Deník

1 17. září

Naprosto odstrašující příběh života Židů v druhé světové válce. Člověk se při čtení snaží sám nedýchat a nedělat hluk, aby náhodou Annu a její rodinu nevyzradil.

4 16. září

Knizka do ktere jsem se bala pustit, ale pak jsem se zase od nemohla odtrhnout. Nuti cloveka zamyslet se, jaky zivot musela Anna prozit a jak bychom meli byt radi za zivot v dnesni dobe. Meli bychom si vazit mnoha samozrejmosti, ktere dnes mame a neplytvat, i kdyz je vseho dostatek.

2 09. září

Co na to říct, jde rozhodně o cenný historický kousek. Neumím si představit, jaké to pro Annu a její blízké muselo být, žít v takové nejistotě. Hlavně mě nejvíce rmoutily ty části, kde Anna píše o své budoucnosti po skončení války, protože je jasné, že to se jí nikdy nesplnilo. Nejvíce mě hlavně zásahl Doslov.
Na druhou stranu je tu ale ALE. Do první půlky se mi četlo dobře. Pak už se vlastně opakovaly stejné situace pořád dokola. Je jasné, že jinak to být nemohlo a ukazuje to ještě více na to, jak bídné to muselo být. Ale já v knihách prostě potřebuji nějakou tu hlavní linii.
I tak, je to velice cenný kus světové literatury.

1 02. září

Toto se mi opravdu těžko hodnotí. Protože jak můžu hodnotit životy osmi naprosto odlišných lidí, kteří spolu museli nedobrovolně strávit dva roky v těžkých podmínkách a každý den se museli bát o svůj život? Jak můžu hodnotit něco, co si nedovedu představit? Proto můžu jen smeknout, Anne. Smeknout před tvým literárním talentem a před tvou schopností popisovat i ty nejhorší chvíle s nadhledem a ironií. Tvůj deník by si měl přečíst každý a zvláště ti, kteří jsou tak hloupí a mají tu drzost, že i dnes obhajují nacismus. Navzdory všemu sis splnila svůj sen a stala ses slavnou spisovatelkou. Tvůj odkaz tak žije dál a jen my ho můžeme chránit a postarat se o to, aby nebyl zašlapán do země.

26. srpna

Ani si nedovedu představit, co lidé museli zažívat takhle ukrytí. Jak to muselo být těžké. Přesto to Anna někdy popisuje veselým tónem a snaží se i za těchto podmínek snít. Je velice smutné, že svoje sny už si nesplnila :-(

1 23. srpna

Knížku jsem přečetla hlavně kvůli čtenářské výzvě, jinak bych se k ní asi nedostala. Zhruba polovinu knížky mě Anne nesmírně štvala. Přišla mi jako sebestředné děcko. Od poloviny docela velký posun v myšlení = už mě až tak neštve. Ke konci zase trošku jo, protože zase začala být sebestředná. Každopádně se mi líbí popis celého času ukrývání se. Co mi tam chybí, tak více textu o sestře. A také by mě zajímal pohled na věc z jiné strany, škoda že se k tomu otec pár řádky taky nevyjádřil.

2 09. srpna

Toto je jedna z knih povinné školní četby, do které se vám prostě nechce. (Dobře, mně se nechtěla číst povinná školní četba.) Ale pak, když ji po letech konečně otevřete, třískáte zlostí hlavou do stěny sami nad sebou. Uteklo to, ty stránky, uteklo. Jen si tak říkám, jak muselo být otci Anny, když ten deník objevil... A druhá věc, co mě napadla, byla - Anna v něm píše, že by chtěla psát, napsat něco velkého, žít věčně... A ač je to možná za tragických okolností a ona o tom neví, tak tímto deníkem to dokázala a to mě těší. Aspoň kvůli ní.

Rozhodla jsem se, že tuto knihu neohodnotím hvězdičkami, protože ohodnotit něčí život se nedá. Bylo zajímavé číst o postoji lidí tehdy, tak jak to skutečně vnímali ti, kteří v tom žili a ne jak se na to my teď díváme zpětně. Občas mě kniha nudila, ale to je přestě to - co můžete dělat dva roky zavření někde pomalu ve sklepě? Anne nám představuje neutišitelnou nudu, kterou se musela prokousávat. Dost silné bylo, jak Anne napsala, že by si přála být zpopelněná. No, mi už si můžem jen povzdechnout nad tím, že se jí to splnilo, ale ne tak, jak by si to představovala.

1 18. července

Těžko se mi hledají slova, kterými bych mohla tuto knihu popsat. Příběh byl pro mne velice silným čtením a dlouho potom, co jsem ho dočetla, jsem pořád v myšlenkách bloudila v době 2. světové války. Číst o tom, jak se Anne těší, až bude konec války a až bude slavnou spisovatelkou, když vím, co se jí stalo... To bylo něco (pro mě) velice těžkého a nejednou jsem měla slzy v očích.

2 10. července

Achjo,Anne.Celé dva roky doufali v dobrý konec,i když to dobře vůbec neskončilo.Je hrozné si uvědomit,že není dávno,kdy se toto stalo.Ale je fajn,že se lidé mohou dozvídat víc i formou tady toho deníku.

2 08. července

Úžasná kniha, která očima mladé slečny popisuje jak sama vnímala dobu nelehkou pro ní a její rodinu. Je to příběh jak 12 letá holka musela hodně rychle dospět a nemohla zažívat takové to dětství jako ostatní...nebylo pro ní lehké, z ničeho nic přestat chodit do školy, ven...dodnes si nikdo z nás nedovedeme představit, co rodina Frankových musela zažít a podstoupit, kolik strachu a otazníků muselo být v jejich životě..

3 04. července

Skvělé vyjádření nepochopení dospělými, se kterým by se mé 12leté já dokonale ztotožnilo. Je zajímavé poznávat Annin postoj k životu a názor na svět, který je podle mě na tak malou holku, která navíc podle jejích vlastních slov nepatřila k těm nejchytřejším a nejbystřejším, hodně vyspělý.

2 02. července

"Vidím, ako sa svet pomaly, no čoraz väčšmi mení na púšť, počujem čoraz silnejšie biť blížiace sa hromy, ktoré zabijú aj nás, cítim v sebe utrpenie miliónov ľudí, no jednako, keď sa pozriem na oblohu, pomyslím si, že všetko sa znovu obráti na dobré, že aj táto hrôza sa raz skončí, že na svete opäť zavládne mier a poriadok..."...zapísala si do svojho denníka zlú predtuchu Anna, len pätnásť dní pred tým, ako ju po 2 rokoch skrývania sa v úkryte zatklo gestapo.
Denník Anny Frankovej je (ako už prezrádza názov) v prvom rade denník, čiže osobná spoveď človeka, ktorý sa jednoducho potrebuje subjektívne vyrozprávať. Nie román, ktorého cieľom je rozvinúť charaktery postáv a pobaviť. Na rozdiel od svedectiev z koncentračného tábora prináša pohľad na to, čo sa v životoch niektorých židov dialo pred samotným transportom - v strachu i nude "medzi štyroma stenami". Silne autentickým je pre mňa popis, ako bežne sa ľudia v tejto situácii správali. Ako sa na základe ponorkovej choroby dokázali hádať na malichernostiach (keby len tušili, že sú to ich posledné hodiny), ako sa dokázali vadiť kvôli tomu, kto si zoberie lepší kus jedla (keď vieme, že v táboroch smrti mali rovnakú misku na jedenie, aj na kadenie...). Mierne strašidelným bol pre mňa aj spád denníka. Zhoršená situácia v poslednom roku skrývania sa (nízka kvalita jedla, pravidelné vlámania sa do skladu, ...) spolu s Anninou intuíciou, vnášali do podvedomia nepríjemnú odpoveď na Anninu otázku "či budeme víťazmi, alebo porazenými".
Ak má tento denník negatívne hodnotenia, tak ich autori podľa mňa zabudli na to: a) aké je to byť mladým, b) za akým účelom bol tento text písaný, c) hľadali nejakú dramatickú šokujúcu informáciu, ktorá by im potvrdila ohavnosť 2. svetovej vojny. Pre mňa je tou ohavnosťou hlavne fakt, že kvôli pár zvrhlo pomäteným jedincom potupne zomreli milióny ľudí s veľkými ideálmi a láskou k životu.

Tak tohle mě, jak bych tak řekla, úplně minulo. Spíš než autentický popis přežívání Židů v kruté době 2. světové války beru tento deník jako zpověď -náctileté slečny zasazený do válečného prostředí.

Zhruba do poloviny knihy jsem četla se zájmem, ale jak Anne sama píše Kitty, že už se musí nudit neustálým omíláním téhož, tak i na mě padla šeď nudy a vzala jsem knihu takříkajíc hopem do konce. O to tragičtější byl doslov, který mne zasáhl mnohem víc než celý Deník.

Tuto knihu bych doporučila mládeži věkově totožné se spisovatelkou, starší čtenáři nechť zkusí něco jiného, třeba Ženy z bloku 10.

1 28. června

Moc často nečtu knihy s tématikou 2. světové války, ale kdy už vždycky ve mě zanechají pocit neklidu. A wow..... takhel knížka je děsivá, ale zároveň fantastická.

1 28. června

Nepřišlo mi úplně ideální napsat do úvodu, jak kniha skončí, sice je příběh hodně známý, přeci jen se může vyskytnout čtenář, který nezná konec dopředu... Přišlo mi, že stylem psaní byla Anna velmi vyspělá, což se mísilo s nevyspělostí - pubertou autorky. Bylo zajímavé prožívat příběh a vývoj vztahů i názorů. Dojemný příběh, především v době, kdy je mezi námi stále více cítit šířící se vlna extremismu.

4 17. června

Pravdivá kniha o utrpení a diskriminaci. Vhodná pro teenagery. Pomůže čtenáři uvědomit si jaké ohromné má štěstí že žije v dnešní pohodlné a jednoduché době.

3 09. června

Kniha vhodná pro teenagery, v tomto věku jsem ji nečetla, což je škoda, měla by být součástí povinné školní četby. Úžasně napsaná od slečny v tomto věku, určitě by se stala spisovatelkou. Klobouk dolů Anne...

2 07. června

Úžasná knížka. Do poslední chvíle jsem si přála, aby to bylo úplně jinak, než mělo být. Na konci mi dokonce ukápla i slza.

05. června

Na knihu jsem byla velice zvědavá. O životě Židů za 2.sv. války jsem už "něco málo" přečetla. Asi nebyla vhodná konstelace hvězd, velká konkurence dalších knih, ale tento deník jsem nedočetla. Jak i níže uvádějí další recenze, jedná se o pocity náctileté, rozmazlené holky. Dovedu si představit, že ta "ponorka" musela být hrozná. Stačilo mi být doma s nemocnými dětmi. Chápu, že děti jsou tuplem protivný protože jim není dobře. Ale jste zavřený mezi 4 zdmi, nikam prakticky nemůžete. Co teprve oni? Smrtelná hrozba prozrazení musela být hrozně depresivní. Přesto mě to moc nechytilo. Ale neříkám, že se ke knize zase nevrátím. Na 2x jsem už takto četla i Richarda Glazara (Treblinka, slovo jak z dětské říkanky)... i když v tomto případě, byl popis života ve vyhlazovacím táboře tak děsivý, depresivní a hrůzný, že jsem musela přestat a vrátit se k příběhu po delším čase. Zatím dávám 2*

1 28. května

Strašný osud celé rodiny, dnes už to je nepochopitelné ta atmosféra hrůza, nebezpečí a smrt. Přiznám se ale že čtení mně postupně bavilo min a min.... Uf. Chci teď něco veselého

2 26. května

Naturalistický, nevyumělkovaný popis válečných útrap v dennodenní praxi - očima velmi inteligentní a předčasně dospělé dívky...
Mráz mi běhal po zádech mnohokrát - přeci jen člověk ví, jak to dopadlo...
"Nezbývá nám nic jiného, než co možná nejklidněji vyčkávat konec té mizérie. Židé čekají, křesťané čekají, celá zeměkoule čeká a mnozí čekají na smrt..."

1 26. května

Nalijme si čistého vína: nebýt toho, že Anne zahynula v koncentračním táboře, což nutně čtenáře fascinuje, nikdo by si jejího deníku ani nevšiml. Sice se jí nedá upřít literární nadání, ale to je asi tak vše. O tom, jak se žilo dva roky v úkrytu (což je pro mě nejzajímavější), se dozvídáme velmi málo, spíš jen mezi řádky. Větší péči Anne věnovala např. popisu ženského pohlavního ústrojí. Většinu deníku však zabírají duševní pochody přecitlivělé -náctileté holky, která má o sobě velmi vysoké mínění, a o všech ostatních to nejnižší. Včetně vlastní rodiny. Píše vždy jen o těch, kteří ji zrovna naštvali, proto se nejvíc dozvíme o druhé rodině a dalším spolubydlícím, ty pomlouvá opravdu vydatně. A bohužel nesnáší i svoji matku, vlastními slovy ji "nenávidí a je pro ni ztracena", ačkoli čtenáři je jasné, že žádný zvláštní důvod k tomu nemá. Asi to souvisí s její nezdravou láskou k otci, kterým nakonec též opovrhne, neboť s ní nechce rozebírat, jak hrozná je matka. Nejméně konfliktní je její sestra, čili o ní se nedozvíme skoro nic. Anne píše hlavně o sobě, o sobě, a zase o sobě. V polovině knihy už mi tak lezla na nervy, že jsem zbytek vzala bleskovou rychločetbou. Toto je pro mě jednoznačně nejhorší kniha za posledních několik let. Jestli vás zajímá život Židů po okupaci, co mohli, nemohli a museli, přečtěte si Pana Theodora Mundstocka. Jestli vás zajímají autentické zážitky přeživších lidí z koncentračního tábora, přečtěte si nepřekonatelné Medailony od Nalkowské. Ale toto ne.

Kniha se mi líbila abych řekla je hodně filozofická ale nemůžu jí hodnotit snad nikdo nemůže hodnotit tuto knihu nebo jakoukoli knihu s pravdivou událostí, nemůžete nikomu soudit tak zvaně život, nemůžete říkat jestli se vám líbil vždyť je to jeho život. Tuto knihu nemůžeme soudit jak ostatní knihy, protože není jako ostatní knihy. Abych řekla na pravou míru nechápu lidi co můžou říct kniha se mi nelíbila blabla bla.... Ano nelíbila ale když mluvíme alespoň o autorce příběhu a říkáme jak se jí nám její text nelíbil je to jako pomluva, nedokážu vám vzdělit jak to má být to musíte cítit sami.

7 23. května

Vztahy mezi rodiči a dětmi jsou někdy složité a ač by jsme si přáli více porozumění a lásky, ne vždy se jich dočkáme.
Ukrývání a každodenní strach z prozrazení, popisování ostatních osob žijících v zadním domě, získávání a dělba jídla, hygiena, přátelství pomáhajících osob, toužebná přání...
Deník se mi líbil, četl se moc hezky. Tuhle knihu bych dala přečíst všem, kteří si stěžují na dnešní dobu a na to, že nic nemají! Někdy se totiž stačí zastavit a rozhlédnout se kolem sebe, zamyslet se nad tím, co je pro nás opravdu důležité a co nás činí šťastné.

1 22. května

Pořád jsem nějakým způsobem doufala, že je nenajdou a jí se vyplní vše, co si přála. Nejlepší byl začátek a konec, ta omáčka mezitím mě sem tam nudila. Ale doporučuju každému tuto knihu přečíst.

4 15. května

Nejhorší je tuhle knížku číst a vědět, jak to s Annou dopadlo... Mrazivý pocit od začátku až do konce, a jak už někdo poznamenal - stále věříte, že to dobře dopadne. Doporučuji zajít do muzea v Amsterdamu...

11. května

Je to dobré ze začátku a na konci, zbytek je celkem nudný. Ale zase plus je za Anninu snahu najít sama sebe a porozumět si.

5 08. května

Čekala jsem, že bude kniha psaná takovým tím ,,starým stylem,,. Ale to jsem se pletla. Kniha je psána hodně podobně jako deníky z dnešní doby s rozdílem, že tam neměli internet a museli se ukrývat, protože jim šlo o život. Já jsem s hlavní hrdinkou hodně soucítila a opravdu bych jí přála šťastný konec. Anne by si ho totiž zasloužila a myslím, že by byla dobrou spisovatelkou.

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě. Vůbec jsem nečekala, že mne nějak obzvlášť začne bavit, ale vůbec nelituju, že jsem po ni sáhla. A chystám se přečíst nějakou další knížku z této doby.