pedroK komentáře u knih
Četla jsem od Joy několik knih a tato byla nejlepší. Svižný psychothriler. Bavila mě.
Dojem, který ve mně kniha zanechala, je otřesné svědectví..chlad a propracovanost rozhodnutí, která znamenala pro tisíce lidí rozsudek smrti. Silná dojmem, útlá počtem stran, taková je to kniha. Mohu jen a jen doporučit.
Ikdyž se knihy nečtou popořadě, nevadí. Zápletky jsou vždy zajímavé, chytré. Kniha nemá hluchá místa. A k tomu Harry...četla jsem před deseti lety a dodnes vzpomínám, jak mě to bavilo. Doporučuji.
Klasika..četli jsme opakovaně na dovolené nahlas a některé situace se staly u nás doma už notoricky známé svým výstižným humorem. Určitě doporučuji a určitě si ji zas jednou přečtu znovu.
Pobavilo, ačkoli ze začátku jsem se nějak nemohla začíst. Josefovy povídky byly ovšem skvostné!
Za mě opět dobré čtení, první půle chytlavější. Bohužel jsem očekávala, že hoch vytržený z naučené jistoty si s dávkou svobody neporadí, a rodiče naučení žít podle stejně předepsaného vzorce mu nepomohou. Smutné, nikoli překvapivé.
Hezké čtení, obklopí vás atmosféra starých časů a osudů. Naštěstí druhá sv. válka není popsána příliš detailně, takže se z toho nestane smutné, kruté drama, jakým ta doba ve skutečnosti byla.
Názory pana Vojtka mají hlavu a patu. V některých tématech má tak brutální pravdu, že jsem musela knihu na pár dní odložit a rozdýchat si témata, která se mě dotkla. Stojí za přečtení a přemýšlení.
Jaká škoda, když křivda a bolest převezmou vládu nad našimi životy. Nebylo by to lehké, ale třeba se to dalo vyhrát...zase jednou poutavé čtení, sonda do nitra nezralosti.
Četla jsem asi před 28 lety a teď v rámci výzvy. Bavilo mě to pořád a výzva nevýzva ještě si nějakou knížku z řady Stopy hrůzy vezmu. Díky nim jsem vlastně začala vůbec číst!
Mlsoun mě chytl od samého začátku a považuji ho za mistrovský kus páně McEwana. Ten závěr byl nečekaný, dechberoucí a... toužebně zaváněl happyendem, ačkoli kdo ví. Tom byl génius.!
Propracovaný příběh, kterému se rýsuje konec plný zrady a deziluze, ovšem dopadne to úplně jinak a já jsem takovou velikost tedy nečekala! Paráda!
Supr zamotaný thriller! Druhá kniha, co jsem od autora četla a zas to nešlo odložit!! Rozhodně doporučuji!!
Můj první Coben, strhující, napínavý, překvapivý! Rozhodně vezmu dalšího!!
Jako vždy závažné morální téma. Na rozdíl od jiných děl páně McEwana jsem dobrou půli knihy čekala, až se děj jaksi posune, a trochu mě to přestávalo bavit. Nicméně dočetla jsem, stálo to za to. A těším se tentokrát na Dítě v pravý čas.
Ale řeknu vám, já bych ji z těch schodů skopla...
Nečetla jsem první díl ani třetí, jen tento. Společenský román, příběh ne zcela obyčejných lidí. Napsáno čtivě, emoce nechyběly, ale jazyk samotný mě úplně neuchvátil. Proto ubírám jednu hvězdu. Bylo to ale hezké vyprávění, těšila jsem se vždy, až zase sednu ke knize. Mrzí mě ten konec. Doufala jsem se Sverrem.
Kam on na ty nápady chodí... některé povídky byly obsahem tak zlé, že nechcete číst o takové realitě, většinou hlavní hrdinové byli nějakým způsobem zvrácení, vyšinutí. Ale třeba Prostorová geometrie byla opravdu geniální! Tohle tak umět...!
To si tak čtete příběh o ambicích, žárlivosti, přešlapech a omluvách, zkrátka o životě, příběh se chýlí ke konci, vy si říkáte, kolik podobných chyb se ve vašem vlastním okolí již stalo, těšíte se na tak trochu střízlivý happyend, ale ejhle na posledních pár stránkách se to celé otočí do vrtule, kterou jste tedy dle příběhu samotného měli předvídat, ale nepředvídali, a mně samotné to vyvolalo možná i škodolibý úsměv na tváři. Ach, jakou moc nad námi má naše ego.
Příběh je více o přátelství než o Černobylu. Socialismus je popsán někým, kdo v něm nežil, ale možná je to i dobře, vzhledem k tomu, že je kniha primárně určena mladším čtenářům. Příběh je psaný chytlavě a určitě bych ho doporučila. Chtěla bych věřit, že Oksana začala nový život.
Četla jsem od Sepetys Sůl moře a V šedých tónech a to byly drsné, krásné romány. Fontány mi přišly jako lehká růžová knihovna na pozadí španělského diktátorského režimu. Čekala jsem víc drsné reality, méně amerického happyendu. Úplně mě to nenadchlo.
Zdravý mozek nemůže na dno takového šílenství dohlédnout, ale předpokládám, že vše, co se stalo, stalo se z šoku nad úmrtím i druhého rodiče a ze strachu z budoucnosti plné samoty a odloučení i od sourozenců. Pak nezralá osobnost zablokuje přirozené truchlení a vyplodí taková rozhodnutí.
Možný spoiler : Musím říct, že incest nebo dětská travesti mi přišli jako drobné problémy vedle toho, co udělali. Jen totálně emočně zablokovaní jedinci můžou chladně učinit takové rozhodnutí. Incest už byl jen další možnost na cestě k poruchám osobnosti zejména u Julie. A myslím, že léčba každého jednoho z nich stejně to trauma nedostane. Rozhodně ohromující námět. Leccos to vypovídá i o osobnosti páně McEwana.