NiNo komentáře u knih

Dobré je, že se u knihy zasmějete, a zaujmou i některé vedlejší postavy. Tím pochvala končí. Georgina, Evelyna a Lucinda mají dohromady inteligenci houpacího koně - zřejmě to nebyl úmysl autorky, ale všechny tři bychom eufemisticky mohli nazvat modrými punčochami, upřímně pak naivními husičkami, které za největší prohřešky jakých je muž schopen považují neúmyslné postříkání chodců vodou z kaluže nebo neznalost oblíbených květin své vyvolené (a to je jen prolog!!!). A poznámka závěrem: Shakespeara mám ráda, tady ale citáty z jeho děl slouží asi jen ke zmatení nepřítele, protože jejich korelace s dějem je nulová. Zase pár zabitých mozkových buněk.

04.04.2016

Knihu jsem si zařadila do čtenářské výzvy 2016: Kniha o přátelství. Ač se mnou mnozí nemusí souhlasit, trvám na tom. Lighto je psychopat, Ryuuzaki sociopat, jsou k sobě doslova připoutáni 24/7 a smyslem jejich života je zničit toho druhého. Přesto mezi nimi vzniká hluboký a upřímný přátelský vztah. Není se co divit, nikdo jiný než ten druhý je nikdy nepochopil.

3 03.03.2016

Ještěže se do sebe Megan s Travisem zamilovali deset nebo možná i více let před tím, než se odehrála tato kniha, protože během ní by to nestihli. Hrdinové spolu nemluví (ano, sice se vezmou, ale jen se "pošťuchují" nebo souloží) a strávili spolu za rok manželství dohromady asi tak týden.

25.02.2016

Další kniha, která vznikla jen jako umělé nastavování příběhu. V podstatě nic se v ní nestalo, jednoduše by se dala shrnout jako: Já tě miluju - já tě miluju víc - dáme sex? - mám noční můru - dáme sex? - miluju tě - já tě miluju víc. Pokud volíte mezi tupým zíráním do zdi a čtením této knížky, asi by knížka vyhrála. Jinak je to ztráta času.

2 14.02.2016

A zas jedna rádoby historická romance. Hrdinka se tváří jako emancipovaná žena a přitom brečí do polštáře, že si jí manžel nevšímá. Hrdina doslova přinutí hlavní hrdinku k manželství a zbytek knihy sbírá důkazy, že je to nevděčná mrcha, která si ho vzala jen proto, aby ho mohla podrazit. Ale pravá láska všechno zachrání, i když spolu hlavní hrdinové dohromady nestrávili ani týden. Logiku nehledejte. A knihu vlastně ani nemusíte číst celou, stačí hrdinčiny infantilní promluvy k mrtvé matce na začátku kapitol - dokonale shrnují celý příběh.

1 13.02.2016

No... Další kniha, u které si nejsem zcela jistá, o co autorovi šlo. Nejvíce oceňuji na knize jazykovou variabilitu, sofistikovanost a až poetičnost. Co se obsahu týče, to už bylo horší...

3 11.02.2016

Nejúžasnější na této knize je, že každý je blázen, jenom Yossarian je letadlo (i když letadla nesnáší a neváhala bych se říct, že se jich i bojí). Až s přečtením zjišťuji, kolik popkulturních narážek má původ v tomto díle, a zároveň kolik inspirací z něj vzešlo (včetně krycích jmen politických nebo vojenských operací). Rozhodně doporučuji!

2 11.02.2016

Oscar Wilde je jeden z těch autorů, kteří se opravdu UMÍ vyjádřit. Pokud se něco skrývá za napsanými slovy, pochopíte to. Pokud mluví přímo, nevyjadřuje se dvojsmysly. Na malém prostoru popíše proměnlivost lidského charakteru i osudové zvraty, navíc to svede tak, že při čtení proklínáte světce a litujete hříšníky. Obraz Doriana Graye je toho příkladem.

6 11.02.2016

Z knihy jsem měla velmi smíšené pocity. Připadala mi jako nevyvážená kombinace něčeho a ničeho, bezvýznamnosti i velkých dosahů. Zajímavé pojetí druhé světové války, která je podstatná jako historický milník, ale pro dospívajícího kluka tak nějak ztrácí na důležitosti ve srovnání s osobními problémy, i když zase vlastně není až tak druhotná, když člověka může stát život...

1 11.02.2016

Svět je divadlo a je tu jen proto, aby si měli kluci kde hrát - to je podle mě nejvýstižnější popis Dannyho psychiky. Danny je mladý, schopný, relativně dobře situovaný, prakticky nic mu nechybí a dělá si, co chce. Dokonce i válka se tak dá přežít ve zdraví a s trochou slávy, když se někdo snaží. Chvílemi bylo těžké rozeznat, co je myšleno vážně a co je čistá satira.
Tuto knihu bych povinně dávala přečíst všem pubertálním klukům - kvůli ponaučení i pro inspiraci.

6 11.02.2016

Velmi dlouhá bajka. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že se mi do ruky dostala ilustrovaná populárně-naučná publikace pro děti, která má nejmenším osvětlit praktiky komunistického režimu (nejen Ruska!), tak aby to radikálně nenarušilo jejich psychiku. Závěr už snad není ani alegorický - lidi se mohou chovat jako prasata nebo se jim dokáží alespoň natolik podobat, že jsou od sebe prakticky k nerozeznání.

Hm, zajímavé, neobvyklé, víc je toho naznačeno, než napsáno. Po přečtení jsem se ale nemohla zbavit jediné myšlenky: vedoucí ústavu by měl být za porušení snad úplně všech(!) existujících etických kodexů dostat vyhazov, zákaz činnosti ve zdravotnictví a možná ještě být hnán před soud.

11.02.2016

Nekomplikované i trochu k zamyšlení. Žádné světoborné dílo, ale ani ztráta času. Nechybí v nich humor ani smutek. Za mne rozhodně vede Dubnová povídka, které bych dala pět hvězd, Nákup by dostal čtyři (a to jen díky závěru), zbytek průměr.

11.02.2016

Kniha je právem řazena k literární klasice a povinné literatuře. Navíc je to základní dílo pro všechny milovníky dystopických románů. Pokud se nechcete ztrácet v čím dál tím častěji používaných výrazech spojovaných v souvislosti s technickým pokrokem i sociální kontrolou (stačí zmínit Velkého bratra), pak doporučuji přečíst i lidem bez zájmu o sci-fi literaturu.

4 11.02.2016

Tak tohle byla prostě hrůza. Je zajímavé, jak lze napsat více než tři sta stránkovou knihu prakticky bez toho, aby do děje promluvily hlavní postavy. Za to jsme zjistili pohled na "situaci" všech okolo. Když už náhodou byl děj vyprávěn z pohledu jedné z hlavních postav, prakticky vždy to bylo ve stylu: nic-nic moc-něco zajímavého a střih, ta samá situace z pohledu druhé hlavní postavy úplně od začátku, takže zase nic-nic moc-něco zajímavého a střih, konec kapitoly. Nečíst předchozí díly, ani sakra nevím, co se děje a kdo je kdo.

2 11.02.2016

První třetinu knihy jsem se smála, pak se nudila a ke konci už jen trpěla. V případě takovýchto knih je největším průšvihem, když se začnou brát vážně (což zřejmě autorka udělala, když se z komedie snažila vytřískat drama).
To, co mi ale nejvíce vadilo (platí pro tento i druhý díl), bylo to, že devět z deseti postav v knize jsou úžasní, krásní, vzdělaní, úspěšní, bohatí, milí, pozorní, přátelští (atpod.) lidé, kteří mají samozřejmě rádi oba hlavní hrdiny a jejich "lásku na první pohled" jim přejí a neváhají jim za všech okolností se vším pomoci. (Zajímalo by mě, zda autorka ví, že Stepfordské paničky jsou hororový román.)

2 11.02.2016

Děsivá. Tak bych shrnula svůj celkový pocit z knihy. Na dané témata rozhodně mistrně napsaná práce: přeskoky mezi ich a er formou, nelinearita příběhu, nelogičnost chování postav, výpadky ve vyprávění, časové mezery apod. - vše jen prohlubuje dojem, že jste se ocitli ve světě toxikomanů, kteří už natolik propadli své závislosti, že u nich došlo k mentálnímu poškození a nejsou schopni žít a prožívat "normálně".

3 11.02.2016

No páni! Takhle jsem se už dlouho nenasmála - škoda jen, že vtipnost knihy nebyla prvoplánová, ale vyplývala spíše z neuvěřitelnosti příběhu, prostoduchosti hlavní hrdinky a absolutní ignorace autorky k historickým i demografickým reáliím. :-D

2 11.02.2016

Kniha byla zajímavá a jsem stoprocentně ráda, že jsem jí přelouskala. Do ruky se mi dostala v rámci čtenářské výzvy: kniha doporučená přítelem. Předem jsem byla upozorněna, že se Silo tváří nenápadně, ale příběh je překvapivě silný, a s tím nemohu jinak než souhlasit. Skvěle je propracovaná psychika postav, takže s nimi prožíváte každou ztrátu i všechen strach.

Pár věcí mi přesto vadilo. Za prvé přílišná popisnost a podrobnost (někdy jsem měla pocit, že autor popisuje doslova každý krok a každý nádech postav). A za druhé mě naštvalo to, že by kniha mohla nést podtitul: Aneb jak pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Závěr byl podle mého názoru příliš rychlý a příliš "optimistický" (na uvozovkách trvám, protože věřit, že by se taková situace, jaká na závěr knihy nastala, dala vyřešit prostě jen tím, že řeknou pravdu, a ono to dobře dopadne, je přinejlepším naivní).

Malý SPOILER: Vážně bych chtěla vědět, kdo by se ke Knoxově revoluci po jeho "projevu" přidal. Vždyť zásobovačům prakticky nic neřekl, jen řval pořád dokola, že chtějí pravdu.

5 01.02.2016

Pokud by skutečně někdo ztroskotal na Marsu a přežil, byl by to Mark Watney. Jak se říká: Blbý můžeš být, ale musíš si umět poradit. A Markovi to zatraceně pálí, poradit si dokáže úplně se vším, prakticky nic ho nerozhází a navíc to zvládne i s humorem. Plus je dobré vědět, že dokonce ani na Marsu neexistuje nic, co se nedá spravit kladivem a izolepou.

4 16.12.2015