Peyka komentáře u knih

Četla jsem zároveň s Terezinou druhou knihou Karamelová džungle, respektive Oblaka jsem poslouchala jako audioknihu. Hlas samotné Terezy je velmi příjemný na poslech, srší pozitivismem a připadá mi, že se Tereza po celou dobu čtení usmívá. :-) Naprosto mě vtáhla do svého odvážného příběhu, plného životních zvratů. Sama moc dobře vím, jaké to je odstěhovat se do cizí země a začít nový život od nuly. Ach jo, proč jsem si teď do této knihy vůbec pouštěla?! Vybavily se mi moje začátky v Londýně, který jsem před měsícem musela bohužel po třech letech opustit. Hodně mě Terezin příběh chytl za srdíčko.

Nicméně, kniha čtenáře nabije pozitivní energií, která je v tomto roce 2020 a obzvlášť před Vánocemi velmi potřeba. Velmi sympatická, poetická (čeština je přeci jen krásný jazyk). Líbí se mi, jak si autorka hraje se slovy. :) Příjemná na zimní večery i na slunečné pláže. Garantuji, že Tereza Vás donutí snít a možná i realizovat Vaše zpočátku nemožné a bláznivé představy! :-)

2 15.12.2020

(SPOILER) O něco lepší než autorčina prvotina. Kniha je velmi čtivá, vzrůstající napětí nutí čtenáře obracet stránky.

Oproti první knize Za zavřenými dveřmi, kde na mě hrdinka působila rezignovaně až hloupě, tady mi Cass bylo docela líto, hlavně kvůli reakci jejího okolí. Žádná podpora, důvěra ze strany nejbližších - to bych nepřála nikomu. Jak se příběh blíží do závěru, frustrace a otupělost roste spolu s hrdinčinou "demencí."

Opět sledujeme ženu nacházející se v zoufalé situaci, kde je východisko jen jediné - vzít situaci do svých rukou a spolehnout se pouze na sebe. Trochu mi připomínala Dívku ve vlaku, když opomenu ten alkohol, taky ji přesvědčili, že je blázen.

Velmi výstižný český překlad, v originále The Breakdown neboli lidově duševní kolaps, čímž si hrdinka stoprocentně prošla, nicméně v pasti lží se ocitá každý, kdo se chce přiživit na ostatních a získat něco, co jim nepatří. Protože kdo patologicky lže, už nerozezná realitu od fikce. Takže kdo je vlastně v tomto příběhu dementní? :)

5 11.12.2020

Jedna z nejzvláštnějších knih, co jsem kdy četla. Rádoby vývojový román spojující témata jako deprese, komplex méněcennosti, ženská hloupost mi chvíli připomínal knihy Eleny Ferrante.

Příběh je vyprávěn formou sezení hlavní hrdinky Anny s její psychiatričkou. Já vůbec nevěděla, co si mám o Anně myslet. Hraje to nebo je fakt tak extrémně otrávená životem?!

Snažíte se s ní soucítit, ale ona vám vlastně nedá moc prostoru, abyste si ji oblíbili. Ve všem viděla problém. Navíc, vyprávění je tak ploché, vystupují "aktivně" jen dvě postavy (Anna a Lizzy psychiatrička), ostatní jsou jen pasivními figurkami v Anniných vzpomínkách.

Bohužel mě kniha nijak zvlášť nepohltila. Z celkového dojmu jsem zklamaná.

P.S. A přesně, jak píše čtenářka přede mnou. Nepobírala jsem formu ani některé věty jak vytržené z kontextu. Pravděpodobně vzniko při překladu nebo to mělo upevnit Anninu rozpolcenost.

4 27.10.2020

Jedna z mých oblíbených "self-help", motivačních, pozitivně naladěných knih. Už jsem přečetla nespočet knih s touto tématikou, tahle se liší převážně ve formě psaní. Jakoby vypravěč opravdu promlouval k vašemu vnitřnímu já. Několikrát jsem se zamyslela a řekla si: " nojo, tohle se mi fakt děje v hlavě.! :D Pro anglicky mluvící doporučuji o novou sériii od Sarah Knight - Calm the f*ck down; You do you; F*ck no! Její sarkasmem překypující text čtenáře dokáže nabít energií a optimismem, že zjistíte, že když nejde o život, tak jde fakt o h*vno. ;)

2 25.10.2020

K této knize mám nespočet přívlastků. Shrnu to do jednoho - odvaha! Takovéhle naturalistické šokující dílo napsat v Jižní Koreji a obletět s ním svět, je velmi odvážné a úctihodné. Hlavní hrdinka se postaví konvencím a jde si tvrdě za svým "snem." Ano, symbolika hraje velkou roli. Autorka poukazuje na bohužel často vídanou ignoraci a omezenost lidstva. Když se lišíte od konzumní společnosti, už jste divný nebo úchylové, a patříte do blázince. Tak tady paní si radši vybrala stát se flórou.

Je to velmi těžké čtivo, jak na oči, tak na žaludek. Ještě nějakou dobu mi bude hlodat hlavou.

8 25.10.2020

Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Naprosto fantastické vykreslení izolované společnosti a s tím související kruté podmínky života na ostrově. Vždycky mě ta idea fascinovala i šokovala zároveň. Mladí lidé se snaží najít ideály a ráj na zemi a udělají všechno pro to, aby uspěli. Jenže vtip je v tom, že žádný ráj neexistuje. I lidská rasa je zákeřná a bestiální, někdy možná víc než zvířata. Chápu, když mi bylo 18, tak jsem taky byla snílek a žila vcelku bezstarostný život. Teď skoro ve třiceti to vidím samozřejmě jinak :D Nicméně, tahle kniha (za mě teda i film je bezkonkurenční) mě hodně posunula v životě dál a vždycky mi zůstane na paměti.

6 03.10.2020

Já už mám knihu také za sebou (přečteno loni 2019 v originále) a povím vám, medíček to není. Je to velmi neobyčejný příběh o v podstatě normálních lidech, nicméně odehrávající se ve špatné době, za doby Konfliktů (v aj The Troubles) v Severním Irsku v 70.letech. Jednoduše řečeno, bojovali za politické postavení Severního Irska jako státu. Na jedné straně stáli protestanti, kteří drželi s Velkou Británií, a na druhé katolíci bojující za odtržení od Spojeného království a připojení k Irské republice. No a kdo se nějak vymykal, byl potrestán irským gestapem, tzv. "IRou".

A právě v takovémto mumraji se odehrává příběh Mlíkař, kde je každý pod dohledem Velkého Bratra. Nikdo nemá soukromí, ulicím vládnou drby. Nejdete nikam s nikým, kdo by mohl být "podezřelý." A tím se naše "hrdinka" provinila.

Autorka používá zajímavá oslovení jako middle-sister, maybe-boyfriend (jsem zvědavá, jak se s tím překladatel popere). V knize nenajdete jména, každý je cizincem ve společnosti a víceméně se stará sám o sebe.

Zápletka s "mlíkařem" vyústí v šokující drama, kde přesně vidíte následky toho, když někdo drží pusu a krok a nechce mít nic společného s ničím (a nikým) vymykajícím se kulturním standardům.

Mně ale nevyhovovala forma, kterou autorka knihu napsala. Dlouhá souvětí, žádná přímá řeč, minimum pocitů. Nicméně, tématicky je kniha dost šokující. Myslím, že by se to v klidu dalo aplikovat i na jinou společnost. Jsem zvědavá, jak bude vypadat český překlad. :-)

6 03.10.2020

Ne, ne a ne. Když dva dělají totéž, není to nikdy totéž. V tomto případě nebyli dva před paní Lapenou, nýbrž nespočet autorů knih i filmových scénářů s naprosto totožným tématem. Agatha a jejích nepřekonatelných Deset malých černoušků, ale i Hadí doupě; divadelní hra Volání detektiva od J. B. Priesleyho, young adultovky Jeden z nás lže a Jeden z nás je na řadě od Karen McManusové, modernějších Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové od Stuarta Turtona, nebo film Na nože (Knives Out, 2019)...můžu pokračovat dále...

Po knize jsem sáhla, protože jsem byla zvědavá, jak se autorka "inspirovala" klasickou detektivkou a v čem novém dokáže čtenáře překvapit. Ukázalo se, že bohužel v ničem. A to je to její nejlépe hodnocené dílo!

Kniha se sice četla jak po másle, ale nic nového nepřináší, v ničem není inovativní, což je bohužel velká škoda. Kdo už přečetl pár detektivek, nenadchne ho to. Postavy byly nudné, bez náboje, pro mě žádné zvraty nepřišly, k žádnému vyvrcholení nedošlo.

Paní Lapena mě nedokázala vtáhnout do děje, nevyvolala ve mně žádné emoce.

10 02.10.2020

Jak řekla Lucka Zelinková (online marketing Luxor - kdo ji nezná, měl by se mrknout ;)), tohle je prostě šmakoláda! Naprosto souhlasím. Pro mě už třetí Delayneho kniha, kde jsem vypozorovala, že autor má velmi zvláštní vztah k neživým věcem a vcelku dobře experimentuje s moderními technologiemi.

Děj plyne svižně, krátké kapitoly jsou výstižné. Zajímavé jsou ty psané v neobvyklé du-formě referující k ještě zajímavější hlavní postavě. Zásadní roli opět hraje technika a její vliv na člověka. Vztah kybernetiky a autismu se mi taky moc nelíbil, bylo to až moc přitažené za vlasy.

Kniha je překombinovaná, ale tak nějak dobře, proto ta "šmakoláda". Autor myslel na každý detail.

Těším se na jeho další počiny,pro mě ale zůstává číslo jedna Ta přede mnou.

3 29.08.2020

Je vidět, že autorka je novinářka. Kniha je psaná jak články z luxusního lifestylového magazínu. Takový průvodce na úrovni. Trefné, stručné, vtipné, všechno, co jsem od knihy očekávala.

Zajímavé postřehy z milánského života, kultury a módy (je to takové snobské :D). Jeden z mých kamarádů pochází od Milána a taky mu ta mentalita není příliš blízká.

Knihu nemusíte dát na jeden zátah, já do ní občas nahlédnu, když se chci inspirovat při mé další cestě do Itálie. :-) Nicméně, jsou mi taky bližší jiné italské kouty.

1 08.07.2020

Bohužel u mě kniha neuspěla. Dlouho jsem autorku přehlížela, protože je až moc "profláklá" (označení "bestseller" na mě neplatí), a ani její tématika mi není nijak blízká. Až mi přišla do ruky "To nejlepší v nás," která mě naprosto emocionálně dostala.


Z počátku mě tato kniha taky zaujala. Anotace slibovala napětí, super jízdu až do konce. No, jízda to sice byla, ale tak možná v deliriu. Postavy tajemné Lowen, ještě tajemnějšího Jeremyho a největší záhady pod sluncem Verity byly nesympatické, až na pěst. Hoover to vehementně chtěla zkusit v jiném žánru, nicméně psychothriller to není, je to typická ženská literatura s velkou dávkou bezduché erotiky, s rozpolcenými postavami s tragickými osudy, které jsou pro autorku typické.

Celkově je kniha překombinovaná, takže ve výsledku je to tuctová slátanina. Autorka chtěla šokovat až moc. V ději je nespočet skulinek (Lowenina náměsíčnost, smrt Chestin, role April v celé té inscenaci,...). Lowen je naivní postava, ani se nedivím, že byla jako autorka neúspěšná.

Navíc, opravdu nemám v oblibě otevřené konce tohoto rázu. Působí, jakoby se do toho autor sám zamotal a nevěděl, jak dál. :(

12 04.07.2020

Parádní knížka. Relaxační, vzdělávací, a člověk se i zasměje. Osobně mě kniha opravdu pobavila. Navzdory tomu, co má autorka za sebou, je vidět, že je to optimistická a statečná paní. Napsala oddychovku formou blogu s typickým čecháčským humorem. Kolikrát jsem se upřímně smála až k slzám ("..chci prsa, ale
ta italská."..."půjdu asi za Piču."...musíte píchat tak třikrát denně.") Kdo četl, pochopí. :)

Lidi, co se sbalí a odjedou žít do jiné země, třeba jen na chvíli, nesmírně obdivuji. Sama žiju už několik let v Londýně a mám dlouhodobý vztah s Italem, takže vím, co to všechno obnáší. Má to své klady i zápory, ale nesmírně to člověka posune dál, co se týče mentality a pohledu na svět. A zjistíte, že ze světa ještě nezmizela lidská laskavost a pokora. :)

5 27.06.2020

Kniha vzpomínek Američanky, na jejímž počátku je pouhý sešit v barevných deskách. :)

Velmi příjemná kniha z nádherného italského venkova. Ja tu Itálii prostě miluju, když miluju i Itala, tak by bylo něco špatně, kdyby se mi kniha nelíbila.

Toskánsko je nádherný region. Krása rustikálních domů, zelené kopce a louky, voňavé a úrodné vinice a velmi přátelští lidé. Autorce se vůbec nedivím - kdo by se nezamiloval.

Ačkoliv je to memoár, jedná se převážně o popis událostí, je to velmi poutavě, ladně až poeticky napsané (.."Jsme vyprahlí jako stráně okolo."..)

Kdo se chce odreagovat, dozvědět se něco o italské kultuře, kniha je pro Vás. Při čtení těch receptů se mi sbíhaly sliny :)

4 26.06.2020

Káva a cestování v čase?! To jde přeci dohromady. Ještě k tomu přidáme neapolskou píseň z roku 1880 s názvem Funiculì, Funiculà (velmi volně přeloženo Lanovkou...) a dílo je na světě.

Nadčasová kavárna právě s neapolským názvem, se zaměstnanci syrovými, realistickými a trochu i absurdními, a tajemstvím ještě bizarnějším, čtenáře chytne a nepustí. Každý má jen jedinou šanci a naděje se skrývá právě v šálku kávy.

Japonská literatura je známá svým realismem, syrovostí a absurditou, ale vždy se pod pokličkou skrývá geniální myšlenka. Knihu jsem přečetla za dva večery, naprosto mě děj pohltil. Ostré přímé řeči, krátké věty, krátké kapitoly dělené do přehledných odstavců. Každý příběh měl něco do sebe; dojemné, úsměvné, realistické byly všechny. Za takových okolností, za jakých zvažovali hlavní protagonisté návrat do minulosti, se nebylo čemu divit. Kdo by toho nevyužil?!

Nápad s cestováním v čase je v tomto případě podmanivý a originální. A i když se zdá, že na první pohled se po návratu nic nezmění, omyl. Změní se totiž úplně vše. I ta káva vystydne, tak je tomu i v životě. Pro mě jedna z nejpozitivnějších knih, která se ke mně dostala. :)

14 23.06.2020

"Ogni donna puo figurare al meglio se sta bene dentro la proprio pelle. Non c'entrano i vestiti ed il trucco, ma come si brilla." ("Každá žena může vypadat, jak nejlíp dokáže, když zůstane sama sebou. Nezáleží na oblečení nebo make-upu, ale na tom, co z ní vyzařuje.") Tato slova se mi vryla do paměti a měla by se jimi řídit spousta žen. Život by byl pak jednodušší. :-)

Příběh Angličanky íránského původu, která všeho nechá a přestěhuje se do Florencie. Nedávno jsem dočetla knihu Jedině Neapol (Američanka, která okusí život a lásku na jihu Itálie), která je pro mě rozhodně lépe vykreslená a zajímavější, poutavěji napsaná, úsměvnější a prostě lepší! Tady mi přijde, že se autorka jenom fláká, nic kromě sebelítosti nezná, má psát jakousi knihu, která je ve výsledku zřejmě touhle, a chová se převážně jako naivní teenagerka, která zažívá svůj první románek.

Kniha je rozdělena na kapitoly podle měsíců v roce, což je přehledné. Některé kapitoly se mi líbily, další byly jako z deníku puberťačky. Rozhodně bych knihu nesrovnávala s Jíst, meditovat, milovat, protože Elizabeth Gilbert má naprosto odlišný styl, i pointa knihy je jiná.

Vzhledem k tomu, že žiji v Londýně a mám dlouholetý vztah s Italem, tato literatura mě zajímá. Zklamalo mě, že autorka mě pořádně nedokázala vtáhnout do života, který v Itálii žije. Prostě jsem z ní necítila to nadšení, frustraci z kulturních rozdílů, či návyků, což jiné knihy (zmíněná Jedině Neapol, nebo Pod toskánským sluncem) splnily na 100%. Ani to prostření překrásné Florencie a Toskánska nedokázal vykreslit tak, aby se člověk zamiloval. Bella figura je psaná za mě suše, stroze, prostě britsky.

Abych tuhle knihu úplně neodsoudila, recepty na konci každé kapitoly jsou super. Určitě využiju! :-) Celkový koncept Bella figura se mi líbí. Myslím si, že české ženy by měly být více otevřené možnostem, být tak trochu yes(wo)manky :) a svět jim bude ležet u nohou. ;)

3 21.06.2020

Pokud milujete Itálii, kniha se vám bude líbit. Pokud milujete Itala, tahle kniha je prostě top :)

Pohled Američanky na italskou kulturu a mentalitu čtenáře pobaví zaručeně. Střet dvou naprosto rozdílných světů, ale Katherine ukazuje, že pro lásku člověk udělá cokoliv. Ne nadarmo se říká, že láska hory (v tomto případě oceán) přenáší.

Z vlastní zkušenosti vím, že být ve vztahu s Italem, obzvlášť s Neapolitánem, je někdy tvrdý oříšek, ale vše je o kompromisech a vzájemném respektu.

Kniha je plná vtipných historek, trapasů zejména s jazykovou bariérou.:) a to vaření ...budou vám téct sliny po bradě.

Tato kniha mi dala hodně, k životu, ke vztahu, vědomostně. Kolikrát se opravdu nad jednáním Italů pozastavuji přesně jako Katherine,
a to mě pobavilo. Autorka používá i italská slovíčka. Já se italsky v současnosti učím, takže jsem zase o něco chytřejší.

Neapol buď budete milovat nebo nesnášet, jinak to nejde. Já holt upřednostňuji tu první možnost.

Doporučuji další knihy o bilingvních vztazích, viz Deník japonské manželky, nebo Paříž - moje láska, můj život.

3 08.06.2020

Vhodná knížka na dešťové odpoledne. Člověk by řekl, že neurazí ani nenadchne, ale nabízí čtivý historický příběh plný intrik, lží a dodnes v Holandsku opěvovaných tulipánů, které mohou mít i cenu života, a jedno velké kliché. Co by člověk pro lásku neudělal, že jo?!

Kniha je dobře rozdělena do kapitol s různými vypravěči, psaných v er formě, jediná Sophia vypráví v ich formě - přeci ona je ta osudová. I samotné obrazy měly své kapitoly, což se bude líbit milovníkům umění. :)

Mně byla kniha sympatická, přečetla jsem za jedno odpoledne a večer. Není to žádný převrat v literatuře, ale vypnete a nemusíte nad ničím bádat. Občas se objevuje ten sentimentální jazyk (čteno tentokrát v čj překladu, vcelku povedeném) 17. století a marnotratnost postav, ale určitě kniha zaujme čtenáře historických ženských uměleckých románů, viz The Duchess (Amanda Foreman) zfilmováno s Keirou Knightley.

2 07.06.2020

Pro mě totální propadák. Anotace (tak jak obvykle) navnadí na napínavý psychothriller a vyleze z toho pěkná slátanina. :( Absolutně nudné vyprávěcí prostředky, autorka jako vypravěč naprosto selhala. Za prvé se toho moc nedozvíme, za druhé mentalita postav. Prakticky více než polovina knihy je hluchá. Hlavní postava sděluje bezduché plácání a rádoby se snaží učinit pokání za tu "hrůzu," co spáchala před lety. Mě osobně to vůbec nebavilo. Psychologicky nebyla kniha dobře vykonstruovaná.

Co se týče samotného příběhu, chvílemi mi to přišlo jak čtivo pro teenagery! Zápletka, odhalení i vyústění slabé, konec předvídatelný.

Nechci být negativistická, málokdy jsem, co se týče literatury, nicméně k téhle knize nemám snad fakt nic pozitivního říct. Hrozné zklamání.

3 07.06.2020

Nic převratného nečekejte! Podle toho, co se píše na zadní straně obálky, kniha vypadá jako zajímavý psychologický thriller. Tady poněkud hazarduji se slovy zajímavý a thriller, protože nic "thrilling" na tom rozhodně není.

Děj je jednoduchý, přímočarý, postavy neutrální, autorka nerozvíjí žádnou ze svých postav, ale také nerozvíjí své znalosti o Itálii. Zklamalo mě, že kniha se neodehrávala v Itálii a podle toho, jak autorka popisuje tuto temperamentní zemi, mi přišlo, že tam ani v životě nebyla a všechno info obšlehla z Wikipedie. Ačkoliv je kniha psaná v ich-formě, vypravěčka je totálně vzdálená čtenáři a vy sledujete děj jakoby z dálky. Hodně povrchní. Konec absolutně nesmyslný a spíš mě vytočil než překvapil.

Když ale budu knihu hodnotit v kategorii Knihy pro mládež (Young Adult), není zas tak špatná. Určitě bych doporučila třeba těm, co s thrillery začínají. Já četla v originále, jazyk je velmi jednoduchý, svižný a srozumitelný. Pro ty, kdo si chce procvičit angličtinu a rozšířit slovní zásobu, tak si tohle přečtěte.

2 09.05.2020

Trochu se ztotožňuji se čtenářkou pode mnou. I když jsem pravidelný Bussiho čtenář, jeho knihy mi nikdy neuniknou, tahle je pro mě nejslabší, hned vedle Nepouštěj se mé ruky. Nesedlo mi teda hlavně téma migrantů, bylo mi to takové nepříjemné o tom číst. Stejný pocit mám z knih se židovskou tématikou.

Nicméně, Bussi opět ukázal, že je mistrem na propracované detektivní romány, tím se nic nemění. Nechává čtenáři nápovědy jako drobečky chleba, a šokuje, když to nejmíň člověk čeká. I když mi téma nesedlo a první polovina knihy se tak ploužila, říkala jsem si, že musím vydržet, že se to někde zlomí a mně spadne čelist, což se pochopitelně stalo. Konec je holt ironií osudu a vlastně si uvědomíme, že nikdo není zas až tak "hezký," ani nebýval. Já si určitě na jeho další knihy počkám.

3 06.05.2020