Pokání

Silné vyprávění. Na oko banálně působící příběh dostává mrazivý rozměr. Zprvu mi přišlo, že těch autorských introspektiv bylo přespříliš, ale se závěrečným odhalením to začne dávat krásný smysl. Výborná kniha, po jejímž přečtení se budete ptát, jak moc může mít člověk svůj život ve vlastních rukou. A jak málo stačí k tomu, aby mu byl vyrván.

Tenhle příběh měl obrovský potenciál, ale samotné čtení pro mě bylo spíš náročnější, protože mě děj úplně nevtáhl do svých spár

Kniha je rozdělena do tří částí.
- V té první se objevuje velké množství postav, sledujeme dětství a člověk úplně neví, kam se příběh bude ubírat.
- Ve druhé části se setkáváme s náročností války, bolestí ze ztráty a postupným dospíváním hlavní hrdinky.
- Ve třetí části se přesouváme do poválečného období, sledujeme náročnost práce z pohledu ošetřovatelek v nemocnici a úplný závěr nás zavede do Londýna roku 1999, kdy je z hlavní postavy už starší žena.

V příběhu je nastíněno opravdu mnoho témat...od první lásky, hledání vlastní cesty, rodinných vazeb, izolace od blízkých až po nešťastné vztahy, hrůzy války a umírání. Některé pasáže byly ale na mě až příliš silné a detailní.

První část knihy pro mě byla dost zmatečná a chvílemi jsem se v ní ztrácela. Druhá část už byla poutavější, ale zároveň velmi smutná a těžká. To samé platí i pro třetí část, která ve mně zanechala spíš tíživé pocity.

Na knize bych ráda vyzdvihla:
- Závěr, díky kterému jsme se přesunuli o pěknou řádku let dopředu
- Otevření náročných a důležitých témat

Úplně mi nesedlo:
- Styl psaní
- Absence varování na velmi silné a místy až drastické pasáže
- Zbytečně natahované části děje

Autorovi ale určitě dám ještě někdy šanci, protože věřím, že jiný příběh mi může sednout víc.

Víme všichni, jak se v budoucí situaci zachováme? Když náš záměr, naše představy a přání narazí na realitu a přání někoho jiného? Kdy se dětská naivita umí tak krutě přetavit v zarputilost a zlost, se kterou se ničí vše... Kniha klade spoustu otázek, málo odpovědí. A my můžeme sledovat kruté dopady na ostatní. A co ta, která to rozpoutala? Dojde poznání? A k pokání?

12.02.2026

Pokání bylo pro mě celkem utrpení, protože mě vůbec nechytlo. Sem tam se objevily dobré myšlenky, ale zanikly v monotónním ději, který mě nebavil.
Na poslech nedokázala soustředit, interpretka mě začala vytáčet a byla mi čím dál víc protivná. Kniha je namluvena Taťjanou Medveckou a hlavně ze začátku se mi k třináctileté Briony vůbec nehodila.
Celkově mě styl psaní neoslovil, ale možná jsem to jen nepochopila. S autorem jako takovým trochu bojuju. Uvidíme, jaká bude další.

Bylo to těsné, ale dneska jsem dočetla poslední knihu z letošní čtenářské výzvy. Přestože jsem film viděla už dávno, jakmile jsem začala číst, měla jsem před očima filmové scény, takže se mi moc nedařilo začíst se. Příběh je silný a pro Brionino chování člověk jen těžko hledá pochopení.

Odpustit ano,zapomenout nikoliv !
To ani nelze.
Jak přiblížit celkem kolektivně-osobní zážitek s prožitkem,k těm spousty jiných čtenářů a neprozradit příliš mnoho o příběhu,samotném ději ?
.......
Je to sice pouhá knížka,rozsudek pro Vás mistře,zní vinen !
Co jsi to provedl ty,tzv. básníku perverze ?
Jak si to celé zrežíroval,sesumíroval,nastavil do sloupečků a odstavců ?
Stvořil si asi dokonalé dílo ?
A za co ? Právě ted ? Za tu psychologickou válku.
Za city.Za emoce.Vnitřní trýznění,které jsem musel vykonat i prožít zároven.
Příznávám,bylo to dobrovolné.Dostal jsi mne,kam si chtěl.
Budiž ti odpuštěno.
.......
Briony,nikdy ti to nezapomenu ! To se dělá ? Zasloužila bys na ...
Nejenom za to,vždyt Ty víš.A moc dobře si to uvědomuješ.
Dokonale si mě rozhodila,a tahle pasáž z té knížky o TOBĚ
Cítil jsem,něco takového se nestává každý den.Navíc při čtení tištěných slov,výhradně ojediněle.
Nemohl jsem polknout,vyschlo mi v puse.Mrazení,co jsi to jenom provedla ?
Jak si seděla vedle lůžka u toho frantíka s ovázanou hlavou,vzpomínáš ?
Jak si ho držela,ty milosrdné lži ...
Na jeho naléhání si vstala,pomaloučku rozepnula ...
Cosi se mi,pocituju něco v očích,vůči tomu,jsem naprosto bezbranný.
Nedá se zapomenout,nikdy ! Ty jedna silná postavo ze stránek,románu !
Ty to víš.Je to jen mezi námi.Platí ?
Tohle a mnohem více,pro mě znamenáš.
Pokání

(SPOILER) Tenhle příběh je dokonalý. Celý příběh je vyprávěný z pohledu 3 hlavních postav různého věku a je zajímavé sledovat, jak jednotlivé události vnímá zamilovaný pár a jak je vnímá mladší sestra hrdinky, která svým nepochopením situace způsobí zásadní neporozumění a neštěstí hrdinů. Když si tohle uvědomí, už je pozdě vzít řečené zpět. Silný příběh a tentokrát i filmové zpracování není špatné.

(SPOILER) Četl jsem v originále, i s vyhledáváním nových slov pauzami na oddech mi to trvalo bezmála rok. Zážitek dvojsečný jako brodit se krásným čerstvě napadeným prašanem - ale po kolena. Poznal jsem záhy autorův styl a přivykl mu: jeho smysl pro detailní malbu prostředí i sebemenšího hnutí mysli a pocitů postav. Román sestává ze čtyř částí: Horké léto a rodinné sídlo na anglickém venkově 1935 - milostné pnutí a vzplanutí ústřední milenecké dvojice, přervané bujně fabulující Briony; Dunkerque 1940 chaos a nervozita vojáků čekajících na evakuaci a v ní Robbie držený při životě myšlenkou na návrat ke své milé; Londýn taktéž 1940 - Briony činí pokání jako ošetřovatelka v lazaretu zakouší napřímo následky války po celou dobu hledá odvahu navštívit svou sestru aspoň s chabým pokusem o omluvu; čtvrtá pasáž daleko spíše retrospektivní a shrnující s velkým odstupem (kazič!!!); Londýn 1999 a hlavní protagonistka Briony smiřující se s neodvratnou ztrátou paměti, mezitím úspěšná spisovatelka, vzpomíná na milence (svou sestru Cecilii a Robbieho) a vrací se na stará místa do kruhu rozrostlé rodiny srdečně přijata. McEwan propasíroval příběh mladé a do posledního dechu doufající lásky skrze intenzivní zkušenosti války s jejím zástupem trpících a raněných, a skrze fikci honících se až v příliš bujné fantazii dospívající dívky. Ale potěšilo mě, jak na konci vše do sebe zapadlo, veškeré smyčky se uzavřely (kromě toho, co mělo zůstat otevřené), McEwanův kufřík zacvakl a já si v něm jsem si odnášel čtenářský zážitek. Kniha obsahuje pamětihodnou erotickou pasáž v otcově knihovně. Ale teprve z ní se odvíjí i jedna moje obzvláště oblíbená linie - Cecilie a její hněv, když její důvěrné poznávání se s Robbiem přeruší pátrací akce kvůli zatoulaným bratrancům. McEwan mistrně líčí zuřivost samice, které přerušili rituál erotického zasvěcení. Tehdy v Cecilii zemřela nevinnost a probudila se smyslná ženská bytost.

Přidávám se k houfu těch, kterým kniha úplně nesedla. Když už jsem se po mnoha a mnoha stránkách začetla, nastal konec první části... druhá část byla pro mě nemilým překvapením, protože tohle téma momentálně nevyhledávám, třetí část celkem zajímavá. Přiznávám, že jsem film neznala, neviděla a o knize vůbec nic nezjišťovala, takže jsem si asi mohla celou čtenářskou anabázi ušetřit. Řídila jsem se hodnocením zde a letmým přelétnutím komentářů. Je mi líto, víc než tři hvězdy nedám. Těžko se to četlo, nevím, jestli byl na vině překlad nebo jsem v tom jenom kvůli ději neviděla tu spisovatelskou krásu, kterou viděli ostatní.

Prvych sto stran sa vyznacuje stylom, ktory mi lezie na nervy a beriem ho ako za trest - kvetnaty a vymaslickovany. Takto pise autor, ktory sa snazi urobit dojem na profesora literatury, ale mne sa vobec nechce rozjimat nad stavbou kazdej jednej dlhokanskej vety. Nastastie, autor v nasledujucej casti knihy prepne a nasleduje jeden z najlepsich textov o vojne, ci z pohladu vojaka alebo osetrovatelky, ake som citala. A ustredna linka o osudovo zmarenej laske a obrovskej krivde mi urcite zostane v pamati. Na konci aj uvodna, kvetnata a pomala cast knihy dava zmysel a zapadne do celku.

(SPOILER) Britský spisovatel IAN McEWAN (*1948) patří k mým oblíbeným, přečetl jsem od něj skoro vše a teď jsem po více než dvaceti letech znovu sáhnul po jeho slavném a mistrovském románu POKÁNÍ (2001), který osobně považuji za jeho vrcholné dílo. Když jsem ho teď četl podruhé již se znalostí vypravěčského triku na konci, všímal jsem si trochu jiných detailů než poprvé a vychutnal jsem si zvláštně houstnoucí atmosféru první dlouhé části, v níž se schyluje k dramatu. Závěr mě opět dojal a znovu jsem si uvědomil, jak je hlavní postava díla nesympatická, ale zároveň s ní má čtenář vlastně i soucit.
Příběh Briony Tallisové, třináctileté dívky s bohatou představivostí, která se chce stát spisovatelkou a která si špatně vyloží jisté události z jednoho horkého letního dne roku 1935 na rodinném venkovském sídle, čímž tragicky ovlivní osud své starší sestry Cecilie a jejího milence Robbieho, je také o síle literatury, protože pokání, které si pak Briony uloží, může realizovat vlastně jen prostřednictvím toho, čemu se vždy chtěla věnovat, tedy psaní. Autor do díla vložil ale i další témata, protože děj se pak přesune do roku 1940, kdy Robbie jako voják britské armády ustupuje k Dunkerku. Třetí část nás zavede do Londýna téhož roku, kdy Briony absolvuje kurs ošetřovatelky a kdy z její sestry Cecilie je již zdravotní sestra.
Dodám ještě, že tento nádherný román byl v roce 2007 úspěšně a výborně zfilmován (v hlavních rolích Keira Knightley, James McAvoy, Saoirse Ronan, Romola Garai a Vanessa Redgrave) – tento film mám moc rád.

Vskutku krásně napsáno. McEwan nabídl hluboký vhled do postav, úžasně zachytil jejich psychologii, vnitřní myšlenky a dilemata, pocity, vášně a emoce. Vše jsem jim věřil a prožíval to s nimi, často z odlišných úhlů pohledu. Výborně byla popsána i válečná doba, ve které se děj odehrává. I přes nelehké téma, které budu ještě nějaký čas zpracovávat, se k autorovi v budoucnu určitě vrátím.

Jedním slovem...zážitek. Skutečná čtenářská perla posledních let. Kniha, která se rozhodně nebude číst lehce, ale zanechá ve čtenáři tu pomyslnou a nesmazatelnou jizvu. Román nás donutí přemýšlet nad závažnými tématy, jako je tíha svědomí a viny, odpuštění, následného pokání... Dle mého názoru mistrovské McEwanovo dílo.

Tohle byl čtenářský zážitek. Dávám 10 hvězdiček z 5. Mistrně rozehrané drama, kdy čtenář vůbec netuší, co ho čeká a do toho výbuchy emocí mladé hrdinky, která si se svým dospíváním a změnami v okolí vůbec nevi rady. Není to žádné lehké čtení, je to poetické, vyvolá v nás spoustu emocí, zavede nás do období války, do období příprav na vojenský úder a i přesto jsou tyhle malé věci důležité, pro hlavní hrdinku možná důležitější než ty velké. Děkuji

Príbeh, rozdelený na tri časti, ukazuje silu neuvážených slov a s nimi spojenými nedozernými následkami. Pri čítaní prvej časti som netušila, kam sa rozprávanie posunie, avšak každá strana si ma viac a viac získavala. Priam bytostne som cítila, ako jedno malé rozhodnutie ovplyvnilo životy minimálne troch duší a ťažila ma predstava, že odpustenie je v nedohľadne. Posledné dve strany ma však úplne prevalcovali a podľahla som slzám. Pričom príbeh nie je vyslovene smutný, miesi sa tam skôr ľútosť nad zmeškanými príležitosťami napraviť činy, trpké sklamanie, ťažké pokánie... Kniha na hlbšie zamyslenie.

"Pokání" od Iana McEwana je strhující a emocionálně nabitý román, který zkoumá sílu lidského svědomí a tíhu viny. Příběh se zaměřuje na třináctiletou Briony Tallis, jejíž dětská naivita a nesprávný úsudek vedou k tragické chybě, která má dramatický dopad na životy všech kolem ní. McEwan mistrně vykresluje vzrušující atmosféru předválečné Británie a umožňuje čtenářům prožít vývoj postav v čase a prostoru.

McEwanova schopnost zachytit složitou lidskou psychologii dělá z "Pokání" jedinečné dílo. Popisy a dialogy jsou přesné a emotivní, přičemž kniha řeší zásadní otázky morálky, odpuštění a pokání. Čtenář je vtáhnut do Brionyina světa, kde se snaží napravit své chyby a hledá cestu ke smíření. "Pokání" je román, který vás dojme a přiměje vás přemýšlet o důsledcích našich činů. Je to kniha, která zanechává trvalý dojem a nabízí silný pohled na hluboká témata, která jsou univerzální a nadčasová.

Nemůžu se rozhodnout mezi 2* a 3*; dost dlouho jsem se nemohla začíst, Robbieho část šla úplně mimo mě. Ale mělo to svoje místa a chápu, proč je kolem toho takový haló.
Na těch knihách, které vás na konci přimějí pochybovat úplně o všem, co se stalo, přece jen něco je.

Pokání jsem viděla první jako film, ale protože mám díla McEwana moc ráda, sáhla jsem alespoň po audioknize. Překvapilo mě, jak věrně se filmová adaptace držela předlohy. V průběhu poslechu jsem se však nemohla zbavit dojmu, že některé části díla byly zbytečně natahované. Tím spíš jsem byla ráda, že jsem knížku poslouchala, protože kdybych ji četla očima, nejspíš bych měla tendenci ji často odkládat. Příběh jako takový je však opravdu dojemný a má velký potenciál chytit za srdce.

Velmi jsem se těšila na interpretaci Taťjany Medvecké, kterou mám jako herečku moc ráda. Přesto jsem však z jejího hlasu nebyla tolik nadšená, jak jsem čekala. Místy působila trošku monotónně, způsob frázování občas neseděl přesně k tomu, jaké pasáže zrovna četla (př. některé dojemné scény působily v jejím přednesu lhostejně). Až na tyhle části se mi ale její hlas poslouchal velmi dobře, nicméně to patrně není audiokniha, ke které bych se ještě někdy vrátila. Nelituju ale, že jsem se do ní pustila :)

Asi jsem od toho čekal mnohem více. Zejména po přečtení recenzí tady na webu. První půlka knihy byla strašně zdlouhavá a dosti nudná. Druhá to trochu vylepšila, ale teď po cca měsíci, kdy to tu píšu si skoro nemůžu vzpomenout, jak to všechno dopadlo.