Nifredil
komentáře u knih
Kundera: Český život a doba
Jan Novák
Musela jsme si nechat pár dní na uležení dojmů i tak nebudu nakonec psát souvislé hodnocení, jen si dovolím poznámky ke knize v bodech:
1. Neuvěřitelně čtivé a zajímavé pro mě byly odbočky v podobě drobných medailonků různých osobností. O osudu Pavla Haase jsem si přečetla velmi ráda, u Zahradníčka mi běhal mráz po zádech, další jsou také skvělé.
2. Novák používá termín psaní z břicha, ale nikde ho v knize nevysvětluje a jeho zasazení do textu mě několikrát doslova trklo. U Kundery nejde o psaní od srdce, které se často používá pro literaturu vyloženě srdečnou a milou. Jeho věci jsou promyšlené, pečlivě cizelované a z toho, co bylo i zaznamenáno v policejních odposleších a je popsáno i v knize, mu evidentně každá změna působila až fyzicky nevolnost. Ten termín je divný, ale jedině tak mi dává v kontextu té knihy smysl.
3. Po přečtení si troufnu říct, že Novák se snaží nabídnout protipól Kunderovi, kterého buduje sám Kundera. Už tím je ten text cenný. Je to jiný pohled na tolik diskutovaného autora.
4. Velmi zajímavé jsou pasáže o recenzích, které mladý Kundera psal do Kulturní politiky ještě před svým působení na FAMU. Jsou děsivé, pro mě osobně nechutné a to je nemusí ani Novák v knize nějak komentovat. Stačilo mi už jen si přečíst to, co Kundera sám napsal.
5. Známé kauze s udavačstvím je věnována jedna kapitola a nijak se v ní Novák nepitvá Kunderovým chováním. Na knize je daleko cennější průřez naší literaturou od 40. let až do let 70.
Skvělá je hlavně poslední pasáž knihy, kde je detailně vysvětlený samizdat a zmíněny i mechanismy doby a fungování totalitní moci. Patřím ke generaci, která se o spoustě autorů v knize zmíněných nejprve neměla a nesměla nic dozvědět, později se o nich učila, ale ne tak podrobně jako to popisuje Novák. Hlavně kapitolu o tom, jak přesně samizdat fungoval bych dala snad i jako příklad do učebnic českého jazyka nebo dějepisu.
6. Kauza kolem recenze Kohouta v Hostu je výborná. Asi to bude jeden z kamenů úrazu a důvod toho, proč řada recenzentů nechce Novákovu knihu přijmout, respektive ani nemůže. Všichni jsou obdivovateli lidí jako je Pavel Kohout a na takové modly se nesmí sahat. Novák si ale na modly sáhne několikrát a je mu docela jedno, co si čtenář případně bude myslet.
7. Psát o autorovi, který sám tolik píše o sexu a vztazích, nelze bez zmínky o jeho sexuálním chování a vztazích, respektive, jestliže chceme pochopit odkud to dílo čerpá, je nutné to zmínit. Novák to nedělá skandálně, je to poměrně věcné. Na to jaké detaily se zřejmě objevují v policejních spisech a co vše se dozvěděl od některých svých zdrojů, ještě i cudné.
8. Fantastický objev jsou Kunderou psané horoskopy. To je jednoznačný přínos té knihy. Pasáže v přímé souvislosti s jejich vznikem a popisy okolností jejich vzniku jsou jednou z nejlepších částí knihy. Když už pro nic, pro tohle a vůbec pro popis chování Kundery po roce 1968 má ta kniha smysl. Nejzajímavější je paradoxně ne popis chování Kundery, ale popis mašinérie moci a jejího fungování. Všechno to telefonování na všechny strany, popis převleků, úskoků, podzemního fungování a snahy nenechat STB vše najít je opravdu napínavě popsáno.
9. Není to vědecká práce, ale literární životopis. Těžko proto hodnotit měřítky vědecké studie. U nás ne příliš zastoupený žánr, ve světě běžná věc. Pro vyloženě vědeckou studii o Kunderovi je třeba sáhnout po jiných knihách. Tohle je spíš na pomezí až reportážního stylu psaní.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Je to opravdu mimořádný román. Skvěle napsaný, s úžasnou erudicí a obrovskou pokorou. Už dlouho mě nic tak nepohltilo. Dlouho se mi nestalo, aby se mnou postavy zůstávaly ještě i týdny poté, co jsem dočetla. Tohle je opravdu literární počin, nádherná věc, která dovolí čtenáři pochopit rázovitý region na Severu Moravy. Ano, tohle je ono podhoubí, z kterého vyrůstá většina lidí, žijících ve Slezsku. Prostý a přitom velkolepý příběh tohle vše zvládne. A je to jako byste nastoupili do lokálky, která se rozjede ohromně rychle, ale pak zvolní a vy si už jen užíváte jízdu, při které pozorujete spolucestující i krajinu. A to je snad jediná věc, která by se té knize dala vytknout. Začátek je jako smršť a tohle tempo pak trochu spadne. Čtenář se musí během první kapitoly chvílemi až zastavit, aby se stihl nadechnout. Jenže kdyby tempo nespadlo, tak ta kniha bude tak nabitá emocemi, že to snad ani nebude ke čtení.
Douška na závěr: Chvíli mi trvalo, než jsem byla schopná vůbec napsat dojmy, ale ani tak to, co teď píšu, zdaleka nevystihuje moje pocity při čtení a po dočtení. Kniha je fantastická.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Tučkovou mám moc ráda. Líbí se mi její racionální styl, to jak každý román pečlivě promyslí a dává mu naprosto přesnou formu. Ze všech aktuálně oblíbených ženských autorek mi sedí nejvíce a líbí se mi i to, že si vždy najde téma, které nakonec ve společnosti rezonuje a zpracuje je svým osobitým způsobem.
To dělá i v Bílé vodě, která mě sice oslovila z jejích knih vlastně nejméně, ale nakonec ve mě stejně jako ty ostatní zůstala a i po několika týdnech rezonuje.
Ráda bych napsala, že bych knihu proškrtala a že nemusela být tak tlustá, ale nakonec vlastně ne. Ono to dává smysl teprve až jako celek a pokud chtěla Tučková opravdu otevřít témata z Bílé vody, asi jí nic jiného nezbylo. Ono totiž opravdu nejde až tolik o tu internaci sester, ale o ženskou sílu, ženy a jejich místo ve společnosti na pozadí právě té internace. To se jí povedlo, jen mě jako čtenáři pořád chodí hlavou otázka, zda to přece jen nešlo na méně stranách.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
Výborná kniha. Budu jeden z mála lidí, co tady hodnotí jinak, ale ta kniha je výborná. Nedivím se, že je mezinárodním bestsellerem. Ta kniha není zbytečně ukecaná, má jasnou strukturu, ani kousek příběhu tam není zbytečný. Nelibuje si v jazykových kličkách,podstatný je tam příběh, myšlenka, to i putování tam a zpátky, hledání. A je to sci-fi, podobně jako například Vesmírná Odyssea si klade docela závažné otázky. Do Čechů a jejich maloměšťáctví to šije zleva zprava, nicméně laskavě, s láskou. Akceptuje pocity viny rodičů za činy dětí, odpovědnosti dětí za činy rodičů a celkově se vyrovnává s českou povahou a skvěle. A nejen to, taky se vyrovnává s tíží komunismu a taky skvěle. Nečekejte nějaké high-tech popisy, nečekejte brakovou sci-fi, nečekejte emzáky lítající po vesmíru nebo Enderovu hru. Tohle je dobře napsaný román s prvky sci-fi. Je tak dobře napsaný, že o našich dějinách a zemi se něco dozví i lidé, kteří ji/je detailně neznají. A dozví se docela dost i o lidech a dějinných událostech, které jsou ve světovém měřítku tak nějak spíše menší a ne tak výrazné. Když už pro nic jiného, tak za tohle si ta kniha zaslouží plný počet bodů.
Kámen a bolest
Karel Schulz
Úžasně monumentáln dílo, které je dnes už i svědectvím o době svého vzniku a tehdejší literatuře. Je neuvěřitelné, jak obrovská erudice za knihou stojí, jak obrovské studium pramenů a do jak neskutečných podrobností Schulz zná dobu, o které píše. Dnes už to má archaický jazyk a redaktor by knihu upravil, učesal, možná i někde lehce upravil děj nebo sled kapitol. Schulz je megaloman a trošku byla asi i grafoman, každopádně ale nelituji, že jsem si knihu přečetla. Jde o úžasně obsáhnou historicko fresku. Jména, místa i děj jsem si velmi užila. I přes ten šíleně archaický jazyk mi nakonec bylo vlastně potěšením číst o místech a historických osobnostech, které znám.
Skála
Peter May
Právě jsem se vrátila z Ostrova Lewis! Byl to výborný zážitek a každému doporučuji zkusit ho vyzkoušet. Napsala bych, že kdo má rád severské krimi bude nadšený, ale je to jiné. Má to úžasnou atmosféru, spád, příběh...prostě zase se mi jednou dostala do ruky opravdu výborná kniha. Rozhodně 5 hvězd a nejraději i šest.
Úzkosti a jejich lidé
Fredrik Backman
Co jiného dát, než 5 hvězdiček. Je to tak jasné jako, že sere medvěd v lese, přece. ;-)
Farma zvířat
George Orwell (p)
Bez debat vynikající. Pro ty, kteří se chystají teprve ke čtení, tak jen napíšu, že mají čekat bajku a že rozhodně nebudou zklamáni. Je to prostě vynikající a právem považováno dnes už za klasiku.
Možnosti milostného románu
Jan Němec
Formálně naprosto dokonalý a jazykově vytříbený román. Je to vtipné, řemeslně dokonale zpracované, příběh je napínavý a je to hlavně úžasný příspěvek k žánru autofikce. Pokud vím, není jiný český autor, který by knihy tohoto žánru psal a ještě tak bravurně. Nádherná ukázka opravdu kvalitní literatury. Jan Němec si se čtenářem hraje, vede jej, nechává samotného číst, co chce, předvádí se, ale i pokorně zapisuje, co mu inspirace pod pero donesla, je to napínavé i nudné... zkrátka: bravo autorovi a ke čtení rozhodně doporučuji, ne často se potká literární událost.
O mé rodině a jiné zvířeně
Gerald Durrell
Po letech znovu čtená kniha od milovaného autora a jako vždy nezklamala. Tohle jsou prostě úžasné příběhy naprosto nádherné rodiny. Popisy zvířat a jejich chování jsou fantastické. Gerald Durrell je bratrem nobelisty Lawrence Durella a při čtení si člověk až říká, že autor je spíše než biologi spisovatel, je to na jeho stylu psaní znát. Třešničkou na dortu je, že Larry z knížky je právě onen nositel Nobelovy ceny Lawrence Durell. O tom ale tahle kniha není. Je to úžasně napsané pohlazení po duši. Všem doporučuji pro chvíle splínu, stojí to za to.
Poklad byzantského kupce
Václav Erben
Nenapadlo by mě, že k detektivce napíšu, že je milá, ale tahle je. A pokud se nepletu je to první ze série s Dr. Soudkem, což je tedy postavička nádherná. Ono vůbec všechny ty vedlejší postavičky jsou v Erbenových detektivkách velmi povedené. Čtení lehké, milé a je opravdu až obdivuhodné, že to mohlo vycházet před rokem 89. Detektiv v Mercedesu a ještě proutník, to je tedy něco.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Velmi milé překvapení a opravdu originální fantasy. Celý svět je vymyšlený zajímavě, koncept "naslouchání" je promyšlený. Je to čtivé, děj pěkně plyne, nápady jsou tam originální. Není to žádná vysoká literatura, ale už jen to názvosloví a hra s jazykem v případě názvů světa Naslouchače je moc příjemná. Jsem ráda, že někdo napsal česky takovouhle věc a za mě v daném žánru rozhodně stojí za přečtení. Upřednostnila bych to klidně před řadou zahraničních autorů, i když by se asi daly více propracovat emoce postav a celkově to napsat ještě lépe. Proto také nedávám více hvězdiček. Ale to jde vždy. Těším se na další díly.
Sněžný měsíc
Michaela Klevisová
První detektivka od Klevisové, která mě opravdu i bavila. Snad jsem si na její styl psaní už i zvykla, ale přijde mi, že má vzestupnou tendenci v psaní a hlavně prostředí i postavy mi přišly konečně uvěřitelné. Opět řešila hodně vztahy, ale tentokrát mě to nerušilo a přišlo mi, že postupné odhalování vazeb všech postav k sobě navzájem, pomáhá vysvětlit i samotný zločin. Postava pana velkopodnikatele byla trošku přitažená za vlasy, ale to, že je v knihách Klevisové nějaký bohatý muž chovající se arogantně a ukazující okolí své peníze, moc a postavení, které se domnívá, že díky nim má, je tak nějak už obvyklá autorčina figura. Tady mě to prostě tolik nerušilo.
Bizarní povídky
Olga Tokarczuk
Její romány jsou daleko lepší, přesto nelituji přečtení, Olga je vždy sázka na jistotu. Mistrně vystavěné, jazykově úžasné a témata opravdu bizarní. Taková, s kterými se čtenáři dystopií, sci-fi nebo jiné podobné fantastiky setkávají. Tady mají podobu špičkové literatury. Co je zajímavé je to, že po přečtení zůstává hlavně pocit z knihy, jednotlivé povídky jako by zmizely a zůstává to zvláštní snové fantaskno tak typické pro Olgu Tokarczukovou.
Ještě není konec
Michal Sýkora
Pan Sýkora ví moc dobře jak vypadá dobrá detektivka a umí zdařilou sám napsat. Tohle je totiž velmi zdařilá česká detektivka. Zápletka je velmi dobře vystavěná a čtenář je autorem voděn od jedné teorie k druhé, je mu nabízena tu jedna, tu druhá postava jako vrah, až se nakonec dostane k tomu, kdo opravdu zločin spáchal. Ten, kdo neviděl film, jako já, si tuhle autorovu hru užije. A ti ostatní si mohou užít pěknou práci s jazykem, propracovanou psychologii postav nebo třeba autorovo pomrkávání na čtenáře skrz postavu spisovatele Kolihy, který nám zároveň také připomíná, že autor téhle detektivky je literární věděc, který si je velmi dobře vědom hranic žánru a tak si do něj může dovolit zakomponovat vtipné narážky na Dostojevského, Faulknera a Capoteho. Ke čtení můžu jen doporučit, tohle je totiž prima dílko, které směle v detektivním žánru obstojí.
Jantarové oči
Vilma Kadlečková
Fantazie, prostě fantazie. Má to v sobě něco z Enderovy hry, něco z Nadace i z Duny, inspirace zjevná, ale přitom je to své a nic to neztrácí. Pokud máte rádi sci-fi podobného ražení jako tyhle zmiňované je tohle prostě povinná četba. Promyšlená stavba příběhu, promyšlené motivy, povahy i jednáno postav, dokonale vymyšlený systém vztahů politických i náboženských mezi planetami, taky houby... jo a zmiňovala jsem, že je to i nádherně napsané? Tak je. Paní Kadlečková to navíc umí i s češtinou, dokonce jsem se přistihla, že jsme hrdá na českou spisovatelku, co napsala takovou knihu.
Setkání s Rámou
Arthur Charles Clarke
Výborné sci-fi. Nevěřila bych, že bych si mohla tak užívat knihu vlastně šloženou z popisu, ale ano. A ono to nebude tím, že je to jen o popisech, ale také o psychologii postav, které ty věci vidí. Bohužel bez spoileru se těžko popisuje více, tak jen znovu zopakuji, že jsem nadšená a mohu jen doporučit.
Možnost ostrova
Michel Houellebecq
Lásku, ten autor hledá lásku. Po přečtení tohohle románu mi nikdo nevymluví, že Houellebecque je nenapravitelný romantik. Romantik, který si moc přeje, aby byl svět krásný, plný lásky. O ničem jiném totiž tahle knížka nakonec vlastně není. Přes všechny litry alkoholu, přes ty orgie a popisy tělesné lásky, jde jen a jen o lásku. A to i tehdy, když se na cestu vydává Daniel v budoucnosti, a vše popisuje poněkud strojovým a odosobněným popisem.
Příhody Tappiho ze Šeptajícího lesa
Marcin Mortka
Já bych Tappiho hodnotila jen třemi hvězdami, ale můj syn byl nadšen. Četli jsme nahlas před spaním. Jindy zvládáme čtení takové jazykové virtuozity jakou mají Lichožrouti, tentokrát měale můj posluchač překvapil a pro mě jednodušší knihu si užíval, dokonce se rovnou smál nahlas. Mě přišla kniha prostá a přímočará, nezáludná, ale možná proto, že je v ději přátelství, pro které stojí za to bojovat, dobrý úmysl a spousta sympatických hrdinů, líbila se u nás nakonec vlastně hodně. Asi i ten přece jen jednodušší jazyk, kterým je napsaná, nepříliš rozvité souvětí a celkově velká upřímnost, sedí dětem lépe. Je pravda, že velrybu jsem hrála a schválně si užívala záměrně trochu hlubší hlas, ale stejně si myslím, že by se ten můj malý viking smál nahlas tak jako tak. A čarodějnice Skřípatá ani nemusela mluvit, stačil ten úžasně vtipný obrázek sám o sobě. Takže nakonec za mě 3 hvězdy, za mladého pána nejspíš rovnou 5 a v průměru to dává 4 hvězdy. A když přimhouřím oči, tak za ty ilustrace a krásně vymyšlené kamarády bych i já ty 4 dala.
(Ne)obyčejný kluk
Raquel J. Palacio (p)
Nádherná kniha. Doporučila bych ji jako povinnou četbu pro děti a rodiče. Pěkně takhle dohromady a spolu a povinně by si u toho o tom příběhu povídali. O tom, jak ne vždy to, co si myslíme, že druhý zamýšlí, je pravda. Jak se různí pohledy lidí na jednu situaci. Jak důležitá je laskavost. O jinakosti a tom, zda je důležité, jak člověk vypadá, jak se chová.