První láska, poslední pomazání

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

McEwanova kniha, oceněná cenou Somerseta Maughama, se v povídkové formě poněkud lyrickým způsobem vypořádává s řadou tabuizovaných témat, jakými jsou kupříkladu sexuální zneužívání či incest, a ukazuje svět v jeho často kruté a tragické podobě. Hrdiny jedné z nejlepších autorových knih jsou lidé nacházející se na okraji lidské společnosti, jejich někdy až otřesně tklivá doznání, černý humor a skrytá, tajemná ironie. McEwanowa prvotina tak mnohdy připomíná jakéhosi průvodce, který nás provede oblastí přináležející spíše odvrácené straně lidské existence....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17092/big_prvni-laska-posledni-pomazani-LSZ-17092.jpg 4205
Žánr:
Literatura světová, Povídky

Vydáno: , Volvox Globator
Originální název:

First Love, Last Rites, 1975


více info...
Nahrávám...

Komentáře (48)

Kniha První láska, poslední pomazání

8182
05. května

Je mi záhadou, proč mi poslední dobou uniká literární forma povídek. Tyhle jsem si pro čtenářskou výzvu nechala doporučit právě ze žbříčku. Povídky popisují bizardní lidské vztahy mezi muži a ženami, nejrůznějšího věku, v různých životních situacích. Většinou se ale jedná o vztahy v lepším případě podivné v horším případě zvrácené a nebezpečné. Nejde vždy jen o zvrácennost spojenou se sexualitou. Někdy se tu vyskytuje popis vztahů čistě citově patologických. Povídky jsou výborně napsány, často z nich až mrazí. Velmi je doporučuji ať už jako součást čtenářské výzvy nebo jen tak na prázdniny, do vlaku, do tramvaje nebo i před spaním.

janina66
10. dubna

Jednak jsem ani netušila, že jde o povídkovou knihu. Zvolila jsem ji do výzvy. A číst tyto povídky, byla pro mě extra velká výzva. Ale dala jsem to. A žádný čtenářský zážitek to nebyl.


Hall3006
13. března

Sbírka prvních povídek tohoto autora nás přenese do Anglie 70' let minulého století. Autor se nebál tehdy tabuizovaných témat a zápletky gradoval do extrému. Odvrácená strana lidské povahy zde defiluje v celé své nahotě. Je to druhá kniha od autora a opět díky nečekaným nápadům a jejich použití až k absurdní finese se četla s velkým zájmem. Další knihy od autora budu dál vyhledávat.

Knišíl
20. ledna

Nejsem puritán a nevadí mi literární zobrazování expresivních a násilných scén, ani nemohu kritizovat McEwanův styl psaní, který je rozhodně nadprůměrně dobrý. Co mi však vadí, je to, že McEwan zůstává na rovině neuronálně-bio-psychologické, jeho postavy jsou jaksi těla bez duše, ale McEwan je ateista, proto od něho čekat popisy duševních bouří mezi dobrem a zlem je nesmyslné, a tak nám zůstává temnota ateistického světa. A problém není v tom, že postavy jsou ateisté, ale že jejich autor se vzdává morálního kreditu, kdo má rád šokující povídky, kde je však zachována vypravěčsko/autorská morální perspektiva, doporučuji raději Flannery O'Connorovou, která jako katolička, uměla skvěle vystihnout svět ateismu, řekl bych lépe, jak právě McEwan.

hanzmb
18. ledna

Ač povídky moc nemusím, v tomto případě času rozhodně nelituji. Naopak to strašně pomohlo pestrosti knihy a udržení zájmu čtenáře. Jednotlivá témata by asi na román nevydala a nebo by se v něm děj točil dokola. Takhle už první autorova kniha jasně naznačila, jak kvalitní spisovatel se právě představil. S odstupem skoro 50 let ta témata už nejsou tak na "odvrácené straně lidské existence". To, co se dnes standardně děje na té "přivrácené" to mnohem překonává.

kristleko
09. ledna

"Na aukci kuriozit a cenností v Melton Mowbray v roce 1875 vydražil můj pradědeček penis kapitána Nichollse," dozvídáme se v první větě povídkové sbírky, jíž McEwan přesně sto let po tomto milníku jedné rodinné historie vstoupil do literárního světa. Pokládal se tehdy za "jakéhosi fauvistu, jenž brojí proti maloměšťácké literatuře, která lidem leze krkem". Stylově se ještě držel při zemi, tematicky už méně. Jeho příběhy jako by také pocházely z nějaké aukce bizarností a úchylek - najdeme v nich třeba opékání živé kočky nebo tolik podob zneužívání a utrpení dětí, že nad herci souložícími při zkoušce na jevišti sotva pozvedneme obočí. Však si tehdy autor u kritiky vysloužil přezdívku McAbre. Za těmi (leckdy až prvoplánově) šokujícími motivy se ale skrývá znepokojivé zjištění, že hrozivé věci se zpravidla nedějí podle sofistikovaných plánů, ale naopak z přízemních pohnutek nudných a tuctových lidí, kterým se zrovna naskytla příležitost (Motýli, Doma je doma). Zlo je zkrátka někdy až bolestně banální. Při čtení myšlenkových pochodů vrahů a prznitelů dětí sice přichází mírná nevolnost, ale přece jen bolestnější jsou obrazy lidí zmučených vrtochy šílené matky a sadistického šéfa (Rozhovor s mužem ze skříně) nebo bláznivé tety (Převleky). Z ostatních povídek máloco utkví v paměti, jsou to takové obrazy ze života, který náhle změní nějaká zvláštní událost. (7/10)

Mishi
02. ledna

Některé povídky mě bavily, jiné moc ne. Celkově mám z knihy rozporuplný dojem a jsem docela ráda, že je jen tak krátká.

lexikon_tf
11.12.2022

Osm povídek, jejichž témata bývají ve společnosti tabu (incest, fetišismus, zneužívání a další). Autor nám zde předkládá temnou a odvrácenou stránku lidstva, mnohdy s prvky absurdní nadsázky.

Nejvíc mě asi zaujala hned první povídka Prostorová geometrie, kde si hlavní hrdina pohrává s myšlenkou jakési plochy bez povrchu.
Nebo povídka Převleky, ve které se vyhaslá divadelní hvězda a malý chlapec oblékají k večeři do nejrůznějších kostýmů. Tato hra je zábavná do chvíle, než se role v kostýmech obrátí.

Jako celek to bylo docela ujeté, ale mně se to svým způsobem líbilo.
Třeba si od autora přečtu něco dalšího.

1