Palele komentáře u knih
Četlo se mi to velmi dobře. Klasická detektivka bez výrazných dramatických momentů, ale přesto se člověk nenudí a postava detektiva Crosse je prostě kouzelná
Je dobré si občas uvědomit, že to, co považujeme za samozřejmé vůbec samozřejmé není a že by se člověk neměl trápit každou hloupostí a hlavně si užívat život. Prostě proto, že může...
Je to stále stejné. Když se někdo nevejde do krabičky, vyčnívá, je rebel.. Ne každý dokáže unést tu tíhu - tíhu být jedinečný, být vyjímečná osobnost, obzvláště když okolí neodpouští. Vždyť proč by měl být někdo lepší, jiný než ostatní. Kolik takových duší bylo v dětství ušlapáno, než mohly roztáhnout křídla..Po téhle knize zůstává v srdci jenom hluboký smutek
Já to prostě miluju. Když jsem přečetla úvodní anotaci, tak jsem si říkala - no Weavere, tak to už jsi přepísknul, z toho nemůžeš vybruslit se ctí. To nemůže mít žádné věrohodné vysvětlení. A zase jsem se spadlou bradou sledovala, jak se příběh řítí do zatáčky, šlape na plyn, aniž bych do poslední chvíle měla byť tušení, kdo je zahradník... pardon vrah. Prostě to zase dokázal, Tim i David a nezbývá než čekat na další neuvěřitelnou story. Už se nemůžu dočkat.
Podle anotace jsem čekala něco jiného. Špatné to určitě nebylo, jsem zvědavá na další příběhy autorky, ale to téma Vodníka v tomto případě za mě naplněno nebylo, bylo tak nějak uměle našroubováno na kostru příběhu - temnota a bahno na mě rozhodně nedýchaly. Byly tam i takové nedotažené a nedokončené linky některých postav a konec za mě zbytečně překombinovaný.
Málokdy váhám, ale tady vlastně nevím, jestli se mi ta kniha líbila nebo ne.
Moje oblíbená kniha z dětství, u které jsem se hrozně ráda bála :) Spolu s filmem Lovci lvů je to pro mě téměř kultovní záležitost
Podle popisu to vypadlo zajímavě, docela jsem se těšila, ale nakonec jsem se celkem nudila. Nemělo to spád, postavy takové nemastné, neslané. Dočetla jsem se sebezapřením.
Když mi najela čtečka a zjistila jsem počet stran, tak jsem téměř upadla do mdlob a říkala si, že do Vánoc mám o zábavu postaráno :). Strike s Robin tentokrát pomalu rozmotávají nitky hodně starého případu a spolu s ním taky nitky jejich osobního vztahu. Ale bylo to skvělé. Od prvních stránek až do konce.
O obsahu knihy už tady bylo napsáno dost, takže já napíšu jen svůj pocit. Čekala jsem zoufalství, bídu a našla jsem naději a lásku. Na místě, kde by to nikdo nečekal si naprosto nesourodá skupinka lidí dokázala vytvořit nový život a vykřesat jiskřičku naděje. Celá ta mašinerie je samozřejmě hrůzná, ale jsem ráda, že po dočtení u mě nepřevládl smutek a beznaděj, spíše převládla touha najít si více informací o kultuře obyvatel Tatarstánu, která je pro mě zajímavá a zvláštní. Nevšední a krásná kniha.
Na to, že se jedná o prvotinu je to docela fajn, já bych si odpustila posledních pár stránek, kde už mi to začínalo zavánět červenou knihovnou, ale to je jenom můj názor, protože nesnáším mix krimi a "harlekýnky"-říkám tomu harlektivky a takové knihy okamžitě odhazuji v dál. Teď sahám po Vesnici, tak jsem zvědavá, zda autorka naplnila svůj potenciál
Tak tohle byla vážně rychlopalba a neskutečná jízda. Hlavního hrdinu bych občas nakopala do hader, ale stejně vám musí být sympatický tou pitomou snahou vytřískat ze svého života aspoň něco dobrého. A přesně v duchu za dobrotu na žebrotu je vám hned po prvních stránkách jasné, že tady se happyend konat fakt nebude, andílci nebudou mávat opelichanými křídly, ale zase oproti mému očekávání našeho "Mirka Dušína" nenašli na konci zastřeleného někde u popelnic. Jupí. Sakra snad to není spoiler. Jestli jo, tak sorry :) Miluju tenhle typ humoru a styl noir, takže u mě Kopřiva neskutečně válí. Už u 101 minut jsem si všimla, že má ten dar, že při čtení postavy plasticky vystupují ze stránek, stávají se na chvíli součástí mého světa a kniha vás vtáhne do děje takovým fofrem, že se najednou řítíte tunelem (jak jinak než černým) a když na konci vypadnete na asfalt, tak s odřenou hubou ještě chvíli přemýšlíte, jestli si to fakt chcete zopakovat. No jasně, že chcete, už se třesu na další díl.
Přečteno v rámci čtenářské výzvy a pro mě taky jedna z odpovědí na otázku, proč se Výzvy účastnit. Protože je skvělé se vrátit po dlouhé době k podobným knihám. Bylo to milé a osvěžující. Agatha prostě nestárne :)
Moje první setkání se Štěpánem Kopřivou a určitě ne poslední. Koho by napadlo, jak rychle se věci mohou zvrtnout
Tam kde zpívají raci....někde v dálce.. můžete slyšet píseň větru, šumění trávy a když budete stát úplně tiše,možná vám povypráví příběh... Příběh o dívce, křehké jako mušle na písku a přesto silné jako kořeny starých stromů. Příběh o dívce z močálu, nebojácné a přesto osamělé, toužící po lásce. Můžete ho zaslechnout v šumění příboje nebo v křiku racků. Příběh, který mě chytil za srdce...
Proč vás některá kniha nezaujme a jiná zase zatne drápek hned na prvních stránkách ? Z chomáčů dusivé londýnské mlhy se vyloupl kriminální příběh se sympaticky hubatou Lizzie, které nemůžete nedržet palce :) Lizzie, obyčejná venkovská dívka, po smrti otce přijíždí do Londýna zaujmout místo společnice. A protože je chytrá a zvídavá, zaplete se do policejního vyšetřování, aniž by tušila, že to pro ni bude hodně osobní a to hned v několika směrech. Příjemné čtení, jsem moc zvědavá na pokračování
Zkusila jsem a nedočtu, mám tak dlouhou frontu knížek před sebou, že za mě nemá smysl se zabývat něčím, co mě nebaví. Amanda Quick zkrátka není můj šálek kávy, za detektivku bych to asi neoznačila, spíše za pokud o dobrodružný příběh. Ale své čtenáře si to evidentně najde :)
Co k tomu dodat ? Alena Mornštajnová mě již svými předešlými díly přesvědčila, že je Paní spisovatelka, ale přesto mě překvapila. O válce toho již bylo napsáno spousta a nikdy to není příjemné čtení, přesto se mě osud Hany hluboce dotknul, snad tím jak civilně a bez zbytečného patosu dokázala autorka popsat naprostý rozklad lidské bytosti. Jako byste cítili mezi řádky, jak se pomaličku na popel rozpadá lidská duše a obrovský smutek nad tím, co dokáže udělat člověk člověku.
Tohle je jedna z mých nejmilejších dětských knih
Sjela jsem celou sérii a myslím, že mám nového oblíbence. Frost je opravdu sympaťák a jako majitelka dvou koček jsem samozřejmě i já podlehla černobílému kouzlu. No a tahle kniha ? Když Frostovi na dveře zaklepe skoromrtvola dávného kamaráda, je jasné, že náhodná smrt to určitě není a sotva se trochu zorientuje, začne se to kolem něj kácet jako kuželky. Tajemná postava v pozadí a symbol hada, který znamená smrt. Svištěla jsem zákruty děje stejně klikatými jako ulice Lombard, nevěda co mě čeká za příští zatáčkou a byla to sakra napínavá jízda. Chvílemi jsem vůbec netušila, co se bude dít dál. A na konci čekala jedovatá hadí tlama, která přinesla víc otázek než odpovědí. Skvěle napsané, napínavý příběh a k tomu hlavní hrdina, trochu skaut, ale jinak normální chlápek, se kterým se život nemazlí. Co si přát víc ? Možná rychle další díl :)