Nifredil
komentáře u knih
Trojpovídka o dluzích
Viktor Fischl
Trojpovídky jsou jakýmsi doplnění Dvorních šašků. Rozpracovávají motivy v Šašcích již načrtnuté a doplňují krásně Fischlovu tvorbu. V jiných jeho textech se objevuje motiv lítosti, tady je tou ústřední a hnací silou jednání dluh. Dluh ve smyslu nesplaceného závazku vůči někomu či něčemu. Šašky jsem byla před lety okouzlena, tady trochu váhám. Je to kapesní, malá knížka a námět je to herkulovský. Pozdní Fischl je pábitelem jazyka, s kterým si hraje, je to vrstevnaté, košaté. Na tom malém prostoru může téma a jazyková bohatost až zahltit, což se mi chvílemi i stalo, takže to chce opravdu věnovat knize svůj čas a klid.
Krámek s fantazií
Tabitha Bird
Nápad s krámkem je fajn, příběh taky, postavy mají překvapivou hloubku a pak je tady taky ten pocit, že tohle jsem už četla nebo viděla jako nějaký béčkový americký film, přitom by to mohlo mít náběh i na docela prima biják, když by se toho ujal režisér s vytříbeným stylem. Prima čtení na léto, takové pohlazení s fantasy prvky, pokud ho potřebujete. Dalo by se to zařadit ke všem těm tajemným knihovnám, ale i k těm všem krámkům s různou vůní, které v knihách potkáte.
Zakázané směry
Vilma Kadlečková
Po těch letech to bylo spíš už z musu a tedy jako splnění nějakého restu, než že by to byla radost. Slibná série, ale ta rozsáhlost to zcela zazdila. Kladu si otázku, zda tohle už nehraničí s grafomanií. A jak píšou tady i jiní, ztrácela jsem se v tom. Zajímalo by mě, zda vše i logicky navazuje, ale to už nezjistím, trvalo to tak dlouho, že si už prostě ani mnoho věcí, co jsem četla nepamatuji a pokaždé to číst znovu fakt nebudu.
Program apokalypsy
Vilma Kadlečková
Uf, dočteno po letech, tak hurá. Jenže… je to takové konec nekonec, vyřešeno nevyřešeno, klidně by se mohlo dál ještě psát a pokračovat. Mé počáteční nadšení z konečně výborné české sci-fi během let vyprchalo. Je to popisné, vleklo se to. Každý šroubek a každý kapesník se řeší a jo, no, někdo by mohl namítnout, že kdyby neřešila vyčtou jí čtenáři, že to nedělala. Bohužel se ale nemůžu zvládnout zbavit dojmu, že tohle je prostě obrovské sousto. Pro čtenáře, pro autorku, prostě pro všechny. Škoda, no, přitom je to tak parádní svět, příběh, postavy i vlastně všechno.
Životní terno
Fredrik Backman
Malinká, kratinká knížka, která by si zasloužila větší rozpracování, ale i v téhle podobě je moc fajn.
McCoy: Odkud přicházejí stíny
David R. George III
Můj první Star Trek v knižní podobě a musím přiznat, že jsem rozpačitá. Čekala jsem vyšší literární kvalitu, ale zase mě docela nadchlo téma a hlavně způsob, jak je to lidské. Je to tak na pomezí hodně kvalitní sci-fi a braku. Kvůli recenzím tady jsem čekala více a to se úplně nekonalo. Úplně zklamaná nejsem, ale nadšená taky ne. Co je na té knížce opravdu fajn je to připomínání různých epizod seriálu, to jsem si užila moc. A musím souhlasit s tím, že je to výborně přeloženo s ohledem na reálie. Proto nakonec 4 hvězdy, i když za mě spíše někde mezi 3-4.
13!
Pavel Tomeš
Vtipné, milé, čtivé a v rozhlasové podobě výborné. Můžu jen doporučit, protože takovou škálu emocí jsem u povídek dlouho nezažila. A třešničkou navrch je provázanost některých mezi sebou. Moc milé a krásně napsané povídky.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Je to přesně tak, jak tu už někteří psali. Člověk by po přečtení nejraději sedl na nějaký vlak a hned cestoval, pokud má aspoň trochu toulavé boty. Láska k železnici a cestování vlaky z té knížky ční, pro nadšence do vláčků a cestovatele je tohle prostě moc fajn čtení. Za sebe bych dopsala, že mi to v něčem připomínalo Bohumila Hrabala a taky Jindřišku Smetanovou. Takové milé pábení a povídání železniční prodchnuté i trochou osobních vzpomínek a zážitků. Hvězdičku ubérám jen za určitou repetitivnost, ale ono to k té železnici nakonec nějak i patří. Vlaky taky jezdí tam a zpátky a zase tam a zpátky a jen ta krajina kolem se mění.
Černá hora
Laird Barron
Čekala jsem zase skvělou noir detektivku a dostala ji, tentokrát ještě o kousek více noir a více na hranici až s nějakým thrillerem. Sériový vrah, rvačky, mafie a vyšetřování - to vše tam bylo. Atmosféra temná až nejtemnější. Proti prvnímu dílu mě to až tak nebavilo, trošku jsem se ztrácela v množství všech těch snů a halucinací, proto to trochu nižší hodnocení. Uvidíme, co další díl až vyjde.
Rytec kamejí
Ivan Fíla
Je to pohádka pro dospělé. Krásný poetický příběh, u kterého musíte přistoupit na to, že kouzla existují a užít si jej. U čtení jsem si mockrát vzpomněla na Goetha a jeho Pohádku o zeleném hadu a krásné Lilii. Jazyk poetický, zdánlivě příběh nijak nevyžadující pozornost, ale ten kdo tohle mine, tak si jej prostě neužije, tak jak by mohl, kdyby přistoupil na autorovu hru. Nemůžu proto souhlasit s negativními hodnoceními níže a naopak za sebe píšu, že já si to užila. A kdo přistoupí na to, že ho čeká výlet do snové krajiny mezi alchymisty, čaroděje a dovolí si vidět v jednoduchém a prostém příběhu ono krásno všech krásen, ten si to užije stejně.
Křídločky (lesní obálka)
Ursula K. Le Guin
Začaly jsme knížku číst s dcerou (5 let) před spaním a je to pro ni ideální četba. Baví ji ilustrace, baví ji příběh, chce vědět, co bude dál. Bylo pro mě překvapením. Bála jsem se, zda příběh a způsob vyprávění bude takhle malému dítěti přístupný, ale nebyl důvod, kniha se líbí. U nás tedy úspěch.
Stín
Adam Przechrzta
Tak tady jsem dostala přesně to, co jsem čekala. Trojka má spád, je to jiné proti předchozím dvěma dílům, postavy se vyvinou nečekaným směrem, děj je sám o sobě zábavný a neotřelý, všechny příběhové linie se zavřou a má to spád. Nejspíš to bude i tím, že jsem už věděla do čeho jdu, takže očekávání nebyla přehnaná. Každopádně platí, že trojka je moc fajn zakončení celé série a vlastně i díky ní nelituji tak, že jsem si to celé přečetla. Pokud hledáte fantasy z alternativní historie, tak tohle vás, přes mé všechny výhrady, určitě nezklame.
Místodržící
Adam Przechrzta
Píši až po čase a teprve až když mám dočtenou celou sérii, takže si dovolím napsat, že tohle přece jen trpí neduhem druhých dílů, které bývají často takovým překlenutím k dílům třetím. Je to bohužel tak, přestože to drží standard poměrně vysoko. Co využil autor naplno je budování jednotlivých postav, díl dovolil rozvinout motivy a navázal krásně na jedničku. Líbilo se mi, jak začal být celý svět propracovaný, jak se postupně dozvídáme více o fungování enkláv a potkáváme s některými i historickými postavami. Tahle hra na kdyby je vcelku povedená, i když tedy pořád ten úžasný spád prvních dvou kapitol prvního dílu prostě nenabírá a je to pro celou sérii obrovská škoda.
Adept
Adam Przechrzta
Hodnocení dopisuji až po čase a také ve chvíli, kdy mám dočtenou celou sérii. První dvě kapitoly prvního dílu mají úžasný spád, děje je strhující a kdyby ta knížka udržela tohle tempo celou dobu, tak to bdue na 5 hvězdiček. Bohužel si to ale po těch dvou kapitolách “sedne na prdel a chvílemi je to i takové ucajdané. Přistihla jsem se, že bych i docela ráda přeskočila a čekám akčnější děj. ŠKoda, doufala jsem v parádní trilogii a očekávání to úplně nesplnilo, přestože to patří spíše k tomu lepšímu v daném žánru.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Bez debat vynikající. Pro ty, kteří se chystají teprve ke čtení, tak jen napíšu, že mají čekat bajku a že rozhodně nebudou zklamáni. Je to prostě vynikající a právem považováno dnes už za klasiku.
Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
Přečteno během pár dní a vlastně si nejsem jistá, co jsem to četla. Byl to román z 19. století? Bylo to o vydání knihy, s kterou se snaží nakladatel mít ten největší úspěch? Byl to chvílemi sen sněný postavou románu? Metavyprávění? Román ve stylu Jane Austen, který je ve svém jádru vlastně velmi humorný, protože autorka nebere až tak vážně dobové konvence a vlastně si z nich tak trochu tropí šprťouchlata? Nevím. Co vím je to, že hvězdný prach se může dostat do očí i tomu zdánlivě nejctnostnějšímu a oslepit jej. Vím s jistotou, že čtení to bylo roztomilé a času u knihy nelituji. Snad jen ten konec jsem čekala jiný. Ještě douška na závěr. Pokud bych to měla zařadit nějak žánrově, tak daleko spíš, než román z 19. století to mělo nádech feelgood románu psaného formou románů z 19. století.
Sedm manželů Evelyn Hugo
Taylor Jenkins Reid
Kdyby takhle vypadala všechna tzv. ženská literatura, bylo by to skvělé. Je to čtivé, je to živé a téma Hollywoodu je zpracováno tak, že tomu věříte. Nádavkem to není úplně plytké, ale čtenářky můžou popřemýšlet o tom, že to, co vidí okolí a co prožíváme my, není vždy stejné. Také, že ne vždy je ten nejhlubší vztah nutně založený na milostném vztahu a samozřejmě i o pokrytectví společnosti, kde se musí schovávat lesbické a homosexuální vztahy, ale každý si může vzít to, o co si řekne. Evelyn navíc věříte, že je živá, i když je to čičočirá fikce.
Příběh Arthura Truluva
Elizabeth Berg
Je to označováno jako feel good román. A ano, přesně do téhle škatulky to spadá. Člověk z toho má po dočteni takový fajn pocit. Za mě to je vlastně povídka rozvedená do Románu, v něčem to připomíná Backmanovy knihy, ale Backman je ještě trošku někde jinde a jiný. Blízko to má také k Lessovi od A.S. Greena. Oproti Backmanovy má Truluv nádech vážné a seriozní literatury, řekla bych, že na ni i vlastně aspiruje a byl to autorův záměr, ale přitom je tam záměrně ten hřejivý a vlastně oddechový pocit.
Mít a nemít
Ernest Hemingway
Nedočetla jsem to. Hemingway prostě není moje krevní skupina. Nebavily mě rozhovory, na kterých je kniha hlavně založena, postavy mi byly nesympatické, děj mě vůbec nechytl a přiznám se, že jsem ho v té knize i marně hledala, atmosféru to pro mě nemělo, jen ty dialogy. Přeskakovala jsem, až jsem to odložila. Pro mě prostě tohle téma není a autor taky ne.
Less
Andrew Sean Greer
(SPOILER) Pro mě pitoreskní cestovní román s krásně zakomponovanou milostnou linkou. Bavilo mě to moc a užila jsem si čtení. Půjdu proti proudu, ale za mě je ten Pulitzer oprávněný a bavil mě i jistý úsporný minimalismus vyprávění, který ale dával dostatečný prostor vykreslení atmosféry a neochudil mě o čtenářský zážitek. Vyloženě mě zajímalo, co se Arturovi na jednotlivých zastávkách stane a bavilo mě vyvrcholení celé knihy, i když se dalo tak trochu předvídat. Taková poznámka, pro mě kniha skončila vlastně tím telefonickým hovorem s Robertem a Marion. V tom je tak nějak vše a k tomu to směřovalo, ten zbytek beru jako nutný epilog.