Clayův most

4 21. března

Tahle knížka ve mně vyvolává rozporuplné pocity.
Nejprve jazyk, kterým je kniha napsaná a který je dominantním prvkem celého vyprávění. Na jednu stranu se mi líbil, autorovy obraty mě leckdy pobavily, ba i rozesmály. Na druhou mi přišel jako neskutečná manýra.
Pak příběh sám. Chvílemi jsem zvažovala, že tuhle 559stránkovou bichli nedočtu, ale pak jsem ji přece jen ještě pro jednou otevřela a styl vyprávění mě opět vtáhl. Přesto můj hlavní pocit z Dunbarovic rodinné historie je ten, že je to příběh prázdný, umělý, který má sloužit jen jako nosná kostra pro exhibici jazyka. A to bez ohledu na to, jak vážná témata se v něm objevují.
A do toho práce s časovými linkami, kdy se vzdálenější minulost prolíná s o něco méně vzdálenou minulostí, aby se postupně vysvětlovaly a někde ke konci knížky potkaly. Bohužel právě v poslední části knihy se tohle schéma začíná rozpadat, když se nejdřív dozvíme (a to je SPOILER), že jedna z postav zemřela, a pak nám je ještě dovyprávěn její život předtím, což už nás ale vzhledem k vědomí jejího konce moc nezajímá.
Vzhledem k tomu, že na zdejší účet zapisuju jenom knížky, které mi připadají dobré a můžu je vysoko ocenit, zatímco ty ostatní (pokud je vůbec dočtu) nechávám upadnout v zapomnění, je tohle určitě můj první kritický komentář. To, že o knížce přesto píšu, ovšem dokládá, že uznávám, že Markus Zusak skutečně psát umí - práce s jazykem je jeho velmi silná stránka a je vidět, že celému románu věnoval velkou péči, protože ani po pár stech stran kvalita neupadá. Ostatně celá knížka je jako vývěsní štít hlásající: Podívejte, jak šikovný je můj autor. A já dodávám: Podívejte, jak šikovná je překladatelka. Jméno uvedené na přebalu si zaslouží plným právem.
Takže pojďme na závěr doložit předchozí tvrzení několika ukázkami.

"Auta jako by někdo u chodníku spíš típnul, než zaparkoval, a elektrický dráty zplihle visely pod vahou němejch, přehřátejch a znuděnejch holubů."

" "Je-žišmarjá!" Jako rouhač jsem tehdy byl světová extratřída a moje specialita byla rozseknout Ježíše vejpůl a Marii vypíchnout důrazem."

"V každým domě se svítilo, lidi byli doma. Jako by vycítili, že přijde divadlo, z čista jasna tu byli holubi a strategicky se rozmístili na drátech vedení. Posedávali na televizních anténách a, pánbu s námi, na stromech. Byla tu i jedna jediná vrána, naducaná v tlustým peří jako holub maskovanej pršipláštěm. Ale nikdo jí na to neskočil."

6 03. března

Nejprve jsem se nemohla začít a nějak se ztrácela v dějové linii, ale pak mě to chytlo a už nepustilo. I slza mi ukápla. Když jsem četla, že jde o román zalitý sluncem, tak jsem netušila, jak smutná kniha to je. Krásně napsané.

Neskutečná kniha, ještě se mi nestalo, že by mě nějaká jiná takhle semlela, že jsem ji musel na dva dny odložit ale nepočíst jsem ji nemohl. Skvěle napsané.

10 18.09.2022

Tohle rozhodně není čtení na dovolenou k moři v případě, že chcete vypnout. Tahle kniha vám to nedovolí. U Clayova mostu musíte dávat bedlivě pozor, abyste se v příběhu zorientovali a postřehli to podstatné. Pokud zvládnete tohle, tak vás příběh vtáhne do sebe a vy budete otáčet stránky rychlostí větru, abyste se dočetli, jak to vlastně bylo. Příběh plný naděje, odhodlání a příběh jednoho kluka, který žil, jak nejlépe mohl.

6 16.07.2022

Tak můj první komentář na databázi:
Nějakou chvíli mi trvalo, než jsem se v příběhu zorientovala. Ale pak mě to tak chytlo,že jsem nemohla přestat číst. Hrozně mě zajímalo,jak to bude dál s Pénelopé,Clayem, Michaelem a všemi dalšími postavami.
Ke konci jsem se zase začala trochu ztrácet v čase, jednu chvíli jste v jisté době a o odstavec dal zase v jiném čase, musela jsem si občas přečíst neco dvakrát.
A ... ! Nemám ráda dostihy. Zkrátka nejsem ten nadšenec, který žasne nad krásou a ušlechtilostí koní a hlavně nechápu celou tu atmosféru kolem. A proto mě některé pasáže, které se tomu věnovaly,trošku nudily. Ale to je asi můj problém...
Co mě ale nejvíc mrzí, že jsem nejspíš nepochopila konec. Nebo spíš nevím,jestli jsem ho pochopila správně. ( Jak to vlastně bylo s kolíčkem na prádlo!? ) Potřebovala bych zkrátka asi jasnější a přesnější vysvětlení...
Ale celkově milá, lidská, poutavá a čtivá knížka .

10 11.05.2022

Rozhodně se nedá říct, že by se Zusak nějak vyhýbal těžkým tématům. Příběh opět vypráví svým osobitým stylem, který nemusí každému sednout, ale mě to vyhovovalo. Jediné, k čemu mám výhrady, je délka knihy. Závěr mi přišel už krapet přetažený - myslím, že zkrácení cca o 100 stránek by knize prospělo (např. detaily z dostihových závodů, Penelope...). Ale celkově je tu opět úžasně silný základ, na kterém se dá stavět. Třeba most.

5 04.05.2022

Řeknu to takhle – v začátku knihy jsem si byla jistá, že jí 5 hvězd nedám. V “jádru” jsem ji ten začátek odpouštěla, ba se i omlouvala, že jsem ho asi nedocenila. Ale závěr knihy mě o nadšení zase pomaloučku připravoval.
I přes mouchy a očekávání to je originální příběh, na který jen tak nezapomenu. Milovala jsem bezprostřední komunikaci Dunbarovic kluků, Hektora a Achilla.