Nabarvené ptáče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/353609/nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg 4.2593
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

The Painted Bird (1965)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (152)

Kniha Nabarvené ptáče

Přidat komentář
Pavliczech
předevčírem

Ta kniha je jako infekce. Jak se Vám dostane pod kůži, pomalu rozežírá vše, co jste si do té doby mysleli o brutalitě a syrovosti venkova a jeho obyvatel během války. Během četby zažijete mnohokrát mrazení na těle vyvolané jak děsem, tak místy i vlastními nejnižšími pudy spojenými se scénami s erotickými kontextem. Je celkem pochopitelné, že byla kniha dlouho zakázána v některých zemích, protože pouze čas dokáže dostatečně otupit vnímání tehdejší reality.

Dela111
předevčírem

Knihu jsem dlouho odkládala, protože jsem věděla, že nepůjde o žádné pohodové počteníčko... A kdybych ji nechtěla přečíst dřív než uvidím nový film, ještě bych ji odkládala ;-).
Za svého života to autor za tuto knihu už schytal vrchovatě. Nejde sice o autobiografii, ale všechny tyhle hrůzy už se někdy někde staly, tohle není fikce. Autor tu pouze popsal čeho všeho je člověk schopen... Tak strašně to působí proto, že je toho na jednu knihu prostě moc. Průměrně tak dvě až tři nervydrásající scény na stránku je fakt dost ;-).
Je to přehlídka nekonečné bolesti a utrpení, které zažívá osamělý malý chlapec putující po zaostalém venkově. Setkává se s pověrčivostí, zlobou, násilím a dokonce se sexuálními úchylkami. Tohle dítě je také oběť války, i když trochu jinak.
Zajímavý je tu pohled do myšlení dítěte - jak to zkouší s dobrem i se zlem. Prvně hledá pomoc v náboženství, odříká spoustu modliteb, aby svatí zlepšili jeho život. Když to nepomůže, přemýšlí o mocnostech zla. Později ho fascinují vojáci.
Na vloženém krátkém příběhu o nabarveném ptáčeti autor přesně vyjádřil podstatu rasismu.
Strohý, odosobněný styl, kterým je kniha psaná, všechny hrůzy podtrhuje. Chápu, že někdo toto číst nedokáže a knihu odloží.

Adab
předevčírem

Tak tohle je neskutečná kniha. Patří na první místo v povinné literatuře, dostala mě od prvního slova.

mosem
15. srpna

Knihu jsem četl kdysi před léty, a nyní jsem se k ní vrátil pod vlivem zpráv o novém filmovém zpracování. Z prvního čtení jsem si toho už nepamatoval mnoho, někde v pozadí vědomí byla informace, že je to poměrně drsná kniha. Tohle druhé čtení bylo jiné, jsem přesvědčen o tom, že zanechalo silnou stopu v paměti, a jednotlivé části z vědomí nevyletí.
Je to kniha drsná, brutální, stejně jako doba ve které se odehrává. Ukazuje, co může způsobit utrpení - na jedné straně jistou otupělost k vlastní bolesti, na druhé straně apatické vnímání utrpení jiných, stejně tak i bezohlednost při prosazování svého záměru. Příběh, ve kterém se touha po lepším životě mění v bezradnost z jeho dosažení, touha po lásce vůči sobě v nenávist vůči těm, kdo lásku dávají.
Kniha kterou nemůže přečíst každý. Chápu zcela ty, kteří ji nedočtou a odloží, protože nemají dost sil tu dávku brutality akceptovat.
O to víc jsem zvědav, jak se podařilo nové, Marhoulovo, zpracování. Dost dobře si nedovedu představit, jak lze tento příběh natočit tak, aby to nebyla samoúčelná přehlídka násilí, sexu a sadismu. To nesporně hrozí. Ale to je už na jiný komentář.

knihaknihakniha
15. srpna

Knihu jsem přečetla asi jako noviny - získat informaci o díle, o kterém se mluví.
Nedokázala jsem jí uvěřit, ani jsem se o to nesnažila.
Sadistické scény , pohanské rituály, zaostalost, scény hodné středověku a chlapec předhozený tomu všemu...
Mohu si to vůbec pustit do života?
Čeho je moc, toho je příliš.
Často poslouchám a čtu vzpomínky těch, kteří prožili válečné hrůzy, protože si myslím, že by lidé neměli zapomínat. A tito lidé mívají ve slovech jiskřičku světla. V této knize jsem ji také našla - německý voják nechal odsouzeného chlapce utéct...
Knihu neodmítám, styl jednoduchých až strohých vět vede čtenáře přímo a nekompromisně do hrůzné situace a nedá se uniknout.
Ale té temnoty je příliš...
Hvězdičkami nehodnotím. Nechci dílo ponižovat jen proto, že se už k němu nechci vracet.

Mudry
13. srpna

Dala jsem ji za odpoledne.
Přečetla jsem nemálo skutečných příběhů z období 2.sv.války, nemám tedy důvod nevěřit, že se tahle zvěrstva a úchylnosti neděly, i když možná ne v životě jednoho člověka a na jednom místě světa. Ale to už je tu zmíněno mnohokrát, že se nejedná o autobiografii jako takovou. Nicméně Kosinski v té době žil a většina lidí, které za svůj život potkal taky. Přijde mi tedy nepravděpodobné, že si to celé " vycucal z prstu ", at´už na tom byl psychicky jakkoli .Naopak si myslím, že konkrétně toto jeho dílo je odrazem toho, jak válečné období vnímal on a je jedno, jestli z vlastní zkušenosti nebo z vyprávění jiných...
Jistě to není knížka pro každého, ale pro toho, koho baví čtení s touto tématikou.....mezi ně patřím i já a proto dávám pět.

ajaworld
12. srpna

Dílo je již nyní skloňováno v tolika pádech a to ještě ani nebyla premiéra Marhoulova filmu (v ČR 12. 9.2019, rozpočet pokud se nemýlím: cca 150 mil. Kč!). Tak jsem se chtěla připravit přečtením předlohy. Předpokládám, že na film bude kulturně vyspělá intelektuální ART elita pět ódy a všichni (a to včetně těch, kteří to nečetli ani neviděli) budou něco papouškovat a vzdychat nad osudem nebohého snědého chlapce (ach, jaké krutosti se mu děly !...). Možná jim i uteče, že ve skutečnosti se nakonec ukáže, že ten 12ti letý chlapec je takovou malou necitelnou zrůdičkou.
Musím uznat, že autor je bravurní vypravěč, při čtení před očima doslova vyskakují plastické obrazy krajiny, lidí, situací…V tomto ohledu excelentní. Formálně skvělé. I když musím uznat, že místy se autor ve svých zlehka trochu opakuje.
Ale…ten obsah. Já vím, že mě možná budete za můj názor kamenovat, ale je třeba stát nohama na zemi. NENÍ TO AUTOBIOGRAFIE, jsou to jen PRVKY autobiografie a o to právě jde. JE TO FIKCE. Je legitimní otázka, jaká byla osobnost a potažmo mysl autora, když byl schopen stvořit dílo plné zvráceností, sadismu, krutosti, sexuálních krutostí a deviací…jedním slovem (jak to jinak nazvat) zvěrstev. Kdo byl vlastně Kosinski ? Zvrácené výplody - často za hranicí mého chápání – si spisovatel při psaní zjevně užíval. Myslím, že nad knihou zaplesají všichni pravověrní sadisté.
Knihu lze přečíst na jeden zátah a ne že ne. Když se na to budete dívat třeba jako na dílo mistra hrůzy Stephena Kinga (ale ten takhle zvrácený není, pravda). Jako na fikci, protože to fikce je. Jinak se na to totiž ani dívat nemůžete. Jde o poskládané příběhy typu „jedna paní povídala“.
Názor, že tato kniha doživotně změní váš pohled na život (to už jsem tu taky někde četla) je blbost. U mě to neplatí. Takovou sílu ta kniha nemá. Jde pouze o módní vlnu.
Hovořit o tom, že je to jedna z nejlepších knih, co kdy byla napsána, je totální úlet. Ale suďte, až si to přečtete. O filmu se zatím nemá cenu vyjadřovat. Z pouhého traileru si přesný obraz neudělám. Předpokládám, že to bude zvládnuto mistrně, hlavně kamera. Ale je otázka, proč si Václav .Marhou vybral takovou zvrácenost ke zfilmování a byl tím románem léta tolik fascinován.
Tak ještě jednou: Kdo byl J.Kosinski ? (jeho sebevražda nepřekvapuje) Kdo je V.Marhoul ?

Marekh
10. srpna

Na zadním přebalu napsal jeden recenzent o této knize, že je to „Jedna z nejlepších knih 20. století… napsaná s hlubokou upřímností a citlivostí.“ Odvážné tvrzení.. Knihu bych celkově hodnotil na 5 hvězdiček.

Je zarážející, jaké útrapy zažil hlavní hrdina této knihy – mladý kluk, během 2. světové války. Kolik hrůz, bití a nesnášenlivosti se dočkal od vesničanů, se kterými pobýval v jedné vesnici. Román je částečně autobiografický. Hodně událostí působilo na mě drsně, některé okamžiky, které autor popisuje, byly zarážející a až neuvěřitelné! V průběhu války bydlel u různých lidí, později se seznámil s lidmi, které obdivoval, dokonce si našel kamaráda.. Zajímavé byly také informace o pověrách, kterým věřili vesničané. V knize se nachází řada myšlenek, o kterých někdy uvažuji.

Citáty z knihy, které mne oslovily:

Vesničané tomuto vyprávění zamyšleně naslouchali a říkali, že Bůh židy konečně potrestal. Zasloužili si to už dávno, hned jak ukřižovali Krista. Bůh jim to nikdy nezapomněl. Jestliže až dosud jejich hříchy přehlížel, neznamená to, že jim odpustil. Nyní používal Hospodin jako svůj nástroj k výkonu spravedlnosti Němce. Židům mělo být odepřeno právo na přirozenou smrt. Museli zhynout v plamenech a vytrpět si pekelná muka zde, na zemi. Byli spravedlivě trestáni za nestydaté zločiny svých předků, za vyvracení jediné pravé a pravdivé víry, za nelítostné zabíjení křesťanských dětí a za pití jejich krve.

Dozvěděl jsem se od něho, že řád světa nemá nic společného s Bohem a že Bůh nemá nic společného se světem. Důvod byl zcela jednoduchý. Bůh neexistoval. Vymysleli si ho mazaní kněží, aby mohli klamat hloupé pověrčivé lidi. Bůh, Svatá trojice, čerti, duchové či upíři, kteří vylézají z hrobů, neexistovali. Neexistovala ani všudypřítomná Smrt, vyhledávající stále nové hříšníky, které by mohla lapit do svých osidel Byly to všechno jen povídačky pro nevědomé lidi, kteří nerozuměli přirozenému běhu světa a nevěřili ve své vlastní síly. Proto se museli uchýlit k víře v jakéhosi Boha.

Člověk by se měl pomstít za každé zlo či příkoří. Na světě je příliš mnoho křivd a bezpráví, které nemohou být vždy zváženy a spravedlivě odsouzeny. Člověk by měl důkladně přemýšlet o každém zlu, které na něm bylo spácháno, a rozhodnout se pro vhodnou odplatu. Jedině přesvědčení, že člověk je tak silný jako jeho nepřítel a že by se mu za všechno mohl dvojnásobně pomstít, umožňovalo lidem přežít, říkal Miťka. Člověk by se měl mstít podle své vlastní nátury a podle prostředků, kterými disponoval. Bylo to zcela jednoduché. Jestliže se k vám někdo chová hrubě a bolí vás to, jako kdyby vás někdo švihl bičem, pak byste ho měli potrestat, jako kdyby vás švihl bičem. Jestliže vám někdo dá facku a máte pocit, jako by vám uštědřil nespočet ran, pak byste mu to měli odplatit takovou měrou, jako kdybyste těch nespočet ran dostali. Pomsta by měla být úměrná bolesti, trpkosti a ponížení, které člověk v důsledku protivníkovy akce pociťuje. Takový políček nemusí někoho třeba ani příliš bolet. Jinému však může způsobit, že znovu prožívá muka, která musel vydržet, když ho celé stovky dní mlátili. Někdo může na políček za hodinu zapomenout. Jiného by mohly celé týdny mučit hrůzné vzpomínky.