omgjako komentáře u knih

Tak opět něco, z čeho by měl Dan radost :) Zase jedna z knih, ke které jsem se dostala díky čtenářské výzvě a která mě úplně dostala. Popis "sci-fi" na obálce mě odrazoval asi tak dvacet let :D Vždycky jsem si říkala, že fantasy jo, to je pro mě, ale sci-fi ne... No a jak to dopadlo... chytla mě úplně od samého začátku a nepustila až do konce. A teď jsem unavená, protože jsem nemohla jít spát dřív, než se dozvím, jak knížka skončí :)

"Zadíváme-li se dnes zpátky na tehdejší uspořádání světa, uvědomíme si, že míra naší neznalosti a nezájmu o náš každodenní život byla nejen zarážející, ale přímo otřesná. Nevěděl jsem zhola nic o tak obyčejných věcech, jako jak se ke mně dostávají potraviny, odkud přichází pitná voda, jak jsou utkány a ušity šaty, které mám na sobě..."

20 25.08.2018

Seriál jsem měla jako dítě strašně ráda! Pak když jsem četla knihu, někdy asi na 2. stupni ZŠ, tak mě to vůbec nebavilo...přečetla jsem pár stránek a absolutně mě to nechytlo.
Knížku jsem otevřela zase až teď, když už mi nemilosrdně táhne na třicet, a strašně mě to bavilo! Asi jsem do té knižní podoby potřebovala dospět :)
...
"...všecko čtu, nejvíce krváky, abych byl vzdělaný."
"Ve chlívku u kozy rozjímal a shledal, že velice zhřešil, jelikož vosy utiskoval..."
:D

10 07.08.2018

Původně jsem tu knihu koupila taťkovi k Vánocům. Pak jsem si řekla, že ji nejdřív přečtu...ehm.. a pak mu ji dám k těm Vánocům... Teď mám dočteno a přemýšlím, co dám taťkovi k Vánocům, protože tuhle si nechám. Je to takový "deníček", který otevřu zase za dvacet let (dožiju-li se, nebo nebudu-li tou dobou třeba někde "uklizená" anebo emigrovaná, člověk nikdy neví :D) a podívám se, jak jsme si tu v těch nultých a desátých letech žili.

10 07.12.2017

Hrozně se mi líbilo, jak popisoval (oproti anglickým) české ulice.
"U nás ... je ulice jakási veliká hospoda nebo veřejný sad, náves shromáždiště, hřiště a divadlo, rozšířený domov a zápraží. Člověk u nás vystrčí hlavu z okna a už je na ulici."
Úplně to vidím před očima a představuju si to :)
Bohužel bych už řekla, že je to minulost a že i pro naše ulice platí popis tehdejších ulic anglických: "tady je (ulice) něčím, co nepatří nikomu a nikoho nesbližuje s ostatními; tady nepotkáváte lidi a věci, zde je jenom míjíte."

Mám úplně stejný pocit. Nevím, jestli je to všeobecným každodenním shonem anebo zahleděností do svého (třeba i internetového) světa, ale popis, že se jenom míjíme, vnímám jako pravdivý.
No ale každý pes, jiná ves, každé město - jiná ulice. Snad je to jinde jiné :)

9 16.10.2019

Když jsem ji začínala číst, tak jsem si říkala, že žádný komentář psát nebudu, jenom ji ohodnotím hvězdičkami..všechno už bylo jistě napsané, takže to nebudu opakovat...
Ale stejně píšu. A píšu, že je to nejlepší a nejsilnější kniha, kterou jsem za poslední dobu přečetla. Až do strany 286 bez slz.
(A ještě něco: mám(e) se dobře.)

9 05.02.2018

Velice dobré! Hodně mě to bavilo. HH mi tam nechyběl navzdory tomu, že ho mám ráda.

7 12.01.2019

Dost depresivní... Když jsem byla dítě a bylo mi to čteno, tak mi to nikdy takhle depresivní nepřipadalo. Až teď.

7 28.11.2017

Skvělá knížka. Líbí se mi ty dětské hry plné fantazie. Každý den spousta radosti. To dětství (když je zdravé a hezké) je super: jít nakupovat je dobrodružství, protože jsme "jako dospělí", péct perníčky na Vánoce je super, protože můžeme vykrajovat, co chceme... Pro nás, jako dospělé, je to rutina, nuda, vánoční stres.
Je to škoda..
Někdy mám pocit, že toho mám tak moc a všechno k dispozici, kdykoli si to usmyslím, že je pak vlastně těžký se z toho radovat... Je těžký radovat se z toho, že mi dal někdo karamelu, když můžu jít do krámu a koupit si jich kilo, kdykoli mám chuť.
No nic... to je takové moje dlouhodobé přemýšlení :)

6 19.01.2018

Patří neodmyslitelně k mému dětství... "Pejsek spisovně = písek" mě pobaví vždycky :)

6 15.01.2018

Takový sborník Třeštíkových citátů. Na fb ho sleduju, jeho statusy mě baví. Připadá mi ale, že jak je to všechno na sobě nahuštěné v téhle knize, tak si to člověk tolik neužije. "Přečtu status, jdu na další..."

6 29.11.2017

"Pro každého, kdo má strach, kdo je osamělý nebo nešťastný, je určitě nejlepším prostředkem vyjít kamkoli, kde je úplně sám, sám s nebem, přírodou a Bohem. Teprve potom, jen potom cítí, že všechno je tak, jak má být, a že Bůh chce vidět lidi šťastné v prosté a krásné přírodě.
Dokud to ještě existuje, a to bude asi vždycky, vím, že za všech okolností je na každý žal i útěcha. A já pevně věřím, že příroda dovede zažehnat hodně zlého."

6 06.11.2017

Skvělá detektivka! Chvíli mi trvalo se začíst, ale pak to byla super jízda :)

"Půjdete první, kaprále!"
Jaroš jako obvykle neměl námitky.
Barbarič nevěděl, kde začít dřív. "První? Takže někdo bude druhý. Musím vás důrazně upozornit, kapitáne, že mě dolů nedostanete, ani kdyby tam otevřeli pobočku Hroznu..."
:D

5 31.08.2019

Nekonečná vůle a odhodlání. Myslím, že se dá pochopit a ocenit až s věkem.

5 30.09.2018

Tak tohle mě hodně bavilo! O kus víc asi proto, že jsem teď v divadle pečená, vařená, tak je super to vnímat z tohoto pohledu. Sdílím Maruščin smysl pro humor.

4 12.03.2019

Skvělá knížka! Myslím, že si ji užije každý, kdo se aktivně věnuje hudbě (a má přehled o populární hudbě 2. pol. 20. st.) - těch narážek (nejen na kapely) tam je spousta, fakt mě to bavilo! Pratchett je vynikající v tom, jak dokáže pracovat s těmi jednotlivými tématy (obory, žánry, náměty).

Zavládlo ticho. První se ozval lektor Zaniklých run. "Skutečnost, že jsme zaslechli děsivý výkřik, při němž nám po zádech přeběhl mráz, obešla nás hrůza, zastavilo se srdce a ztuhl morek v kostech, automaticky neznamená, že něco není v pořádku."
Mágové opatrně vyhlédli do chodby.
"Přicházelo to odněkud zdola," prohlásil profesor Neurčitě mlhavých studií a zamířil ke schodišti.
"A proč tedy míříte nahoru?"
"protože nejsem idiot!"
...
"Držte se pohromadě, ano?"
"Já se zatím držím pohromadě."
"Protože když se budeme držet pohromadě, co by nám vlastně mohlo ublížit?"'
"No, tak za prvé: obrovský, obludný -"
"Mlčte!"

4 26.01.2019

Děkuji Hankie, že mi tuto knihu doporučila! Ani nevím, co dodat... Opravdu stojí za to, si tenhle román přečíst.

4 12.02.2018

Poněkud jiná kniha pro děti a mládež... Jiná, protože popisuje druhou světovou válku, a to z pohledu dvou dětí - desetiletého Felixe a šestileté Zeldy - které se ukrývají před nacisty. Je to čtivě napsané... a smutné. Neumím posoudit, jak bych tu knihu vnímala, kdybych byla dítě. Jestli by ten smutek na mě nebyl až moc silný... ale těžko říct. Některé věci je potřeba si připomínat. A když se o nich začne mluvit až v dospělosti, může být pozdě.

4 19.11.2017

...když jste ještě příliš mladí a žijete s pocitem přicházejícího konce... Z mého pohledu to není knížka, která se dá číst rychle. Je útlá , nepřináší napínavý děj nebo tak něco, vnímám, že u ní je důležité zkusit pochopit ten pocit, jaký zažíval Petr. I když ten pocit je pro většinu z nás spíš nepředstavitelný.
Závěr naprosto nečekaný.

4 19.08.2017

Moje první kniha od tohoto autora. Dostala jsem se k tomu díky výzvě. Pro nás, kteří máme rádi "vejčitou hlavu" je to dost děsivé, zvláště, když to čteme o půlnoci před spaním :D Tohoto autora si budu schovávat asi spíše na ráno a dopoledne. Ale je to dobré, nemohla jsem přestat číst.

4 07.07.2017

No..tahle mě až tak nebavila... Nečetla se mi úplně dobře souvisle...a vlastně jsem až do konce si nebyla jistá u jedný postavy, kdo to vlastně zase je :D a tak nějak celkově se tam hůř orientovalo, kdo je kdo... Ale tak to může bejt i moje chyba, že jsem to nečetla dostatečně soustředěně asi...
Co mně ale na začátku (pak už mi to přišlo v druhý půlce lepší) vadilo hrozně, bylo neustálý komentování názvů značek. ("Dal si na stůl nohy v botách značky "blablabla", sundal si z očí brýle značky "blalba", měl u sebe předmět značky......") To mě hrozně lezlo na nervy už po chvíli, protože se mi zdálo, že to je snad na každý stránce něco. Mnohem víc by mi rozehrálo představivost, kdybych věděla, že to byly ošoupané, prochozené, kdysi snad červené boty, než že to byly boty značky té a té. Znělo to, jako kdyby to byla placená spolupráce :)

3 30.03.2020