Nabarvené ptáče

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Žil byl v jednom velkém polském městě malý kluk. Bylo mu šest let a psal se rok 1939. Vystrašení rodiče poslali své dítě na venkov, aby tam válku v nějaké náhradní rodině v bezpečí přečkalo. Snědý kluk s černými vlasy a tmavýma očima, podezřelý z toho, že je Žid nebo Rom, není však nikde vítán. Je symbolem nepřítele německé říše a pověrčiví venkované v něm vidí vyslance zla, který k sobě přitahuje smůlu a neštěstí. Chlapec nikde dlouho nevydrží, je nucen putovat z vesnice do vesnice a chránit si holý život. Popisuje a vypráví, jednoduše a přímočaře, všechno, co vidí. Kromě toho, že je sám drasticky bit a týrán, se navíc stává svědkem mnoha krutostí, kterých jsou lidé s obludnou vynalézavostí schopni se na sobě navzájem dopouštět. Ponižování lidské důstojnosti, fyzické násilí a mučení nezná hranic. Malý poutník, jako hrdina nějaké strašlivé pohádky, pošramocený na těle i na duši nakonec válku přežije, dočká se osvobození, pohřbí Boha i ďábla, přilne k vojákům Rudé armády, a shledá se dokonce i s rodiči. O šťastném konci však nemůže být ani řeč....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/35_/353609/nabarvene-ptace-K4R-353609.jpg 4.2553
Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Argo
Orig. název:

The Painted Bird (1965)

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (139)

Kniha Nabarvené ptáče

Přidat komentář
sick.boy
27. června

Myslím, že kontroverznější knihu jsem ještě nečetl.
Jerzy Kosiński čelil obviněním ze všech stran. Sociologové a antropologové ho obvinili z toho, že zvráceně vydělává peníze na utrpení Židů a těch ostatních. (Viz kniha Průmysl holocaustu)
Obyvatelé vesnice, kde se za války skrýval byli zas (oprávněně?) rozčíleni, jelikož jeho rodinu schovali pod hrozbou trestu smrti a starali se o ni, a on je poté v knize popsal jako bandu zvráceným, pověrčivých negramotů, jež umí jen ubližovat.
Vlastně celé Polsko se na Jerzyho nasralo, jenže Polsko je středověká vesnička, tam se na vás naštvou i když vás znásilní a oplodní vlastní otec a vy si dovolíte chtít potrat.
Pak Jerzy tvrdí, že on sám nic z knihy nezažil, že jen posbíral nejhorší příběhy z vesnic zastižených válkou a slepil je do příběhu malého mučedníka.
Já sám v tom mám hokej. Někde čtu, že se Jerzy schovával ve Švýcarsku, někdo tvrdí že v Polsku a vůbec je na tohoto autora a potažmo knihu navaleno tolik špíny a teorií, že snad ani není šance zrekonstruovat pravdu. Takže nezbývá, než na knihu vrčet, jak to dělá má přítelkyně, která ji chtěla použít místo prkýnka a nakrájet na ní zeleninu k večeři a nebo neodolat zvědavosti a začít se do stránek, které vyvolaly tolik emocí. To jsem udělal já.

Tento příběh samozřejmě není kopií reality a pokud vám to nedošlo už v první čtvrtině knihy, kdy se hlavní hrdina plaví po řece na nafouknutém měchýři, pak asi vaše mysl postrádá smysl pro realitu. Žádné dítě by nepřežilo tolik bolesti, zranění, omrzlin, psychického teroru a podobně. Z některých událostí přímo srší beletrie, vždyť klučina tolikrát unikne smrtce ze spárů jen tak tak. To tomu opravdu věříte?
Na druhou stranu, pokud na knihu nahlédnu jako na fikci, našroubovanou na reálnou historickou událost, je to vlastně dost dobré dílo.
Mě to bavilo, mám rád zvrácenosti. Tady se mi jich dostalo hojně, i když přehnané očekávání díky omdlévajícím čtenářům způsobilo, že jsem počítal s ještě trochou více hnusu.
Samozřejmě, střepy v píče, rozšlápnuté oči, obcování s kozlem, to je všechno moc príma a chápu, že to někomu vyrazí dech, ale jako člověk narozený v devadesátých letech už jsem za svůj život viděl hromady a hromady brutalit a tak je můj mozek pravděpodobně trochu otupěn a zdegenerován.
Jestli se Jerzy Kosiński zabil kvůli reakcím na tuto knihu a špinavému svědomí, je to jen třešnička na dortu příběhu Nabarveného ptáčete.
Přečtěte si to, ať tak či onak, chladnými vás to nenechá.

KarinŠ.
22. června

tohle mě šokovalo. A bavilo. S tím klukem jsem běhala po lesích a chodila od vesnice k vesnici.

JanaPav
21. červnaodpad!

...až na to, že tento příběh vůbec není pravdivý, naopak autor hodně popustil uzdu svým fantaziím... dobře je to popsáno třeba v knize Průmysl holokaustu od Finkelsteina.
Je smutné, že je tento brak stále považován za seriózní autobiografický příběh a dokonce se o něm ještě točí film...

oskarka
16. června

Velmi krutá kniha. Svědectví o tom, jak válka dělá z lidí zvířata. Některé odstavce jsem musela přeskakovat. Zajímavý je doslov autora.

MichelleS
06. června

Děsivé svědectví o tom, co člověk dokáže, když má příležitost. Asi nikdo nechceme zažít dobu, kdy bude otázka přežití záviset na tom, že ublížíme někomu jinému.

Verrrunka
27. května

Původně jsem chtěla dát nižší hodnocení, až do poloviny knihy, možná i dál, jsem totiž měla spíš pocit, že jsem svědkem nějaké zvrácené mysli, lidského dna a nekončící krutosti. První část mi totiž nepřišla moc spojená s válkou a názory, že se jedná o nejvýstižnější knihu o druhé světové válce jsem absolutně nechápala. Rozhodla jsem se ale vytrvat a později, kdy se v knize opravdu začalo více mluvit o válce jsem se mnohem více začetla. Doslov autora na mě udělal velký dojem, nikdy by mě nenapadlo, že by mohl mít ve své vlasti kvůli knize takové problém. Znovu bych to asi číst nechtěla, ani to nepovažuji za nejlepší knihu o druhé světové, ale svoje místo to v dobře hodnocených knihách určitě má.

Len2očka
08. května

Tuhle knížku si určitě nezařadím mezi knížky,které bych chtěla ještě někdy číst,nebo dokonce vlastnit.

DANČA66624
08. května

-nádhera! krutá, drsná... ale pravdivá.... čeho všeho jsme my lidi schopni...