě, respektive byl malý mimino), paní K. si přeje hůře sehnatelné tituly, pouze ve stoprocentním stavu (které si pak většinou stejně nekoupí), pan J. mě lehce děsí (má zájem o knihy o východním učení, ale i o černé magii apod.).
Kapitolou samou pro sebe jsou maminky s kočárkem (náš obchod je jen o málo větší než váš obývák), které se s ním sotva vytočí (mě vytáčí kvalitně), jejich děti ohmatají všechna leporela, na která dosáhnou, a samozřejmě většinou odcházejí, aniž by si ty ohmatané (nebo jakékoliv jiné) knihy koupily.
Kolik přijde zákazníků, kteří chtějí knížku, u které neznají název, autora, ani o čem přesně je (ale samozřejmě očekávají, že vy to budete, že vy to musíte(!), vědět), jsem přestal počítat, když jsem se dostal k číslu dvacet. A mělo by být uzákoněno, tak jako u lékaře, že posledního pacienta, totiž posledního zákazníka bereme půl hodiny před zavíračkou (sic!).
A prosím, nesvěřujte se nám, my, knihkupci (stejně jako knihovníci), jsme naturelem introvertní lidé, tudíž nás vaše životní strasti a slasti vážně nezajímají...
Plusem knihy pak ještě její grafická stránka, klasicky hravý Dybbuk.

9 28.04.2022

Markus Zusak si na sebe, alespoň podle mě, ušil bič. Protože před pár lety napsal jednu z nejlepších knih, The Book Thief, kterou pravděpodobně už nikdy nepřekoná, ať je poetický sebevíc. Clayův most je dobrá knížka, velice dobrá, jen mi přišlo, že všech těch "krvácejících řek" a "stál tam a umřel" bylo jaksi přespříliš. Mít knížka (záměrně píšu knížka, ne příběh) větší spád, bylo by to ještě lepší. Každopádně číst ji před pár lety, kdy jsem ještě nebyl takovým cynikem, líbilo by se mi to celé určitě o dost víc. Takhle je prostě... dobrá.

2 28.04.2022

Jsem velký fanoušek Welshe a ještě větší fanoušek jeho série o Rentonovi, Spudovi, Sick-Boyovi a (hlavně) Begbiem. Takže jsem se na další příběh z tohoto ponurého, sprostého, pokleslého světa plného drog, sexu, násilí a drog opravdu těšil, o to spíš, že spin-off Umělec na ostří nože dokázal naladit. Jenže jak už jsem psal právě u Umělce, Welsh se přestěhoval do Ameriky a od té doby jsou příběhy Rentona a spol. takové... no prostě americké. Přehnané, "filmové" a tak nějak umělé. Naštěstí zůstal jazyk a styl, jakým Welsh píše (tedy pro spoustu lidí těžce stravitelný :-). Ale i když nejsem z Dead Men's Trousers vyloženě nadšenej, další díl bych si dal s chutí, přestože už to moc pravděpodobný není. Tak schválně, tipnete si, kdo nosí kalhoty mrtvého muže? ;-)

2 28.04.2022

Knížka pro všechny hudební blázny, pro přesně takové, jako je Miro Žbirka sám. Tudíž ani nemusíte být nutně fanoušci "pátého Beatla", abyste si tuto biografii užili. Před přečtením jsem měl, přiznám se, určitý despekt vůči autorovi, pač k práci Honzy Vedrala mám jisté výhrady. Ale v tomto případě nebyly na místě, protože Vedral k biografii největšího sympaťáka na poli česko-slovenské populární hudby přistoupil přesně tak, jak si Miro zaslouží- bez jakýchkoliv manýr, patosu nebo klišé. Miro Žbirka- Zblízka je totiž pohodová, příjemně se čtoucí knížka. Jestli u někoho platí, že je to v první řadě člověk (s velkým Čé) a až potom umělec, pak právě u Žbirky, ke kterému chovám velký respekt nejen pro jeho beatlesovskou obsesi (kterou trpím taky), nejen pro jeho muzikálnost, ale (hlavně) pro jeho empatii a sympatičnost. Ke knize samotné dodám snad jen tolik, že je trefně vystavěná na Mirových deskách, které posouvají (životní) děj kupředu, to vše v kvalitním grafickém provedení... Zkrátka pokud hudbu dýcháte 24/7, pokud je pro vás něčím víc než jen kulisou, budete si tuto výbornou biografii užívat také.

3 28.04.2022

John Lennon byl netalentovaný hudebník, který neuměl psát texty, jeho nejlepší skladby, včetně Imagine, vlastně složila Yoko Ono, byl to rasista, antisemita, nesnesitelný misantrop, alkoholik a závislák. Přesně o tom je tato biografie, tudíž si obrázek udělejte sami. Jsem rád, že knihu mám, z důvodu, že jsem si mohl doplnit svojí "The Beatles sbírku", ale pokud se chcete o nejlepším muzikantovi všech dob něco dozvědět, vyhněte se jí obloukem a hledejte jinde.

Jsou knihy, které mají 500+ stran a neřeknou zhola nic. A pak jsou knihy, jako tady Farma zvířat, což sice na stránky skoupé, ale obsahově natolik bohaté, že si jejich poselství ponecháte v hlavě už asi napořád. Povinná literatura všem, co tvrdí, jak bylo za komunistů lépe.

19 28.04.2022

Pro každého fanouška Beatles nebo Johna Lennona jasná povinnost, ani ne tak kvůli textu (pač v něm se toho moc nového nedozvíte), ale hlavně pro doprovodný materiál, a ten je vskutku luxusní, včetně takových kravinek jako je vlajka Utopie, imaginární země Lennona a Yoko (tou vlajkou je btw bílý kapesník, který je v knize taktéž :-). Všechny ty dobové vstupenky, plakáty, samolepky, texty Johnových písní... z tohoto se hnedle stane fetiš :-)

3 28.04.2022

Vím, že se knihy nemají soudit podle obalu, ale The Beatles- Všechny písně už svým krásným obalem dává tušit, že graficky bude tato kniha opravdu na úrovni. Stejně tak je na úrovni co se obsahu, zajímavostí a informací týče, Steve Turner jde s hledáním témat písní Beatles opravdu do hloubky. Plusem od starších vydáních je pak, že toto vydání obsahuje i originální texty. Mínusem (o to spíš, že tu máme knihu bratru za osm stovek) je těch několik překlepů a záměn jmen Paul-John. Ale pro Beatlofila mého ražení se jedná o informační skvost a rád se budu k této knize často vracet.

1 28.04.2022

Smutná knížka, postavám se tu dějí ošklivé věci, postavy tu dělají ošklivé věci, se žádnou se nejspíš nedokážete ztotožnit, se žádnou nedokážete sympatizovat, zkrátka knížka, co vás na začátku schramstne, začne přežvykovat a na konci vás vyplivne a vy se s tím budete muset sami nějak vyrovnat. Určitě ne odpočinkové čtení, Melmoth si od vás bude vyžadovat stoprocentní zaujetí a pozornost. Pokud jí jej dáte, odmění se vám literárním zážitkem, který je neotřelý a originální. A Sarah Perry se začíná dostávat do kolonky "velice zajímavý autor, který si zaslouží větší než malou pozornost". (To, že se román odehrává v Praze, je sice bonus, ale kniha by byla stejně tak kvalitní, i kdyby byla z Londýna, Paříže nebo z... Bratislavy :-).

1 28.04.2022

Addamsova rodina po finsku a za zvuků death-black-speed-ajánevímjakéhoještě-metalu. Spíše halabala naházené epizodky, než ucelený příběh, ale to vlastně vůbec nevadí, pač ty minipříběhy jsou vážně vtipný a coolózní. Plus samozřejmě ta parádní animace, různé easter eggy (vyplatí se si každé jednotlivé okénko pořádně prohlédnout) a vůbec drajv, s jakým jsou Belzebubové napsány a nakresleny a máme tu jeden z nejlepších a nejoriginálnějších komiksů posledních iks let.

6 28.04.2022