Kundera: Český život a doba

25 27.08.2023

Čtivé, zajímavé a plné informací, ovšem nikoli pochvalné či adorující. Autor hutného díla nijak nezastírá, že velikého a světově proslulého romanopisce nemusí. Ač je Novákova kniha plná dotazů, ty jsou určeny jen a pouze nám čtenářům, on už má jasno.
Takže čtu knihu jako doklad o tehdejší době. Kované stalinisty jsem znala (Taufer, Štoll, Skála), obdivuhodný postoj J. Seiferta také, Kohoutova komunistická minulost mi rovněž byla známá, stejně jako jeho poinvazní čelem vzad, ale třeba Kunderovo vyloučení ze strany a nikoli ze zaměstnání mě překvapilo, podobně jako jeho mladické komunistické veršování. Neznala jsem ani jeho rodiče, natož třeba fakt, že jeho druhá manželka, paní Věra, byla pracovnicí RaJ a napodruhé i laureátkou Wolkerova Prostějova.
A tak bych mohla pokračovat; když si odmyslím hlavního protagonistu - já chápu, že to je poněkud zvláštní, ale proč ne? - dostávám zajímavý obraz doby. Překvapila mě Havlova angažovanost, respektive její logika a důslednost, ovšem hned mě napadlo, jak by adorovaný první polistopadový prezident dopadl, kdyby knihu nazvanou Havel sestavil a sepsal například Karel Sýs . . .
Mým soukromým morálním majákem té doby je Jan Zábrana, zmiňovaný i v této knize; jeho Deníky pro mne představují výsostně subjektivní, ale o to reálnější obraz tehdejší deformované společnosti. Jenže Seifertů, Zábranů, případně Zahradníčků je mezi námi jako šafránu mimo jiné i proto, že tihle úžasní spisovatelé vlastně popírají onen základní pilíř (nejen) lidské existence: pud sebezáchovy. O to větší obdiv zasluhují.
Ze srovnání s nimi Milan Kundera vychází jako záviděníhodný klikař: nebyl dělnický kádr, ale přesto ho rodinný původ nedeklasoval, naopak. Jako jedináček v dobře situované rodině nikdy nestrádal, byl inteligentní, nadaný a ctižádostivý, takže své vzdělání a talent dokázal dokonale zúročit. Neprovokoval, nebyl zbrklý a své jednání vždy důkladně promýšlel. Nesvazoval ho soucit s méně šťastnými ani vděčnost těm, kteří mu již tak příjemný život umožňovali. Navíc byl pohledný, zřejmě sympatický mladý muž, takže o dámskou společnost nikdy neměl nouzi, tím spíš, že vlastnil v Praze staromládenecké bydlení. V každé době předurčen k úspěchu a pohodlnému životu, řekla bych já.
Ale mě přesto z téhle tlusté bichle nejvíc oslovil následující odstavec:

Ironicky z pódia promluvil i ostravský prozaik Svatopluk Pekárek. Začal citátem: "Cenzura, zrovna tak jako otroctví, nikdy nemůže být zákonná, i kdyby tisíckrát existovala jako zákon" a dodal, že neví, jak tento citát hodnotit ve světle "čerstvých kritérií, zda jde o pouhý pravicový oportunismus, liberalismus či otevřenou ideologickou diverzi. Ale obávám se, že kdyby tato slova pronesl kdokoli na plénu ústředního výboru, byl by nejspíš vyloučen . . . Naštěstí je autor těchto myšlenek dávno mrtev. Jmenoval se Karel Marx."

1 19.08.2023

Byla to nálož, kterou jsem četl skoro měsíc. Muselo to dát práce, sehnat všechny tyhle informace, obvolávat plno jeho známých, posílat dopisy všude možně...V tomhle prostě super, ale taky je tady spousta bílých míst, kde si autor řekl "a podle mě se stalo tohle" - šoupne to tam a jestli to je pravda nebo ne, vlastně nikdo neví. Tohle mi vadilo hodně. No a ty doslovné rozbory všech jeho děl (do emigrace) se všemi spoilery jsem asi taky úplně nepotřeboval. Navíc se to prostě nečetlo samo". Nicméně díky za nové slovo v mém slovníku. Kunktátor.

2 03.08.2023

Knize se nedá upřít spousta posbíraných faktů, rozhovorů a náhledů třetích osob, tedy Kunderových přátel a známých. Líbily se mi rozbory povídek a románů a spekulování o základech jednotlivých charakterů z reálného Kunderova okolí - který z hrdinů byl Kundera, kdo byly jednotlivé ženské postavy ..
Nicméně, celkové vyznění biografie mi přišlo takové, jakoby Milana Kunderu popisoval někdo, kdo ho nemá příliš rád - závidí mu, nepřejeme mu úspěch případně má velmi nízké mínění o jeho morálních zásadách a životních hodnotách. Byla to nová zkušenost - když už někdo píše něčí životopis, většinou má dotyčnou osobu ve velké úctě, tak jsem byl alespoň doteď zvyklý. V tomto životopise jsem si musel pana Kunderu spíše sám obhajovat a ospravedlňovat :-)
Biografie i v této podobě jen potvrzuje skutečnost, že Milan Kundera byl extrémně komplikovaná a nejednoznačná osobnost. Jednoduchá kategorizace nemůže fungovat.

2 16.02.2023

(Komentář III)
Když si přečte knihu někdo, kdo toho o Kunderovi moc neví, vyjde mu z něj, že to byl váhavec („Vahab“, „kunktátor“), prospěchář, lhář, mystifikátor, nevěrník, děvkař, kariérista, stalinista a komunista, který se tohoto přesvědčení možná nikdy nezbavil, že byl na peníze a druhé včetně své ženy jen využíval a podváděl atd. Opravdu by s ním manželka Věra vydržela šedesát nebo kolik let? A odešla s ním do Francie? Kdyby byl Kundera tak strašný padouch, jak se ho Novák místy snaží vylíčit, nestal by se spíše hvězdou normalizační literatury? Neudělal by podobnou sebekritiku jako Hrabal či Šotola?
U Novákovy knihy jsem zažíval řadu střídajících se rozporuplných pocitů jako u málokteré jiné knihy: Úžas. Napětí. Hltání. Radost z informací a řady objevů a odhalení. Netrpělivost, únavu a nudu. Naštvanost. Nevěřícný úsměv až smích na řadě míst (jak díky komickým či absurdním situacím, které Novák občas líčí, tak někdy i nad tím, jak to líčí a jaký zvolil přístup). Alergii na otazníky. Stud nad indiskrétností. Tady bych škrtal, tady bych upustil od spekulací, tohle bych nezveřejňoval. Bolení rukou a za krkem z toho, jak je ta kniha těžká a velká. Pocit, že s ní praštím a nedočtu ji. Že s ní zabiju buď Nováka, nebo Kunderu. Nadšení. Nedočkavost, až zase budu číst. Ať už to mám za sebou!
Provokativní knihy mám rád a je fakt, že Kundera si svou rozporuplnou osobností a jistým zastíráním minulosti o něco podobného asi „koledoval“. Méně je ale někdy více.
Mnoho otazníků v knize a zároveň kniha s mnoha otazníky, které zůstanou i čtenáři… Přesto ji mohu jen doporučit, ať si každý udělá obrázek a názor sám. A těším se, až Jan Novák napíše druhý díl o Kunderově „francouzském“ životě. Také se ale těším, až v Argu vyjde překlad biografie z pera Jeana-Dominiqua Brierra, která vyšla ve Francii loni ke Kunderovým devadesátinám jako vůbec první životopis slavného česko-francouzského spisovatele. Řada dosud vydaných knih se totiž zabývala Kunderovým dílem, jsou to literárněvědné či esejistické monografie nebo studie, o životě autora je toho v nich málo, okrajově či jen základní data a informace.

2 16.02.2023

(Komentář II)
Dočteno: Novákův Kundera – úžasná kniha, avšak s mnoha problémy a otazníky
(8. 7. 2020)
Co dodat k tomu, co jsem napsal před pár dny, když jsem měl knihu Jana Nováka Kundera – Český život a doba rozečtenou? Rozhodně ji nebudu až hystericky zatracovat jako někteří kritici, ale ani ji do nebe vychvalovat. Jsem moc rád, že vyšla a že jsem ji přečetl, protože Milan Kundera patří k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Úžasná je Novákova devítisetstránková biografie v tom, jak je podrobná a co vše Novák vypátral – sám bych nikdy neměl ani čas, ani schopnosti vyhledávat Kunderovy dávné články, horoskopy nebo díla, která napsal pod cizími jmény a o nichž jsem neměl ani tušení, a srovnávat různé verze a změny v textech v různých vydáních. Natož abych pročítal svazky, které na něj a jeho ženu vedla komunistická StB. Místy byla Novákova kniha strhující čtení, místy ale i dost únavné.
Kniha je tak nabitá informacemi, že to snad ani nejde vše vstřebat a zapamatovat si. Asi bych nemusel vědět všechno, hlavně co se týče toho, kde, s kým a jak Kundera souložil nebo jak se bavil s manželkou (přepisy StB z odposlechů) a co na něj prozradil Ivo Pondělíček a jiní; mnozí další naopak zachovali diskrétnost, a tak se Novák musí jen domýšlet a ptát se a spekulovat. Těch otazníků je tam ale až příliš mnoho… Líbilo se mi, jak je vše vsazeno do portrétu doby, kterou Novák sleduje (od Kunderova narození 1929 až do roku 1975, kdy odešel do Francie, občas s přesahem dál). Leccos sice znám, ale přesto mě například popisy sjezdů spisovatelů či okolností kolem zákazu různých časopisů nebo toho, jak to chodilo v nakladatelstvích či s pokrývačstvím textů apod., velice zaujalo.
Co se mi zdá problematické: Na mnoha místech bych krátil. Portrétní kapitoly kurzívou jsou dost neústrojné, buď jich mělo být mnohem více, nebo naopak žádné. Proč je tam třeba dlouhý portrét Jana Zahradníčka, jehož tragický osud je kontrastem téměř ke každému jinému osudu, nejen je ke Kunderovu (který mu odmítl pomoci, ale to přece nebyl zdaleka jediný)? Proč portrét Apollinaira, Fučíka? Na to stačil odstavec dva a další si zvídavý čtenář může dohledat… Chápu, že je tam portrét pana Dvořáčka, agenta-chodce, na nějž Kundera podal v roce 1950 oznámení (udání je snad silné slovo), nebo zajímavý portrét Kunderova přítele Ivo Pondělíčka (o jeho dramatických peripetiích v mládí jsem neměl ani ponětí) – mohly být ovšem kratší.
Na řadě míst Novák spekuluje na můj vkus až moc. A hlavně manipuluje se čtenářem tím, jakým tónem občas něco podá a lehce negativně to zabarví (a ono stačí málo): Co je špatného na tom, že byl Kundera podle Nováka na peníze? Že se chtěl živit psaním, když nic jiného kromě učení neuměl? Že nechtěl vydávat v samizdatu a kamarádit se s Havlem, Kohoutem nebo Vaculíkem? Že mu šel „marketing“ kolem jeho knih a že chtěl mít úspěch v cizině, potažmo že toužil po Nobelově ceně? To jiní spisovatelé nechtějí? Proč podávat negativně, kolik měl našetřeno a že si mohl koupit drahé auto? Že na filmech podle svých knih dostal za práva a scénář největší odměnu? Že byl „privilegovaný“ – jistě nebyl sám… Že „recykloval“ své texty a témata? Kdo to nedělá? Že je upravoval a cizeloval? Že nechrlil díla jako Hrabal a jiní? Že byl perfekcionista vážící každé slovo? Že si později dával pozor na překlady svých knih? (Po zkušenostech s překlady Žertu, o nichž Novák píše, se Kunderovi ani nelze divit.) Pro Hrabala a jeho sebekritiku v Tvorbě v roce 1975 má Novák skoro pochopení a omluvy, ale běda, kdyby to samé udělal Kundera! Že rád mystifikoval? Že si přibarvoval minulost? Že tolik váhal s odchodem do Francie? Ono je to tak lehké odejít z vlasti a pro spisovatele ze svého jazyka? Tady jsem měl pocit, že se Novák neumí nebo ani nechce vcítit – rodiče ho v 16 letech vzali do Ameriky a on pak nemusel řešit dilemata života umělce v normalizaci a rozhodovat se, zda odejít do exilu či ne…

1 16.02.2023

(Komentář I)
Právě čtu: Novákův Kundera (1. 7. 2020)
Knihy Milana Kundery (*1929) vesměs miluju, všechny jsem četl opakovaně a jistě se k některým zase vrátím. A čtu taky rád knihy a studie o něm. Takže ani kniha Jana Nováka (Argo / Paseka), věnovaná Kunderovu životu a tvorbě do odchodu do Francie v roce 1975, mi nemohla ujít. Je to už asi patnáctá, kterou o Kunderovi čtu. Tahle je samozřejmě nejobjemnější a nejpodrobnější (a nejvíc z ní bolí ruce, jak je těžká a velká). Čte se dobře, je na ní znát rozsáhlá Novákova práce s prameny, výzkumem a rozhovory. Obsahuje veliké množství informací a citací, takže je místy slast to číst, pokud vás Kundera zajímá. A protože podtitul knihy zní Český život a doba, je tam také spousta informací o tehdejších poměrech v literárním provozu, školství, vydavatelstvích, svazu spisovatelů atd.
Ale každopádně i po prvních 250 stranách mi z toho vysvítá, že je to spíš Novákův Kundera než Kundera od Jana Nováka... Vyčítat mu, že byl na peníze? Že rád mystifikoval a asi se tím bavil? Že dobře zvládal marketing kolem svých knih (to dnes přece chce každý)? Že si přibarvoval minulost? Kdo z nás to nedělá? A umělci zvlášť... Že nechrlil vyprávění jako Hrabal? Že "recykloval" myšlenky a texty a opečovával každý nápad? Argumentovat tím, že když něco popsal přesvědčivě a dobře v románu, že to musel i prožít, že se to muselo stát? Na mnoha místech cítím našeptávání pro čtenáře a jakési podprahové, nepřímé narážky: tohle dělal špatně, takhle se dobrý člověk nechová...
Případ s udáním agenta-chodce Dvořáčka v roce 1950 je ale popsán věcně a zasazen do kontextu doby a následná kapitola o osudech Dvořáčka je strhující.
O Kunderovi si nedělám žádné iluze, ale Novákův pohled na něj je místy až příliš jednostranný, některé jeho závěry dost spekulativní a těch otazníků, kterými se zaštiťuje, je tam snad až příliš mnoho. Je to ale jeho pohled, střípek do mozaiky, tedy spíš pořádný střep, a má na něj právo. A vyvolal diskuzi, za kterou jsem rád. Knihu samozřejmě s napětím a zvědavostí (a možná i únavou) v příštích dnech dočtu...

8 09.11.2022

Kundera se během svého života snaží prosazovat myšlenku, že autor a dílo jsou dvě rozdílné věci, které se nepotkávají. Do jeho života nikomu nic není. Čtěte mé knihy, komentujte je, ale na mě se prostě vykašlete. Inu – je asi lehké oddělit autora od jeho díla v případě, že autor je několik desetiletí, nebo ještě lépe staletí, mrtev. Ovšem v případě, že autor obývá stejný „terroir“ v relativně stejném období, to bývá obtížné. Mě tato dichotomie provází celý život. V literatuře, v hudbě a v umění obecně. Dnešní bulvární svět protkaný žumpoidními sociálními sítěmi to ještě umocňuje, i když se tomu člověk více méně brání a vyhýbá.

Recenze na Novákovu knihu byly velmi rozporuplné, ale obecně odsuzující. Já jsem Kunderu znovuobjevil minulý rok. Přečetl jsem několik knih, myslím, že většinu těch zásadních. A byl jsem jimi nadšen. Nějakou dobu jsem tedy váhal. Ale co si budeme povídat. Možnost pošťourat se v cizím životě je lákavé.

Ta kniha je řemeslně výborná. Obsahově mě ale nezaujala. Problém je, že to vypadá, jako by si autor na začátku svého psaní řekl: tak a teď mu to nandám. Teď budu kácet modly. Všechno, co Kundera dělá, má v jeho díle podtext čehosi tajného, tajuplného, děsivého, vykalkulovaného. Neustálá snaha dělat z Kundery bezcharakterního kariéristu, který se honí za prachama a pochybnou slávou, je otravná. A podprahová snaha představit nám spisovatele coby sexuálního devianta je z kategorie nejhoršího škváru.

Když Novák nenajde oporu v dostupných a dohledatelných dokumentech, tak si potřebný obraz vyspekuluje. Podle něj je jasné, že napsané knihy jsou obrazem autora samého. Že zcela jasně vyprávějí a vypovídají o svém tvůrci. Tak to prostě je – vždyť o tom přece mluví sám velký Proust i Freud… Novák nám vnucuje velmi pochybnou „pravdu“, že celé Kunderovo dílo je autobiografické. A vnucuje nám to ironicky, zlomyslně, jízlivě… Ano – občas i pochválí, ale jen proto, aby ukázal zdánlivou objektivitu.

Celá ta kniha prostě smrdí bulvárním hovnem, které je přelakované falešnými třpytkami. Škoda. Novák rozhodně psát umí. Dokázal to ve svých knihách. Proč napsal tento objemný pamflet těžko říct… Anebo je to možná jednoduché – bulvár se prostě dobře prodává, že…

43 10.07.2022

Jan Novák si ukousl zdánlivě příliš velké sousto a pustil se do vytváření životopisu ikony naší spisovatelské emigrace. Příliš velké proto, že Kundera za sebou pečlivě zahlazoval veškeré možné stopy, nechal si vracet dopisy, které rozeslal a ty a mnoho jiných rukopisů pálil. Příliš velké proto, že sám Kundera nemá a neměl zájem, aby kdokoli v Česku o něm psal. Novák nepochybně pečlivě přečetl a zanalyzoval každé jednotlivé Kunderovo dílo a dílko, na rozdíl ode mne. Já se, poté, co jsem v průběhu 20 let zdolala po dvou pokusech jeho nesnesitelně Nesnesitelnou lehkost bytí, k tomu zatím neodhodlala. A možná i na rozdíl od francouzského autora Kunderova druhého životopisu, který vyšel ještě tentýž rok 2020. Novák tak vstoupil na minové pole rozpolcené české čtenářské obce a já mu gratuluji k jeho odvaze. Protože právě svůj život v Česku by Kundera zdá se nejraději smazal z paměti světa. A servítky se nebere ani Novák. Ano, je nadmíru kritický, až osobně, chce se říct. I když uznávám, že má být věru proč. Jenže adorací bez naopak jakéhokoliv kritického aspektu již je v prostoru literární kritiky na Kunderu až až.

Novákovy zevrubné analýzy, zjištění, komparace, citace, rozhovory etc. jsou vskutku ohromující. Jeden by dílo tohoto rozsahu a detailu psal roky. Člověk tak až po přečtení této knihy v úplnosti pochopí, proč se Kundera tak úzkostlivě snaží smazat svou svazáckou, stalinistickou/komunistickou českou stopu z mapy světa. I když co už jednou publikoval, to "smazat" nedokázal ani on. Paradoxně právě jeho jméno je zárukou uchování všeho, co kdy napsal. Novák se však ve svém díle věnuje nejenom Kunderovi, ale barvitě s celou řadou citací a kontextů zachycuje literární vývoj v českých krajích a jeho hlavních osobností z doby života Milana Kundery v Československu. Téměř devítisetstránkové dílo tak dává mnohem větší smysl a získává na nesrovnatelně větším významu. I když chápu, že Kunderovým fanouškům se nelíbí.

Kundera junior, podobně jako Kundera Ludvík otec, propadl komunistické, sovětské ideologii. Milanův světonázor se začal formovat v raném mládí skrze zásady a vliv jeho otce a své členství v KSČ, kam svého otce následoval, již od ledna revolučního roku 1948. Ideologie, potažmo ideály je dobré mít, ale taky je důležité jaké. Obhajoba sovětských komunistických praktik u osvícených, vzdělaných a kulturně aktivně působících občanů nemůže nevyvolat otazníky, či spíše údiv a pohoršení. Navíc zdánlivý idealismus mladého Kundery se v průběhu let projevil jako čirý pragmatismus. Teď chápu, že zdrojem veškeré nenávisti k Česku (Československu) nejsme a priori my, Češi, ale jeho hanba a stud nad vlastním konáním, které nikdy nedokázal tak úplně vymazat z paměti ani z papíru. Kundera je talentovaný, nadaný, vzdělaný, sečtělý literát a filozof. Jeho nesmírné ambice uspět a prosadit se na literárním a kulturním poli však pohřbily jeho morální hodnoty, pokud je tedy vůbec vnímal. Už jsem to psala v jednom příspěvku, ale je zřejmé, že právě a snad jedině Francie (ze západních zemí) mohla dát Kunderovi uspět a zapomenout na vše, co bylo. Téměř. Protože člověk se přirozeně může změnit, zejména mladý člověk. V ideálech ano. Ale v povaze už hůř. Naštěstí (z mého pohledu) se také stal prozaikem a ne básníkem, s čímž do věku 30+ více než koketoval.

"Lížu-li tě teď jak štěně, a myslím-li na něco víc, a pubertálního znechucení společností naše kolovrtná srdce budou si vyměňovati monology sebechvál, kromě nichž není pravdy. I tělesnem, celá ubrečená a ošklivá jak kojenec." (Gymnazista a erotický teoretik Kundera)

K takřka posedlosti misogyna Kundery (za nějž jej pokládali jeho nejbližší přátelé a kdo jsem já, abych to zpochybňovala) sexualitou už se vyjádřili jiní a mnohem lépe, než bych to udělala já. Např. Tomáš Feřtek vloni v Reflexu v článku Rok s Kunderou: "Umanutost, s níž Kundera v zásadě v každé románové knize přejde po pár stránkách k sexuálně-mocenské zápletce, je v tak rychlém sestřihu až monotónní. S odstupem let je to udivující pohled do světa, kde žena je primárně nástrojem k použití či zneužití, kde sex pro obě pohlaví slouží ne k blízkosti a souznění, ale k ovládnutí a ovládání, kde promiskuita není předmětem morální volby, ale jakýmsi samozřejmým vztahovým východiskem; něčím, co se nezkoumá, protože je to z podstaty „přirozenosti“ samozřejmé."

P.S.: Kundera je tím, kým je, celoživotně. Koho jako žena nepochápu, je Věra Hrabánková Kunderová...

13 09.01.2022

Kontroverzní? Ano, nepochybně. Ale sláva, konečně se trochu rozčeřily vody v našem malém literárním rybníčku. Rozpolcené recenze pravděpodobně ke čtení Kundery a Nováka přivedly i řadu těch, kteří by je jinak nečetli... a to je fajn, protože oba si zaslouží, aby byli čteni.
Tato kniha je podle mě nesmírně potřebná. Zajímavá, propracovaná, čtivá... ale také neskrývaně osobní, ke Kunderovi kritická a často až moc ironická a jízlivá. Určitě však není černobílá.
Novák nezpochybňuje literární přínos Kundery světové literatuře a jeho talent, jen boří mýtus, který Kundera po celý život kolem své osoby vytvářel, a jehož narušení nyní tolik jeho kritiků přivádí až k šílenosti. Není však Kunderova mystifikace o životě "geniálního čistého perzekuovaného spisovatele" fakticky podvodem na čtenáři? Lze oddělit osobu autora od jeho díla a jeho dílo bez rozkrytí jeho třináctých komnat skutečně pochopit?
Navíc Novák nepíše jen o Kunderovi. S nesmírnou pečlivostí popisuje dobu, ve které Kundera tvořil, a rozkrývá řadu témat, o kterých, tipuji, neměla většina z nás dosud ani tušení.
A proto se ptám těch, kteří knihu šmahem posílají na smetiště, vážně jste to celé přečetli? A i pokud jste zastánci nedotknutelnosti "mistra", nestojí alespoň tyto "nekunderovské" části za nějakou tu hvězdičku? A co portréty dalších osob, které knihou opakovaně prostupují... Dvořáčka, Zahradníčka, Apollinairea, Pondělíčka... nebo třeba Fučíka? Opravdu ne?

4 30.12.2021

Kunderu mám jako spisovatele ráda, ale snažila jsem se o objektivní čtení. Kniha je hodně obsáhlá a poučná, kratší kapitoly se louskají skvěle. Snad jen.... Kdyby se Novák držel informací, které získal a které dovedně zanalyzoval, udělal by lépe. Místo toho ale čtenáři předhazuje své vlastní otázky, které jsou mnohdy zbytečné a zavádějící. Je v pořádku, pokud má čtenář po přečtení knihy otázky, ale badatel/spisovatel/novinář/kterýkoli psavec by je neměl do textu vůbec zahrnovat, neumí-li na ně uspokojivě odpovědět. Pro příště tedy více Occamovy břitvy a méně mělkého rýpání.

20 06.12.2021

Když jsme v 70. letech na Karlově univerzitě probírali dějiny literatury, profesor Brůžek nás seznamoval s „boji“ o Wolkera, Halase… Znova jsem se s ním setkal až při čtení Novákovy knihy o Kunderovi. Byl to právě Brůžek, normalizační ministr kultury, kdo nařídil a zařídil likvidaci „závadových knih“ (jak jim říkali StBáci) z veřejných knihoven, Novák to popisuje v jedné z kapitol o tom, jak to tu „chodilo“, a já jsem si v duchu uplivl, byť Brůžek byl jeden z těch lepších, co nám tehdy přednášeli…
Koho jste v Novákově tlustospisu potkali vy?
Četli jsme samozřejmě i Pondělíčkovy knihy o sexualitě a když jsem si přečetl, že napsal i psychologický rozbor StBáckých metod výslechu, zalitoval jsem, že jsem ho neznal předtím, než jsme s nimi přišli do styku…
Dobrá je i analýza Hrabalova „selhání“ v Tvorbě a za všechny prachy stojí počtení o sledovačkách a akcích tajné státní policie za Husáka. Myslím, že takových knih, jakou napsal Novák, by mělo být víc, aby ti mladší, co to nezažili, pochopili VO CO DE.
Četli jsme i Kunderu, byl jedním z autorů, co v 60.letech provětrali českou literaturu. O jeho stalinistické etapě jsme jako dospívající, neměli ani potuchy...
Nebudu tu hodnotit „boje“ o Kunderu – bylo o něm napsáno hodně a já nejsem ten, kdo by ho měl soudit. Jen k té „nestrannosti“ autora mám pár Novákovských otázek: Přestali jste poslouchat Nohavicu poté, co se nedokázal čestně vypořádat se svým donášením na Kryla? Přestali jste poslouchat Kryla poté, co ryl i do poměrů v čerstvě svobodném Československu? Odmítáte poslouchat Prodanku proto, že Sabina byl konfident? Odmítáte poslouchat Boba Dylana, protože celý život falzifikuje údaje o své identitě? Atd.
Žádný osud není černobílý a jeho příběh je takový, jaký je člověk, co ho vypráví. To platí jak o Kunderovi, tak o Novákovi a my, kteří ho čteme, ho vyprávíme dál podle toho, jací jsme.

850stránkový názor Jana Nováka na charakter Milana Kundery.
"Demaskace" světoznámého romanopisce, ve srovnání s lidskými kvalitami našich méně věhlasných literátů, jejichž osobnosti, politické postoje a osudy autor v krátkých vsuvkách předkládá a oceňuje (což o to, to asi většina z nás). Možná si to M.K. svým mlžením, tajnůstkařením a posedlostí kontrolou nad vlastním sebeobrazem na veřejnosti, tak trochu sám vykoledoval... přesto, při rozsahu a detailnosti biografie s tak zřejmým puncem antipatie k jejímu objektu nelze nepomyslet, jestli to také není už na nějakou tu diagnózu...
Nakolik byl výběr předkládaných informací účelově selektivní, případně vytrhávaný z kontextu, nedokážu posoudit, ale Novákovy interpretace jsou pro mne osobně, ač nejsem žádným velkým obdivovatelem M.K., už nepříjemně manipulativní. Ale jinak to pro mne bylo čtení zajímavé, přínosné, a s ohledem na další "mimokunderovské " informace i podnětné.

20 09.11.2021

Naprosto souhlasím s komentářem Radek 99,napsal to vlastně za mne.
Jen dodám,že i když se mi Kunderovy knihy "Nesnesitelná lehkost bytí",Život je jinde,Nesmrtelnost a Valčík na rozloučenou" líbily,tak tohle demaskování těchto děl i jiných pomocí citátů a rozborů a porovnáváním s díly jiných autorů,kteří ve stejné době "opravdu "byli ve sporu s normalizačním režimem,mi vůbec nevadilo.
A když jsem četl,že v době komunistických represí,popravování pěl ody na Stalina(nebyl sám) bylo mi hodně špatně.Ale nesoudím.Nevím jak bych se choval já,každý se přece chce mít dobře.Jenže ne každý za každou cenu.Ti ne každí skončili v lágrech a na šibenici.
Jeho soud vychází z porovnání osudů několika lidí např. Jana Zahradníčka nebo člověka
,kterého údajně Kundera udal,anebo jeho přítele Pondělíčka.Ty příběhy jsou s porovnání s Kunderovým příběhem opravdu"mazec"
Je mi líto domácích i zahraničních obdivovatelů Kundery,neboť jeho obdivem nevědí ,co činí.Jen v kontextu Českého života a doby,jak zní podtitul ,a který byl pro mne informačně zajímavější a bohatší ,se lze trochu dopídit důvodů co a proč napsal.A to zjištění není pro něj i pro nás moc lichotivé.

Asi tak. Nemám ráda "Mařenku Vomačkovou ",tak o ní nebudu psát....
A protože jsem "cynik na n tou"miluju Kunderovy knihy

10 02.11.2021

Rukověť oportunistova. Portrét bezesporu velkého literáta, který se chtěl mít dobře za každého režimu a nevadilo mu, že jde zrovna o režim totalitní, tak tomu účelově uzpůsobil svou literární produkci - v období stalinismu psal budovatelské básně, v období Pražského jara a politického tání začal psát romány kritizující dobu stalinismu, v době normalizace se distancoval od disentu a odmítal vydávat svá díla v samizdatu, aby si nepohněval normalizační režim... Jan Novák odvedl opravdu mravenčí práci. Navíc obecně je biografie popisem osoby na pozadí doby, Janu Novákovi se podařil opak - popsal (mezní a těžkou) dobu na životním příběhu českého literáta...

(SPOILER) Tento způsob zobrazení života Milana Kundery se mi nelíbí a myslím, že není adekvátní významu tohoto spisovatele. Jan Novák je posedlý každým detailem, kterým může doložit (zdroji s Ibidy) Kunderovu závadnou osobnost.
Příklady: Kundera věčně lže, třeba tím, že nepřiznal, proč vyřadil z jednoho vydání Směšných lásek povídku Já truchlivý bůh. Podle Nováka by se měl přiznat, že je posedlý číslem sedm (sedm povídek). A co je na tom?
Novák objevuje u Kundery zajímavé jevy, o tom, jak režíruje svůj život, podobně jako hrdinové jeho románů, kamufluje, manipuluje, ale nebylo by možné k tomu přistoupit nějak pozitivně? Autor, který by chtěl vyzdvihnout jeho dílo, by asi přistupoval ke zvláštnímu charakteru Kundery jinak. Jan Novák jenom rozebírá jeho romány jako srovnávač jeho života s dějem románů. A není to málo?
Novák popisuje, že Kundera dokončil dílo Umění románu jen ze zištných důvodů, aby vyhrál cenu a kvůli kariéře na FAMU. A co je na tom špatného? Všechny příklady, kdy se dá Kundera zobrazit špatně, Novák popíše tak manipulativně, aby to bylo jasné každému..
Když Kundera na sjezdu spisovatelů neřečnil, komentuje to Novák jako zbabělost. Když Kundera na dalším sjezdu řeční a mluví jako reformní spisovatel, Novák ho kritizuje, že nechce rozbít socialismus, ale jen drobné ústupky. Když Kundera napsal otevřený dopis soudruhu Zelenkovi do Literárních novin, kde trvá na svých reformních postojích, Novák to sice uvádí, ale bez komentáře. Komentuje jen poklesy Kundery, i kdyby si je vycucal z prstu.
Když Kundera kritizuje neexistenci kvalitních osobností na brněnské JAMU, dostane za uši za to, že tím podle Nováka vrazil dýku do zad vlastnímu otci. Oidipák! Nemůže Kundera napsat svůj názor a mít pravdu, pane Nováku?
Novák uvádí Kunderův článek Malý a velký z 1.8.1968, kde Kundera přímo kritizuje Sovětský svaz. Bylo by možné Kunderu za to pochválit. Ale ne, Novák se jen podivuje, že když Kundera věří v horoskopy, proč neví, co se stane za 20 dní...
Kundera si velice cení kulturního rozmachu, který přinesla 60. léta, relativní svobody a rovnosti v příležitostech, plurality názorů. To Novák zase kritizuje, protože Kundera zůstává přesvědčeným komunistou. A to je pro Nováka cejch toho nejodpornějšího.
Kundera vydělává peníze. To je těžké rozdýchat pro Nováka. Nevím, že by se v životopisech slavných rozebíralo, kolik přesně berou. Ale když píšete životopis za účelem ostudy pro dotyčného, je to vhodné. Kdyby třeba zpronevěřil peníze v bance a utekl s nimi z republiky, jako Novákův tatínek, bylo by to popsáno jako dobrodružný kousek. Kdyby k tomu ještě někoho zabil, popsal by to Novák jako dobrodružný trip jaký měli bratři Mašínové. Když opouští republiku Kundera, dočká se jen kritiky za to, že v republice nechává lidi, kteří na to, že mu pomáhali, doplatí.
Novák prostě tvoří paralelní svět, jeho přesvědčovací literární talent mu to umožňuje. Pokud je mu někdo sympatický, jako třeba komunisto bijci Mašínové, dokáže je v jiné knize podat sympaticky bez toho, že by se navážel do toho, že jsou to vrahové nevinných obětí. Když píše o významném spisovateli, dovolí, aby jeho zásluhy jen tak mezi řádky čtenář mohl vycítit. Ale tu opravdu cennou podstatu osobnosti Kundery nedokáže a nechce objevit a čtenáři zprostředkovat.
V románu Nesmrtelnost se Kundera zamýšlí nad nesmrtelným dílem, které vezmou do rukou imagologové a budou si ho přizpůsobovat. To se Vám povedlo, pane Novák.

17 14.10.2021

Ovlivněna kritikou jsem dlouho otálela s přečtením této knihy. Teď jsem v polovině a vůbec nechápu humbuk kolem tohoto díla. Jan Novák odvedl poctivou, neskutečnou práci. Zajímaly mě popisy sjezdu spisovatelů, kapitoly o osudech osobností té doby. Nikde jsem se nesetkala s nějakou záští Jana Nováka vůči Milanu Kunderovi. Vše je podáno věcně a uvěřitelně. Kniha je velice čtivá, nesoudí, nemoralizuje, předkládá fakta a vyjádření Kunderových současníků. Byla to těžká doba, zamýšlím se nad osudy Zahradníčka, Kohouta, Fučíka, Kundery. Co já vím, čemu bych v té době věřila a jak bych se zachovala.
Dočteno a je pravda, že druhá půlka knihy, to je jiné kafe. Zveřejňování velmi osobních informací. Tady váhám, zda je to OK. Na druhé straně bez popisu práce StB by nebylo možné si uvědomit hrůznost té doby. Kolik lidí doplatilo na známost s Milanem Kunderou. Věděl, že je odposloucháván a přesto si zval do bytu v Praze přítelkyně. Vypadá to, že si s tím hlavu nelámal. Život paní Vadlejchové a doktora Pondělíčka, to je na román.

45 08.10.2021

1) Relativně nízké procentní ohodnocení knihy (momentálně 67%) je způsobeno, jak jsem si teď ověřil, nečekaně vysokou hladinou rezolutních "Odpadů" a odsuzujících komentářů, evidentně pocházejících od zhrzených Kunderových příznivců (alespoň tak jsem si to sám pro sebe vyhodnotil), kterým pan Novák (dle jejich mínění) jejich oblíbence zneuctil, takže uděleným "Odpadem", soudím, nehodnotí knihu jako takovou, ale trestají autora Nováka za jeho drzost otírat se o obdivovaného tvůrce – což berte jako můj ryze osobní názor.

2) Milan Kundera mně osobně nikdy neseděl – ani jako člověk ani jako autor. Nikdy jsem k němu nenašel cestu a svět jeho románů a povídek mi byl odjakživa bytostně cizí, skoro bych řekl až nepřátelský. Nakonec i ten čtenářsky nejvstřícnější Žert jsem vždycky "uznával" jen proto, že byl namířen proti režimu a nikoli proto, že by mě nějak umělecky (lidsky) oslovil. Kunderovu tvorbu vnímám jako typ literatury, která staví na vykalkulovaných proklamacích a předem daných tezích – a tohle "inženýrské", cynické (a lidsky necitlivé) psaní, odtržené od reality, mě nikdy nepřitahovalo – což je můj problém, s tím nic nenadělám.

3) Z důvodů uvedených v bodu č. 2 mě nijak nepohoršoval způsob a styl, jakým Jan Novák seznamuje čtenáře s "osobou Milana Kundery" – a proto jsem si čtení vysloveně užíval a plný počet bodů jsem nedal jen proto, že mě trochu zklamal celý ten estébácký závěr (příprava emigrace), kde vyprávění, postavené na detailně převyprávěných estébáckých protokolech o odposleších, vysloveně ztratilo tempo a chvílemi mě čtení doslova unavovalo. Ale jinak spokojenost veliká.

4) Vrcholem knihy jsou (podle mne) životopisné medailónky (Pondělíček, Zahradníček, Fučík atd., atd.) a pak vše, co se týkalo (mám-li použít výseku z titulu knihy) "českého života a doby". Čímž ale nechci tvrdit, že bych měl nějaké výhrady k vlastnímu Kunderovu životopisu – i ten jsem četl mnohdy se zatajeným dechem, protože o Kunderově životě jsem toho ve skutečnosti moc nevěděl.

5) Takže mám-li to shrnout: za mě spokojenost a doporučuji.

6 07.10.2021

Není to dobrá kniha. Tak zavilá předpojatost je v životopise nepřípustná. Vtipné je, jak Honza Novák při těch srovnáních zapomíná na vše, co se mu nehodí do krámu. Například Nezvala adoruje, Kunderu vedle něj vykresluje div ne jako trpaslíka. No a kdo byl komunistický vepř a sekční šéf na ministerstvu informací? Kdo lidem jakožto bolševik ničil životy? Kdo sloužil oddaně stalinismu? Nezval, Honzo Nováku, Tvůj oblíbený Nezval...

1 30.08.2021

Super, velmi čtivé.

14 19.08.2021

Divná kniha.
Některé dobové citace popisující společnost jsou sice docela přesné, ale celkově si myslím, že autor je regulérní blázen.
Sepsat 900 stran o člověku, kterého bytostně nesnáším, mi přijde prostě nenormální.
Nejvíc mi ale vadí, že na mnoha místech prostě jenom klade Kunderu do srovnání s někým jiným a sugeruje tak závěry, které žádný soudný člověk nemůže ani vyslovit, natožpak přijmout:
-Nezval tvořil na základě vnitřní hudebnosti, Kundera ne.
-Havel veřejně požadoval omezení cenzury, Kundera ne.
-Zahradníček byl v kriminále, Kundera ne ...
No a co jako? To nemůže psát nikdo, kdo není na Nezvalově úrovni? Nebo máme kvůli tomu přestat číst Kunderovy knihy? Nebo měli Kunderu zavřít, aby se "srovnal", a jeho knihy rovnou spálit? Nebo se má provolat sláva autorovi, který objevil, že lidé jsou různí? Nebo máme ustát srovnání s kýmkoli a od nynějška všichni už žít jenom jako andělé nebeští?
Já prostě nechápu, o co autorovi jde.

Pokud tedy nemůžete skutečně žít bez toho, abyste si knihu přečetli, tak doporučuji aspoň přeskočit všechny pasáže o Kunderovi :-)

Sorry, doufám, že je to můj poslední hate.
Vyloženě špatné knihy ani nedočtu - tak to asi nebylo až tak hrozné :-)

11 24.06.2021

Myslel jsem, že tohle fakt číst nebudu. Ale nakonec jsem neodolal. Co říct? Novák udělal kus pořádné práce a výsledek nemá daleko k detailnímu a strašně zajímavému portrétu doby. Ovšem je tu velké ale. Tím ale je Milan Kundera, jehož biografii čteme a který je tedy středobodem a (poněkud paradoxně) zároveň největším kamenem úrazu. Novák Kunderu kádruje, soudí a odsuzuje a když už neví, co o něm napsat špatného, vymýšlí si, co si stoprocentně Kundera kdy myslel (což jsou asi největší rány pod pás), nebo pro něj a jeho ženu používá přezdívky, jimiž chce zdůraznit jejich (domnělé?) negativní rysy.
Zkrátka dělá z něj za každou cenu a za všech okolností nepřítele číslo jedna. S chutí fabuluje, překrucuje a možná i lže (soudě dle rozborů zasvěcenějších čtenářů), nebo zamlčuje. Někdy lze až říct, že historické a osobní prameny Novák vykládá bezmála stylem autorů bulvárních článků. A sám sebe usvedčuje z toho, z čeho se snaží usvedčit Kunderu. Ve výsledku se nedozvíme, jaký je Milan Kundera, ale jen to, jak ho Jan Novák nemá rád, až se neštítí hrát nefér. Popravdě jsem překvapený, že jsem to dočetl. Mnohokrát mě autor naštval a svým přístupem u mne klesl, mnohokrát jsem si říkal, že tímhle nemá smysl trávit čas. A přesto jsem to dočetl, on je Novákův styl prostě chytlavý. A jak říká jeden můj známý, docent literatury: "Smyslem literatury není, že s autorem souhlasíte. Když vás rozčiluje a téměř ho nenávidíte, je text mnohdy hodnotnější." Nevím ovšem, jestli je i tohle dílo hodnotnější o to, jak Novák ukazuje svou nenávist, křečovitě soudí a štve mě tím...
Na druhou stranu, bylo-li cílem napsat kontroverzní dílo vzbuzující diskusi, byl v tom Novák úspěšný jako už dlouhé roky žádný jiný autor. Otázku, za jakou cenu, asi zodpoví až budoucnost.

1 26.05.2021

Kniha se nečetla lehce,Kundera nepatří mezi mé oblíbence. Líbily se mi zejména vsuvky ze soukromého života a zajímavosti jiných autorů,které se s Kunderou prolínají. Některé osudy jsou vskutku politováníhodné.

8 24.05.2021

Kunderu jako autora mám rád a o rozporuplnosti jeho osobnosti jsem něco věděl. Novák jako autor amerických próz mě nikterak nezaujal. Avšak tato kniha se mu, řekl bych, povedla. Obsahově není jen o Kunderovi (Novákův názor na něj mě neirituje, má na něj, jako autor, samozřejmě nárok), ale obsahuje ohromné množství detailních informací o životě a době u nás od konce války až do zhruba poloviny 70. let. Ovšemže se týkají především literárního světa, vždyť o to tady jde. Pokud vás tato doba zajímá, kniha za přečtení rozhodně stojí, a to bez ohledu na názory kritických odpůrců či nadšených schvalovačů. Redakční práce vydavatelů se mi jeví jako vynikající. A vůbec, je to nálož; neodolal jsem a šel si knihu zvážit: 1,6 kg. Kdyby vyšla ve dvou dílech a pokryla ještě dalších 20 let, vůbec bych se nezlobil.

7 24.04.2021

Český emigrant Jan Novák přináší další nálož stránek, tentokrát v podobě variace na biografii spisovatele. Ač je ústřední postavou knihy důležitá figura českého intelektuálního prostředí padesátých až sedmdesátých let - Milan Kundera, kniha se snaží přinést komplexnější obraz celé české (a slovenské) kultury psaného slova těchto desetiletí. Místy je snad až příliš detailní, ovšem stává se, že tu a tam právě z detailu probleskne onen "duch doby", který je v každé době implicitně přítomen v mainstreamu tvorby.

Snad ani nemá cenu zmiňovat, že Kundera Novákovi sympatický není a na mnoha a mnoha místech knihy jeho antipatie celkem výrazně ovlivňují vyznění té které události, situace či hodnocení kvality napsaného. Jeho sugestivní otázky bez odpovědí jsou často trapnou manipulací, která se snaží navést čtenáře tam, kam by si sám autor snažně přál, ale chybí mu pro to pádné důkazy a občas i logika. Popisy jinak neutrálních událostí mají správně zvolenými výrazy ve čtenáři vyvolat negativní přídech. Kapitoly ke Kunderovým dílům se nesou v duchu nikoli literárního rozboru díla, nýbrž spíše v duchu snah najít v nich něco, co by - nezřídka velmi chatrně - podpořilo životopiscův náhled na tohoto nebohého muže. Podle vyjádření několika literárních vědců též Novák vědomě nepoužil řadu nehodících se materiálů, podkladů a důkazů.

Nicméně, pokud si toto všechno čtenář uvědomí a nastaví příslušný filtr, přes který knihu čte, nejde neocenit šíři nabytých informací a snahu o maximální vytěžení dostupných zdrojů (např. archívy StB, Ivo Pondělíček, spolužáci atd.). Navíc situace, kdy autor nenahlíží na Kunderu jako na modlu, mu umožňuje psát i o věcech, které by uctivý životopisec rozhodně vynechal, což nutně nemusí být vždy na škodu.

Konvenovalo mi členění textu knihy do velkého množství krátkých kapitol, které mi četbu dynamizovaly a ulehčovaly. Na druhou stranu, kniha tak možná působí roztříštěněji, než by bylo vhodné. Užitečnou funkci mají i vnořené medailónky několika osobností, které rozšiřují plastický obraz doby. Tu a tam textem probleskne zajímavá myšlenka nebo metaforicky pěkně vykroužený postřeh.

Jak tedy knihu ohodnotit? Je jistě výsledkem olbřímí práce. Objevila několik dosud neznámých Kunderových děl. Je silně nevyvážená směrem ke Kunderovi jako lotrovi a "deviantovi". Ovšem neomezuje se pouze na Kunderu, nýbrž snaží se o ucelenější pohled na "jeho" českou dobu. Suma sumárum - silně tendenční, ale užitečná kniha průměrné úrovně.

P.S. Schopnost J. Nováka trefně charakterizovat tu kterou osobnost velmi v mých očích snížil popis A. Dubčeka, kterého Novák označuje jako "bezbarvého aparátčíka". Přitom právě Dubček se stal veřejností nekriticky obdivovanou tváří Pražského jara, milovaným politikem, jehož popularita si nezadala s leckterou českou "rockovou hvězdou"; zvláště u žen. Že to byl současně nepříliš bystrý slaboch je věc druhá.

Knihu jsem si koupila, díla J. Nováka mě oslovila už dříve. Je čtivá, autor si dal práci a vytvořil zajímavý obraz doby. Ovšem při čtení všech těch výpisů ze svazků Stb se mi vtírala myšlenka - proč si dal tolik práce zrovna s L. Kunderou? Je přece známo, že spisovatelé a umělci vůbec, často bývají lidé s rozporuplnými, ne vždy ctihodnými vlastnostmi. A přesto tohle nepovažujeme za důležité, protože nás oslovuje jejich dílo. Třeba teď autor otevřel pandořinu skříňku a jeho kniha inspiruje další kolegy k pátrání v archivech, v záznamech odposlechů. Kdo ví, co se ještě veřejnost dozví o dalších vážených osobnostech, jak se chovaly v zákulisí dějin a v soukromí. Mají štěstí ti, jejichž materiály se stačily včas skartovat.
A já si zkusím zase po letech přečíst něco od spisovatele Kundery.
A dávám čtyři hvězdičky.

3 09.03.2021

Kunderu nemám ráda už od svých patnácti. Prostě nemám, no. Ale jak už tu bylo řečeno, kniha se čte sama. Byla jsem na ni dlouho zvědavá a nejsem zklamaná.
Členění do kratičkých kapitol je skvělým protipólem celkové obsáhlosti.
A protože jsem jednou z těch, které čtou maximálně desetiřádkové komentáře, myslím, že to na zhodnocení stačí :-)

7 17.02.2021

Přes výhrady (některé slangové výrazy nejsou objasněny, ani jsem je nenašel na netu; svérázný styl kombinace odborné biografie a volného zpracování; nejasné důvody některých exkurzů,...) hodnotím jako zásadní knihu pro pochopení druhé poloviny 20. století nejen v literárním světě, ale i české společnosti obecně. Kromě toho patřím mezi čtenáře, kteří berou jako přínosné kromě vlastního díla spisovatele také poznání jejich života. Podle mě vždy dílo souvisí s autorem.
Vůbec jsem nezazlíval Novákovi obsáhlý výklad dějinných reálií (sjezdy spisovatelů, 6 stran věnovaných Janu Zahradníčkovi, ...). Sice tím kniha dosáhla neskutečných téměř 900 stran, ale díky tomu získala právě rozměr průvodce touto etapou českých moderních dějin v podobě , jaká tu chyběla.
Je potřeba smeknout autorovi za množství sebraných svědectví, výpovědí a archivních materiálů řady institucí. I díky této pečlivosti při přípravě knihy jsem dal všechny hvězdičky.

2 13.02.2021

Až moc podrobné, kniha mohla být čtvrtinová...

20 22.01.2021

Jedním slovem: Hukot! Doufám, že Jan Novák, jsa nadán takovým hlubokým porozuměním literatuře, psychologii, funkcím jazyka a komunikačním situacím obecně, se záhy pustí do životopisu takového Petra Bezruče. Mohl by například přijít s šokujícím zjištěním, že jeho verše „sto roků v šachtě žil“ jsou bohapustou lží, protože Bezruč, jak by pilný Jan Novák jistě odhalil v záznamech opavské matriky, se dožil devadesáti let, tudíž celých sto let v šachtě žít nemohl! A jméno Bezruč je navíc mystifikací, ve skutečnosti se autor jmenoval Vladimír Vašek! A žádné „rampouchy uhlí“ mu „ze vlasů, z vousů a z obočí“ také viset nemohly; takový jev by Jan Novák jistě prokonzultoval se všemi žijícími horníky a došel by k závěru („biografické hypotéze“), že si ho Bezruč musel vymyslet!

Nebo snad tento verš s falickým symbolem dokládá Bezručovu latentní homosexualitu, ergo misogynii? Proč se Bezruč skrýval za pseudonymem, byl snad tak nejistý a váhavý jako Kundera? A opravdu někdy fáral uhlí, nebo šlo o pouhé fantazie poštovního úředníčka bez jakéhokoliv empirického základu? Proč své Slezské písně stále obměňoval a doplňoval? Šlo mu především o peníze? O slávu? Pomýšlel na Nobelovu cenu? Objasní nám celou záležitost Ivo Pondělíček? Mám po vzoru Jana Nováka pokračovat dalšími a dalšími řečnickými otázkami? Bude jich stačit deset za sebou?

Kdyby někdo snad váhal, zdali si má Novákův z břicha napsaný opus koupit, doplním ještě, že za stejnou cenu se dá pořídit 36 piv...

10 17.01.2021

Kniha, která bezprostředně po svém vydání vyvolala velkou bouři (ve sklenici vody). Po jejím přečtení musím říct, že úplně zbytečně.
Její hodnocení si zaslouží několik rovin:
1) Ano, Jan Novák zaujímá v knize k životu Milana Kundery občas hodně subjektivní stanovisko, často formou otázek, kterými zasévá do čtenářovi mysli semínka. Pochybností? Možná. Nedělá to ale nijak podprahově a je jen na čtenáři, jak se s tím popasuje. Kniha se věnuje i erotickým a sexuálním dobrodružstvím MK, jeho vztahu k ženám a tomu, jak se to promítá do jeho děl. Ano, tady by mohl JN ubrat, občas je to možná až zbytečné, ale je pravda, že sex, motiv pomsty a zrady hrají v jeho románech důležitou roli.

2) Kniha je neskutečně obsáhlá, autor přípravami musel strávit ohromné množství času, vše má pečlivě ozdrojováno a mnohdy zachází do velmi podrobných detailů.

A s tím souvisí bod 3) Kniha byla pro mě nejpřínosnější v tom, že zachycuje dobu od nástupu komunismu do emigrace MK v roce 1975. Tím, jak se JN věnuje nejmenším detailům přináší velmi podrobný obraz o literárním světě tehdejší doby a přiznám se, že jsem byla velmi překvapena. Tady spatřuji největší přínos.

Soud nad MK, jeho potřebou kontrolovat svůj život, upravovat a opravovat minulost, ať si udělá každý čtenář sám. Sami si odpovězme, jak bychom se zachovali my, kolik je v každém z nás statečnosti, rozhodnosti, odvahy, jestli bychom byli Kunderou, Kohoutem, Havlem nebo Hrabalem. To ale podle mě není podstatou této knihy.
Jak název napovídá, je to zachycení českého života a doby a to se Janu Novákovi podařilo velmi detailně.

5 14.01.2021

Těžká, přetěžká kniha, ktera vzbudila mnoho kontroverze. Osobně mam Kunderu jako spisovatele ráda a můj pozitivni vztah k jeho dílu nijak neutrpěl, ale přesto si říkám, ze jestli je na pribehu jen kousek pravdy (jako že ano...), pak to příliš sympatická persona není. Hlavně začátky této monumentální knihy jsou náročné, musíme se prodírat budovatelskym balastem. Pak uz je to lepší, vzala jsem Kunderu jako osobnost alespoň částečně na milost. I když souhlasím s autorem, že Kunderovým alter ego je Jaromil z románu Život je jinde. Rozmazlený, sebestředný... Ale může být spisovatel, potažmo muž a ještě žijící v tak hnusné době jiný? Kniha stoji za přečtení, urcite doporučuji.

4 10.01.2021

Čtyři hvězdičky dávám čistě za množství neuvěřitelné badatelské práce. Oproti Švehlovu opusu o Jirousovi, který je množstvím práce srovnatelný, je tahle kniha o dost méně čtivá. A to zejména kvůli řečnickým otázkám, kterými se autor snaží na konci kapitol až absurdně urputně vyvolat ve čtenáři pocit, že je na stopě skandálu. Celou dobu balancujeme na hranici akademické práce a spisu tajné poicie, který se snaží nutit dojmy.
Jednou si přečtu i chváleného Zátopka, ale tohle je za mě jen čistý oportunismus s cílem vydělat a být viděn.

9 01.01.2021

Protože mi Kunderovo dílo navzdory nepochybné virtuozitě způsobuje permanentní nevolnost (a kdo říká, že to není v pořádku?), musím si dávat pozor, abych si s Janem Novákem nenotovala příliš a abych odlišovala fakta od domněnek a předpokladů. Což je těžké. Občas (vlastně docela často) si při četbě říkám "to je moc, tady Novák jenom předpokládá, je sugestivní, možná mě jako čtenáře manipuluje" (a mně se to líbí, přikyvuju si s ním, kdo píše o ženách tak jako Kundera, je jistě zrovna takový, jak ho Novák popisuje). Ale jsou okamžiky, kdy nejde (aspoň podle mě) o předpoklad, ale čirá fakta, a ty drobné epizody na mě silně působí. Jednou z nich je vzpomínka, podle které se K. po svém druhém vstupu do KSČ na schůzích okázale nudil: usiluje o přijetí do strany, schůze si protiví - toto pokrytectví je odpudivý detail, který utkví v paměti.
Podle všeho Kundera vždycky perfektně zvládal marketink (sám si zařídí pozitivní recenze, "vždycky věděl přesně, co říká, kam chce a co chce psát, jak na to budou reagovat, kde si má co dovolit... Vždycky měl podrobnej program." s. 202, Z. K. Slabý) - a jakkoli je mi to nesympatické, není nic špatného na tom, postarat se o sebe, pokud tím neškodí jiným (druhá věc je, že jeho pokrývači měli podle vlastních výpovědí nejrůznější potíže a za svou službu od Kundery neobdrželi nic; výmluvný je detail, kdy je Vadlejchové trapné, když K. nedá nic pokrývači Ptáčkovi, takže mu sama koupí knihu jako pozornost od K.). Stejně dovedu pochopit, když K. systematicky likviduje své stopy (komu by se líbilo, že někdo bude něco vyvozovat z intimních dopisů a jiných písemností), na druhou stranu těžko mohu přijmout to, že K. "přepisuje" svou minulost (a nejde jen o žertovné mystifikace, ale opravdové překrucování skutečnosti). Kde končí opatrnost a kde začíná vypočítavost? A kdo to určí? Já? Autoplagiáty - je jejich zdrojem věčná nespokojenost se sebou samým, nebo nedostatek nápadů? - Ale přitom všem je dobré vědět, že kdyby někdo chtěl, snadno udělá hajzla z kohokoli...

8 26.12.2020

Kdyby byla kniha o půlku kratší, bylo by to rozhodně lepší. Nejvíce se mi ovšem líbily pasáže, které se nevěnovaly Milanu Kunderovu přímo- jednak portrét Pavla Haase, Jana Zahradníčka, dále popisování Sjezdu čs. spisovatelů (II. a IV.). Nelíbilo se, až moc přehnané pohlížení na Kunderu když byl dítě- děti toho řeknou, nedokážou úplně domýšlet všechno do důsledků, proto jsou děti. A bulvárnost- co kterou milenku naučil či nenaučil je mi srdečně jedno. Ovšem ty portréty jiných lidí a bravurní popsání těch sjezdů, to si z knihy odnesu, to je moc pěkné.

Přemýšlím, kde se autor inspiroval více, jestli u bulvárních novinářů či přímo estébáků. Zbytečně dlouhá kniha, kde Novák s proklatě zatemněnými ideologickými skly na očích odhaluje sledovaný „objekt“ ze všech nepravostí, včetně toho, že Kundera špatně řídil automobil. Myslím, že by to autor Žertu lépe nevymyslel.

20 11.11.2020

Musela jsme si nechat pár dní na uležení dojmů i tak nebudu nakonec psát souvislé hodnocení, jen si dovolím poznámky ke knize v bodech:

1. Neuvěřitelně čtivé a zajímavé pro mě byly odbočky v podobě drobných medailonků různých osobností. O osudu Pavla Haase jsem si přečetla velmi ráda, u Zahradníčka mi běhal mráz po zádech, další jsou také skvělé.

2. Novák používá termín psaní z břicha, ale nikde ho v knize nevysvětluje a jeho zasazení do textu mě několikrát doslova trklo. U Kundery nejde o psaní od srdce, které se často používá pro literaturu vyloženě srdečnou a milou. Jeho věci jsou promyšlené, pečlivě cizelované a z toho, co bylo i zaznamenáno v policejních odposleších a je popsáno i v knize, mu evidentně každá změna působila až fyzicky nevolnost. Ten termín je divný, ale jedině tak mi dává v kontextu té knihy smysl.

3. Po přečtení si troufnu říct, že Novák se snaží nabídnout protipól Kunderovi, kterého buduje sám Kundera. Už tím je ten text cenný. Je to jiný pohled na tolik diskutovaného autora.

4. Velmi zajímavé jsou pasáže o recenzích, které mladý Kundera psal do Kulturní politiky ještě před svým působení na FAMU. Jsou děsivé, pro mě osobně nechutné a to je nemusí ani Novák v knize nějak komentovat. Stačilo mi už jen si přečíst to, co Kundera sám napsal.

5. Známé kauze s udavačstvím je věnována jedna kapitola a nijak se v ní Novák nepitvá Kunderovým chováním. Na knize je daleko cennější průřez naší literaturou od 40. let až do let 70.
Skvělá je hlavně poslední pasáž knihy, kde je detailně vysvětlený samizdat a zmíněny i mechanismy doby a fungování totalitní moci. Patřím ke generaci, která se o spoustě autorů v knize zmíněných nejprve neměla a nesměla nic dozvědět, později se o nich učila, ale ne tak podrobně jako to popisuje Novák. Hlavně kapitolu o tom, jak přesně samizdat fungoval bych dala snad i jako příklad do učebnic českého jazyka nebo dějepisu.

6. Kauza kolem recenze Kohouta v Hostu je výborná. Asi to bude jeden z kamenů úrazu a důvod toho, proč řada recenzentů nechce Novákovu knihu přijmout, respektive ani nemůže. Všichni jsou obdivovateli lidí jako je Pavel Kohout a na takové modly se nesmí sahat. Novák si ale na modly sáhne několikrát a je mu docela jedno, co si čtenář případně bude myslet.

7. Psát o autorovi, který sám tolik píše o sexu a vztazích, nelze bez zmínky o jeho sexuálním chování a vztazích, respektive, jestliže chceme pochopit odkud to dílo čerpá, je nutné to zmínit. Novák to nedělá skandálně, je to poměrně věcné. Na to jaké detaily se zřejmě objevují v policejních spisech a co vše se dozvěděl od některých svých zdrojů, ještě i cudné.

8. Fantastický objev jsou Kunderou psané horoskopy. To je jednoznačný přínos té knihy. Pasáže v přímé souvislosti s jejich vznikem a popisy okolností jejich vzniku jsou jednou z nejlepších částí knihy. Když už pro nic, pro tohle a vůbec pro popis chování Kundery po roce 1968 má ta kniha smysl. Nejzajímavější je paradoxně ne popis chování Kundery, ale popis mašinérie moci a jejího fungování. Všechno to telefonování na všechny strany, popis převleků, úskoků, podzemního fungování a snahy nenechat STB vše najít je opravdu napínavě popsáno.

9. Není to vědecká práce, ale literární životopis. Těžko proto hodnotit měřítky vědecké studie. U nás ne příliš zastoupený žánr, ve světě běžná věc. Pro vyloženě vědeckou studii o Kunderovi je třeba sáhnout po jiných knihách. Tohle je spíš na pomezí až reportážního stylu psaní.

10 19.10.2020

Výborná a velmi čtivá kniha. Za její nejzásadnější přínos nepovažuji popis a hodnocení života Kundery (vždy bude záležet na osobním nastavení čtenáře zda jde o popis reality nebo soubor zapšklých výčitek - za mě platí první možnost), ale detailní popis života v Československu 40. - 70. let. A právě tento aspekt knihy mě neuvěřitelně uhranul a oslovil.

7 12.10.2020

Velký obdiv autorovi, kolik věnoval času k vytvoření tohoto díla. Kromě podrobného rozporuplného života Kundery jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí ze života mnoha dalších českých umělců jak v 50. letech, tak v období normalizace. Na čtení to bylo náročné pro podrobnost rozborů děl a hlavně kvůli "váze" knihy, ta se opravdu nedala číst v autobuse. Ale jsem ráda, že kniha vznikla, doporučuji k přečtení.